8 C 2/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 79 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 700 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 300 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 787,24 Kč k rukám zástupce žalované, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 79 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta bankovním převodem částka ve výši 45 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 31 500 Kč zavázala vrátit do , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky , webová stránka, , a to registrací žalované na těchto stránkách zadáním osobních údajů, zřízením uživatelského účtu a následným zasláním žádosti o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalobkyně poté žalované zaslala konkrétní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaná akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo. Následně byly prostředky zaslány na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Z důvodu prodlení uplatňuje žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou z pěti splátek, u nichž je žalovaná v prodlení). Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. K vyjádření žalované žalobkyně tvrdila, že podnikatelský úvěr byl sjednán s podmínkami odpovídajícími podnikatelským úvěrům sjednávaným v dané době.

2. Žalovaná ve svém vyjádření namítla, že smlouva o podnikatelském úvěru č. , číslo, , kterou s žalobkyní uzavřela dne , datum, , je neplatná, neboť je rozporná s dobrými mravy, jako adhezní smlouva obsahuje nepřiměřená a pro žalovanou nevýhodná ujednání a jako celek se jeví nespravedlivou. Žalovaná vystupovala ve slabším postavení a smlouva obsahuje ustanovení, která jsou zcela zřejmě a nedůvodně koncipována ve prospěch žalobkyně. Podle žalované jsou sjednané úroku v nepřiměřené výši, když odpovídají 365 % ročně. Žalovaná uhradila na smlouvu celkem částku 16 300 Kč.

3. K nařízenému jednání se účastnice nedostavily, přičemž obě soudu zaslali svou omluvu. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění dále též jen „o. s. ř.“).

4. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , číslo, “ soud zjistil, že žalobkyně je v něm označena jako „Společnost“ a žalovaná jako „Klient“, přičemž žalovaná je identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození, adresou místa podnikání, identifikačním číslem osoby, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem účtu , č. účtu, . Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované částku v celkové výši 45 000 Kč a závazek žalované tuto částku splatit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z jistiny úvěru za každý den čerpání do 70 dnů ode dne čerpání. V článku 5.3. smlouvy bylo ujednáno, že poplatek za poskytnutí úvěru bude účtován ve výši 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru. Úvěr měl být splacen v pěti splátkách po 15 300 Kč splatných dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Dle článku 8.1. byla žalovaná povinna v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Podle článku 9.2. byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit nebo prohlásit na základě oznámení odeslaného žalované všechny pohledávky z poskytnutého úvěru nebo jejich část za splatné ke dni uvedenému v písemném oznámení, kdykoli poté, co mimo jiné došlo k prodlení se splacením jakékoliv dlužné a splatné částky vyplývající ze smlouvy a závazek po splatnosti nebyl ani v dodatečné lhůtě 30 dní ode dne doručení výzvy uhrazen. Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě nesporovala uzavření smlouvy, ani její obsah a samotné uzavření smlouvy potvrdila.

5. Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu.

6. Podle potvrzení společnosti , právnická osoba, o provedené platbě byla dne , datum, z účtu žalobkyně odeslána platba pod ID , číslo, ve výši 45 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Z potvrzení o úhradě , částka, soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden ve prospěch žalované. Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila vyplacení úvěru.

7. Žalované byla dle podacího lístku dne 29. 5. 2024 zaslána předžalobní upomínka z téhož dne, v níž je uvedeno, že žalovaná se vyzývá k zaplacení částky 115 316 Kč do 3 dnů.

8. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v elektronické podobě smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 45 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná se taká zavázala v souvislosti s poskytnutím peněz zaplatit žalobkyni částku 31 500 Kč (1 % z poskytnuté částky denně po dobu 70 dnů). Žalovaná uhradila 16 300 Kč. Žalobkyně je provozovatelem internetových stránek prostřednictvím, kterých nabízí možnost poskytnutí finančních prostředků podnikatelům, a žalovaná se při uzavření smlouvy jako podnikatel identifikovala.

9. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále též jen „občanský zákoník“), si mohou osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, nezakazuje-li to zákon výslovně; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pak plyne, že dobré mravy jsou souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, které v historickém vývoji vykazují určitou stálost, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu základních etických pravidel.

11. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastnicemi v elektronické podobě, prostřednictvím webových stránek žalobkyně, je adhezní smlouvou o úvěru, přičemž danou smlouvu je s ohledem na okolnosti uzavírání a s přihlédnutím k jejímu obsahu nutné posoudit jako od počátku absolutně neplatnou.

13. Za stěžejní bod celé smlouvy vyhodnotil soud ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru. Přestože smlouva hovoří o poplatku, je zjevné, že ve smyslu výše uvedené základní definice úvěrové smlouvy, jde o sjednaný úrok. V posuzované věci byla mezi účastnicemi sjednána úroková sazba ve výši 1 % denně (tj. 365 % ročně). Takto sjednaný úrok zjevně a mnohonásobně přesahuje obvyklou cenu peněžních prostředků v době uzavření smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupný, stejně jako všechna ostatní odkazovaná rozhodnutí, na www.nsoud.cz), dovodil, že nepřiměřenou, a tedy zpravidla odporující dobrým mravům, je taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud má za to, že sazba 1 % denně tomuto kritériu zjevně odpovídá.

14. Soud si je vědom ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž ve vztazích mezi podnikateli samotná výše sjednaných úroků zpravidla bez dalších okolností k závěru o neplatnosti nepostačuje. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 23 ICdo 56/2019, uveřejněného pod č. 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž plyne, že korektiv dobrých mravů se uplatní i mezi podnikateli a jeho porušení může vést k absolutní neplatnosti právního jednání, avšak jen při existenci mimořádných okolností konkrétního případu. Týž závěr potvrzuje i usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 536/2024. Takové mimořádné okolnosti má soud v nyní posuzované věci za prokázané. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že smluvní podmínky byly předem připraveny žalobkyní v rámci webových stránek, žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit jejich obsah a smlouva byla uzavřena fakticky adhezním způsobem (ve smyslu § 1798 občanského zákoníku). Současně bylo prokázáno, že žalobkyně vystupovala jako odborně a ekonomicky silnější smluvní strana, přičemž své postavení využila k prosazení podmínek, které vytvořily zjevnou a nedůvodnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran (k tomu viz dále).

15. Podle § 433 odst. 1 občanského zákoníku podnikatel nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zjevné a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 23 ICdo 56/2019 výslovně dovodil, že slabší stranou může být i podnikatel, a že ochrana podle § 433 občanského zákoníku není vyloučena jen proto, že smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli. Soud proto vychází z premisy, že podnikatelská povaha vztahu sama o sobě nevylučuje ochranu žalované. V posuzované věci však extrémní denní úrok nepředstavoval izolované, od ostatního obsahu oddělitelné ujednání, nýbrž stěžejní ekonomický obsah celé smlouvy. Tento závěr vychází i ze skutečnosti, že samotná výše úroku byla stanovena bez zohlednění částečných úhrad v rámci jednotlivých splátek. Smyslem takto nastavené smlouvy nebylo poskytnutí peněžních prostředků za přiměřenou úplatu, ale dosažení mimořádně zatěžujícího a ekonomicky rdousícího plnění. Úroková sazba 1 % denně zde nebyla pouze vedlejší doložkou, nýbrž základním nástrojem, jímž žalobkyně sledovala vlastní hospodářský prospěch na úkor druhé strany v rozsahu neslučitelném s požadavkem poctivého právního styku. Soud při posuzování této věci respektuje základní zásady soukromého práva, které je vystavěno na zásadě poctivosti (§ 6 občanského zákoníku), přičemž zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 občanského zákoníku).

16. Soud při svých závěrech přihlédl i k tomu, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 1761/2023, je nutno nemravnost či lichevní charakter úvěrových vztahů posuzovat z celého komplexu smluvních ujednání a okolností jejich sjednání, nikoli izolovaně podle jednotlivého číselného údaje. Rozhodující je tedy souhrn všech zjištěných skutečností, zejména povaha smluvního procesu (elektronické jednání prostřednictvím webových stránek), vyjednávací síla stran, míra informovanosti, existence závislosti jedné strany na druhé a celkový ekonomický dopad smlouvy. Za této situace soud uzavírá, že zde nejde o případ, kdy by bylo možno omezit neplatnost jen na samotné úrokové ujednání. Podle § 576 občanského zákoníku se částečná neplatnost uplatní jen tehdy, lze-li neplatnou část od ostatního obsahu oddělit a lze-li současně předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez této části. Takový předpoklad zde dán není. Právě extrémní úrokové zatížení představovalo podstatnou hospodářskou složku smlouvy a hlavní důvod, pro který byla žalobkyní sjednána. Soud je proto přesvědčen, že bez tohoto ujednání by k uzavření smlouvy v předložené podobě vůbec nedošlo. Soud si je vědom závěru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Tento závěr však na nyní projednávanou věc nedopadá bezvýjimečně. Citované rozhodnutí řeší situaci, kdy důvod neplatnosti dopadá pouze na oddělitelnou část úvěrové smlouvy. O takový případ zde nejde. Důvod neplatnosti neprostupuje jen jednotlivou doložkou o úrocích, jak již výše bylo konstatováno, ale celou smluvní konstrukcí, v níž byly úroky sjednány jako nástroj zjevně nepoctivého a nepřiměřeného zatížení slabší smluvní strany.

17. Soud tedy uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zásadou poctivosti a za zneužití postavení silnější smluvní strany vůči straně slabší. Takové právní jednání nemůže požívat právní ochrany. Smlouva je proto podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, přičemž k této neplatnosti musí soud přihlížet i bez návrhu podle § 588 občanského zákoníku.

18. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla posouzena jako neplatná, ale současně soud učinil jednoznačný závěr o skutkovém stavu, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 45 000 Kč, přičemž žalobkyni vrátila toliko částku 16 300 Kč, je na místě aplikovat zákonná ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná nevydala žalobkyni celou částku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení zbytku toho, oč se žalovaná obohatila. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku ve výši 28 700 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 31. 1. 2024 (den následující po původní splatnosti). Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.

20. Ohledně zbývající částky ve výši 47 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a zbývajících požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, protože nedošlo k platnému uzavření výše uvedené smlouvy a žalobkyni právo požadovat po žalované poplatek, smluvní pokutu i další úrok z prodlení nevzniklo.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně úroků z prodlení kapitalizovaných k 14. 4. 2026 ve výši 25 699,34 Kč) částky 104 699,34 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 38 036,34 Kč (přiznaná jistina ve výši 28 700 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný k 14. 4. 2026 ve výši 9 336,34 Kč), tj. z 36 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky tedy z 64 %. Žalovaná tedy byla převážně úspěšnější a náleží jí proto poměrná část náhrady nákladů řízení (po odečtení neúspěchu), tj. 28 %.

22. Náklady řízení žalované jsou tvořeny odměnou advokáta stanovenou vzhledem ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. podle § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání odporu, sepsání vyjádření k žalobě – po 4 2620 Kč za úkon právní služby) ve výši 12 780 Kč, paušální náhradou hotových výdajů stanovenou podle § 13 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, ve výši 1 350 Kč (za 3 úkony právní služby po 450 Kč) a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty z částky odměny a náhrady ve výši 2 967,30 Kč (dle § 137 o.s.ř. a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od , datum, ). Náklady žalované celkem činí 17 097,30 Kč. Žalované byla přiznána poměrná část náhrady ve výši 4 787,24 Kč (28 %). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobkyni uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta B, jako zástupci žalované.