13 C 228/2025

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro 38 200 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně co do částky , částka, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky ve výši , částka, , a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne , datum, , se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky , částka, z titulu neuhrazeného úvěru, poskytnutého žalované na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, .

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že od uzavřené smlouvy dne , datum, odstoupila a ve stejný den žalobkyni vrátila celou zapůjčenou částku.

3. Žalobkyně i žalovaná se z nařízeného jednání omluvily, soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované (žalovaná byla označena jako podnikatelka) bezhotovostně, výlučně za účelem financování podnikatelských potřeb žalované, částku ve výši , částka, na dobu 70 dní ode dne čerpání úvěru. Žalovaná se touto smlouvou zavázala do , datum, žalobkyni tyto finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru, nezávisle na již vrácené částce úvěru, a to celkem v 5 splátkách po , částka, . Ve smlouvě je ujednáno, že žalovaná je oprávněna od smlouvy odstoupit v případech stanovených právními předpisy, a v takovém případě se zavázala nejpozději do 5 pracovních dnů žalobkyni vrátit všechny peněžní prostředky a zároveň uhradit veškeré finanční závazky, které jí na základě této smlouvy vznikly, tj. včetně všech poplatků (úroků) a sankčních plateb.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze systému „the pay“ bylo zjištěno, že žalobkyně žalované poskytla dne , datum, částku ve výši , částka, , a to bezhotovostně, na účet žalované.

6. Z občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované.

7. Z potvrzení o provedené verifikační platbě bylo zjištěno, že žalovaná realizovala verifikační platbu ve výši , částka, na bankovní účet žalobkyně, a to za účelem ověření majitele účtu.

8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky do tří dnů. Žalovaná byla současně upozorněna, že pokud této výzvě nevyhoví, bude se žalobkyně svých práv domáhat soudní cestou.

9. Z podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že předžalobní výzva uvedená v předchozím odstavci, byla žalované odeslána dne , datum, .

10. Z podání označeného jako „výpověď ze smlouvy podnikatelském úvěru č. , hodnota, k dnešnímu dni“, datovaného ke dni , datum, , bylo zjištěno, že žalovaná vůči žalobkyni projevila vůli zrušit účinky uzavřené smlouvy.

11. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni tohoto dne vrátila poskytnutou jistinu ve výši , částka, .

12. Z měnové statistiky ČNB za měsíc prosinec 2024 bylo zjištěno, že nejdražší úvěry nefinančním podnikům na trhu byly úročeny úrokovou sazbou 6,54 % ročně, a to v případě úvěrů s objemem do 7,5 mil. Kč s fixací do 3 měsíců včetně. V případě spotřebitelských úvěrů pak nejdražší úvěry na trhu v prosinci 2024 činily 17,29 % ročně, a to v případě úvěrů z kreditních karet.

13. Z webových stránek www.rzp.gov.cz, portálu živnostenského podnikání, bylo zjištěno, že žalovaná je podnikatelkou v oborech: zprostředkování obchodu a služeb; velkoobchod a maloobchod; nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí; poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků.

14. Z webových stránek žalobkyně www.creditkasa.com, bylo zjištěno, že žalobkyně na svých webových stránkách nabízí nebankovní podnikatelské úvěry. V podmínkách pro to, aby se žadatel mohl stát klientem žalobkyně jsou uvedeny následující podmínky: žadatel musí být starší 18 let a být občanem České republiky, je třeba potvrdit stabilní příjem, a mít bankovní účet. K žádosti o půjčku je dle webových stránek žalobkyně třeba: internet, mobilní telefon, bankovní účet, vlastní e-mailovou adresu, občanský průkaz.

15. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr:

16. Na webových stránkách žalobkyně www.creditkasa.com, se žalobkyně prezentuje jako poskytovatel nebankovních podnikatelských úvěrů. V podmínkách pro to, aby se žadatel mohl stát klientem žalobkyně jsou uvedeny následující podmínky: žadatel musí být starší 18 let a být občanem České republiky, je třeba potvrdit stabilní příjem, a mít bankovní účet. K žádosti o půjčku je dle webových stránek žalobkyně třeba: internet, mobilní telefon, bankovní účet, vlastní e-mailovou adresu, občanský průkaz.

17. Žalovaná je podnikatelkou v oborech: zprostředkování obchodu a služeb; velkoobchod a maloobchod; nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí; poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků.

18. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva označená jako „smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala žalované (ta je ve smlouvě identifikována jako podnikatelka) bezhotovostně, výlučně za účelem financování podnikatelských potřeb žalované, poskytnout částku ve výši , částka, na dobu 70 dní ode dne čerpání úvěru. Žalovaná se naproti tomu zavázala do , datum, žalobkyni tyto finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru (poplatek byl ujednán nezávisle na již vrácené částce úvěru), a to celkem v 5 splátkách po , částka, .Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná je oprávněna od smlouvy odstoupit v případech stanovených právními předpisy, a v takovém případě se zavázala nejpozději do 5 pracovních dnů žalobkyni vrátit všechny peněžní prostředky a zároveň uhradit veškeré finanční závazky, které jí na základě této smlouvy vznikly, tj. včetně všech poplatků (úroků) a sankčních plateb.

19. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala totožnost žalované. Žalobkyně dále prostřednictvím verifikační platby ve výši , částka, ověřovala majitele účtu.

20. Dne , datum, žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla částku , částka, .

21. V době uzavření smlouvy, v prosinci 2024 byly dle měnové statistiky ČNB nejdražší úvěry nefinančním podnikům na trhu úročeny úrokovou sazbou 6,54 % ročně, a to v případě úvěrů s objemem do 7,5 mil. Kč s fixací do 3 měsíců včetně. V případě spotřebitelských úvěrů pak nejdražší úvěry na trhu v prosinci 2024 činily 17,29 % ročně, a to v případě úvěrů z kreditních karet.

22. Dne , datum, žalovaná podáním označeným jako výpověď výše uvedené smlouvy od výše uvedené smlouvy o úvěru odstoupila, a téhož dne žalobkyni bezhotovostně vrátila poskytnutých , částka, .

23. Předžalobní výzvy ze dne , datum, , odeslanou žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky do tří dnů. Žalovaná byla současně upozorněna, že pokud této výzvě nevyhoví, bude se žalobkyně svých práv domáhat soudní cestou.

24. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

25. Podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

26. S ohledem na to, že žalobkyně, dříve, než začalo jednání (ve věci samé), vzala žalobu částečně (co do částky , částka, zpět), soud, aniž by zjišťoval případný (ne)souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby, řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

28. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z o. z. a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného k datu uzavření smlouvy (dále jen: „z. s. ú.“). Žalobkyně (podnikatel – ustanovení § 420 odst. 1 o. z.) je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako nebankovní poskytovatel (ustanovení § 9 a násl., § 169 z. s. ú.). Žalovaná je spotřebitelem (k tomu podrobněji viz níže).

29. Podle ust. § 2 z. s. ú. se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

30. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že shora uvedená smlouva uzavřená mezi účastníky je bez ohledu na její označení smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú.

31. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle ust. § 87 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).Ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).

33. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

34. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

35. Pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 o. z. (právní jednání, které se zjevně odporuje dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o absolutně neplatné právní jednání, k absolutní neplatnosti soud přihlíží podle ustanovení § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti.

36. Podle ust. § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

37. Podle ust. § 420 odst. 1, 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

38. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

39. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatele, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).Podle Nejvyššího soudu zákonodárce zavedením právní úpravy v ust. § 433 o. z. v rámci ochrany slabší strany zjevně nezamýšlel rozlišovat mezi subjekty slabší strany a ochranu poskytuje všem subjektům, které definici slabší strany splňují. Slabší stranou může být jak spotřebitel, tak i osoba v postavení podnikatele. Současně zákonodárce zavedením zvláštní ochrany slabší strany zřetelně nezamýšlel poskytovat v případě podnikatelů, jež jsou v závazku slabší stranou, ochranu toliko prostřednictvím korektivu dobrých mravů, který je obecně aplikovatelný bez ohledu na povahu stran. Budou-li prokázány zákonné předpoklady takové právní ochrany, posuzuje soud primárně možnou aplikaci zejména ust. § 433 o. z., které přitom poskytuje dekompozici a konkretizaci zásady poctivosti, dobré víry a zákazu zneužití práva.V ust. § 433 odst. 1 o. z. je vymezen zákonný zákaz zneužití hospodářského postavení podnikatele odborníka; ustanovení je kogentní povahy. Za situace, kdy občanský zákoník neuvádí výslovné pravidlo o tom, jaký je následek porušení takového zákazu, je třeba použít standartní pravidla o neplatnosti právního jednání. Ust. § 433 o. z. je tak samostatně aplikovatelné, tj. k jeho aplikaci zároveň není nutné dovodit porušení jiného (zvláštního) podrobnějšího ustanovení na ochranu slabší strany. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy řešící ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ust. § 1797 o. z. Ustanovení § 433 o. z. je založeno na vzájemné provázanosti znaků objektivních (zřejmá a nedůvodná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech stran) a znaků subjektivních (zákaz zneužití kvality odborníka a svého hospodářského postavení, vytváření či využití závislosti jiného podnikatele). Ust. § 433 o. z. poskytuje ochranu všem subjektům, které splňují naplnění předpokladů postavení slabší strany a prokáží, že druhá strana zneužila své hospodářské postavení nebo kvalitu odborníka k vytvoření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Je třeba dodat, že součástí smluv byly tzv. „formulářové smluvní podmínky“.Půjde-li o dlužníka v postavení slabší strany, je třeba posoudit, zdali jsou naplněny předpoklady právní úpravy tzv. adhezních smluv. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (§ 1798 odst. 2 o. z.). Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (ust. § 1798 odst. 1 o. z.). Pro aplikaci ustanovení občanského zákoníku o adhezních smlouvách musí souběžně nastat dva předpoklady: a) adhezní kontraktace ve smyslu ust. § 1798 odst. 1 o. z., a b) postavení aherujícího smluvního partnera jakožto slabší strany ve smyslu § 433 o. z. Za splnění těchto podmínek se pravidla o adhezní kontraktaci použijí i na vztahy mezi podnikateli.

40. Žaloba není důvodná.

41. V první řadě se soud zabýval postavením smluvních stran, kdy smlouva sice byla formálně uzavřena mezi podnikateli, avšak žalovaná v posuzovaném právním vztahu vystupuje v postavení spotřebitele. Co se týče důvodů, soud v tomto směru posuzoval zejména objektivní znaky, resp. objektivní postavení smluvních stran, kdy ve smlouvě ujednaná práva a povinnosti zcela jednoznačně zakládají výraznou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran, a to v neprospěch žalované (k tomu podrobněji viz níže). Co se týče objektivních znaků, i v tomto směru je zřejmé, že postavení žalobkyně, coby právnické osoby, která se specializuje na poskytování úvěrů je nesrovnatelné s postavením žalované, jejímž předmětem podnikatelské činnosti jsou: zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, popř. nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, pop. poradenská a konzultační činnost a zpracování odborných posudků a studií. Tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu zakládající výraznou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech, došlo k zneužití kvality žalobkyně, coby odborníka. Smlouva navíc byla uzavřena adhezním způsobem, když smlouva je v podstatě formulářem užívaným žalobkyní v obchodním styku, přičemž základní podmínky smlouvy byly určeny žalobkyní, aniž by žalovaná, coby slabší strana, měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit, a kdy žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu jako slabší smluvní strana (k tomu viz výše). Za dané situace a z výše uvedených důvodů je tak třeba na žalovanou v posuzovaném smluvním vztahu pohlížet jako na spotřebitele. Na tom nic nemění ani to, že na webových stránkách žalobkyně je uvedeno, že žalobkyně poskytuje výlučně „podnikatelské úvěry“.

42. Jak vyplývá z výše uvedeného, věc je třeba právně posoudit tak, že žalobkyně (podnikatel) poskytla žalované (spotřebiteli) finanční prostředky, přičemž tuto smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, podléhající režimu speciálních ustanovení obsažených § 1810 a násl. o. z., v jejichž rámci je třeba smluvní ujednání účastníků přednostně posuzovat. Žalované v postavení spotřebitele tak náleží zvýšená ochrana. Veškerá ujednání mezi spotřebitelem (žalovaným) a podnikatelem (žalobkyní) podrobil soud, při aplikaci Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen: „Směrnice 93/13/EHS), posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., tedy - zda tato ujednání projdou testem proporcionality (s výjimkou dohody o předmětu plnění a ceně, která byla sjednána jasně a srozumitelně).

43. Odhlédneme-li od toho, že žalobkyně evidentně neověřovala úvěruschopnost žalované (viz ust. § 86 odst. 1 z. s. ú.), ač tuto povinnost s ohledem na shora uvedené měla, což činí smlouvu neplatnou, soud k věci uvádí, že uzavřenou smlouvou se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 1 % denně (tedy 365 % ročně), což více, než padesátinásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené podnikatelské úvěry, na bankovním trhu nejdražších úvěrů (v případě spotřebitelských úvěrů pak „pouze“ více než 21 násobně) v daném období prosince 2024. Dle ustanovení § 580 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. Pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 o. z. (právní jednání, které se zjevně odporuje dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o absolutně neplatné právní jednání, k absolutní neplatnosti soud přihlíží podle ustanovení § 588 o. z. z úřední povinnosti. Soud má za to, že smluvní ujednání zavazující k platbě úroků, jejichž výše takto výrazně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (stanovenou zejména se zřetelem k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů), bezpochyby zjevně odporuje - s přihlédnutím, ke skutečnosti, že žalovaná je ve vztahu k žalobkyni informačně slabší stranou, s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky - dobrým mravům.

44. V dané věci nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, neboť nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a zjevně rozpornou s dobrými mravy, zároveň soud není oprávněn toto ujednání nahradit, protože použití ustanovení § 557 o. z. vylučuje článek 6 odst. 1 Směrnice 93/13/EHS, který je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , Banco Español de Crédito SA proti , jméno FO, – srovnej bod 65. 71. a 73. odůvodnění). Pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice 93/13/EHS by mohlo být ohroženo. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele. Na věc nedopadá ani ust. § 1802 o. z., neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli ujednají, ale v nemravné výši).

45. V posuzovaném případě pak soud dospěl k závěru o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran - smlouva obsahuje pro žalovanou, jako spotřebitele, nevýhodná ustanovení, která ve svém souběhu v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné smlouvu hodnotit jinak než jako zjevně nemravnou (s přihlédnutím k tomu, že byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně ovlivnit). Zároveň z výše uvedeného plyne, že smluvní ujednání stran zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, je absolutně neplatné, soud není oprávněn toto ujednání nahradit, smlouva tedy neobsahuje podstatnou náležitost - ujednání o úrocích. Soud uzavírá, že předmětná smlouva neodpovídá zásadě dobrých mravů i proporcionality, je absolutně neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

46. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru by tak žalobkyni teoreticky mohl vzniknout nárok na bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni však již vrátila to, co jí bylo poskytnuto, nezbylo, než žalobu zamítnout, když veškeré další nároky žalobkyně (převyšující částku , částka, , která již byla žalobkyni uhrazena), vycházejí z neplatné smlouvy.

47. S ohledem na výše uvedené se soud dále nezabýval tvrzeným odstoupením od smlouvy ze strany žalované, a neřešil, zda toto odstoupení bylo žalobkyni doručeno, a pokud ano, kdy. Soud neřešil ani případnou platnost či neplatnost tohoto odstoupení.

48. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., a ve smyslu ust. § 142 odst. 1 a § 137 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch (zčásti bylo řízení zastaveno, přičemž zavinění na zastavení řízení v tomto směru má žalobkyně, která žalovala mj., i částku, která jí byla ze strany žalované uhrazena ještě před podáním žaloby; ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a i ve zbývajícím rozsahu tak žalovaná byla zcela úspěšná; na žalovanou se tak pohlíží, jako by v řízení měla plný úspěch, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení).Náklady žalované, coby nezastoupeného účastníka pak soud vyčíslil v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle níž, účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem, podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a nedoložil výši svých výdajů náleží náhrada za 1 úkony (odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu včetně jeho odůvodnění) za , částka, , v souladu s ust. § 2 odst. 3 výše uvedené vyhlášky, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.