8 C 174/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 48 752,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 079 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 079 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 673,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 042,43 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 963,43 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) celkem částku 48 752,36 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasní poplatek. Dluh měl být uhrazen ve 14 měsíčních splátkách do datum. Na svůj dluh žalovaný řádně nehradil a dluží celkem 34 973 Kč. Tato částka je přitom tvořena jistinou ve výši 22 000 Kč, rokem za dobu od datum do datum ve výši 2 118 Kč, poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 10 780 Kč a poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 75 Kč. Žalobkyně uplatňuje žalobou také nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 34 973 Kč za dobu od datum do datum ve výši 13 779,36 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejdříve na společnost právnická osoba (smlouvou o postoupení z datum) a poté na žalobkyni (smlouvou o postoupení z datum), což bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaný dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala bonitu žalovaného porovnáním pravidelného příjmu a pravidelných výdajů, které musel žalovaný doložit úředními doklady a dalšími dokumenty, jako je výpis z bankovního účtu, pracovní smlouva či jiné potvrzení o výši příjmů.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, aniž by se omluvil. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se prostřednictvím svého zástupce omluvila.

3. Ze smlouvy podepsané dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Smlouva má podobu formuláře a číselně je označena číslo Smlouvou úvěrující poskytuje žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, který dle prohlášení obsaženého ve smlouvě byl při podpisu smlouvy vyplacen žalovanému v celé výši. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s náklady úvěru ve výši 18 894 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč Náklady úvěru jsou tvořeny co do částky 2 118 Kč úrokem, ohledně částky 10 780 Kč úhradou za poskytnutí úvěru, v částce 2 036 Kč náklady na vyhodnocení úvěru a ohledně částky 3 960 Kč inkasním poplatkem. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle části smlouvy označené jako„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, je při sjednané splatnosti v délce 14 měsíců ujednána úroková sazba 15 % ročně. Žalovaný byl o nákladech úvěru informován listinou nazvanou standardní informace o spotřebitelském úvěru, kterou podepsal při uzavírání smlouvy. Dále žalovaný podepsala stejného dne formulář označený jako žádost o úvěr, v níž ohledně svých poměrů uvedl, že bydlí u rodičů, je ženatý, bezdětný a je zaměstnán od datum. Dle žádosti dosahoval žalovaný příjmu ve výši 17 833 Kč měsíčně u zaměstnavatele jméno celé jméno žalovaného – zednictví obec a číslo. Ohledně svých měsíčních výdajů uvedl žalovaný částku 1 000 Kč za bydlení a energie a částku 3 410 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. Zaškrtnuto bylo doložení výplatních pásek a pracovní smlouvy. Dále bylo předloženo čestné prohlášení žalovaného o tom, že žije u rodičů, a souhlas žalovaného se zpracováním osobních údajů.

4. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena písemnou smlouvou ze dne datum ze společnosti právnická osoba na společnost právnická osoba Následně byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena písemnou smlouvou ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z datum. Žalovaný byl přípisem ze dne datum vyzván k úhradě dluhu ve výši 55 572,79 Kč, přičemž tento přípis byl dle podacího lístku předán k poštovní přepravě dně datum.

5. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný jako spotřebitel uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně spotřebitelskou smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč spolu s náklady úvěru ve výši 18 894 Kč. Žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, žije u rodičů a je zaměstnán v pracovním, přičemž jeho čistý měsíční příjem je 17 833 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč. Z nesporovaných tvrzení žalobkyně potom soud učinil závěr o úhradách žalovaného ve výši 5 921 Kč, což činí rozdíl mezi původně dlužnou částkou ve výši 40 894 Kč a dlužnou částkou postoupenou na žalobkyni ve výši 34 973 Kč.

6. Žalobkyně zcela obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokumentů předložených žalovaným. K těmto svým tvrzením žalobkyně však nenavrhla žádný důkaz, a to ani na dodatečnou výzvu soudu. Pouhé vyplnění údajů v žádosti o úvěr nepostačuje k učinění závěru o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, se tato připravila o možnost být dále poučena ve smyslu § 118 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud netvrdila, zda a jakým způsobem prověřovala výdajovou stránku žalované, jakož i její další příjmové možnosti po skončení v té době trvajícího pracovního poměru, jakož i nutnosti navržení nových důkazů, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že by její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru vyvinula přiměřenou aktivitu k posouzení schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. V otázce posouzení schopnosti splácet tak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, a ani důkazní břemeno.

7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. pak poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle číslo odst. 1 o.z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2993 odst. 1 věta první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Podle názoru soudu však právní předchůdkyně žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání jak příjmové, tak zejména výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemohla právní předchůdkyně žalobkyně spoléhat). V moci právní předchůdkyně žalobkyně pak nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a tedy nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou.

13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na webová adresa) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na webová adresa), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK sp.zn. C číslo, který je dostupný na webová adresa.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či kterékoliv její právní předchůdkyni v plné výši vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a proto ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně jako postupník právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Protože žalovaný uhradil částku 5 921 Kč, soud rozhodl, že je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 22 000 Kč poníženou o úhrady, tedy částku 16 079 Kč. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. Žalobkyni dále náleží dle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku podle ustanovení § 1968 věty první o. z. Žalovaný byl povinen závazek splnit na základě výzvy k placení, k čemuž došlo předžalobní upomínkou podanou k poštovní přepravě dne datum. Má se za to, že výzva byla žalovanému doručena dne datum (dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání). Žalovaný byl povinen plnit bezodkladně, tedy nejpozději do datum a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné částky 16 079 Kč, ale až od datum do zaplacení a zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z částky 19 042,43 za období od datum do datum, když v této době nebyl žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu. Dále soud zamítl žalobu v části, v níž úrok požadovaný žalobkyní převyšoval úrok stanovený nařízením vlády, tj. ve výši 1,75 % ročně z částky 2 963,43 Kč (neboť o tuto částku převyšovala původní částka, z níž žalobkyně požadovala úrok, částku přiznanou) od datum do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění nebyl shledán důvod.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při určení míry úspěchu ve věci soud vycházel z jistiny uplatňovaného nároku, která postačí k určení převážné míry úspěchu. Žalobkyně se domáhala částky 48 752,36 Kč. Žalobkyni byla soudem přiznána na jistině pohledávka ve výši 16 079 Kč. Ve zbývajícím rozsahu (tj. na jistině v částce 32 673,36 Kč) byla žaloba zamítnuta, a proto soud dospěl k závěru, že převážně úspěšným v řízení byl žalovaný, kterému by náležela poměrná část náhrady nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaný byl v řízení nečinný, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.