13 C 133/2024

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 113 315,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení další částky ve výši částka, úroků a úroků z prodlení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 15 kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce. Protože žalovaný svůj dluh neplatil řádně a včas, žalobkyně ho zesplatnila ke dni datum. Žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši částka. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky ve výši částka (tato částka odpovídá neuhrazené jistině a poplatkům) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši částka, úrokem ve výši 10 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno fikcí). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Existence žalobkyně byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl BXXXVI, vložka 46, z něhož plyne, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování úvěrů.

4. Z Žádosti o poskytnutí úvěru č. Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši částka. Tento úvěr měl být splacen v 84měsíčních splátkách a datum první splátky bylo sjednáno na datum. Úvěr byl čerpán od datum.

5. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil částka, konečný zůstatek částka. Dne datum žalovaný na tento účet obdržel platbu ve výši částka od společnosti právnická osoba 6. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum bylo zjištěno, že žalovaný načerpal dne datum úvěr ve výši částka.

7. Z listiny nazvané jako „1. upomínka“ bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku nedostatku peněžních prostředků na jeho účtu neproběhla první splátka úvěru a k datum tak byla v prodlení částka ve výši částka.

8. Z Výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení splátky v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků v celkové výši částka.

9. Z opakované výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení splátky v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků v celkové výši částka.

10. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu ve výši částka, kdy se jednalo o splátku v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků.

11. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši částka do datum. Zároveň žalovaného upozornila, že pokud nebude předmětný dluh uhrazen, bude žalobkyně nucena přikročit k jeho vymáhání prostřednictvím specializované společnosti nebo soudní cestou.

12. Z Kvalifikované výzvy dlužníkovi k plnění před podáním žaloby se základním skutkovým a právním rozborem ze dne datum (odeslané žalovanému téhož dne) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši částka do 7 dnů od odeslání této výzvy.

13. Z bilance úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně dluh žalovaného ke dni datum vyčíslila na částka.

14. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:

15. Žalobkyně je osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry.

16. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. Anonymizováno peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v 84měsíčních splátkách splatných vždy k 15 kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka měla být zaplacena dne datum. Žalovaný dluh nehradil řádně a včas, dosud na dluh uhradil pouze částku ve výši částka.

17. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného ve standardním procesu s doložením příjmu a na základě informací získaných od žalovaného. Žalobkyně nepožadovala k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů v situaci, kdy je schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu žalovaného vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení žalovaného. Na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného žalobkyně stanovila příjem žalovaného ve výši částka a výdaje žalovaného ve výši částka. Platební kapacita vypočtená systémem pak činila částka a byla pro splátku ve výši částka vyhodnocena jako dostatečná. Zadluženost žalovaného byla dle tvrzení žalobkyně zjišťována z transakcí klienta a CBCB a byla vyhodnocena jako kladná, bez negativních informací. Rizikovost žalovaného byla hodnocena na základě aplikačního skóre, a to jako velice nízká.

18. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Podle ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Podle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle ust. § 1970 o. z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1 z. s. ú. smlouvou o spotřebitelském úvěru. Z ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

26. V případě shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru pak soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí ve vztahu ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice ověřovala úvěruschopnost žalovaného, ale toto posouzení je podle názoru soudu (i ve vztahu k výši úvěru) zcela nedostatečné. Z provedených důkazů bylo z výpisu z účtu žalovaného zjištěno, že počáteční stav na účtu žalovaného v období od datum do datum byl částka, a konečný stav částka. Tento způsob hospodaření žalovaného je zcela nedostačující pro to, aby žalovaný byl schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně a včas splácet. Co se týče tvrzení žalobkyně o tom, že nahlížela do informačních databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného), tato tvrzení žalobkyně neprokázala. Při jednání konaném u zdejšího soudu pak žalobkyni nemohlo být poskytnuto poučení o tom, že nedostatečně tvrdila, resp. nedostatečně prokázala tato tvrzení, neboť se k jednání nedostavila. Pokud žalobkyně vycházela ohledně způsobu hospodaření žalovaného pouze z jednoho měsíčního výpisu z účtu, je toto hodnocení i ve vztahu k výši úvěru zcela nedostačující, tím spíše, když měsíční bilance na účtu žalovanému neumožňovala splácet spotřebitelský úvěr (viz výše). Pokud žalobkyně vycházela z ekonomických (statistických) modelů, soud k tomu uvádí, že každý případ a finanční situace každého žadatele o úvěr je individuální, a při poskytování spotřebitelského úvěru nelze pak podle názoru soudu vycházet z „paušalizovaných“ závěrů vyplývajících z těchto modelů. Soud je přesvědčen, že poskytovatel úvěru musí vždy individuálně zhodnotit konkrétní finanční situaci žadatele o úvěr, a na základě tohoto zhodnocení pak dospět k rozhodnutí, zda spotřebitelský úvěr poskytne či nikoliv. Jiné důkazy prokazující prověření úvěruschopnosti žalovaného soudu žalobkyně nepředložila. Z provedených a žalobkyní předložených důkazů pak vyplývá, že žalovaný v žádném případě nebyl schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši částka řádně a včas splácet, a žalobkyně tak řádným způsobem neověřila úvěruschopnost žalovaného.

27. Protože žalobkyně, jak vyplývá z výše uvedeného, nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, je výše uvedená spotřebitelská smlouva, odporující § 580 odst. 1 o. z., neplatná, a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu.

28. Žalovaný předmět smlouvy o úvěru převzal na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatil, a je povinen dle § 2991 odst. 2 o. z. toto bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud žalovaný od žalobkyně převzal částku částka a uhradil částka, je jeho povinností vrátit žalobkyni částku odpovídající rozdílu mezi těmito částkami, tzn. částku částka.

29. K otázce zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného, soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří nepostupují dle zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru či postupují v rozporu se smyslem a účelem zákona o spotřebitelském úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena ani prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

30. Ostatní nároky uplatněné žalobkyní vycházejí z neplatné smlouvy, a proto je v tomto rozshau žaloba nedůvodná. Z těchto a z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

31. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.