9 C 67/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 29 818 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 049 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 049 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 768 Kč s úrokem ve výši 1 647,55 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 24 224 Kč od 24. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 224 Kč od 25. 3. 2024 do 4. 4. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 175 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne , datum, částku 29 818 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl v částce 27 500 Kč vyplacen na bankovní účet žalovaného a v částce 2 500 Kč jako odměna zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peníze a zaplatit úrok ve výši 16 000 Kč, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to úhradou verifikační platby ve výši , částka, . Žalobkyně uplatňuje žalobou také nárok na úhradu nákladů uplatnění ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč (za 5 odeslaných upomínek po 499 Kč) a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 26 034 Kč za dobu od , datum, do , datum, ve výši 989 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, ale žalovaný dosud žalobou uplatněnou pohledávku neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena informacemi poskytnutými žalovaným podloženými výplatními páskami, lustrací v dostupných databázích, výpisem z katastru nemovitostí. Žalovaný měl splácet další úvěr u , právnická osoba, (částkou , částka, měsíčně. Při zohlednění těchto údajů došla žalobkyně k závěru, že žalovanému i při zohlednění splátek poskytovaného úvěru zbyde k dispozici částka , částka, měsíčně. Žalobkyně dále vycházela z normativních nákladů a existenčního a životního minima, přihlížela též ke statistikám rodinných účtů a časových řad výdajů, kdy za použití těchto údajů došla k závěru, že žalovanému při zohlednění splátek poskytovaného úvěru zbyde k dispozici částka , částka, měsíčně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, aniž by se omluvil. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se také neomluvila.

3. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku, podle něhož žalobkyně mimo jiné podniká v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů. Podle výpisu ze seznamu České národní banky je žalobkyně oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

4. Z dokumentu označeného jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, “ soud zjistil, že žalobkyně je označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Žalobkyni měl zastupovat jako zprostředkovatel , jméno FO, , místem podnikání , adresa, , IČ , IČO, . Žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem OP, místem bydliště, telefonním číslem, e-mailovou adresou a bankovním účtem č. , č. účtu, . Smlouvou se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být v částce 2 500 Kč vyplacen zprostředkovateli jako provize na bankovní účet č. , č. účtu, a ve zbytku poukázán na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dle textu zavázal vrátit žalobkyni částku 46 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Ve smlouvě je sjednán úrok ve výši 27,28 % ročně. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý případ prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dokument obsahuje elektronický podpis , jméno FO, . Smlouva ani úvěrové podmínky nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Připojena je poznámka o tom, že do systému byly dokumenty vloženy , jméno FO, . U jména žalovaného v závěru smlouvy je poznámka, že smlouva byla žalovaným podepsána verifikační platbou ve výši , částka, . V části „místo pro ověřovací doložku podpisu zákazníka“ není připojena žádná doložka, prostor je ponechán prázdný. Ke smlouvě byl také připojen rozpis splátek a formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva; ani tento formulář není žalovaným podepsán.

5. V dokumentu „posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ke smlouvě č. , hodnota, je k osobě žalovaného vyplněno, že jeho příjem činí , částka, , příjmy domácnosti pak , částka, . V části „výdaje spotřebitele“ je uvedeno bydlení ve vlastním s úhradou , částka, . Žalovaný měl dále splácet úvěry částkou , částka, . Dále byly zaznamenány 2 vyživované osoby a označena manželka žalovaného. V dokumentu je vyplněno, že žalovaný žije v , adresa, , normativní náklady na bydlení činí , částka, , životní minimum , částka, a nezabavitelná částka , částka, . V nepodepsaném dokumentu „čestné prohlášení o závazcích“ jsou k poměrům žalovaného uvedeny shodné informace. Vlastnictví bytu je doloženo informativním výpisem z katastru nemovitostí. Z výplatních pásek žalovaného za období říjen a listopad , datum, vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem činil , částka, (říjen) a , částka, (listopad), po přičtení daňového bonusu mu bylo na účet vyplaceno , částka, (říjen) a , částka, (listopad). Totožnost žalovaného byla dokládána kopii občanského průkazu. Žalovaný, ani jeho manželka, neprocházeli lustrací v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí. Podle Credit reportu REPI ze dne , datum, žalovaný neměl k tomuto dni evidovaný žádný záznam.

6. Podle listiny označené jako „Bonita smlouvy“ uhradil žalovaný na dluh ze smlouvy celkem částku 12 451 Kč (dne , datum, částku , částka, a poté devět splátek po 1 150 Kč a dvě splátky po 1 050 Kč).

7. Podle potvrzení , právnická osoba, ze dne , datum, byla uvedeného dne ve prospěch bankovního účtu žalobkyně připsána částka , částka, z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, s VS , var. symbol, . Podle potvrzení , právnická osoba, ze dne , datum, byla dne , datum, z bankovního účtu žalobkyně odepsána ve prospěch účtu č. , č. účtu, částka 27 500 Kč s VS , var. symbol, a ve prospěch účtu č. , č. účtu, částka 2 500 Kč s VS , var. symbol, .

8. Z přípisů žalobkyně z , datum, a , datum, se zjišťuje, že žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu splátek smlouvy ve výši 1 349 Kč a 2 499 Kč. Podle prohlášení , jméno FO, ve spojení se seznamem a přehledem měly být přípisy odesílány obyčejnou zásilkou dne , datum, a dne , datum, . Přípisem ze dne , datum, zástupce žalobkyně žalovanému oznámil zesplatnění dluhu ze smlouvy a současně tohoto vyzval k úhradě dluhu ve výši 26 034 Kč se smluvní pokutou ve výši 2 994 Kč a náklady na upomínání ve výši 300 Kč do deseti dnů od odeslání výzvy. Přípis byl dle podacího lístku odeslán 24. 3. 2024.

9. Soud nezjistil žádnou pro rozhodnutí relevantní skutečnost z dokumentu označeného jako „email“. Předmětný dokument byl soudu předložen ve formátu .pdf. Z dokumentu není zřejmé, zda skutečně šlo o e-mailovou zprávu (formát tomuto ani neodpovídá), zda tato byla odeslána, na jakou adresu a kdy. Dále nebyla žádná relevantní zjištění soudem učiněna ze Statistiky rodinných účtů pro rok , datum, , Statistiky výdajů domácností, Výše normativních nákladů na bydlení od , datum, a Životní minimum , datum, od , datum, , přičemž poslední dvě listiny obsahují pouze informace vyplývající z právních předpisů.

10. Soud neprovedl zbývající žalobkyní navržené důkazy, a to dotazem na , právnická osoba, když tento důkaz měl prokazovat příjmy, resp. výdaje žalovaného ke dni podpisu úvěrové smlouvy. Podle názoru soudu však žalobkyně netvrdí, že by s uvedeným subjektem při prověřování schopnosti úvěr splácet nějakým způsobem jednala či ho v rámci aktivního zjišťování kontaktovala. Aktuální ověření případných dříve žalovaným tvrzených či žalobkyní zjištěných údajů není pro rozhodnutí věci podstatné.

11. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně předložila žalovaným nepodepsaný dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve kterém byla žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Za žalobkyni dokument elektronicky podepsal , jméno FO, . Dokument obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného hradit 40 měsíčních splátek po 1 150 Kč. Částka měla být poskytnuta ve výši 27 500 Kč na účet žalovaného a v částce 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Z účtu žalovaného byla na účet žalobkyně zaslána dne , datum, částka , částka, . Z bankovního účtu žalobkyně byla odeslána na účet žalovaného dne , datum, částka ve výši 27 500 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni po předání částky celkem 12 451 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od odeslání. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku.

12. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. , spisová značka, ze dne , datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice , spisová značka, . Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. V projednávané věci měla být smlouva mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena elektronicky. Žalobkyně k tomu předložila dokumenty ve formátu .pdf, které jsou opatřeny elektronickým podpisem , jméno FO, , ale neobsahují podpis žalovaného, k dokumentu je pouze připojena poznámka „záznam o vložení dokumentu do systému“. Soud dospěl k závěru, že nebylo (a nemůže být) prokázáno, že znění těchto dokumentů v okamžiku údajné akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Pochybnosti vyvolává i tvrzení, že při uzavírání smlouvy měl figurovat zprostředkovatel , jméno FO, , přičemž tato je podepsána jinou osobou. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost ve vztahu k projevu vůle žalovaného. Vzhledem k tomu, že toto nebylo v daném případě zajištěno, nebylo prokázáno, že žalovaný souhlasil (měl záměr) uzavřít smlouvu právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 30 000 Kč v podobě, jakou tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru.

17. Pro případ, že by smlouva měla být posouzena jako platná, je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného prověřením v dostupných databázích a zohledněním získaných informací od žalovaného, nadto také přistoupila k aplikaci legislativně normovaných částek výdajů a statistických údajů, které jí byly dostupné. Tato svá tvrzení žalobkyně také doložila, když soudu předložila dokumenty, z nichž vycházela; dle názoru soudu však žalobkyně poměry žalovaného prověřila nedostatečně, resp. zjištěné skutečnosti nesprávně posoudila. Podle názoru soudu žalobkyně měla na základě informací poskytnutých žalovaným přistoupit k bližšímu zkoumání jak příjmové, tak zejména výdajové stránky hospodaření žalovaného. Při zohledňování výdajů žalovaného na bydlení totiž žalobkyně zohlednila pouze odhadované, nikoliv skutečné výdaje na zálohy a další výdaje na energie, které jsou s užíváním bytu spojeny. S ohledem na informace o hypotečním úvěru bylo na místě blíže a podrobně zkoumat jak příjmy, tak zejména výdaje žalovaného, které mohly dát odpověď na případně existující finanční zdroje pro další splácení. V moci žalobkyně pak nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly měsíční zůstatky i debetní operace, či další doklady o úhradách životních nákladů. Žalobkyně tak dle názoru soudu postupovala způsobem nenaplňujícím účel institutu zkoumání schopnosti splácet, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, dostupný na www.nsoud.cz). S ohledem na výše uvedené by byl na místě závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto by bylo nutné případnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a pokutách. Povinností žalovaného by pak bylo vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

18. Bylo tedy prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 27 500 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku uhradil 12 451 Kč. V řízení dále nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zbývající peněžní prostředky žalovaný žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byl sjednán platně závazkový vztah, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila bez platného závazku. Žalobkyně tak má nárok ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud proto rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku ve výši 15 049 Kč. Žalobkyni dále náleží dle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku podle ustanovení § 1968 věty první o. z. Podle výzvy k úhradě, u které žalobkyně prokázala odeslání žalovanému, měl žalovaný plnit do 10 dnů od odeslání, tj. do 4. 4. 2024. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 5. 4. 2024, kdy již žalovaný prokazatelně byl v prodlení, do zaplacení.

19. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro určení delší než třídenní lhůty.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 818 Kč (pro zjednodušení soud počítá pouze s jistinou), úspěšná byla ohledně částky 15 049 Kč. Neúspěch žalobkyně tedy představuje zamítnutou část žaloby. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu je přibližně stejný, a proto bylo rozhodnuto, že účastníkům náhrada nákladů řízení nenáleží.