8 C 48/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 21 232,67 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 856 Kč s náklady spojenými s uplatněním ve výši 144 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 273,33 Kč od 12. 7. 2023 do budoucna a z částky 2 000 Kč od 11. 8. 2023 do budoucna.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 376,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 650 Kč od 2. 12. 2022 do 11. 7. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19 376,67 Kč od 12. 7. 2023 do 10. 8. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 376,67 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení původně částky 35 232,67 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] uzavřené dne 11. 1. 2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V úvěrové smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že jí úvěr byl k okamžiku podpisu v hotovosti vyplacen. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem a poplatkem v celkové výši 25 200 Kč v 16 měsíčních splátkách po 3 450 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet posouzením informací sdělených žalovanou. Žalovaná před podáním žaloby uhradila 34 550 Kč. Součástí uplatněného nároku byla také smluvní pokuta ve výši 14 582,67 Kč určená za dobu od 12. 5. 2019 do 7. 5. 2021 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby k plnění vyzvána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to podáním ze dne 17. 5. 2023, podle něhož žalovaná po podání žaloby uhradila v šesti dílčích splátkách v době od 13. 12. 2022 do 15. 5. 2023 celkem částku 12 000 Kč, ze dne 15. 6. 2023, podle něhož žalovaná dále uhradila dne 13. 6. 2023 částku 2 000 Kč, ze dne 17. 7. 2023, podle něhož žalovaná uhradila dne 11. 7. 2023 částku 2 000 Kč, a ze dne 14. 8. 2023, podle něhož žalovaná uhradila dne 10. 8. 2023 další částku 2 000 Kč.

4. Pro částku 12 000 Kč bylo řízení zastaveno usnesením soudu ze dne 22. 5. 2023, č.j. 8 C 48/2023-24, a pro částku 2 000 Kč bylo řízení zastaveno usnesením soudu ze dne 14. 7. 2023, č.j. 8 C 48/2023-41.

5. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se prostřednictvím svého zástupce omluvila.

6. Právní osobnost žalobkyně a byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku.

7. Ze smlouvy podepsané dne 11. 1. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným. U žalované je vyplněna kontaktní adresa [adresa žalované] Smlouva má podobu formuláře a číselně je označena [číslo] [rok] [číslo] Smlouvou úvěrující poskytuje žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který dle prohlášení obsaženého ve smlouvě byl při podpisu smlouvy v celé výši vyplacen žalované v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s náklady úvěru ve výši 25 200 Kč v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 3 450 Kč Náklady úvěru jsou tvořeny co do částky 8 400 Kč úrokem (28 % za celé období trvání smlouvy), v částce 6 600 Kč poplatkem za správu úvěru a ohledně částky 10 200 Kč poplatkem za hotovostní výběr splátek. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ke smlouvě náleží i předpis splátek, v němž je uvedeno, v jakém rozsahu je každá splátka započítána na jistinu a na příslušenstvím. Žalovaná byla o nákladech úvěru informována listinou nazvanou standardní informace o spotřebitelském úvěru, kterou podepsala při uzavírání smlouvy.

8. Dále žalovaná podepsala dne 11. 1. 2018 formulář označený jako žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž ohledně svých poměrů uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, má jedno dítě ve věku do šesti let a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 300 Kč a příjem z brigády ve výši 10 017 Kč měsíčně. V domácnosti jsou dvě výdělečně činné osoby. Průměrné měsíční výdaje domácnosti byly vyčísleny na 12 312 Kč, z toho na bydlení 8 812 Kč a na stravování 3 500 Kč. Na žalovanou tedy připadly měsíční náklady 6 156 Kč. Zaškrtnuto bylo doložení výplatních pásek, pracovní smlouvy, rozhodnutí o přiznání dávky, složenek o výplatě dávek, nájemní smlouvy a pokladních dokladů. Z listiny označené„ [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že dle části označené jako souhrnné vyhodnocení, bylo možné žalované poskytnout úvěr až do výše 70 000 Kč, přičemž zjevně nesprávně je počítáno s tím, že žalovaná má pracovní poměr na dobu určitou či je OSVČ. Podle listiny označené jako„ Finanční analýza“ bylo u žalované počítáno s měsíčními příjmy ve výši 17 317 Kč, výdaji ve výši 6 156 Kč, rezervou ve výši 1 000 Kč a volnými prostředky ve výši 10 161 Kč. Podle nájemní smlouvy uzavřené žalovanou jako nájemkyní dne 22. 5. 2015 hradí žalovaná za byt měsíčně částku 8 812 Kč, a to včetně záloh na služby. Provedení úhrad za měsíce září a listopad 2017 vyplývá ze dvou pokladních dokladů banky na částky 8 812 Kč. Za měsíc prosinec 2018 byly pokladními doklady banky doloženy dvě úhrady, a to dne 13. 12. 2017 částka 4 212 Kč a dne 14. 12. 2017 částka 4 000 Kč. Dle dohody o provedení práce z 2. 1. 2018 pracovala žalovaná jako barmanka v [název společnosti] [anonymizováno] [obec] v rozsahu 25 hodin měsíčně za sjednanou odměnu ve výši 70 Kč za hodinu. Dohoda byla sjednána na dobu od 2. 1. 2018 do 31. 6. 2018. Z výplatního lístku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] vyplývá, že žalovaná měla v říjnu 2017 až prosinci 2017 čistý měsíční příjem ve výši 10 017 Kč. Podle kopií poštovních poukázek pobírala žalovaná od Úřadu práce ČR v listopadu 2017 až lednu 2018 rodičovský příspěvek ve výši 7 300 Kč, který jí byl v této výši přiznán rozhodnutím ze 4. 5. 2016 na dítě narozené dne 8. 10. 2015.

9. Z přehledů plateb vyplývají jednotlivé splátky po 2 000 Kč učiněné žalovanou v období od 13. 12. 2022 do 10. 8. 2023, přičemž celkem bylo uhrazeno v daném období 18 000 Kč.

10. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018 sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok], [spisová značka] soud zjistil, že část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena na společnost [právnická osoba] Tato skutečnost byla doložena také výpisem z obchodního rejstříku.

11. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena písemnou smlouvou ze dne 28. 7. 2022 ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, a to ve spojení s rámcovou smlouvou z 4. 4. 2022 včetně dodatku z 3. 6. 2022 a potvrzení o úhradě, což bylo žalované oznamováno přípisy z 21. 8. 2022 a z 4. 8. 2022, dle podacího lístku odeslaný 8. 8. 2022, adresovanými na trvalý pobyt žalované. Podle přehledu úkonů vymáhání měla být žalovaná dvakrát telefonicky upomínána. Žalovaná byla přípisem ze dne 21. 11. 2022 opět zaslaným na adresu trvalého pobytu vyzvána k úhradě dluhu ve výši 37 877,14 Kč, přičemž tento přípis byl dle podacího lístku předán k poštovní přepravě dne 23. 11. 2022.

12. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná jako spotřebitel uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 16 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 450 Kč spolu s náklady úvěru ve výši 25 200 Kč. Žalovaná v rámci žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má jedno dítě do 6 let věku (narozené dne 8. 10. 2015) a měla příjmy brigády do konce roku 2017 ve výši 10 017 Kč a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 300 Kč. V domácnosti s žalovanou žila další výdělečně činný osoba. Žalovaná na bydlení měsíčně vynakládala 8 812 Kč Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 30 000 Kč při podpisu smlouvy. Z notářského zápisu bylo zjištěno, že část obchodního závodu právní předchůdkyně žalobkyně byla převedena na mezitímního věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z příslušných příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena mezitímním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna. Z výzvy a z příslušného podacího lístku pak bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě svého dluhu s upozorněním na možnost podání žaloby.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (Úř. věst. L 133, 22. 5. 2008, s. 66-92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Podle § 83 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nevzniká poskytovateli nebo zprostředkovateli právo na odměnu nebo jinou platbu s výjimkou práva na náhradu daní, správních poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a účelně vynaložených nákladů na ocenění předmětu zajištění spotřebitelského úvěru. Podle § 122 odst. 1 písm. b) zákona 257/2016 Sb. může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení.

16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Nejprve soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu z části řízení zastavil (výrok I.), a to v rozsahu zpětvzetí z 17. 7. 2023, podle něhož žalovaná uhradila dne 11. 7. 2023 částku 2 000 Kč, a ze dne 14. 8. 2023, podle něhož žalovaná uhradila dne 10. 8. 2023 další částku 2 000 Kč.

18. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, či nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a č. 257/2016 Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008/48/ES, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie pak již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z https://curia.europa.eu/jcms/jcms/P_106311/cs) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Tím, že se k jednání soudu nedostavila, připravila se o možnost být poučena dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, když toto poučení poskytuje soud zásadně při jednání. V projednávané věci si právní předchůdkyně žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala informace pouze přímo od žalované. Tyto informace však buď vůbec nevyhodnotila, nebo takové vyhodnocení trpí silným deficitem. V prvé řadě nebylo správné, že v rámci úvah o bonitě žalované bylo pracováno i s příjmy další osoby, která se nestala účastníkem smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně dovozovala, že tato osoba bude hradit polovinu nákladů domácnosti. Přitom není objasněno, jaký byl vztah žalované k dané osobě a zda tato má třeba vyživovací povinnost k žalované či jejímu dítěti. Podle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně měla rovněž přistoupit k bližšímu zkoumání příjmové stránky hospodaření žalované, která dokládala příjem z krátkodobé dohody o provedení práce a časově limitovaného rodičovského příspěvku. Ani jeden uvedený příjem nebyl přislíben pro celou dobu trvání splácení. Stranou nemůže zůstat ani závěr vyjádřený v listině označené [anonymizována dvě slova], podle něhož bylo možné žalované poskytnout úvěr do výše 70 000 Kč, což u jednoznačně neodpovídalo poměrům žalované, a pouze to dokládá širokou benevolenci právní předchůdkyně žalobkyně. Ostatně daný závěr je z části postaven na nepravdivých údajích (viz počítání bodů za trvalý pracovní poměr či OSVČ). Současně platí, že na tvrzení žalované nemohla právní předchůdkyně žalobkyně spoléhat. Spotřebitelský úvěr byl tudíž žalované poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je proto nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. V tomto případě pak jde o neplatnost absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozhodnutí druhého senátu Soudního dvora ve věci OPR- Finance s.r.o. sp.zn. C -679/18 dostupný na www.curia.europa.eu).

19. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně sjednána. Žalobkyně nicméně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že by z této částky cokoliv vrátila. Soud však vychází z prohlášení žalobkyně, podpořené přiloženými přehledy plateb, podle něhož žalovaná před podáním žaloby uhradila 34 550 Kč a po podání žaloby 18 000 Kč. Jelikož mezi účastníky neexistuje jiné platné ujednání, dospěl soud k závěru, že žalovaná splnila povinnost vrátit poskytnutou jistinu již před zahájením řízení, a proto je na místě žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, a tudíž jí náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože jí v řízení žádné náklady nevznikly a v průběhu řízení byla žalovaná nečinná, rozhodl soud tak, že žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.