8 C 186/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 47 140 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 495,25 Kč a s úrokem z prodlení z částky 11 940 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 466,97 Kč a s úrokem z prodlení z částky 17 800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19 844,08 Kč a s úrokem z prodlení z částky 17 400 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 47 140 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 53 týdenních splátkách po 480 Kč i souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne [datum], přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne [datum]. Uhradil tak celkem 13 500 Kč. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedené smlouvy, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, tj. neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku. Dále pak žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou si taktéž převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 53 týdenních splátkách po 800 Kč i souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne [datum], přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne [datum]. Uhradil tak celkem 7 200 Kč. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedené smlouvy, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, tj. neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávek dopisem. Po datu postoupení pohledávek žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízeným jednáním se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 11 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11 495,25 Kč a s úrokem z prodlení z částky 11 940 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč, a to vše v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 5 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že účastníci se dohodli, že splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na jistinu. Podle článku 8 smluvních podmínek se účastníci dohodli, že v případě včasného neuhrazení příslušné splátky žalovaným má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalovaného.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal jej o uhrazení dlužné částky ve výši 47 140 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum].

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytl částku 25 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč, uhradil však pouze 7 200 Kč. Následně postoupil právní předchůdce žalobkyně své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalovanému řádně písemně oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky.

7. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

9. Podle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ustanovení § 55 odst. 1, odst. 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

10. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a odst. 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Řízení bylo zastaveno v části týkající se nároku ze smlouvy [číslo] soud se proto zabýval pouze nárokem ze smlouvy [číslo]. Soud posoudil tento závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně postoupený nárok z uzavřené smlouvy o půjčce. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce řádně splnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ zákazník se zavazuje zaplatit [anonymizováno] v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 17 400 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, odst. 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětných smlouvách o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Žalobkyně k tomuto ničeho netvrdila, protože se nedostavila k jednání, nemohla být ani poučena dle § 118a o. s. ř., když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nadto v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v [obec] – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 72 Co 38/2017-55, nebo rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Icm 3955/2013-32, případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. 79 Icm 2139/2013-27). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, dle názoru soudu nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části je smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným neplatná, a tudíž žalobkyni nárok na úhradu souhrnného poplatku nevznikl.

12. Jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, žalovaný uhradil na půjčku ze dne [datum] částku 7 200 Kč; této skutečnosti odpovídá i žalobou požadovaná částka. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku započetl na jistinu půjčky ve výši 25 000 Kč. Jelikož žalovaný soudu netvrdil a neprokázal, že zbývající část jistiny ve výši 17 800 Kč žalobkyni uhradil, soud tuto částku žalobkyni přiznal. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (dle § 517 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do [datum]), a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti celého dluhu, k němuž došlo ke dni splatnosti poslední splátky, tj. k [datum], neboť žádný dřívější úkon způsobující předčasnou splatnost žalobkyně netvrdila. Soud úrok z prodlení kapitalizoval ke dni postoupení pohledávky výši 16 466,97 Kč a dále náleží žalobkyni úrok z prodlení z přisouzené částky 17 800 Kč od [datum] do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. Ve zbývající části (v rozsahu částky 17 400 Kč představující souhrnný poplatek, částky 19 844,08 Kč jakožto část kapitalizovaného úroku z prodlení a úroků z prodlení z částky 17 400 Kč za dobu od [datum]) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při určení míry úspěchu ve věci soud vyšel pro zjednodušení pouze z hodnoty uplatňované jistiny pohledávky (částka 47 140 Kč) a z hodnoty soudem přiznané pohledávky (na jistině toliko 17 800 Kč). Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že převážně úspěšným v řízení byl žalovaný (kdy míra úspěchu činí 24,4 %), kterému by náležela poměrná část náhrady nákladů řízení. Jelikož však žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady v řízení mu nevznikly, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.