8 C 9/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 17 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 17 500 Kč od [datum] do [datum] a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 779,19 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 500 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 3 500 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a s využití identifikace prostřednictvím služby [právnická osoba] UAB. Žalobkyně poskytla žalované úvěr převodem na bankovní účet uvedený v žádosti, na který bylo umožněno nahlédnutí prostřednictvím licence AISP (PSD2). Žalovaná úvěr s poplatkem neuhradila. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet získáním informací od žalované, což bylo ověřeno lustrací v databázi ISIR, [příjmení], NRKI, BRKI, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, Katastru nemovitostí, interních registrů žalobkyně a náhledem na bankovní účet. Ohledně přesného popisu způsobu ověřování schopnosti splácet odkázala žalobkyně na Obecné principy posuzování. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu nákladů vymáhání ve výši 935 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z 17 500 Kč, přičemž žalobkyně uplatňuje tento nárok za dobu od [datum] do [datum] ve výši 1 575 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání soudu omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s o. s. ř.

3. Z dokumentu označeného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ soud zjistil, že za účastníky smlouvy je označena žalobkyně (jako věřitelka) a žalovaná vystupující jako„ dlužnice“. Žalovaná je identifikována jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, která je shodná s doručovací adresou, datem narození, rodným číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu [bankovní účet]. Dle textu dokumentu se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované úvěr až do výše 14 000 Kč. Úvěr měl být vyplacen na účet žalované, která se měla zavázat splatit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč do [datum] Smlouva nebyla žalovanou podepsána, přičemž v místě vymezeném pro podpis žalované je uveden SMS kód [číslo] a datum [datum]. Variabilní symbol smlouvy je [číslo] Součástí smlouvy mají být Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Přiložen byl také souhlas se zpracováním osobních údajů. Parametry úvěru jsou shodně popsány také v dokumentu označeném„ Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“.

4. Totožnost žalované byla zjištěna z kopie [číslo obč. průkazu]. Dle nikým nepodepsaného dokumentu označeného jako„ Autorizace ověření totožnosti“ měla být identita žalované ověřena náhledem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti tvoří společnou domácnost žalované dvě osoby s příjmy. Měsíční výdaje činí na půjčky 3 000 Kč, na bydlení 2 000 Kč a na ostatní nezbytné záležitosti 3 000 Kč. Ověřený příjem je uveden ve výši 12 327 Kč, takže disponibilní měsíční příjem činí 5 300 Kč. V dokumentu zpracovaném žalobkyní a označeném jako„ identifikované příjmy“ jsou uvedeny různé částky s různými daty, které údajně mají být zjistitelnými příjmy na bankovním účtu č. [bankovní účet]. Jen za říjen 2021 je zde uvedeno 10 položek s celkovou částkou 67 907,51 Kč. Za září 2021 dokument obsahuje 6 položek s celkovou částkou 31 326 Kč. Obecný postup posuzování schopnosti splácet je popsán v interním dokumentu žalobkyně označeném„ Obecné principy posuzování“.

5. Podle sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] je bankovní účet č. [bankovní účet] veden ve prospěch žalované. Dle přehledu transakcí byla ve prospěch účtu žalované poukázána dne [datum] částka 14 000 Kč.

6. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ve výši 21 144,23 Kč, a to do 3 dnů. Odeslání výzvy v den sepsání bylo prokázáno podacím lístkem pošty.

7. Po zhodnocení provedeného dokazování učinil soud závěr, že na bankovní účet žalované zaslala žalobkyně dne [datum] částku ve výši 14 000 Kč. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva z [datum], podle níž měl být dluh vrácen do tří dnů.

8. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovanou podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovanou bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalované finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná nic na tuto částku neuhradila, resp. nic takového v řízení netvrdila a neprokázala. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť ta jí plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované bylo plněno. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila.

14. Pokud by snad výše uvedený závěr nebyl správný, je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nevystupovala jako podnikatelka (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na [webová adresa] či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. [webová adresa], přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované a odkázala na řadu úkonu, které měla učinit, včetně podrobného popisu svých principů. K jednotlivým tvrzením však nenabídla žádný důkaz (tzn. nedoložila žádný výpis z jednotlivých databází, do nichž mělo být nahlíženo). Žalobkyně tvrdil, že příjem žalované měl být prověřen náhledem na bankovní účet žalované. Jaký stav bankovního účtu z takového náhledu žalobkyně zjistila však již není konkretizováno, ani doloženo. Pokud by snad měla žalobkyně vycházet ze svých zaznamenaných údajů v dokumentu„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti“, nemohla v žádném případě žalované úvěr poskytnout, neboť úvěr spolu s poplatkem (tj. částka 17 500 Kč) měl být vrácen během jednoho měsíce, přičemž žalobkyně pracovala s daty, podle nichž činil disponibilní příjem žalované pouze 5 300 Kč. Bylo by nemožné tedy úvěr v průběhu jednoho měsíce uhradit. Přestože nebylo prokázáno, jak žalobkyně získala data zaznamenaná v dokumentu„ identifikované příjmy“, je nepochybné, že v případě pravdivosti příjmů na bankovním účtu žalované (za říjen 2021 ve výši 67 907,51 Kč či za září 2021 ve výši 31 326 Kč) nemá žalobkyně relevantní údaje o finanční situaci žalované, když pravidelný příjem má činit 12 327 Kč. Nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně prověřovala i výdaje žalované. Přitom výše uvedené nesrovnalosti v příjmech si jednoznačně vyžádaly bližší zkoumání schopností žalované úvěr splácet. Lze tedy bezpochyby konstatovat, že žalobkyně zcela ignorovala velmi pravděpodobně složitou finanční situaci žalované. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto by bylo nutné případnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo]. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. Soud tedy s ohledem na výše uvedené (primárně tedy z titulu bezdůvodného obohacení) rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 14 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši požadované žalobou (8,5 % ročně), která je nižší, než jak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou z [datum] s lhůtou splatnosti do 3 dnů. Lhůta k plnění žalované uplynula dne [datum] a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 14 000 Kč až od [datum] do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. Naproti tomu soud zamítl žalobu ohledně částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od [datum] do [datum], neboť v této době žalovaná nebyla v prodlení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 500 Kč od [datum] do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 17 500 Kč od [datum] do [datum] a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč, když v tomto rozsahu je žaloba nedůvodná.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 21 955,78 Kč (součet jistiny ve výši 17 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 575 Kč, nákladů uplatnění ve výši 945 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných k [datum] na 1 935,78 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 14 774,31 Kč (součet jistiny 14 000 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných k [datum] na 774,31 Kč), tj. z 67,3 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky tj. z 32,7 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované, a proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 34,6 %.

18. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva). Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 18 C 90/2022, 20 C 399/2022, 21 C 448/2022, 21 C 29/2023 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 2 252 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dle úspěchu v řízení částečnou náhradu nákladů ve výši 779,19 Kč (34,6 % z celku). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud opět neshledal důvod.