8 C 197/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 10 298,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 298,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 474,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 298,64 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 498,64 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 298,64 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (resp. dříve právnická osoba, a.s. či právnická osoba, a.s. dále též jen „Banka“), uzavřela se žalovaným dne právnická osoba. 2010 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž vedla Banka pro žalovaného běžný účet a následně žalovanému poskytovala kontokorentní úvěr Anonymizováno, a to od 31. 10. 2016 v částce 6 000 Kč. Z důvodu překročení limitu kontokorentu byl nepovolený zůstatek ve výši 8 498,64 Kč v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami převeden dne 3. 1. 2022 na úvěrový účet a žalovanému vznikla povinnost hradit úrok ve výši 29 % ročně. Jelikož žalovaný nadále dluh nesplácel zesplatnila Banks úvěr k 10. 5. 2022. Dne 16. 11. 2022 postoupila Banka pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Banka posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnocením údajů získaných z interních i externích zdrojů i z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr z 5. 8. 2014.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Žalovaný se nedostavil ani k odročenému jednání. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Zástupce žalobkyně při prvním jednání soudu navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Pro vydání kontumačního rozsudku však nebyly splněny zákonné podmínky, když žalovaný nebyl o takovém postupu poučen.

3. Právní osobnost žalobkyně zjistil soud z výpisu z obchodního rejstříku.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o bankovních produktech a službách“ soud zjistil, že podepsána dne 12. 2. 2010 zástupcem společnosti GE Money Bank, a.s. a žalovaným. Smlouvou se právnická osoba, a.s. zavázala vést pro žalovaného běžný účet a poskytnout další produkty podle specifikace uvedené v Dispozicích.

5. V listině označené jako Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách z právnická osoba. 2010 se uvádí, že byla podepsána dne 31. 10. 2016 zástupcem společnosti právnická osoba. a žalovaným. Mezi stranami bylo mimo jiné sjednáno povolení přečerpání prostředků z běžného účtu č. č. účtu až do výše 6 000 Kč (Flexikredit). Ujednán byl úrok z úvěru ve výši 21,99 % ročně a úrok z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 29 % ročně.

6. Z listiny označené jako „Žádost o povolení debetního zůstatku Anonymizováno“ soud zjistil, že byla podepsána zástupcem Banky a žalovaným dne 5. 8. 2014. Dle údajů v žádosti uvedených byl žalovaný svobodný, bydlel v pronájmu a měl příjem z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou do 1. 6. 2025 v tvrzené výši 18 000 Kč měsíčně. K procesu posouzení úvěruschopnosti se vyjádřila Banka, když sdělila, že vycházela z žádosti z 5. 8. 2014. K uvedenému datu byl také vystaven Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z něhož vyplývá sjednaný kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč.

7. Podle výpisu z běžného účtu č. č. účtu byl ke dni 31. 10. 2021 evidován debetní zůstatek ve výši 6 050,08 Kč.

8. Přípisem z 11. 12. 2021 oznámila Banka žalovanému ukončení poskytování Anonymizováno a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 7 809,30 Kč. Přípisem ze 4. 1. 2022 oznámila Banka žalovanému ukončení poskytování Anonymizováno s tím, že nepovolený debetní zůstatek z běžného účtu je převeden na úvěrový účet číslo ve výši 8 498,64 Kč. Přípisem z 11. 5. 2022 vyčíslila Banka dluh z úvěrového účtu č. č. účtu ke dni 10. 5. 2022 na částku 10 298,64 Kč.

9. Podle výpisů z úvěrového účtu č. č. účtu byl úvěr založen dne 3. 1. 2022 v částce 8 498,64 Kč a ke dni 21. 11. 2022 byla vyčíslena jistina na 8 498,64 Kč, úrok z prodlení na 474,02 Kč a poplatky, pojištění a pokuty na 1 800 Kč.

10. Banka uzavřela s žalobkyní dne 16. 11. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, a to ve znění dohody o úplatě a potvrzení o úplatě. V příloze č. hodnota, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek, je pod položkou 639 označena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo. Přípisem z 25. 11. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Podle podacího lístku byl přípis odeslán 9. 12. 2022.

11. Přípisem ze 4. 4. 2023, který byl dle podacího lístku odeslán dne 4. 4. 2023, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 13 468,73 Kč do 19. 4. 2023.

12. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka s předmětem podnikání spočívajícím mimo jiné v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli nejdříve dne 12. 2. 2010 smlouvu o účtu, na základě které byl žalovanému veden běžný účet č. č. účtu, a posléze dne 31. 10. 2016 dohodu o povoleném přečerpání prostředků na účtu až do výše 6 000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec přečerpal v měsíci říjnu 2021. Banka oznámila žalovanému ukončení poskytování služby Anonymizováno a převedení nepovoleného debetního zůstatku na úvěrový účet. Pohledávka z úvěru byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, což bylo. Žalovanému byla zaslána i předžalobní výzva. Žalobkyně neprokázala, že by Banka při uzavření smlouvy o povoleném přečerpání zůstatku z účtu zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Současně nebylo prokázáno, že by částka 8 498,64 Kč, která byla z běžného účtu žalovaného převedena na úvěrový účet, byla žalovaným vyčerpána.

13. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 3077 odst. 1 o.z. se účet řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření smlouvy o účtu došlo před tímto dnem; vznik této smlouvy, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

15. Podle § 261 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), se tímto zákonem řídí mimo jiné smlouva o běžném účtu.

16. Podle § 708 odst. 1 obch. zák. smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.

17. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1968 věty první o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle ustanovení § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil.

22. S ohledem na přijatý závěr o skutkovém stavu věci a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu závěru. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným představovaný možnosti přečerpání prostředků na běžném účtu je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičkách smluv). Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i možnost přečerpání prostředků na platebním účtu, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz). Soud poučil žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr. Podle žalobních tvrzení Banka při sjednání úvěru k 31. 10. 2016 vycházela z údajů získaných od žalovaného k 5. 8. 2014. Takovýto postup je však zcela nepřípustný, Banka nemohla zodpovědně posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, když by neměla aktuální údaje. Navíc v žádosti uvedené skutečnosti by musely vést k bližšímu zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, a to s ohledem na nutné výdaje v podobě nájemného, jakož i časově omezený zdroj příjmů. Banka se při uzavírání smlouvy spokojila s pouhým neaktuálním tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů. Aktuální příjmy nebyly žádným způsobem ověřovány a nebylo také prokázáno ověřování správnosti údajů poskytnutých žalovaným pomocí jiných zdrojů. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení ohledně zkoumání bonity žalovaného, ani břemeno důkazní.

23. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že Banka nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru (povoleném přečerpání běžného účtu) uzavřenou mezi Bankou a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 ZoSÚ. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.

24. Soud se tedy zabýval tím, zda na straně žalovaného nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, pokud by mu byly v souvislosti se smlouvou poskytnuty nějaké peněžní prostředky, které nevrátil. Žalobkyně soudu neprokázala, že Banka žalovanému poskytla finanční prostředky v tvrzené výši jistiny v částce 8 498,64 Kč. Daná částka byla zůstatkem běžného účtu ke dni převodu na účet úvěrový, tj. k 3. 1. 2022. Z jakých částek však byla tvořena, prokázáno nebylo. Nelze tedy vyloučit, že v dané částce byly kromě skutečně poskytnutých prostředků žalovanému započítány také úroky, poplatky či pokuty. Ty však žalovaný nebyl povinen s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy platit, a proto by se ohledně takových plateb u něj nemohlo jednat o bezdůvodné obohacení.

25. Jelikož nebylo prokázáno na straně žalovaného ani existující bezdůvodné obohacení, musela být žaloba jako celek zamítnuta.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by plná náhrada nákladů řízení náležela žalovanému, který byl ve sporu zcela úspěšný, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Protože žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaný byl v řízení nečinný, rozhodl soud tak, že mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.