8 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 80 902,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 301 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 65 301 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 601,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 902,52 Kč od 22. 10. 2024 do 14. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 601,52 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 65 301 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 155,64 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 80 902,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 22. 10. 2024 do zaplacení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně – společnost právnická osoba, IČO IČO (dále též jen „právní předchůdkyně“) dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které byl žalovanému vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 70,13 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl splatný do datum. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného a lustrací v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný o uzavření smlouvy uhradil pouze 4 699 Kč. S účinností ke dni datum došlo k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru (od datum do datum ve výši 15 601,52 Kč) přirostly k jistině úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou z datum, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla dokládána kopií jeho občanského průkazu.

4. Z dokumentu označeného jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. číslo“ ze dne datum včetně dodatku č. číslo z téhož dne, jehož obsahem byla žádost žalovaného o uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako poskytovatel a žalovaný jako klient, přičemž žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, adresou pro doručování, číslem bankovního účtu, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje dva elektronické podpisy právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný dokument nepodepsal. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 4 699 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy bude úvěr vyplacen. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 169 164 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 70,13 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky, pokud je delší než 15 dnů. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru. Předložen byl rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala návrh dopisem ze dne datum, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru.

5. Vyplacení peněžních prostředků žalovanému bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru (otiskem dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému právnická osoba), z něhož je zřejmé, že dne datum byla z bankovního účtu č. č. účtu provedena platba na bankovní účet č. č. účtu ve výši 70 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy, tj. číslo, přičemž toto číslo účtu se shoduje s číslem účtu, které je u žalovaného označeno v návrhu smlouvy jako bankovní spojení pro výplatu úvěru. Podle sdělení právnická osoba byl účet č. č. účtu veden ve prospěch žalovaného a dne datum byla ve prospěch účtu připsána částka 70 000 Kč.

6. Formulářem Hodnocení klienta ze dne datum, potvrzením o příchozí úhradě, výpisem z nebankovního registru klientských informací a výpisem záznamů z registru SOLUS, žalobkyně prokazovala, že její právní předchůdkyně prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Ve výpisu z registru SOLUS není uveden žádný údaj. Podle výpisu z NRKI byly za žalovaným evidovány čtyři žádostí o úvěr, expozice činila částka, limit částka, dluh po splatnosti částka. Z potvrzení banky o příchozí platbě na účet žalovaného č. č. účtu vyplývá, že dne datum byla zaevidována částka částka jako mzda. Ve formuláři Hodnocení klienta měl žalovaný jako příjem ze zaměstnání uvedenu částku částka. Mezi výdaji je uvedena částka částka jako životní minimum a částka na bydlení. V části „doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uveden zaměstnavatel žalovaného, právnická osoba IČO IČO, doba zahájení pracovního poměru datum a existence pracovního poměru na dobu neurčitou, dále skutečnost, že je žalovaný svobodný. Také je zaškrtnuto, že žalovaný má vlastní bydlení a vyšší odborné vzdělání. Nejsou zde uvedeny žádné dluhy z úvěrů, leasingů či zápůjček.

7. Z oznámení ze dne datum se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění úvěru v celkové částce 82 840 Kč a vyzvala jej k okamžité úhradě (do 10 dnů od odeslání dopisu).

8. Podle smlouvy z datum uzavřené mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem, ve spojení se společným prohlášením a seznamem pohledávek, byla pohledávka z úvěrové smlouvy za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně z datum. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř., a to dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 124 381,85 Kč s příslušenstvím, přičemž mu byla určena lhůta 3 dnů. Odeslání výzvy dne 5. 4. 2025 bylo doloženo podacím archem.

9. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně předložila nepodepsaný dokument označený jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. číslo“ ze dne datum. Tento dokument je předložen ve formátu .pdf a obsahuje pouze dva elektronické podpisy právní předchůdkyně žalobkyně, které nejsou zaručené. V dokumentu je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako poskytovatel a žalovaný jako klient. Dokument obsahuje závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a to na určený bankovní účet, a závazek žalovaného dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 70,13 % ročně splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 4 699 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 169 164 Kč. Dále byly vymezeny smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě částku 70 000 Kč. Předmětný účet byl veden ve prospěch žalovaného. Žalovaný zaplatil 4 699 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 82 840 Kč. Lhůta pro vrácení byla stanovena předžalobní výzvou na 3 dny. Předžalobní výzva byla odeslána dne 5. 4. 2025.

10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 104 ZoSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto zákona uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne datum o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz).

14. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 a § 2993 věty první o. z., když žalovaný získal majetkový prospěch na úkor právní předchůdkyně žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají z dokumentu označeného jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru“. Tento dokument neobsahuje zaručený elektronický podpis žalobkyně (podpisy žalobkyně jsou založeny pouze na jejím certifikátu) ani žalovaného. Ani z jiných skutečností (následný akceptační dopis) nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podstatných otázkách upravených ve smlouvě. Žalobkyně tudíž neprokázala, že znění smlouvy předložené soudu bylo platně akceptováno ze strany žalovaného. Na základě výše uvedeného v kontextu citovaných zákonných ustanovení proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Postup vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (verifikační platba či registrace na internetových stránkách, jak jsou popisovány v žalobě) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle.

15. I pokud by se výše uvedený závěr ukázala jako nesprávný, je soud toho názoru, že s ohledem na provedené dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením je nutné na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným plně aplikovat ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz dřívější a stále použitelná ustálená judikatura – např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si právní předchůdkyně žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalovaného i vlastními silami. Tyto informace však byly nedostatečné. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále došlo fakticky k přenosu povinnosti prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu. Podle názoru soudu však právní předchůdkyně žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nešlo spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Právní předchůdkyně žalobkyně se spoléhala jen na doložení příjmů ze zaměstnání, ale dle názoru soudu bylo na místě blíže a podrobně zkoumat veškeré finanční toky na bankovním účtu žalovaného. Kompletní výpis z běžného účtu by ukazoval i konečný zůstatek, který mohl dát jistou informaci o tom, zda žalovaný disponuje volnou částkou určenou na úhradu předpokládané splátky. V moci právní předchůdkyně žalobkyně tedy nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení podrobnějších výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dostupný na www.nsoud.cz).

16. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a připravila se o možnost být poučena podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhla důkazy ke svému tvrzení, že její právní předchůdkyně dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.

17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Proto by, v případě prokázání existence smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, musela být smlouva o úvěru posouzena jako absolutně neplatná dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy. Povinností žalovaného by bylo ve lhůtě přiměřené jeho poměrům vrátit poskytnutou jistinu. Soud se ale s ohledem na výše přijatý závěr o plnění bez právního důvodu dále nezabýval poměry žalovaného, zda tyto připouštění vrácení zbývající části jistiny, případně v jakých splátkách. Nárok na úroky z prodlení by pak pravděpodobně byl uplatněn předčasně.

18. Na místě tedy bylo aplikovat zákonná ustanovení o bezdůvodném obohacení, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 70 000 Kč a žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, vrátil více než kolik se uvádí v žalobě (4 699 Kč). Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zbývající část dosud nevráceného bezdůvodného obohacení ve výši 65 301 Kč. Podle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do 3 dnů. Dle domněnky dojití (§ 573 o. z.) se má za to, že předžalobní výzva odeslaná 5. 4. 2025 došla žalovanému 9. 4. 2025. Lhůta 3 dnů pak uplynula dne 14. 4. 2025 a soud dospěl k závěru, že žalovaný se dne následujícího dostal do prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), z dosud nevrácené jistiny za dobu od 15. 4. 2025 do zaplacení.

19. V rozsahu uplatněného nároku na úhradu částky 15 601,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 902,52 Kč od 22. 10. 2024 do 14. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 601,52 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 65 301 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při určení míry úspěchu ve věci soud kapitalizoval požadované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Soud vycházel z toho, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 97 208,81 (jistina 80 902,52 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 16 306,29 Kč). Žalobě bylo vyhověno ohledně částky 73 931,46 Kč (jistina 65 301 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8 630,46 Kč), tj. ze 76 %. Dle názoru soudu byla převážně úspěšnou ve věci žalobkyně, které náleží poměrná část náhrady nákladů řízení (po odečtení neúspěchu od úspěchu) v rozsahu 52 %.

21. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená vzhledem ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“), ve výši 13 020 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a sepsání žaloby – po 4 340 Kč za úkon právní služby), paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 ve spojení s § 11 AT ve výši 1 350 Kč (za 3 úkony právní služby po 450 Kč) a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 237 Kč. Celkem náklady činí 17 607 Kč a z této částky byla tedy přiznána náhrada ve výši 9 155,64 Kč (52 %). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky Jméno advokátky jako zástupkyně žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.