8 C 99/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 32 858 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 350 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 051 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 401 Kč od 26. 11. 2022 do 5. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 051 Kč od 6. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 1 466 Kč, s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení a s náklady ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a 1 194 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 131 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 1. 5. 2022 částku 28 401 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů uplatnění ve výši 300 Kč, úroků částečně kapitalizovaných ve výši 1 466 Kč a úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 1 194 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl v částce 27 500 Kč vyplacen na bankovní účet žalované a v částce 2 500 Kč jako odměna zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úrok ve výši 12 000 Kč, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem 3 150 Kč a dluží na jistině 28 401 Kč a na úrocích 1 466 Kč. Žalobkyně uplatňuje žalobou také nárok na úhradu nákladů uplatnění ve výši 300 Kč, a také na úhradu smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za3 odeslané upomínky po 499 Kč) a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 29 867 Kč za dobu od 26. 11. 2022 do 4. 2. 2023 ve výši 1 194 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaná dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, aniž by se omluvila. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se ústy svého zástupce omluvila.

3. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku, podle něhož žalobkyně mimo jiné podniká v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů.

4. Podle výpisu ze seznamu [instituce] [anonymizována dvě slova] je žalobkyně oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

5. Ze smlouvy označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ soud zjistil, že tato byla dle připojené ověřovací doložky podepsána žalovanou dne 5. 5. 2022. Ve smlouvě je žalobkyně označená jako poskytovatel a žalovaná jako zákazník. Smlouvou se žalobkyně, zastoupená společností [právnická osoba] jako zprostředkovatelkou zavazuje poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být v částce 2 500 Kč vyplacen zprostředkovatelce jako provize na bankovní účet č. [bankovní účet] a ve zbytku poukázán na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 42 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Ve smlouvě je sjednán úrok ve výši 21,05 % ročně. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý případ prodlení. Dle hlavičky smlouvy byla žalovaná svobodná, bezdětná, zaměstnaná v [název společnosti] [obec], spol. s r.o. s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč. Žalovaná měla bydlet v nájemním bytě s náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalovaná byla o nákladech úvěru dále informována listinou nazvanou standardní informace o spotřebitelském úvěru, kterou podepsala při uzavírání smlouvy. K žalobě byl také přiložen přehled splátek, z něhož vyplývá, jaká část každé měsíční splátky připadá na jistinu a jaká na úrok.

6. Podle čestného prohlášení žalované dlužila tato společnosti„ [název společnosti]“ na základě původního závazku ve výši 10 000 Kč částku 1 600 Kč, kterou měla splácet měsíčními splátkami po 832 Kč. Dále žalovaná v prohlášení uvedla, že jejím jediným příjmem je mzda ve výši 15 000 Kč a má výdaje pouze na bydlení ve výši 3 500 Kč.

7. Z prohlášení [jméno] [příjmení], narozeného [datum] vyplývá, že žalovaná má být jeho dcerou a má mu přispívat na bydlení v bytě v [obec] částkou 3 500 Kč. Podle kopií dokladů [anonymizováno] hradil [jméno] [příjmení] měsíčně 5 055 Kč, z toho nájemné 3 503 Kč, za odvoz odpadu 162 Kč a za elektřinu 1 390 Kč.

8. Z listiny označené„ [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že v tabulce jsou uvedeny následující poměry žalované: příjem 15 000 Kč a rukou dopsáno 13 300 Kč, ověření čísla bankovního účtu žalované a předložení občanského průkazu, náklady na bydlení u rodičů ve výši 3 500 Kč, splátka úvěrů 832 Kč, normativní náklady na bydlení 5 626 Kč, životní minimum 4 250 Kč a nezabavitelná částka 6 584 Kč. Podle vyúčtování mzdy byla žalovaná v měsících leden a únor 2022 zaměstnána na dohodu o provedení práce, přičemž jí byla vyplacena čistá mzda 15 253 Kč a 14 232 Kč.

9. Z výpisu z [anonymizována tři slova] se zjišťuje, že proti žalované nebyla ke dni 10. 5. 2022 vedena exekuce. Z lustrace v [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že proti žalované nebylo ke dni 10. 5. 2022 vedeno insolvenční řízení. Podle výpisu z rejstříku platebních informací byly u žalované evidovány dva mikroúvěry, přičemž první ze dne 17. 7. 2019 ve výši 2 000 Kč byl vymožen až 18. 6. 2021 a druhý ze dne 23. 3. 2019 ve výši 1 000 Kč byl uhrazen po splatnosti dne 10. 5. 2019.

10. Podle listiny označené jako„ [označení] [anonymizováno]“ uhradila žalovaná na dluh ze smlouvy ve třech splátkách po 1 050 Kč celkem částku 3 150 Kč. Podle potvrzení [právnická osoba] ze dne 4. 1. 2023 byla dne 11. 5. 2022 z bankovního účtu žalobkyně odepsána ve prospěch účtu č. [bankovní účet] částka 2 500 Kč s [variabilní symbol] a ve prospěch účtu č. [bankovní účet] částka 27 500 Kč s [variabilní symbol].

11. Z přípisů žalobkyně z 24. 9. 2022 a 25. 10. 2022 se zjišťuje, že žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu splátek smlouvy ve výši 1 050 Kč a 2 100 Kč. Podle prohlášení [jméno] [jméno] ve spojení se seznamem a přehledem měly být přípisy odesílány obyčejnou zásilkou dne 24. 9. 2022 a dne 25. 10. 2022. Přípisem ze dne 25. 11. 2022 zástupce žalobkyně žalované oznámil zesplatnění dluhu ze smlouvy a současně tuto vyzval k úhradě dluhu ve výši 31 664 Kč do deseti dnů od odeslání výzvy. Přípis byl dle podacího lístku odeslán 25. 11. 2022.

12. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná jako spotřebitel uzavřela s žalobkyní spotřebitelskou smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalované byla vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka 27 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč. Žalovaná v rámci žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, bezdětná, žije v nájmu s rodiči a je zaměstnána, přičemž její čistý měsíční příjem je 15 000 Kč a výdaje má pouze na bydlení ve výši 3 500 Kč. Žalovaná uhradila 3 150 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ze smlouvy do 5. 12. 2022 (deset dnů od odeslání předžalobní výzvy).

13. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (s ohledem na datum akceptačního dopisu, který následuje po dni účinnosti tohoto zákona), je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. pak poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Povinností žalobkyně při uzavírání smlouvy bylo aktivní činností prověřit, zda žalovaná bude schopna splatit své závazky ze smlouvy.

17. Podle názoru soudu žalobkyně měla na základě informací poskytnutých žalovanou přistoupit k bližšímu zkoumání jak příjmové, tak zejména výdajové stránky hospodaření žalované, neboť tato nesdělila přesně své aktuální příjmy, když doložené výplatní pásky nejsou aktuální, a současně neuvedla jakékoliv běžné výdaje na živobytí. Kromě nákladů na bydlení doložených prohlášením otce žalované, žalobkyně neuváděla žádné další pravidelné náklady, přičemž bylo-li by vycházeno z normativních částek nákladů, nebyly by příjmy žalované na jejich úhradu dostatečné. Z výplatních pásek, které reflektují příjmy žalované za leden a únor 2022 a podle nichž je žalovaná zaměstnána na dohodu o provedení práce, nelze zodpovědně učinit závěr o aktuálních příjmech žalované. Pokud žalobkyně disponovala informací o nestabilním zdroji příjmů žalované a dlouhodobém vymáhání mikroúvěru z minulosti, bylo na místě blíže a podrobně zkoumat jak příjmy, tak zejména výdaje žalované, které mohly dát odpověď na případně existující finanční zdroje pro další splácení. V moci žalobkyně pak nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly měsíční zůstatky i debetní operace, či další doklady o úhradách životních nákladů. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, se tato připravila o možnost být dále poučena ve smyslu § 118 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud netvrdila, zda a jakým způsobem prověřovala výdajovou stránku žalované, jakož i její další příjmové možnosti, jakož i nutnosti navržení nových důkazů, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobkyně tedy neprokázala, že by při uzavírání smlouvy o úvěru vyvinula přiměřenou aktivitu k posouzení schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet. V otázce posouzení schopnosti splácet tak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, a ani důkazní břemeno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně bonitu žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a tedy nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako absolutně neplatnou, a to ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz), jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz) a v souladu s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK sp. zn. C -679/18, který je dostupný na www.curia.europa.eu.

18. Žalobkyně tedy soudu prokázala, že poskytla žalované finanční prostředky ve výši 27 500 Kč a že žalovaná z této částky vrátila 3 150 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátila v jiné výši. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva (tedy nemohl zprostředkovatelce ani vzniknout nárok na provizi), rozhodl soud, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni zbývající část poskytnutého úvěru ve výši 24 350 Kč.

19. Ve zbývající části žalobou uplatňované jistiny (tj. pro částku 4 051 Kč) a v rozsahu uplatněného nároku na úhradu úroků (ve výši 1 466 Kč a ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení), nákladů vymáhání (v souhrnu ve výši 300 Kč) či smluvních pokut (ve výši 1 497 Kč a 1 194 Kč) musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. Žalobkyni dále náleží dle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku podle ustanovení § 1968 věty první o. z. Soud nezjistil, že by mezi stranami existoval spor o lhůtu plnění, a proto usoudil, že žalovaná byla povinna jistinu vrátit na základě výzvy k placení, k čemuž došlo předžalobní upomínkou podanou k poštovní přepravě dne 25. 11. 2022, a to ve lhůtě 10 dnů, takže následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení (15 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné částky 24 350 Kč, ale až od 6. 12. 2022 do zaplacení a zamítl žalobu ohledně zbývajících úroků z prodlení za dobu od 26. 11. 2022 do 5. 12. 2022, kdy žalovaná nebyla v prodlení, a z částky 4 051 Kč za období od 6. 12. 2022 do budoucna. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění nebyl shledán důvod.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při určení míry úspěchu ve věci soud kapitalizoval uplatňovaný nárok ke dni vyhlášení rozsudku na částku 41 048,84 Kč (součet jistiny ve výši 28 401 Kč, v žalobě kapitalizovaných úroků ve výši 1 466 Kč a úroků do 14. 9. 2023 ve výši 4 782,72 Kč, úroků z prodlení do 14. 9. 2023 ve 3 408,12 Kč, nákladů vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a 1 194 Kč) a z hodnoty soudem přiznané pohledávky v kapitalizované výši 27 171,93 (součet jistiny 24 350 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 6. 12. 2022 do 14. 9. 2023 ve výši 2 821,93 Kč). Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že převážně úspěšnou v řízení byla žalobkyně (kdy míra úspěchu činí 66,19 %), které náleží poměrná část náhrady nákladů řízení po odečtení neúspěchu v rozsahu 32,38 %.

22. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 20 C 204/2023, 18 C 38/2023, 4 C 140/2023 a další), a proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“). Náklady řízení žalobkyně tedy sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 315 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. a. t. z tarifní hodnoty 31 092 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a sepsání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Výše nákladů řízení proto činí 3 493 Kč, přičemž z této částky náleží žalobkyni poměrná náhrada ve výši 1 131 Kč (výše uvedených 32,38 %). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], a to ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.