8 C 172/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o 19 844 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 19 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 844 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 446,25 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal uhrazení částky 69 844 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu. Tato částka se skládala z částek 50 000 Kč z titulu nemajetkové újmy a 19 844 Kč z titulu uhrazené odměny obhájce v trestním řízení, když sazba odměny by v případě správného postupu byla nižší a žalobce tak požaduje rozdíl mezi uhrazenou částkou a částkou, která měla být správně uhrazena. V odůvodnění uvedl, že byl účastníkem trestního řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu – v průběhu řízení došlo ke změně kvalifikace trestného činu ze zločinu na přečin. V důsledku nesprávné původní kvalifikace byla žalobci způsobena újma na soukromém, rodinném i pracovním životě, stejně jako újma majetková v důsledku hrazení nákladů obhajoby dle vyšší tarifní částky.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedla, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání a nárok na náhradu škody ve výši 19 844 Kč z titulu nesprávného úředního postupu policejního orgánu. Žalovaná požadavku žalobce nevyhověla, což mu sdělila stanoviskem ze dne [datum]. K nároku na náhradu škody žalovaná uvedla, že změnu právní kvalifikace nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup, ve věci nedošlo k porušení pravidel stanovených právními normami. K nároku na náhradu nemajetkové újmy pak žalovaná uvedla, že v trestním řízení proti žalobci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a proto nebyly naplněny předpoklady vzniku nároku na náhradu nemajetkové újmy.

3. Podáním ze dne [datum], ve znění doplnění ze dnů [datum] a [datum], vzal žalobce žalobu zpět co do částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, tedy v rozsahu požadované náhrady nemajetkové újmy. Soud proto usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. 8 C 172/2021-44, řízení v této části zastavil.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 19 844 Kč a na náhradu nemajetkové výši 50 000 Kč, když tyto nároky dle žalobce vznikly v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 155/2019.

5. Podáním ze dne [datum] uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu škody za obhajobu, když ke škodě mělo dojít v důsledku nesprávného úředního postupu, a na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním ve výši 50 000 Kč a dále pak náhradu škody v podobě rozdílu uhrazených nákladů obhajoby oproti nákladům obhajoby, které by byly uhrazeny, pokud by nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to ve výši 19 844 Kč. Žalovaná dopisem ze dne [datum] potvrdila přijetí tohoto žalobcova podání. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani k nezákonnému rozhodnutí. Dále uvedla, že vzhledem k absenci těchto skutečností tak nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku na úhradu odškodnění, proto nárok žalobci nepřiznala.

6. Z pokladního dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce uhradil Mgr. [příjmení], advokátovi, náklady obhajoby ve věci sp. zn. 13 T 155/2019 částkou 64 674,50 Kč. <b>Spis sp. zn. 13 T 155/2019</b> 7. Z připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 13 T 155/2019, soud zjistil, že dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení na základě oznámení od Okresního státního zastupitelství v [obec] (dále též jen„ OSZ [obec]“). Z trestního oznámení na neznámého pachatele ze dne [datum] soud zjistil, že tímto společnost [právnická osoba] oznámila skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu – krádeže produktů výroby (tlakových ventilů) závodu v hodnotě 798 119 Kč.

8. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl téhož dne zadržen v místě svého bydliště. Dle protokolu o výslechu osoby zadržené pak využil svého práva a k věci nevypovídal. Shodně pak žalobce využil svého práva nevypovídat při výslechu obviněného dne [datum].

9. Na základě plné moci ze dne [datum] se obhájcem žalobce stal Mgr. [příjmení] [příjmení], advokát.

10. Usnesením Policie České republiky (dále též jen„ PČR“) ze dne 10. 4. 2019, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání pokračujícího zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství. Žalobce měl dle tohoto usnesení způsobit škodu na odcizení ve výši 798 119 Kč. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne [datum] stížnost, přičemž v doplnění odůvodnění stížnosti ze dne [datum] pak uvedl, že usnesení není řádně odůvodněno, neboť neobsahuje informace o tom, jaké shromážděné důkazy nasvědčují důvodnému podezření o tom, že došlo ke spáchání trestného činu ze strany žalobce. Dále uvedl, že z dosud zjištěných skutečností nelze dovodit, že by byl (resp. mohl být) pachatelem trestné činnosti, když jej s touto nic jednoznačně nespojuje. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] (dále též jen„ OSZ [obec]“) ze dne 10. 5. 2019, č. j. ZT 97/2019-49, byla stížnost jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce dále podal proti tomuto usnesení ústavní stížnost, kterou se domáhal jeho zrušení; tato stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1673/19.

11. Dne [datum] byl OSZ [obec] doručen návrh na podání obžaloby (mimo jiné) proti žalobci obviněnému z pokračujícího zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Nato byla dne [datum] u Okresního soudu v Jihlavě ve věci podána ze strany OSZ [obec] obžaloba, dle níž žalobce spolu s [jméno] [příjmení] odcizili celkem 200 ks tlakových ventilů v celkové hodnotě 865 452,50 Kč, čímž způsobili značnou škodu. Podáním doručeným soudu dne [datum] navrhnul žalobce předběžné projednání obžaloby. Hlavní líčení se konalo dne [datum], při tomto byl mimo jiné proveden výslech žalobce, který uvedl, že ventily dostal od obviněných [příjmení] a [příjmení], následně jich cca 50 kusů prodal přes inzeráty za zhruba 20 000 Kč Cena ventilů podle něj neodpovídá částce, kterou [příjmení] [příjmení] vyčíslil a dle které je stanovena kvalifikace trestného činu. Ve věci byl zpracován znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, kterým byly stanoveny průměrné ceny ventilů.

12. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 2. 2021, č. j. 13 T 155/2019-347, byl žalobce uznán vinným, že odcizil spolu s [jméno] [příjmení] nejméně tlakové ventily (75 kusů) v celkové hodnotě 176 725 Kč, tedy si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil takovým činem větší škodu, čímž spáchal přečin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 24 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 30 měsíců. Dále byla žalobci uložena povinnost společně a nerozdílně s [jméno] [příjmení] zaplatit poškozené společnosti [právnická osoba] majetkovou škodu 176 725 Kč. Žalobce se výslovně vzdal práva na odvolání proti tomuto rozsudku. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 13. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Dne [datum] bylo zahájeno trestní řízení proti neznámému pachateli pro zločin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, a to na základě předchozího trestního oznámení ze strany společnosti [právnická osoba] Odcizeno mělo být 200 ks tlakových ventilů v celkové hodnotě 798 119 Kč. V rámci dalšího postupu v trestním řízení byl jako osoba podezřelá, resp. obviněná, zjištěn mimo jiné žalobce a jeho trestní stíhání bylo zahájeno dne [datum]; škoda způsobená žalobcem byla stanovena na 798 119 Kč. Obhájcem žalobce v trestním řízení byl Mgr. [příjmení] [příjmení], advokát, kterého si žalobce zvolil. Dne [datum] pak byla proti žalobci podána obžaloba pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Při hlavním líčení dne [datum] žalobce přiznal svou účast na páchané trestné činnosti, rozporoval však škodu na ventilech vyčíslenou společností [právnická osoba] Ve věci byl následně proveden znalecký posudek k ocenění jednotlivých typů odcizených ventilů. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 2. 2021, č. j. 13 T 155/2019-347, byl žalobce uznán vinným, že odcizil spolu s [jméno] [příjmení] nejméně tlakové ventily v celkové hodnotě 176 725 Kč, tedy si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil takovým činem větší škodu, čímž spáchal přečin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 24 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 30 měsíců. V rámci dokazování provedeného v trestním řízení tedy byla prokázána vina žalobce ze spáchání krádeže nikoli 200 kusů tlakových ventilů, ale pouze 75 kusů, došlo tedy ke změně právní kvalifikace a žalobci byl uložen trest v menším rozsahu oproti původnímu návrhu. Dne [datum] uhradil žalobce [příjmení] [příjmení] náklady obhajoby ve výši 64 674,50 Kč. Dne [datum] pak žalobce uplatil u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, který mu žalovaná nepřiznala. <b>Právní posouzení</b> 14. Podle § 1 odst. 1, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v účinném znění (dále též jen„ ZOdpŠ“), odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci a též hradí za podmínek stanovených tímto zákonem vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 13 odst. 1, odst. 2 ZOdpŠ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle § 14 odst. 1 ZOdpŠ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 ZOdpŠ se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. S ohledem na shodná skutková tvrzení i výše učiněný závěr o skutkovém stavu soud konstatuje, že žalobce řádně a včas uplatnil nárok na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti České republiky, a to podáním ze dne [datum].

16. Dle § 5 ZOdpŠ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 7 odst. 1 ZOdpŠ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 ZOdpŠ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy z důvodu nezákonného trestního stíhání a nesprávného úředního postupu ve výši 69 844 Kč. Žalobkyně tento nárok žalovanému ve svém stanovisku ze dne [datum] nepřiznala pro nenaplnění podmínek pro vznik nároku. Soud se tak v řízení zabýval posouzením skutečnosti, zda žalobci nárok na náhradu škody v souvislosti s trestním řízením vznikl či nikoliv.

18. V daném případě bylo proti žalobci dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno a následně vedeno trestní stíhání pro trestný čin, za nějž mohl být uložen trest odnětí svobody v trvání až osm let. V průběhu trestního řízení byla v rámci dokazování prokázána vina žalobce na odcizení menšího počtu ventilů, než pro jaký byl obžalován, v důsledku čehož se snížil rozsah škody způsobené žalobcem a došlo ke změně právní kvalifikace – žalobci pak mohl být uložen trest odnětí svobody v trvání až pěti let. Při posuzování toho, zda tato skutečnost zakládá vznik nároku žalobce na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, soud přihlédl k četné judikatuře Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS“) a Ústavního soudu. Tak například v rozsudku NS ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1202/2007 se uvádí, že„ předmětem trestního stíhání je skutek, nikoliv jen jeho právní kvalifikace“ a„ následná změna právní kvalifikace skutku … nemění nic na totožnosti spáchaného skutku.“ Dále pak dle usnesení NS ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1184/2009,„ …změna právní kvalifikace skutku nemění nic na totožnosti spáchaného skutku“ a„ případný nárok na náhradu škody je potřeba odvozovat od skutku, pro který byl dovolatel trestně stíhán.“ Ke shodným závěrům dospěl NS také v usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3719/2014, kdy dále uvedl, že„ …podstatné je to, že jednání žalobce bylo trestným činem.“ Ústavní soud ČR k problematice v usnesení ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1656/20, uvedl, že„ ani v posuzované věci neměl Ústavní soud žádný důvod přisvědčit výkladu stěžovatele, že by měla být odškodňována i újma způsobená uvalením vazby v důsledku odlišného právního posouzení skutku v obžalobě a následného odsouzení za mírnější skutek, neboť jde o výklad extenzivní, který z příslušného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. neplyne. Naopak je zřejmé, že zákonodárce měl v úmyslu odškodnit pouze ty obviněné, kteří v trestním řízení nebyli shledáni vinnými, tj. žádného trestného činu se nedopustili.“ Jak již soud uvedl, v předmětném trestním řízení byl žalobce uznán vinným z daného skutku, když pouze došlo ke změně kvalifikace z důvodu snížení žalobcem způsobené škody. S ohledem na konstantní judikaturu pak má soud za to, že nárok žalobce na náhradu škody skutečně není dán. Předmětné rozhodnutí vydané v trestním řízení nemůže být považováno ani za nezákonné rozhodnutí zakládající nárok na náhradu škody, jak vyplývá již ze samotného znění § 8 odst. 1 ZOdpŠ, přičemž tento závěr byl dále potvrzen judikaturou (k tomu viz např. rozsudek NS ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014).

19. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji výrokem I. tohoto rozsudku v celém rozsahu zamítl, a to včetně příslušenství. <b>Náklady řízení</b> 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že byla v celém rozsahu přiznána žalované, která byla zcela úspěšná ve věci. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši svých hotových výdajů, náležela podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Žalovaná má též nárok na náhradu cestovného podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s vyhláškou č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. za jízdu osobním automobilem Hyundai i30, [registrační značka], k jednání soudu dne [datum] v trase [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 1 546,25 Kč (základní náhrada 240 km po 4,70 Kč za km ve výši 1 128 Kč a za spotřebované pohonné hmoty 240 km při průměrné normované spotřebě 3,7 litru motorové nafty na sto kilometrů a ceně dle vyhlášky ve výši 47,10 Kč za jeden litr motorové nafty ve výši 418,25 Kč).