8 C 206/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 12 433,48 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 433,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 998,28 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 433,48 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, v rámci které byly mezi žalobkyní a žalovanou upraveny podmínky čerpání prostředků do limitu 10 000 Kč prostřednictvím služby [anonymizováno] účet. Na základě uvedené smlouvy měla žalovaná možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování, přičemž výše poplatku se odvíjela od výše odložené částky. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 11 226,28 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že částku neuhradí do data splatnosti uvedeného na příslušném vyúčtování. Žalovaná svou povinnost splnila pouze zčásti, když na tento svůj dluh uhradila pouze 1 826 Kč. Žalobkyně dále požaduje částku 2 435,20 Kč, která se skládá z poplatků za porušení smluvních podmínek. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně dne [datum]. V doplnění žaloby ze dne [datum] dále žalobkyně uvedla, že v rámci registrace žalované v systému žalobkyně byl na telefonní číslo žalované zaslán kód prostřednictvím SMS, přičemž žalovaná následně zadáním tohoto kódu odsouhlasila znění smlouvy a obchodní podmínky, a dne [datum] došlo k uzavření smlouvy. Skrze [anonymizováno] účet pak žalovaná mohla hradit nákupy na e-shopech, ale také využívat [anonymizováno] kartu. Tuto kartu si žalovaná nechala doručit na adresu trvalého pobytu a aktivovala ji dne [datum]. Dne [datum] žalovaná uzavřela kupní smlouvu se [právnická osoba] s. r. o. a k úhradě kupní ceny 992 Kč využila služby žalobkyně, která danou částku obchodníkovi uhradila. Žalobkyně má se-shopem uzavřenu smlouvu o postoupení pohledávky. Odložená splatnost závazku žalované pak nastala [datum]. Nákup přes e-shop žalovaná učinila pouze jeden, zbývající dlužná částka se skládá z platebních transakcí provedených poskytnutou kartou. Totožnost žalované byla ověřena kopií občanského průkazu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízeným jednáním se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Žalobkyně se dostavila k jednání dne [datum], z jednání dne [datum] se omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o poskytování služby„ [anonymizováno]“ soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako poskytovatelem a [právnická osoba] s. r. o. jako obchodníkem (dále též jen„ obchodník“). Obchodník se ve smlouvě zavázal umožnit svým zákazníkům využít službu [anonymizováno] Součástí smlouvy byla rámcová dohoda o postoupení pohledávek, dle níž v případě, že poskytovatel schválí na žádost a se souhlasem zákazníka použití služby [anonymizováno], dochází bezprostředně po oznámení o uzavření konkrétní kupní smlouvy k postoupení pohledávky z této smlouvy na poskytovatele (žalobkyni). Jako bankovní účet obchodníka byl označen účet č. [bankovní účet].

4. Z dokumentu předloženého soudu ve formátu pdf a označeného jako„ Smlouva k službě [anonymizováno] účet“ soud zjistil, že jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaná jako zákaznice, která je identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem ([ulice a číslo], [obec]), telefonním číslem [tel. číslo] a emailem [email]. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit pro zákazníka zdarma a bez poplatků službu„ [anonymizováno] účet“. Prostřednictvím této služby mohl zákazník realizovat platby za zboží nebo služby, a to až do výše schváleného limitu, přičemž startovací finanční limit má obvykle být ve výši 2 000 Kč až 30 000 Kč. Byla také sjednána povinnost zákazníka pro případ prodlení uhradit účelně vynaložené náklady, smluvní pokut dle délky prodlení a zákonný úrok z prodlení; celkové sankce měly být účtovány maximálně do výše 50 % aktuální dlužné částky. V závěru dokumentu je u žalobkyně uvedeno místo podpisu [obec], datum [datum] a nečitelný podpis, u žalované je uvedeno pouze datum [datum].

5. Dle výpisu z interní databáze žalobkyně byla žalované [příjmení] s textem„ Kod pro overeni vaseho [anonymizováno] uctu je: [číslo]. Zadejte jej prosim do formulare v registracnim procesu.“ zaslána dne [datum] v 18:23 hodin. V dalším výpise z interní databáze žalobkyně je uvedeno, že byla vydána karty s koncovým čtyřčíslím [číslo] dne [datum] zákazníkovi [email].

6. Dokument„ objednávka na [webová adresa]“ obsahuje rozpis položek nákupu, který měl být proveden žalovanou dne [datum] na předmětném e-shopu, a to v celkové ceně 992 Kč. Žalovaná je kromě jména a příjmení identifikována adresou [adresa]. Objednávka obsahuje informaci o tom, že nárok na zaplacení kupní ceny zakoupeného zboží byl postoupen z obchodníka na žalobkyni.

7. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne [datum] provedla žalobkyně platbu s poznámkou“ # [číslo] [email] (2020 [číslo])“ na účet č. [bankovní účet] v celkové výši 992 Kč.

8. Dle vyúčtování za únor 2020 provedla žalovaná na [anonymizováno] účtu více transakcí, mimo jiné dne [datum] objednávku na [webová adresa]. Vyúčtováním byl účtován také poplatek za odložení v celkové výši 598 Kč a dále poplatky z prodlení v celkové výši 1 495 Kč. Žalovaná byla povinna uhradit celkem 11 218,08 Kč, uhradila pouze 1 826 Kč, zbývalo tedy doplatit 9 392,08 Kč; splatnost byla stanovena na [datum]. Toto vyúčtování bylo žalované zasláno e-mailem ze dne [datum] E-mailem ze dne [datum] byla žalovaná upozorněna, že je vyúčtování za únor 2020 již 5 dnů po splatnosti a bylo jí oznámeno účtování poplatku ve výši 150 Kč E-maily ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] informovala žalobkyně žalovanou o prodlužování prodlení a o tom, že jí byly naúčtovány další poplatky za prodlení.

9. V dubnu 2020 pak byla žalované vyúčtována částka 3 924,35 Kč, která zahrnuje transakce provedené žalovanou, smluvní pokutu ve výši 1 180,55 Kč a poplatky z prodlení ve výši 841 Kč; vyúčtování bylo splatné dne [datum]. Toto vyúčtování bylo žalované zasláno e-mailem dne [datum]; e-maily ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byla žalovaná informována o prodlení s úhradou vyúčtování za duben 2020 a o účtovaných poplatcích za prodlení.

10. V květnu 2020 provedla žalovaná pouze dvě transakce, dále jí byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 116,80 Kč a poplatek z prodlení ve výši 99,20 Kč; splatnost vyúčtování byla stanovena na [datum]. Vyúčtování bylo žalované zasláno e-mailem dne [datum].

11. Výpis transakcí za období od [datum] do [datum] obsahuje seznam všech obchodníků, u nichž byla provedena platba [anonymizováno] kartou s koncovými čísly [číslo], a to včetně jejich adres.

12. Předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla podána k poštovní přepravě téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 18 064,52 Kč, a to do [datum].

13. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalobkyně uzavřela smlouvu o poskytování služby„ [anonymizováno]“ se [právnická osoba], s. r. o., které následně dne [datum] uhradila částku ve výši 992 Kč. Podle smlouvy má být na žalobkyni postoupena pohledávka za zákazníkem e-shopu, jakmile si zvolí možnost úhrady prostřednictvím [anonymizováno] účtu. Provedenými důkazy však nebylo prokázáno, že žalovaná na předmětném e-shopu učinila jakoukoliv objednávku a že by příslušný e-shop dodal žalované objednané zboží.

14. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 2079 odst. 1, odst. 2 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

15. S ohledem na výše uvedená ustanovení posuzoval soud, zda žalované vznikla pohledávka, která by následně měla být postoupena na žalobkyni. Shora soud konstatoval, že nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a provozovatelem e-shopu [webová adresa], tj. společností [právnická osoba] Jestliže žalobkyně přes poučení soudu neprokázala existenci konkrétní objednávky učiněné žalovanou (když předložená sumarizace neobsahuje bližší identifikaci žalované, u níž je navíc uvedena jiná adresa bydliště, než jaká je obsažena v dalších dokumentech předložených žalobkyní, ani dodání označeného zboží předmětným provozovatelem e-shopu žalované, uzavřel soud, že žalobkyně v tomto rozsahu neunáší důkazní břemeno.

16. Soud se dále při hodnocení důkazů zabýval tvrzeními žalobkyně, dle kterých měla být mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o„ [anonymizováno] účtu“, na základě které měl být žalované poskytnut úvěrový limit. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo rovněž prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastnicemi v podobě tvrzené žalobkyní. Soud předložený žalovanou nepodepsaný dokument označený jako„ Smlouva o službě [anonymizováno] účet“ z hlediska jeho důkazní síly vyhodnotil jako zcela nevěrohodný. V projednávané věci měla být dle tvrzení žalobkyně smlouva mezi účastnicemi uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách žalobkyně. Žalobkyně však soudu nepředložila znění uzavřené smlouvy, které by bylo pořízeno přes tvrzené internetové rozhrání, neboť dokument byl předložen ve formátu elektronického souboru.pdf. Z této listiny nelze dospět k závěru, že by existovalo odsouhlasené znění smlouvy ve znění tvrzeném žalobkyní. Není ani zřejmé, kdo, kdy a jak„ Smlouva o službě [anonymizováno] účet“ vytvořil a kdo vlastně byl účastníkem takové smlouvy. Žalobkyně nepředložila ani žádný jiný důkaz, kterým by prokazovala uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak v žalobě tvrdí, když takovými důkazy nejsou ani výpisy z její interní evidence či vytvořená vyúčtování. Nebylo rovněž prokázáno předání karty, která měla následně být používána k různým platbám. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě tvrzené u soudu.

17. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 občanského zákoníku se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 věta druhá o. z., je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

19. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo] se pro účely tohoto nařízení rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

20. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky skutečně došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v písemné formě. Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 104) a rovněž požaduje poskytnutí smlouvy v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli (§ 105 odst. 1). Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy pak musí být písemnost podepsána (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku). Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo]). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání uvedené v § 5 a 6 zákona, je možné k jeho podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Je však nutné zdůraznit, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

21. V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena prostřednictvím internetového rozhraní. Pokud žalobkyně tvrdila, že k uzavření smlouvy takto došlo, bylo na ní, aby tuto skutečnost prokázala. Žalobkyně předložila soudu smluvní ujednání ve formátu pdf. Tento dokument obsahuje ručně psaný podpis zástupce žalobkyně (popřípadě jeho otisk). Neobsahuje však žádný podpis, jenž by jednoznačně identifikoval osobu žalované. Současně nebyla doložena nezměnitelnost dokumentu. Tyto skutečnosti nemůže prokazovat ani záznam z interní evidence žalobkyně o odeslání SMS, případně zda a kdo údaje z SMS přepsal do nějaké kolonky formuláře. Žalobkyně tak v prvé řadě přes poučení soudu neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového rozhraní. Dále z předložené verze smlouvy nelze dopět k závěru, že údajná smlouva v elektronické formě měla právě podobu poskytnutou soudu ve formátu pdf a že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Dokument ani přesně nestanoví limit úvěrového plnění a v tomto rozsahu je také neurčitý. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy.

22. Nedostatek písemné formy u smlouvy o spotřebitelském úvěru je sankcionován v § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Absence písemné formy má dále za následek, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru není listinou, a nemůže se na ni tudíž vztahovat domněnka pravosti a správnosti podle § 565 věta druhá občanského zákoníku. Podstatnější je však soudem učiněné zjištění o absenci vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, které vede k závěru, že se jedná o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 551 a § 554 občanského zákoníku). Soud proto konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky v podobě předložené soudu.

23. Nad rámec nutného pak soud podotýká, že i kdyby skutečně došlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru v písemné formě, pak žalobkyně nesplnila svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tento zákon je na závazkový vztah mezi účastníky plně aplikovatelný, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách [webová adresa], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách [webová adresa], či nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a [číslo] Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008 [číslo], která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie pak již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z [webová adresa]) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.

24. V projednávané věci žalobkyně netvrdila, jak postupovala při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Není tedy zřejmé, zda žalobkyně vůbec nějakou aktivitu vyvinula. Případný spotřebitelský úvěr by tudíž byl žalované poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouvu uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou by proto musela být posouzena jako neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. V tomto případě pak jde o neplatnost absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozhodnutí druhého senátu Soudního dvora ve věci OPR- [právnická osoba] sp.zn. C [číslo] dostupný na [webová adresa]).

25. Soud se závěrem zabýval tím, zda se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila. Žalobkyně však neprokázala, že by se žalovanou měla jednat o uzavření smlouvy o užívání karty (dokument„ Smlouva k službě Twisto účet“ se o kartě nezmiňuje), ani to, že by následně karta byla žalované předána. Výpis z interního systému žalobkyně o„ vydání karty“ dle soudu rozhodně není způsobilý prokázat skutečnost, že žalovaná kartu skutečně obdržela. Konečně pak žalobkyně přes poučení nepředložila žádné důkazy ani k tomu, že jednotlivé částky, které žalované účtovala v rámci měsíčních vyúčtování, za žalovanou skutečně uhradila.

26. S ohledem na vše výše uvedené soudu nezbylo, než žalobu jako celek zamítnout, neboť tato je nedůvodná.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, byla v řízení zcela úspěšná žalovaná. Jelikož však žalovaná byla v řízení nečinná a žádné náklady v řízení jí nevznikly, přičemž pro její pasivitu nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.