13 C 267/2024

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A pro zrušení výživného

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému ode dne , datum, , se zamítá, když tato vyživovací povinnost zanikla ke dni , datum, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, ode dne , datum, .

3. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:

4. Žalobce je otcem žalovaného.

5. O výživném pro žalovaného bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a to tak, že počínaje dnem , datum, bylo výživné žalobci na žalovaného zvýšeno na , částka, měsíčně.

6. Žalovaný se do , datum, soustavně připravoval na budoucí povolání na , Jméno žalovaného B, v oboru informační technologie. Od , datum, je žalovaný zaměstnaný.

7. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Podle ust. § 911 lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

9. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ), vyživovací povinnost rodičů vůči dětem vzniká ex lege založením rodinněprávního statusového poměru rodič – dítě. Také zánik tohoto vyživovacího závazku nastává ze zákona, přičemž podle možnosti obnovení vyživovací povinnosti je třeba rozlišovat jeho absolutní a relativní zánik. Absolutní zánik nastává smrtí povinného nebo oprávněného. Relativně vyživovací závazek mezi rodiči a dětmi zaniká nabytím schopnosti dítěte samo se živit, ztrátou schopnosti rodiče poskytovat výživné, nebo nesouladem poskytování výživného s dobrými mravy. S ohledem na to, že vznik a zánik vyživovacího závazku nastává přímo ze zákona, rozhoduje-li soud o výživném, činí tak rozhodnutím, které má deklaratorní povahu, tedy prohlašuje k jakému okamžiku právo či povinnost zanikla.Domáhá-li se rodič, aby soud rozhodl o tom, že zletilému dítěti již právo na poskytování výživného nenáleží (tedy, že právo zletilého dítěte na výživné relativně zaniklo pro jeho schopnost samo se živit, nebo pro rozpor dalšího poskytování výživného s dobrými mravy), jde o určovací žalobu, neboť v takovém případě není předmětem řízení plnění (výživné), ale pouze existence vyživovacího závazku.

10. Určovací žalobou se žalobce domáhá, aby bylo určeno buď, že je tu právní vztah nebo právo, nebo že tu právní vztah nebo právo není, a to v případě, kdy je na jejím vydání dán naléhavý právní zájem žalobce.

11. Podle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Kromě toho je určovací žaloba prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (NS , spisová značka, ).(SVOBODA, Karel. § 80 [Naléhavý právní zájem]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3.)

12. Jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby.

13. Co se týče naléhavého právního zájmu, žalobce byl při jednání konaném u zdejšího soudu dne , datum, poučen, že dosud dostatečně netvrdil, v čem spočívá naléhavý právní zájem na určení, že ke dni , datum, došlo k zániku jeho vyživovací povinnosti vůči žalovanému, byl vyzván k doplnění těchto tvrzení a k označení důkazů tato tvrzení prokazující. Žalobce byl poučen, že pokud této výzvě nevyhoví, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci.Na tuto výzvu žalobce reagoval tak, že naléhavý právní zájem na určení zániku vyživovací povinnosti vůči žalovanému spatřuje ve skutečnosti, že i poté, co byl žalovaný schopen se samostatně živit, hradil na něj výživné k rukám matky žalovaného, a že na výživném tak má přeplatek, který mu matka žalovaného odmítá vrátit, popř. předat žalovanému.

14. Žalobcem tvrzené skutečnosti pak v žádném případě nemohou založit jeho právní zájem na určení, že jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému zanikla ke dni , datum, , neboť v případě, kdy žalobce má na výživném z důvodu, že žalovaný nabyl schopnosti samostatně se živit, přeplatek, je zřejmé, že (pokud by tvrzení žalobce v tomto směru bylo pravdivé) v daném případě již došlo k porušení práva, a že v daném případě by se žalobce mohl svého práva domoci žalobou na plnění (žalobou na zaplacení určité částky, coby přeplatku na výživném za období, kdy žalovaný již byl schopen se samostatně živit). Vzhledem k tomu, že na základě provedeného odkazování soud dospěl k závěru, že žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem nemá, nezbylo, než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. Soud podotýká, že zánik vyživovací povinnosti nastává ze zákona (ex lege), a to okamžikem, kdy se oprávněný je schopen sám živit, a k jejímu zániku není třeba vydávat žádné soudní rozhodnutí. Vyživovací povinnost totiž zanikne sama tím, že dítě nabude schopnosti samostatně se živit. Protože v řízení bylo prokázáno, že ke dni , datum, žalovaný ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání, čímž nastal okamžik, odkdy se žalovaný byl schopen samostatně živit (s tím koresponduje i to, že bezprostředně poté, od , datum, , byl žalovaný zaměstnán), soud do výroku tohoto rozsudku pro lepší srozumitelnost vůči účastníkům a pro jejich právní jistotu doplnil datum, k němuž vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému ze zákona zanikla.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 150 o. s. ř., a to s ohledem na to, že žalobce byl sice ve věci neúspěšný, ale pouze z formálního hlediska. Ve skutečnosti se žalobce v řízení domohl toho, čeho se žalobou domáhal. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.