4 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 16 474 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 034 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 034 Kč za období od 4. 8. 2008 do 9. 5. 2022 částečně kapitalizovaným na částku 6 502,96 Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 6 034 Kč od 10. 5. 2022 do 30. 6. 2022, dále s úrokem z prodlení z částky 6 034 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 10 440 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 10 440 Kč od 4. 8. 2008 do zaplacení.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 16 474 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 22. 7. 2007 smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit úvěr právnímu předchůdci žalobkyně v 53 týdenních splátkách po 480 Kč společně se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila, poslední splátku zaplatila dne 14. 1. 2008, přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 27. 7. 2008. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaná dostala do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedené smlouvy, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, tj. neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou v neuhrazené výši 16 474 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 9 713,44 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 760,56 Kč. Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 1. 2021. Po datu postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 7. 2007 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, a to vše v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdila, že půjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 5 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že účastníci se dohodli, že splátky zaplacené žalovanou se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na jistinu. Podle článku 8 smluvních podmínek se účastníci dohodli, že v případě včasného neuhrazení příslušné splátky žalovanou má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalované.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a z podacího archu se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal ji o uhrazení dlužné částky ve výši 16 474 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2021 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 11. 2021.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí poskytl částku 15 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč. Následně postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou v dosud neuhrazené celkové výši 16 474 Kč na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalované řádně písemně oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

8. Podle § 52 odst. 1 obč. zák., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 55 odst. 1, 3 obč. zák., se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

10. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně postoupený nárok z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce řádně splnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ (z) ákazník se zavazuje zaplatit Providentu v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 10 440 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nad to v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 72 Co 38/2017-55, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Icm 3955/2013-32, případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. 79 Icm 2139/2013-27). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, resp. co jí je vlastně hrazeno, dle názoru soudu nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části je smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou neplatná, a tudíž žalobkyni nárok na úhradu souhrnného poplatku nevznikl.

11. Jak vyplývá z tvrzení žalobkyně i ze smlouvy o postoupení pohledávek, žalobkyně požaduje 16 474 Kč, z níž 9 713,44 Kč představuje dlužnou jistinu a 6 760,56 Kč souhrnný poplatek. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 8 966 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku započetl na jistinu půjčky ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná soudu netvrdila a neprokázala, že zbývající část jistiny ve výši 6 034 Kč žalobkyni uhradila, soud tuto částku žalobkyni přiznal a ve zbývající části žalobu zamítl, včetně požadovaného příslušenství. Co se týče příslušenství z částky 6 034 Kč, přiznal soud žalobkyni požadovaný úrok z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 6 034 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 10 440 Kč s příslušenstvím. Žalované by tedy náležela náhrada nákladů řízení v poměrné výši. S ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaná byla v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.