13 C 67/2022

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení v rozsahu větším, než jak byly přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 010,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. Předmětem řízení je (po částečném zastavení řízení) nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím, které se domáhá z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru, číslo uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Předmětem řízení je též nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr: právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum, částku 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve lhůtě do datum. příjmení 3 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne datum. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Výzvou ze dne datum byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum. Podle ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že výše uvedená smlouva o úvěru je ve smyslu § 1 z. s. ú. smlouvou o spotřebitelském úvěru. Z ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2022, č. j. 13 C 67/2022-19 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od jeho doručení mj. doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala její právní předchůdkyně informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a aby v téže lhůtě označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne datum. Žalobkyně na něj reagovala jednak tak, že těmito důkazy nedisponuje, a jednak částečným zpětvzetím žaloby (ve vztahu ke smluvní pokutě; v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno). Při jednání konaném dne datum pak žalobkyni nemohlo být poskytnuto poučení ve shora uvedeném smyslu, neboť se k jednání nedostavila. Nezbývá tak, než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakýmkoliv způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného, coby spotřebitele. Protože právní předchůdkyně žalobkyně (jako poskytovatel úvěru) nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách (resp. ji neprokázala), nelze, než výše uvedenou spotřebitelskou smlouvu, odporující § 580 odst. 1 o. z., vyhodnotit jako neplatnou, přičemž soud k této neplatnosti přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu. Žalovaný předmět výše uvedené smlouvy o úvěru převzal na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatil, a je povinen dle § 2991 odst. 2 o. z. toto bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 3 000 Kč a nezaplatil ničeho, je jeho povinností vrátit žalobkyni částku 3 000 Kč. Postoupení pohledávky bylo prokázáno a žalovanému oznámeno. Ohledně požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, tyto náklady žalobkyně prokazuje pouze interním výpisem ze systému žalobkyně. Soud je přesvědčen, že tento výpis má nulovou vypovídací hodnotu (jedná se pouze o text obsahující výčet jednotlivých položek, který lze bez jakýchkoliv potíží libovolně upravovat a měnit) a v žádném případě neprokazuje, zda jednotlivé účtované položky byly vůbec provedeny, natož aby prokazoval výši těchto údajně vynaložených nákladů. Při jednání konaném dne datum pak žalobkyni nemohlo být poskytnuto poučení, aby označila důkazy prokazující provedení a vynaložení shora uvedených nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se k jednání nedostavila. Nezbývá tak, než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakýmkoliv způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného, coby spotřebitele Co se týče úroků z prodlení, soud vycházel z toho, že žalovaný je v prodlení od datum, když byl žalobkyní výzvou ze dne datum vyzván k zaplacení dlužné částky do datum. Z těchto důvodů byla žaloba částečně zamítnuta, a to v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a v rozsahu úroku z prodlení, který přesahuje tento rámec. Výše přiznaných úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 a § 137 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (v části bylo řízení zastaveno pro chování žalobkyně (§146 odst. 2 o. s. ř.), a v této části byl úspěšný žalovaný; ve zbytku byla žalobkyně úspěšná. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 66 % a žalovaný byl v řízení úspěšný v rozsahu 33 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu 33 % účelně vynaložených nákladů. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který účtoval náhradu nákladů řízení podle advokátního tarifu. Soud přiznal žalobkyni náhradu za 3 úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) po 200 Kč (v celkové výši 600 Kč), a to v souladu s § 14b advokátního tarifu, a náhradu za jeden úkon právní služby po podání návrhu na zahájení řízení (částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 1 000 Kč, dle ust. § 7 bod 3. advokátního tarifu. Dále byla účtována paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení po 100 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu (v celkové výši 300 Kč) a za jeden úkon právní služby po podání návrhu na zahájení řízení ve výši 300 Kč, dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokát dále doložil, že je plátcem DPH, a daň vyúčtoval; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a to ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení (21 % z částky 2 200 Kč činí 462 Kč). Dále byl nákladem řízení žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Součet těchto částek činí výsledné náklady řízení ve výši 3 062 Kč, který po snížení na 33 % představuje částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku. (Odůvodnění tohoto rozsudku je podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. provedeno ve zkrácené formě, jelikož jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.) Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.