4 C 83/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl předsedou senátu Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 21 167,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 100 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 067,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 157,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 869,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 127,05 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 11. 2023 a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6 027,05 Kč od 13. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 12 127,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 167,20 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 17. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku ve 65ti týdenních splátkách společně s poplatkem ve výši 15 168 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, administrativním poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšíření doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč; dohodnutá úroková sazba činila 20,88 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje v zákaznické kartě. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, do podání žaloby na svůj dluh uhradil pouze 8 900 Kč. Žalobkyně tedy požaduje částku 12 127,05 Kč jako jistinu, částku 9 040,15 Kč jako dlužný poplatek, částku 2 869, 75 Kč jako kapitalizovaný úrok a částku 2 157, 18 Kč jako zákonný kapitalizovaný úrok. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 20, 88% ročně z dlužné jistiny ve výši 12 127,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 11, 75% ročně z dlužné jistiny ve výši 12 127,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 21. 9. 2023, s účinností od 27. 9. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 29. 9. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 17. 5. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 15 168 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč, a to vše ve 12ti měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

4. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena z povolení k pobytu, že příjem žalovaného činí 15 765 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 4 000 Kč. V části nazvané ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnost daňového přiznání.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 27. 9. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 15 168 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Podle zaškrtnutého políčka v kartě zákazníka mělo být k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využito pouze daňové přiznání. To však žalobkyně soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy zaplatil pouze částku 8 900 Kč.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila z daňového přiznání, to však soudu nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak vůbec nezabývala reálnými výdaji žalovaného. Soud konstatuje, že není možné, aby výdaje žalovaného činily pouze částku ve výši 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si k ověření měla například vyžádat výpis z bankovního účtu žalovaného, aby měla přehled o reálných příjmech a výdajích žalovaného.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil částku ve výši 8 900 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 6 100 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku a úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byl z větší části úspěšnější žalovaný, a tomu tedy náleží částečná náhrada nákladů řízení. Jelikož se však žalovaný ani nevyjádřil k žalobě, ani se nedostavil k jednání soudu, nebylo možné uvažovat ani o paušální náhradě hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., a proto nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.