13 C 270/2024

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného pro zaplacení 62 246,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a to z titulu smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným (v pozici podnikatele) byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému dne , datum, poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, . Protože žalovaný neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, došlo k zesplatnění celé zápůjčky, čímž vznikla „nová jistina“ sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky v celkové výši , částka, . Ve smlouvě se žalovaný zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny zápůjčky uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nově jistiny až do jejího zaplacení. Žalobkyni byl pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přiznán nárok na smluvní pokutu v souvislosti s neuhrazením nové jistiny zápůjčky, a to za dobu do , datum, . Prodlení žalovaného s úhradou nové zápůjčky trvalo i po , datum, , a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty i za následující období.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno fikcí). Soud proto věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému za podnikatelským účelem – investiční zápůjčka, úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku ve výši , částka, , a to ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy nejpozději do 21. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla zápůjčka vyplacena. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že po uzavření této smlouvy a před vyplacením zápůjčky provede posouzení žalovaného splácet zápůjčku. Smluvní strany si ujednaly úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , a byl dohodnut jako pevná částka za celou dobu splácení zápůjčky v řádném termínu. Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné částky a v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni (nad rámec výše uvedené smluvní pokuty) smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Tyto smluvní pokuty jsou podle smlouvy splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení. V případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se s úhradou splátky nebo její části o více než 60 dnů, automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky, kdy se stávají okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře zápůjčky, tedy jak jistina zápůjčky, tak i běžný úrok zápůjčky zahrnutý do těchto splátek. V případě, že dojde k takovému zesplatnění zápůjčky, stávají se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak i běžný úrok zápůjčky, stávají se součástí „nové jistiny“ zápůjčky, kterou je žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Ve smlouvě je ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny zápůjčky platil zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že v případě, že žalovaný po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině ani ve lhůtě do 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nad rámec výše uvedené smluvní pokuty smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu se splatností v den následující po dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to až do úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na shora uvedenou smluvní pokutu.

4. Z oznámení o schválení zápůjčky ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že po posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, schválila vyplacení zápůjčky ve výši , částka, žalovanému.

5. Ze splátkového kalendáře ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalovaný měl poskytnutou zápůjčku splácet ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , a to vždy k 21. dni příslušného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne , datum, a poslední dne , datum, .

6. Z dokladu o vyplacení zápůjčky bylo zjištěno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně předána částka ve výši , částka, .

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na úhradu poskytnuté zápůjčky uhradil dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, .

8. Z oznámení žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upozornila, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky zápůjčky po dobu delší 60 dnů, a byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části zápůjčky, běžných úroků a smluvních pokut, ve výši , částka, .

9. Z platebního rozkazu Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo zjištěno že žalovanému byla pravomocně uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a náhradu nákladů řízení.

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, , a to do 15 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný byl upozorněn, že pokud této výzvě nevyhoví, žalobkyně přistoupí k vymáhání své pohledávky soudní cestou.

11. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, , bylo zjištěno, že předžalobní upomínka, specifikovaná v předchozím odstavci, byla žalovanému odeslána dne , datum, .

12. Z výpisu z registru živnostenského podnikání bylo zjištěno, že žalovaný je podnikatelem s předmětem podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, v oboru činnosti: přípravné a dokončovací stavební práce a specializované stavební činnosti. Žalovanému vzniklo živnostenské oprávnění ke dne , datum, .

13. Z měnové statistiky České národní banky ze září 2019 bylo zjištěno, že v červenci 2019 činila úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů na spotřebu 8,60 % ročně, u kontokorentů a revolvingových úvěrů ve výši 12,40 % ročně a u kreditních karet 18,69 % ročně.

14. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

15. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr:

16. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému za podnikatelským účelem – investiční zápůjčka, úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku ve výši , částka, , a to ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy nejpozději do 21. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla zápůjčka vyplacena. První splátka byla splatná dne , datum, a poslední dne , datum, .Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že po uzavření této smlouvy a před vyplacením zápůjčky provede posouzení žalovaného splácet zápůjčku.Smluvní strany si ujednaly úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , a byl dohodnut jako pevná částka za celou dobu splácení zápůjčky v řádném termínu.Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné částky a v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni (nad rámec výše uvedené smluvní pokuty) smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Tyto smluvní pokuty jsou podle smlouvy splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení.V případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se s úhradou splátky nebo její části o více než 60 dnů, automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky, kdy se stávají okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře zápůjčky, tedy jak jistina zápůjčky, tak i běžný úrok zápůjčky zahrnutý do těchto splátek. V případě, že dojde k takovému zesplatnění zápůjčky, stávají se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak i běžný úrok zápůjčky, stávají se součástí „nové jistiny“ zápůjčky, kterou je žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Ve smlouvě je ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny zápůjčky platil zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny.Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě, že žalovaný po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině ani ve lhůtě do 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nad rámec výše uvedené smluvní pokuty smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu se splatností v den následující po dni vzniku povinnosti žalovaného zaplatit tuto smluvní pokutu. V případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to až do úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na shora uvedenou smluvní pokutu.

17. Žalovaný je a v době uzavření shora uvedené smlouvy byl podnikatelem s předmětem podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, v oboru činnosti: přípravné a dokončovací stavební práce a specializované stavební činnosti. Žalovanému vzniklo živnostenské oprávnění ke dne , datum, .

18. V červenci 2019 činila podle měnové statistiky České národní banky úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů na spotřebu 8,60 % ročně, u kontokorentů a revolvingových úvěrů ve výši 12,40 % ročně a u kreditních karet 18,69 % ročně.

19. Dne , datum, žalobkyně žalovanému oznámila, že po posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, schválila vyplacení zápůjčky ve výši , částka, žalovanému. Následně byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta částka ve výši , částka, .

20. Žalovaný splátky poskytnuté zápůjčky nehradil řádně a včas, když na úhradu poskytnuté zápůjčky uhradil dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, . Dne , datum, proto žalobkyně žalovaného upozornila, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky zápůjčky po dobu delší 60 dnů, a byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části zápůjčky, běžných úroků a smluvních pokut, ve výši , částka, .

21. Následně byla ke zdejšímu soudu podána žaloba na zaplacení pohledávky vyplývající z neuhrazené zápůjčky a na zaplacení souvisejících pohledávek. Platebním rozkazem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla žalovanému pravomocně uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , a náhradu nákladů řízení.

22. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou žalovanému téhož dne, žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, , a to do 15 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný byl upozorněn, že pokud této výzvě nevyhoví, žalobkyně přistoupí k vymáhání své pohledávky soudní cestou.

23. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

24. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

25. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z o. z. a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného k datu uzavření smlouvy (dále jen: „z. s. ú.“). Žalobkyně (podnikatel – ustanovení § 420 odst. 1 o. z.) je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako nebankovní poskytovatel (ustanovení § 9 a násl., § 169 z. s. ú.). Žalovaný je spotřebitelem (k tomu podrobněji viz níže).

26. Podle ust. § 2 z. s. ú. se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

27. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou o spotřebitelském úvěru.

28. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle ust. § 87 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).Ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).

30. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 o. z. (právní jednání, které se zjevně odporuje dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o absolutně neplatné právní jednání, k absolutní neplatnosti soud přihlíží podle ustanovení § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti.

33. Podle ust. § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

34. Podle ust. § 420 odst. 1, 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na pčet podnikatele.

35. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

36. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Spotřebitelem může být i fyzická osoba podnikatele, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).Podle Nejvyššího soudu zákonodárce zavedením právní úpravy v ust. § 433 o. z. v rámci ochrany slabší strany zjevně nezamýšlel rozlišovat mezi subjekty slabší strany a ochranu poskytuje všem subjektům, které definici slabší strany splňují. Slabší stranou může být jak spotřebitel, tak i osoba v postavení podnikatele. Současně zákonodárce zavedením zvláštní ochrany slabší strany zřetelně nezamýšlel poskytovat v případě podnikatelů, jež jsou v závazku slabší stranou, ochranu toliko prostřednictvím korektivu dobrých mravů, který je obecně aplikovatelný bez ohledu na povahu stran. Budou-li prokázány zákonné předpoklady takové právní ochrany, posuzuje soud primárně možnou aplikaci zejména ust. § 433 o. z., které přitom poskytuje dekompozici a konkretizaci zásady poctivosti, dobré víry a zákazu zneužití práva.V ust. § 433 odst. 1 o. z. je vymezen zákonný zákaz zneužití hospodářského postavení podnikatele odborníka; ustanovení je kogentní povahy. Za situace, kdy občanský zákoník neuvádí výslovné pravidlo o tom, jaký je následek porušení takového zákazu, je třeba použít standartní pravidla o neplatnosti právního jednání. Ust. § 433 o. z. je tak samostatně aplikovatelné, tj. k jeho aplikaci zároveň není nutné dovodit porušení jiného (zvláštního) podrobnějšího ustanovení na ochranu slabší strany. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy řešící ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ust. § 1797 o. z. Ustanovení § 433 o. z. je založeno na vzájemné provázanosti znaků objektivních (zřejmá a nedůvodná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech stran) a znaků subjektivních (zákaz zneužití kvality odborníka a svého hospodářského postavení, vytváření či využití závislosti jiného podnikatele). Ust. § 433 o. z. poskytuje ochranu všem subjektům, které splňují naplnění předpokladů postavení slabší strany a prokáží, že druhá strana zneužila své hospodářské postavení nebo kvalitu odborníka k vytvoření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Je třeba dodat, že součástí smluv byly tzv. „formulářové smluvní podmínky“.Půjde-li o dlužníka v postavení slabší strany, je třeba posoudit, zdali jsou naplněny předpoklady právní úpravy tzv. adhezních smluv. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (§ 1798 odst. 2 o. z.). Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (ust. § 1798 odst. 1 o. z.). Pro aplikaci ustanovení občanského zákoníku o adhezních smlouvách musí souběžně nastat dva předpoklady: a) adhezní kontraktace ve smyslu ust. § 1798 odst. 1 o. z., a b) postavení aherujícího smluvního partnera jakožto slabší strany ve smyslu § 433 o. z. Za splnění těchto podmínek se pravidla o adhezní kontraktaci použijí i na vztahy mezi podnikateli.

37. Žaloba není důvodná.

38. V první řadě se soud zabýval postavením smluvních stran, kdy smlouva sice byla formálně uzavřena mezi podnikateli, avšak žalovaný v posuzovaném právním vztahu vystupuje v postavení spotřebitele. Co se týče důvodů, soud v tomto směru posuzoval zejména objektivní znaky, resp. objektivní postavení smluvních stran, kdy ve smlouvě ujednaná práva a povinnosti zcela jednoznačně zakládají výraznou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran, a to v neprospěch žalovaného (k tomu podrobněji viz níže). Co se týče objektivních znaků, i v tomto směru je zřejmé, že postavení žalobkyně, coby právnické osoby, která se specializuje na poskytování úvěrů je nesrovnatelné s postavením žalovaného, jehož předmětem podnikatelské činnosti jsou přípravné a dokončovací stavební práce a specializované stavební činnosti. Žalovaný se do postavení „podnikatele“ navíc dostal přibližně šest měsíců před uzavřením předmětné smlouvy. Tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu zakládající výraznou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech, došlo k zneužití kvality žalobkyně, coby odborníka. Smlouva navíc byla uzavřena adhezním způsobem, když smlouva je v podstatě formulářem užívaným žalobkyní v obchodním styku, přičemž základní podmínky smlouvy byly určeny žalobkyní, aniž by žalovaný, coby slabší strana, měl skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit, a kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu jako slabší smluvní strana (k tomu viz výše). Za dané situace a z výše uvedených důvodů je tak třeba na žalovaného v posuzovaném smluvním vztahu pohlížet jako na spotřebitele.

39. Jak vyplývá z výše uvedeného, věc je třeba právně posoudit tak, že žalobkyně (podnikatel) poskytla žalovanému (spotřebiteli) finanční prostředky, přičemž tuto smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, podléhající režimu speciálních ustanovení obsažených § 1810 a násl. o. z., v jejichž rámci je třeba smluvní ujednání účastníků přednostně posuzovat. Žalovanému v postavení spotřebitele tak náleží zvýšená ochrana. Veškerá ujednání mezi spotřebitelem (žalovaným) a podnikatelem (žalobkyní) podrobil soud, při aplikaci Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen: „Směrnice 93/13/EHS), posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., tedy - zda tato ujednání projdou testem proporcionality (s výjimkou dohody o předmětu plnění a ceně, která byla sjednána jasně a srozumitelně).

40. Uzavřenou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši cca 82,88 % p. a, což více, než čtyřnásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet (na bankovním trhu nejdražší poskytované, úvěry). Dle ustanovení § 580 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. Pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 o. z. (právní jednání, které se zjevně odporuje dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o absolutně neplatné právní jednání, k absolutní neplatnosti soud přihlíží podle ustanovení § 588 o. z. z úřední povinnosti. Soud má za to, že smluvní ujednání zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (stanovenou zejména se zřetelem k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů), bezpochyby zjevně odporuje - s přihlédnutím, ke skutečnosti, že žalovaný je ve vztahu k žalobkyni informačně slabší stranou, s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky - dobrým mravům. Soud vyhodnocuje toto ujednání jako absolutně neplatné, přičemž pokud by se jednalo pouze o toto ujednání, bylo by možné ho od smlouvy oddělit při zachování její platnosti (ustanovení § 576 o. z.). Ve smlouvě však následují ujednání o tom, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se žalovaný zavazuje hradit úroky z prodlení z úroků (ustanovení § 1806 věta první o. z.), zároveň je splacení nové jistiny, vedle úročení původní jistiny smluvním úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení, utvrzeno rovněž smluvní pokutou (ustanovení § 2048 o. z.) ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Pro případ porušení jakékoli ze smluvních povinností žalobkyní smluvní pokuta stanovena není.

41. V dané věci nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, neboť nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a zjevně rozpornou s dobrými mravy, zároveň soud není oprávněn toto ujednání nahradit, protože použití ustanovení § 557 o. z. vylučuje článek 6 odst. 1 Směrnice 93/13/EHS, který je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek , Anonymizováno, ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , , Anonymizováno, proti , jméno FO, – srovnej bod 65. 71. a 73. odůvodnění). Pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice 93/13/EHS by mohlo být ohroženo. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele. Na věc nedopadá ani ust. § 1802 o. z., neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli ujednají, ale v nemravné výši).

42. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran - smlouva obsahuje pro žalovaného, jako spotřebitele, nevýhodná ustanovení, která ve svém souběhu v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné smlouvu hodnotit jinak než jako zjevně nemravnou (s přihlédnutím k tomu, že byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně ovlivnit). Zároveň z výše uvedeného plyne, že smluvní ujednání stran zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, je absolutně neplatné, soud není oprávněn toto ujednání nahradit, smlouva tedy neobsahuje podstatnou náležitost - ujednání o úrocích. Soud uzavírá, že předmětná smlouva neodpovídá zásadě dobrých mravů i proporcionality, je absolutně neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

43. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nevznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu (nevznikl-li žalobkyni platně nárok na smluvní pokutu, nemohl mi vzniknout ani nárok na úrok z prodlení ani na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky), proto nezbylo, než žalobu zamítnout.

44. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že nastavení smluvní pokuty v rámci předmětné smlouvy neodpovídá funkci smluvní pokuty přiměřeným způsobem sankcionovat porušení základní povinnosti dlužníka, naopak svědčí o snaze žalobkyně zajistit si další výrazné plnění nad rámec sjednané ceny peněz.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.