8 C 28/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 33 471,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 180,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 180,42 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 291,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 471,52 Kč od 8. 10. 2024 do 3. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 291,10 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení 0,75 % ročně z částky 26 180,42 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 062,58 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 33 471,52 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela prostřednictvím webových stránek dne , datum, se společností , právnická osoba, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Celá výše úvěru byla žalované poukázána na bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit nejpozději do , datum, , dostala se však do prodlení se splátkami, což vedlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 26 180,42 Kč, úrokem ve výši 6 868,62 Kč a z důvodu prodlení také smluvní pokutou ve výši 422,48 Kč. Při uzavírání smlouvy byla zkoumána schopnost žalované úvěr splatit na základě tvrzení žalované a lustracemi v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historii, ale žalobkyně nedisponuje dokumenty, které by toto prokazovaly. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou z , datum, , což bylo žalované oznámeno. Žalovaná dluh neuhradila, přestože byla před podáním žaloby upomínána.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť se tento nárok zakládá na neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy sice žalovaná označila za nespornou skutečnost, avšak dále tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila požadavky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, což vedlo k uvedené neplatnosti smlouvy. Dle žalované má žalobkyně nárok pouze na úhradu skutečně poskytnutých částek, nikoli dalších poplatků.

3. K nařízenému jednání se nedostavila ani jedna ze stran, svou nepřítomnost omluvily. Soud za splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Z nepodepsaného dokumentu označeného jako Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že v tomto je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 50 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků i s úrokem ve výši 34 558,72 Kč. Strany smlouvy se dále dohodly, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Částka měla být poskytnuta na účet č. , č. účtu, . K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách věřitele, poskytnutím požadovaných údajů a zasláním verifikační platby. Dokument není nikým podepsán. Klientem měl být potvrzen zadáním kódu dne , datum, v 18:57:44 hodin. Součástí smlouvy měly být i obchodní podmínky.

5. Z dalšího nepodepsaného dokumentu označeného jako Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že v dokumentu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku v celkové výši 39 590,83 Kč a závazek žalované tuto částku splatit do 11 měsíců ode dne poskytnutí i s úrokem ve výši 24 954,75 Kč.

6. Dle výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla na tento účet z účtu č. , č. účtu, označeného jako „, jméno FO, “ dne , datum, zaslána částka 0,10 Kč. Dle dalšího výpisu z účtu žalobkyně byla dne , datum, odeslána částka 50 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . , právnická osoba, sdělila soudu, že bankovní účet č. , č. účtu, byl v období od jeho založení dne , datum, veden ve prospěch žalované.

7. Přípisem ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu a vyzvána k úhradě částky 33 621,52 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, . Předžalobní výzvou ze dne 24. 2. 2025, která byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů.

8. Soud po zhodnocení provedených důkazů ve spojení s nespornými tvrzeními stran dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla následně odeslána na účet žalované dne , datum, částka ve výši 50 000 Kč pod VS odpovídajícím číslu smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované bylo toto postoupení oznámeno. Předžalobní výzvou ze dne 24. 2. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, odst. 2 a § 2993 věty první o. z., když žalovaná získala majetkový prospěch na úkor právní předchůdkyně žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně dodržela požadavky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně neprověřila úvěruschopnost žalované. Při posuzování se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a také k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Pro učinění závěru o úvěruschopnosti spotřebitele je nezbytné se zabývat celkovými poměry žadatele o úvěr s přihlédnutím k jeho příjmům i výdajům. Žalobkyně ve směru k posuzování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně pouze odkazovala na učinění dotazů do různých registrů, ale důkazy k tomu nebyly předloženy. Navíc dle názoru soudu samotná absence záznamů v takových registrech není způsobilá poskytnout dostatečný podklad k rozhodnutí o schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Je proto na místě učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti a neprověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.

13. Žalobkyně nicméně soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně v souladu s § 1879 o. z. platně postoupila své pohledávky včetně pohledávky za žalovanou a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč, z čehož dle nesporovaného tvrzení žalobkyně zbývá k úhradě na poskytnuté jistině částka 26 180,42 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zbývající poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátila, přestože k tomu byla vyzvána. Nebylo ani tvrzeno či prokázáno, že by žalovaná provedla úhrady v jakékoli jiné výši než činí rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou shora uvedenou; tím, že se žalovaná nedostavila k jednání soudu, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. (ve vztahu k provedeným úhradám), když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou či mezi žalobkyní a žalovanou není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 a § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. má nyní žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tak rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a neuhrazenou částku ve zbývající výši 26 180,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 24. 2. 2025 s lhůtou splatnosti do 3 dnů. Tato výzva mohla být žalované doručena nejdříve 27. 2. 2025 (za použití domněnky dojití podle § 573 o. z.) a lhůta k plnění jí tak uplynula dne 3. 3. 2025 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky 26 180,42 Kč až od 4. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.

14. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 7 291,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 471,52 Kč od 8. 10. 2024 do 3. 3. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 291,10 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení 0,75 % ročně z částky 26 180,42 Kč od, Anonymizováno, 4. 3. 2025 do zaplacení, pak soud žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro určení míry úspěchu ve věci soud provedl kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala po žalované přiznání částky 38 148,36 Kč, tj. součtu žalované částky ve výši 26 180,42 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných soudem ke dni rozhodnutí ve výši 4 676,84 Kč (12,75 % ročně z částky 33 471,52 Kč od 8. 10. 2024 do 11. 11. 2025). Žalobě bylo vyhověno ohledně částky 28 358,05 Kč, tj. z 74,3 % (součet jistiny ve výši 26 180,42 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 177,63 Kč, tj. 12 % ročně z částky 26 180,42 Kč za dobu od 4. 3. 2025 do 11. 11. 2025). Zbytek je nutno považovat za úspěch žalované. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že převážně úspěšnou v řízení byla žalobkyně, které náleží poměrná část náhrady nákladů řízení v rozsahu 48,6 % (po odečtení neúspěchu od úspěchu). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 340 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Celkové náklady řízení činí 4 244 Kč. Po zohlednění míry úspěchu soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2 062,58 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám , Jméno advokáta A, jako zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.