13 C 147/2021

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: vyklizení

I. Žalovaný je povinen vyklidit dům [adresa] v [obec], postavený na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v ulici [ulice], [část obce], a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení žalobkyně ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za zahájení řízení ve výši [částka], a to na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala vyklizení domu specifikovaného ve výroku tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl svěřen do její péče a do péče jejího manžela s tím, že žalobkyně a její manžel byli ustanoveni poručníky tehdy nezletilého žalovaného. Chování žalovaného vůči žalobkyni se v průběhu času rapidně zhoršilo, žalovaný začal být drogově závislý, což vedlo k častým konfliktům, které byly řešeny i za účasti Policie ČR. Žalovaný se vůči žalobkyni a jejímu manželovi dopouštěl hrubého jednání, které spočívalo v poškozování vnitřního vybavení domu a ve vulgárních urážkách žalobkyně. Žalovaný si bere různé půjčky a úvěry a žalobkyně se obává i případné exekuce. Žalobkyně žalovanému zajistila ubytování na ubytovně, kde byl žalovaný pouze jeden den a následně se vrátil do domu žalobkyně. Žalovaný bydlí v nemovitosti žalobkyně, nedochází do školy ani nikde nepracuje, jeho chování se nijak nezměnilo a žalobkyně nehodlá dále trpět jeho přítomnost v její nemovitosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

3. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 267 m2, zapsaného v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichů Hradec na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. Jinřichův [obec]. Součástí tohoto pozemku je budova s číslem popisným – [část obce], [adresa], objekt k bydlení, který se nachází na adrese [ulice a číslo].

4. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2003, č. j. P 174/2002-86, bylo zjištěno, že soud žalovanému ustanovil poručníky [jméno] [příjmení] (žalobkyni) a [jméno] [příjmení] (manžela žalobkyně), kteří budou nezletilého (žalovaného) napříště vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek namísto rodičů. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

5. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2018, č. j. 9 P a Nc 62/2018, 9 P 174/2002-248, bylo zjištěno, že byla nařízena ústavní výchova žalovaného. Zdejší soud v této věci dospěl k závěru, že výchova žalovaného a jeho řádný vývoj jsou vážně narušeny do té míry, že je v rozporu s jeho zájmy, aby zůstal v dosavadním výchovném prostředí u poručníků. Poručníky, kteří o něj řádně od jeho útlého věku pečovali, nechce respektovat, užívá návykové látky, a je tak ohrožen jeho tělesný a duševní stav. Přes odbornou pomoc, které se mu dostalo v diagnostickém ústavu, nedodržoval nastavená pravidla, přičemž si byl vědom toho, že v případě porušení zásad bude nařízena jeho ústavní výchova. Nařízení ústavní výchovy žalovaného pak podle závěru zdejšího soudu bude plnit nápravnou funkci.

6. Z usnesení Městského úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 10. 2020, č. j. OKS/52696/20 [číslo] bylo zjištěno, že přestupková věc podezřelého [jméno] [příjmení] (žalovaného), který se dne [datum] v čase od 11:40 hod. do 11:46 hod. měl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 521/2016 Sb., o některých přestupcích, tím, že měl v domě na adrese [ulice a číslo] v [obec] slovně urážet vulgárními výrazy svou babičku (žalobkyni), čímž ji měl urazit na cti, a dále na ni měl křičet a bušit do předmětů, byla odložena, neboť nebyl dán souhlas osoby přímo postižené spácháním přestupku k zahájení řízení o přestupku.

7. Z usnesení Městského úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 2. 2021, č. j. OKS/10450/21 [číslo], bylo zjištěno, že přestupková věc podezřelého [jméno] [příjmení] (žalovaného), který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. a přestupku proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, tím, že měl dne [datum] zasílat na mobilní telefon své babičce [jméno] [příjmení] (žalobkyni) SMS zprávy, ve kterých se vůči svému dědovi [jméno] [příjmení] dopouštěl jiného hrubého jednání, dále měl dne [datum] v čase od 14:00 hod. do 14:10 hod. ve vnitřních prostorách domu na adrese [ulice a číslo] v [obec] poškozovat vnitřní vybavení domu a následně téhož dne [datum] v čase kolem 18:40 hod. poškodit skleněnou výplň okna vedoucího do sklepa, byla odložena, neboť nebyl dán souhlas osoby přímo postižené spácháním přestupku k zahájení řízení o přestupku.

8. Z trestního příkazu zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 7 T 47/2021-62, bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným přečinem krádeže a přečinem nebezpečného vyhrožování, kterých se dopustil tím, že dne [datum] v čase od 14:05 hod. do 14:10 hod. v [obec] při návštěvě u svých prarodičů v jejich rodinném domě [adresa] v ulici [ulice], po předchozí slovní rozepři, během níž prarodiče hrubě urážel a požadoval po nich peníze, vytrhl své babičce (žalobkyni) mobilní telefon zn. Nokia Lumia 530 v hodnotě [částka], který držela v ruce a chtěla jím zavolat policii, a poté, co jí jej vrátil na naléhání svého dědečka [jméno] [příjmení], tomuto odcizil jeho mobilní telefon zn. Alcatel 5003 v hodnotě [částka], který měl uložený v obývacím pokoji, odkud přešel do kuchyně, kde ve vzteku rozbil dřevěnou židli v hodnotě [částka], a poté při odchodu z domu oběma vyhrožoval slovy„ já se vám pomstím, stejně to tu podpálím, a bude to brzo, co se vám pomstím“, přičemž toto jednání v žalobkyni a jejím manželovi vzbudilo obavu o jejich zdraví a život.

9. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný chodil v [obec] do školy, domů jezdil na víkendy; jeho pobyty doma byly někdy v pořádku, někdy byl dost agresivní. Žalovaný nechtěl bydlet na internátě, ale s kamarádem, s tím, že na bydlení bude potřebovat [částka] měsíčně, což žalobkyně odmítla s tím, že to není v jejích možnostech. Následně začal do [obec] denně dojíždět, což bylo náročné a školu ukončil. Poté přestoupil na učiliště v [obec], které též nedokončil. Žalovaný pobývá u své přítelkyně. Žalovaný si bral různé půjčky, které nesplácel. Žalobkyně žalovanému nechala zrušit trvalý pobyt v jejich domě, domluvila mu ubytovnu, kde byl ale pouze jednu noc, poté se vrátil domů. Žalobkyně jej i přesto nechala u sebe bydlet. Žalovaný je na ni i přesto vulgární. Žalovaný jim demoloval byt a sprostě nadával, na místě zasahovala i Policie ČR. Žalobkyně žalovaného v květnu 2021 vyzvala, aby se odstěhoval, na což jí žalovaný odpověděl, že nikam nepůjde. <b>10. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> 11. Žalobkyně a její manžel byli rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2003, č. j. P 174/2002-86, který nabyl právní moci dne [datum], ustanoveni poručníky žalovaného. Od té doby žalovaný žije s žalobkyní a jejím manželem v domě [adresa] v [obec], postavený na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v ulici [ulice], [část obce].

12. V průběhu času se začaly objevovat problémy s výchovou žalovaného, které vyústily v nařízení ústavní výchovy žalovaného.

13. Žalovaný se vůči žalobkyni chová vulgárně, poškozuje vnitřní vybavení domu, ve dvou případech žalobkyně nedala souhlas k zahájení řízení o přestupku.

14. Žalovaný byl uznán vinným přečinem krádeže a přečinem nebezpečného vyhrožování, kterých se dopustil vůči žalobkyni a jejímu manželovi. V souvislosti s tím žalovaný rozbil dřevěnou židli v domě žalobkyně.

15. Žalovaný je zletilý, nepřipravuje se na budoucí povolání a je schopen se samostatně živit. Žalovaný pobývá u své přítelkyně, žalovaný měl možnost bydlet na ubytovně, zde však strávil pouze jednu noc.

16. Žalobkyně žalovaného vyzvala, aby nemovitost uvedenou ve výroku tohoto rozsudku vyklidil, žalovaný s tím nesouhlasil. <b>17. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:</b> 18. Podle ust. § 928 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka. Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak.

19. Podle ust. § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

20. Podle ust. § 935 odst. 1 o. z., poručenství zaniká, nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence rodičovskou odpovědnost, popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat. Poručenství rovněž zaniká, nabude-li dítě svéprávnosti, nebo je-li osvojeno.

21. Z výše uvedeného je zřejmé, že poručenství žalobkyně vůči žalovanému zaniklo nabytím plné svéprávnosti žalovaného (dovršením jeho 18 let). Vztah, na jehož základě žalovaný užíval nemovitost žalobkyně uvedenou ve výroku tohoto rozsudku, tak vychází ze vztahu poručnictví žalobkyně vůči žalovanému. Dovršením 18 let žalovaného tento vztah zanikl a žalovaný následně užíval tuto nemovitost na základě souhlasu žalobkyně.

22. Pokud žalobkyně žalovaného vyzvala, aby výše uvedenou nemovitost vyklidil, má soud za to, že tím došlo k odvolání souhlasu s užíváním této nemovitosti. I kdyby k tomuto„ výslovnému“ odvolání souhlasu nedošlo, soud má za to, že k odvolání souhlasu došlo podáním žaloby v této věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2559/2007).

23. Pokud žalovaný i přesto užívá výše uvedenou nemovitost, užívá ji bez právního důvodu, a proto nezbylo, než žalobě zcela vyhovět.

24. Pro doplnění soud dodává, že i v případě dětí, které užívají nemovitost svých rodičů (což je vztah nepochybně bližší, než vztah poručníka a dítěte), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rodiče jsou povinni starat se o děti do doby, pokud nejsou s to se samy živit; pod pojmem živit se nelze spatřovat jenom možnost vlastními silami nabývat prostředky nutné k obživě, ale je tam nutno zahrnout i potřebu bydlení. Pokud i tato složka péče rodičů o děti nemůže být kryta jinak, jsou rodiče povinni poskytovat bydlení i zletilým dětem. Odepřít zletilým dětem právo na bydlení u rodičů je možné jen v případě, že tyto mají možnost samostatně bydlet anebo v případě, že svého práva zneužívají ve vztahu k těm, kteří jim toto bydlení poskytují (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1903/2003). V posuzovaném případě pak soud má za to, že i v případě, že by vztah mezi žalobkyní a žalovaným bylo nutné chápat v užším smyslu, než jak je výše uvedeno, i tak by byly splněny předpoklady pro vyhovění žalobě, neboť žalovaný je schopen samostatně bydlet (žalovaný měl možnost bydlet na ubytovně; navíc žalovaný pobývá u své přítelkyně), a navíc vzhledem k tomu, že se žalovaný vůči žalobkyni a jejímu manželu dopouští přestupkového jednání a trestné činnosti, nezbývá, než toto jednání vyhodnotit jako zneužití svého práva ve vztahu k těm, kteří mu toto bydlení poskytují.

25. Lhůta k plnění odpovídá ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Žalobkyně byla v řízení zastoupena ustanoveným zástupcem (v souladu s ust. § 30 odst. 1 o. s. ř.), jehož odměnu a hotové výdaje platí v souladu s ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. stát. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. o povinnosti žalovaného zaplatit státu náhradu hotových výdajů a odměnu ustanoveného zástupce. [jméno] představuje odměna za tři úkony právní sužby (převzetí věci, sepsi žaloby a účast na jednání u zdejšího soudu dne [datum]) po [částka], v souladu s ust. § 7 bod 4., ve spojení s ust. § 9 odst. 1 a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), v celkové výši [částka], náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4 a. t. po [částka] za jeden úkon právní služby, v celkové výši [částka] a náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 a. t. (za účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, aniž byl o tom včas předem vyrozuměn) ve výši [částka]. Ustanovený zástupce je plátcem DPH; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a to ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení. Součet těchto částek představuje částku [částka], a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

27. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledků řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 5. 2021, č. j. 16 Nc 2001/2021-6 osvobozena od soudních poplatků, a jejímu návrhu bylo vyhověno, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích tak, že uložil povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému. Výše soudního poplatku byla vyčíslena v souladu s položkou 4 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků.