8 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 35 998, 80 s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 709 Kč s úrokem z prodlení ve výši 516,94 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 709 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 289,80 Kč s úrokem ve výši 1 701,35 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 31 400,56 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 602,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 257,05 Kč od datum do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1. právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 998,80 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o hotovostním úvěru číslo na částku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 000 Kč vrátit žalobkyni ve 46 splátkách po 1 585 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 15,49 % ročně, dále bylo sjednáno měsíční pojistné ve výši 102 Kč Smlouva byla uzavřena pod značkou anonymizováno. V části 5. smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit a naúčtovat žalovanému smluvní pokutu 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného pro případ, že žalovaný neuhradí 2 měsíční splátky po sobě nebo 1 splátku déle než 3 měsíce. Žalovaný svou povinnost porušil, úvěr byl dne datum zesplatněn. Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne, kterým byl žalovaný současně vyzván k úhradě částky 37 682,05 Kč. Následně žalovaný uhradil částku 2 716 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena tvrzením žalovaného, které bylo ověřeno výpisy z bankovního účtu, dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací, do insolvenčního rejstříku a registru příjmení.

2. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 12. 2021, č. j. 8 C 120/2021-68, bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně žalobkyně dále pokračováno se společností právnická osoba (dále jen„ žalobkyně“) namísto společnosti právnická osoba, neboť tato společnost dne datum zanikla a její jmění přešlo na žalobkyni.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízeným jednáním se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Při jednání dne datum vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět co do částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení. Soud respektoval dispoziční oprávnění žalobkyně a postupem podle ustanovení § 96 odst. 2, 4 o. s. ř. řízení v uvedené části zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne datum soud zjistil právní osobnost právní předchůdkyně žalobkyně.

6. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je vyučen, žije s partnerkou a nemá žádné děti. Dále uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba právnická osoba, a jeho příjem činí 25 000 Kč měsíčně. Z nepodepsaného dokumentu nazvaného„ Smlouva o hotovostním úvěru“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, korespondenční adresou a číslem bankovního účtu bankovní účet. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč splatný do datum a žalovaný se měl zavázat zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 68 177,44 Kč zahrnující úrok ve výši 15,49 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč a pojištění ve výši 102 Kč měsíčně. Tuto částku měl žalovaný splatit ve 46 splátkách po 1 585 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si měly smluvní strany ujednat, že právní předchůdkyně žalobkyně může žalovanému na účtovat účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu 500 Kč za jednotlivou opožděnou splátku. Při neuhrazení splátky do 60 dnů od splatnosti byla právní předchůdkyně žalobkyně také oprávněna ukončit pojištění, při nezaplacení dvou měsíčních splátek po sobě nebo jedné splátky déle než 3 měsíce pak byla zakotvena možnost zesplatnění úvěru a jednorázové smluvní pokuty 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně však smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a úroky. V místě pro podpis žalovaného je uveden SMS kód číslo. Dle potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy číslo byl na telefonní číslo tel. číslo zaslán SMS kód pro podpis smlouvy dne datum v 11:16:34, smlouva byla kódem číslo podepsána dne datum v 11:16:51.

7. Z potvrzení o vyplacení úvěru číslo bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum převedla na účet č. bankovní účet částku ve výši 50 000 Kč. Dle přehledu úhrad ze dne datum žalovaný uhradil celkem částku ve výši 30 291 Kč, poslední úhradu ve výši 2 000 Kč provedl dne datum. Dne datum a datum byly žalovanému účtovány smluvní pokuty po 500 Kč.

8. Z tabulky„ příjmy – výdaje klienta“ bylo zjištěno, že příjem žalovaného ze zaměstnání měl činit 25 000 Kč a jeho výdaje 25 000 Kč, rozdíl činil 0 Kč. Ze snímku aplikace soud zjistil, že ověřený příjem žalovaného ve právnická osoba právnická osoba, měl činit 25 000 Kč, jeho výdaje 7 100 Kč a splátky úvěrů 3 586 Kč, jeho domácnost měla jednoho člena. Žalovaný měl na svou osobu veden úvěr ze dne datum se zbývající jistinou 576 321 Kč s tím, že poslední delikvence byla evidována ke dni datum. Totožnost žalovaného byla ověřována kopií jeho občanského průkazu a rodného listu.

9. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od datum do datum byl zjištěn zůstatek 37 Kč. Dne datum byla na účet žalovaného připsána mzda od právnická osoba právnická osoba, ve výši 37 046 Kč, dne datum ve výši 31 833 Kč a dne datum ve výši 29 034 Kč; výjimečně byly na účet žalovaného připisovány také částky od soukromých osob. Z výpisu z účtu jsou zřejmé také výdaje žalovaného, které jsou tvořeny zejména nákupy, výběry hotovosti, poplatky či inkasem dlužných částek. V součtu se pak výdaje žalovaného v zásadě rovnaly jeho příjmům. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet pak byl zjištěn zůstatek ve výši - 572 442 Kč 10. Výzvou ze dne datum byl žalovaný upozorněn na prodlení se třemi splátkami a vyzván k úhradě dlužné částky 4 240 Kč do 30 dnů od doručení dopisu. Současně byl upozorněn na možné zesplatnění úvěru. Tato výzva byla dle aplikace Sledování zásilek dne datum odeslána na trvalou i korespondenční adresu žalovaného. Dopisem ze dne datum pak byl žalovaný informován o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru; dlužnou částku 37 682,05 Kč měl dle výzvy uhradit do 10 dnů od doručení dopisu. Tento dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán dne datum na trvalou i korespondenční adresu žalovaného; dle sledování zásilky pak byl žalovanému doručen dne datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě částky 44 284,59 Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla dle aplikace Sledování zásilek odeslána na obě známé adresy žalovaného dne datum.

11. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet vedený ve prospěch žalovaného částku 50 000 Kč. Následně byl žalovaný vyzván, aby mimo jiné uvedenou částku vrátil.

12. Podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle ustanovení § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne datum Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon číslo Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo ze dne datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 číslo). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese webová adresa). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Dokument neobsahuje podpis žalovaného, pouze prostor pro připojení podpisu s číslo není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně uznávaného elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v těchto otázkách. Žalobkyně tudíž neprokázala, že znění smlouvy předložené soudu bylo platně akceptováno ze strany žalovaného. Postup vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (vygenerovaný kód či registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto smluv v okamžiku jejich podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána, v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

18. Soud navíc shledal, že při sjednávání uvedené smlouvy byl na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách webová adresa, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách webová adresa, oba aplikovatelné i na úpravu podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně si sice vyžádala od žalovaného výpis z účtu, tento však dle názoru soudu dostatečně neprověřila; z výpisu je zřejmé, že žalovaný v zásadě vždy v průběhu měsíce utratil veškeré finance, které mu byly na účet připsány, čímž se dostal k téměř nulovému zůstatku. Současně z pohybů na účtu není zřejmé, jaké byly náklady žalovaného na živobytí či na dopravu, když s ohledem na místo bydliště se musel dopravovat do zaměstnání. Dále je z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaný měl již z minulosti úvěr na 600 000 Kč, když při jeho splácení docházelo k problémům, což mělo právní předchůdkyni žalobkyně před poskytnutím dalšího úvěru varovat. Dle názoru soudu tak právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí tuto schopnost žalovaného coby spotřebitele posoudit, a proto i z tohoto důvodu by bylo nutné smlouvu o úvěru, pokud by k jejímu uzavření mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně došlo, jako neplatnou. Soud k neplatnosti přihlédl přesto, že žalovaný neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele (srov. rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo). Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětné právní jednání jako neplatné pro jeho rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.

19. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil 32 291 Kč. Sám žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil více, než uvedenou částku. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vůbec uzavřena, respektive i v případě, že by byla uzavřena, byla by neplatná, a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a následně tuto pohledávku za žalovaným platně nabyla žalobkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 17 709 Kč, a to z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo oznámením o zesplatnění dluhu s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jeho obdržení žalovaným, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne datum, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne datum a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (ve výši 8,25 % ročně) z dlužné částky 21 709 Kč od datum do datum, ve výši 147,20 Kč a z částky 19 709 Kč od datum do datum (den úhrady platby ve výši 2 000 Kč, pro kterou brala žalobkyně částečně žalobu zpět), ve výši 369,74 Kč, tj. celkem v kapitalizované výši 516,94 Kč, a následně od datum do zaplacení jdoucím z částky 17 709 Kč. Současně soud uložil žalovanému zaplatit přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

20. Zbývající část žaloby ve výši 16 289,80 Kč včetně požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 602,77 Kč za období od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 257,05 Kč od datum do zaplacení a všech smluvních úroků soud s ohledem na výše uvedenou neexistenci (případně absolutní neplatnost) smlouvy o úvěru zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. (za použití § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 37 793,97 Kč (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení), úspěšná však byla pouze co do částky 20 225,94 Kč (včetně kapitalizovaného úroku z prodlení a částky 2 000 Kč zaplacené žalovaným po podání žaloby, ve vztahu k níž bylo řízení zastaveno), tj. z 53,5 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 17 568,03 Kč, tj. z 46,5 %. Úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného byl přibližně stejný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.