8 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 46 684,53 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 684,53 Kč s úrokem ve výši 16,1 % ročně z částky 33 743,38 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 743,38 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 1 227,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 739,09 Kč, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 55 079,48 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru na základě žádosti žalované číslo v níž poskytla žalované úvěr ve výši 230 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr, který byl čerpán dne datum, v pravidelných 71 splátkách spolu s úrokem ve výši 16,1 % ročně, s pojistným a s poplatky. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěrů k datum. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 42 138,33 Kč a dlužnými poplatky ve výši 12 941,15 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, a to získáním informací z bankovních a nebankovních registrů, z nichž zjistila, že žalovaná má další dluhy ze smlouvy o hypotečním úvěru, dvou smluv o osobním úvěru a jedné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž výše měsíčních splátek dosahuje částky 10 073 Kč. Dále žalobkyně vycházela ze svých interních databází, ze kterých nezjistila negativní údaje, a z údajů v insolvenčním rejstříku, podle nichž nebylo proti žalované vedeno insolvenční řízení. Ohledně příjmů žalované vycházela žalobkyně z čestného prohlášení žalované o jejích příjmech ve výši 19 000 Kč a ostatních příjmech ve výši 22 000 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr dále uvedla, že má náklady na bydlení ve výši 1 200 Kč a ostatní výdaje ve výši 200 Kč. Žalobkyně vycházela z celkových měsíčních výdajů žalované ve výši 21 355 Kč, které jsou tvořeny ostatními výdaji ve výši 200 Kč, výdaji na bydlení ve výši 2 946 Kč, životním minimem ve výši 5 970 Kč, z výdajů na úhradu závazků ke třetím osobám ve výši 10 073 Kč a ze splátek na dosavadní závazky u žalobkyně ve výši 2 166 Kč. Žalobkyně vycházel z tvrzení žalované, že tato je vdaná a bezdětná. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, neboť žalovaná po podání žaloby uhradila v několika splátkách celkem částku 11 821,68 Kč, která byla započtena z části na jistinu a z části na příslušenství. Placením splátek pak podle žalobkyně došlo ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, přičemž svou nepřítomnost omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal v nepřítomnosti žalované.

3. V rozsahu zpětvzetí žaloby soud řízení usnesením z 8. 10. 2021, č.j. 8 C 113/2021-129, zastavil.

4. Ze smlouvy o úvěru registrační číslo soud zjistil, že ta byla podepsána žalobkyní a žalovanou dne datum. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 230 000 Kč a dále vydat kreditní kartu s úvěrem ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr jednorázově vyčerpat nejpozději do datum. Žalovaná se dále zavázala hradit žalobkyni úrok ve výši 16,1 % ročně a zaplatit poplatek ze zpracování ve výši 490 Kč. Dle smlouvy měl poskytnutý úvěr být splacen nejpozději do datum, a to v 71 pravidelných měsíčních splátkách po 5 044 Kč. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni rovněž poplatky za bankovní služby stanovené v Přehledu poplatků spojených s úvěrem. Žalovaná se smlouvou přihlásila ke kolektivnímu pojištění, za což se zavázala platit měsíčně částku 230 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Přehled poplatků spojených s úvěrem a splátkový kalendář. V souladu s čl. 11 úvěrových podmínek je žalobkyně oprávněná mimo jiné požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství, pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku. Parametry smlouvy byly ohledně obou úvěrů shodně popsány v dokumentech označených jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z interního účetního dokladu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne datum jako plnění ze smlouvy o úvěru částku 229 510 Kč, a to převodem na bankovní účet č bankovní účet. Průběh splácení úvěru byl doložen historickým výpisem, z něhož vyplývá, že žalovaná uhradila v roce 2015 celkem 54 468,61 Kč, v roce 2016 celkem 55 493,44 Kč, v roce 2017 celkem 60 518,56 Kč, v roce 2018 celkem 59 908,71 Kč, v roce 2019 celkem 55 876,69 Kč, v roce 2020 celkem 36 039,01 Kč a v roce 2021 celkem 15 691,88 Kč. Z historického výpisu sestavného ke dni datum soud zjistil, že žalobkyně eviduje zůstatek úvěru (tj. nesplacenou jistinu) ve výši 33 743,38 Kč, na úrocích částku 1 131,81 Kč, na úroku z prodlení částku 684,10 Kč a na úvěrových poplatcích částku 14 321,15 Kč, celkem tedy částku 49 880,44 Kč.

6. Podle žádosti o poskytnutí osobního úvěru z datum byla žalovaná zaměstnána s pravidelnými měsíčními příjmy ve výši 19 000 Kč. Příjmy manžela žalované měly být v měsíční výši 22 000 Kč, přičemž výdaje žalované činily měsíčně 1 200 Kč na bydlení a 200 Kč na další výdaje. Žalovaná uvedla, že je vdaná, nemá vyživovací povinnosti a vlastní dům/byt. Příslušná pasáž žádosti týkající se dluhů zůstala nevyplněna. Žalovaná žádala o úvěr ve výši 100 000 Kč.

7. Podle kopie záznamu o lustraci v ISIR nebyla žalovaná identifikovaná jen dle rodného čísla k datum evidován jako účastník insolvenčního řízení. Žalovaná dále datum podepsala prohlášení o zdravotním stavu. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru vyplývá, že žalovaná měla ke dni žádosti u žalobkyně sjednán úvěr na kreditní kartě s limitem 10 000 Kč, který byl vyčerpán v částce 9 990,69 Kč, další úvěr na kreditní kartě s limitem 10 000 Kč, který byl vyčerpán v částce 9 980,72 Kč, a povolený debet na běžném účtu ve výši 7 000 Kč, který byl vyčerpán v celé výši.

8. Přípisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splatných závazků. Lhůta pro úhradu byla určena do datum, když ke dni datum činila celková pohledávka žalobkyně za žalovanou z dané smlouvy částku 73 619,40 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky z úvěrové smlouvy ve výši 64 164,66 Kč. Dle podacího archu byla výzva shodného dne odeslána prostřednictvím České pošty, s.p.

10. Soud nezjistil žádné relevantní informace z tabulky posuzování behaviorálního ratingu žalované.

11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k názoru, že skutková zjištění z nich učiněná lze považovat za prokázaná. Soud pak učinil dále uvedený závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako podnikatelka uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 230 000 Kč a úvěr ke kreditní kartě ve výši 60 000 Kč. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované oba úvěry splácet, a to dotazy na evidenční registry. Žalobkyně vyplatila žalované převodem na bankovní účet částku 229 510 Kč. Žalovaná se zavázala pravidelnými splátkami splácet úvěr spolu s úroky, poplatky a pojistným. Z důvodu prodlení s úhradami byl úvěr zesplatněn k datum. Žalovaná jednotlivými splátkami uhradila celkem částku 334 996,90 Kč. Žalované byla zaslána upomínka z datum.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (Úř. věst. L 133, datum, s. číslo) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Zákon o spotřebitelském úvěru je tedy transpozicí směrnice 2008 číslo, která z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie pak již v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z webová adresa) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou níže citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejího příjmu a měsíčních závazků a nijak tyto žalovanou tvrzené údaje neověřovala, ačkoliv to bylo její povinností. Ze své interní databáze pak žalobkyně nezjistila žádné relevantní údaje, které by vypovídaly o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Navíc žalovaná tvrdila, že platí nájem ve výši 1 200 Kč a ostatní výdaje má ve výši 200 Kč měsíčně. Sama žalobkyně zjistila vícero úvěrů, které žalovaná měla k jiným subjektům, přičemž souhrn měsíčních splátek přesahoval částku 10 000 Kč, přičemž předmětné spotřebitelské úvěry či úvěry na kreditních kartách byly načerpány v plné výši. Tyto závazky však žalovaná do své žádosti nijak neuvedla. Již na první pohled je patrné, že žalovaná neuvedla všechny své výdaje, nebo je neuvedla v plné výši. Tyto skutečnosti měly upozornit žalobkyni na to, aby prověření úvěruschopnosti žalované věnovala náležitou pozornost, což se však nestalo. Žalobkyně zjevně kalkulovala také s toliko tvrzenými a neprokázanými příjmy manžela žalované, který se však nestal spoludlužníkem. Přitom připočtení příjmů manžela umožnilo žalobkyni učinit závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Nutno zde opět připomenout, že manžel žalobkyně se spoludlužníkem nestal a jeho výdaje vůbec nebyly zohledňovány. Žalobkyně byla jak samostatným usnesením, tak při jednání soudu poučena, že dosavadní tvrzení o zkoumání schopnosti splácet a navržené důkazy jsou nedostatečné. Žalobkyně při jednání soudu požádala o poskytnutí dodatečné lhůty. Soud další lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů žalobkyni neposkytl, neboť žalobkyně písemným usnesením byla upozorněna, že se soud otázkou zkoumání bonity bude zabývat. Poskytnutí další lhůty by bylo v rozporu se zásadou jediného soudního roku. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či pojistném, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud na rozhodnutí druhého senátu Soudního dvora ve věci OPR- právnická osoba C číslo (dostupný na webová adresa) i rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20.

18. Žalobkyně soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 229 510 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně ji plnila bez právního důvodu. Žalované tak vznikla povinnost žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Současně bylo prokázáno, že na smlouvu žalovaná uhradila 334 996,90 Kč. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že by žalovaná platbami učiněnými po podání žaloby uznala svůj trvající dluh ve výši žalobou uplatněné částky a že by měla tedy prokázat neplatnost smlouvy. Neplatnost smlouvy je však právním hodnocením soudu učiněným na základě přijatého závěru o skutkovém stavu po provedeném dokazování. Výše pak bylo konstatováno, že závěr o absolutní neplatnosti soud učinil z úřední činnosti. Žalovaná by tedy nemohla uznat nárok z neplatného právního jednání.

19. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl, neboť žalovaná již vydala získané bezdůvodné obohacení, když jsou neplatná jakákoliv ujednání o úrocích, poplatcích či pojistném v důsledku neplatnosti celé smlouvy.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla úspěšná v rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta. Za částečný neúspěch žalované považoval soud plnění poskytnuté po podání žaloby, v důsledku čehož žalovaná z hlediska procesního zavinila částečné zastavení řízení. Při porovnání úspěchu a neúspěchu soud dospěl k závěru, že převážně úspěšnou byla žalovaná, které by náležela poměrná část náhrady nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a protože byla žalovaná v řízení nečinná, nebylo možné uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení. Soud s ohledem na výše uvedené žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.