18 C 10/2022

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 37 047,20 Kč s přísl. <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 136 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení další částky v celkové výši 20 911,20 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 95,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Žalobou ze dne [datum] domáhá se žalobkyně po žalované, po částečném zpětvzetí žaloby, zaplacení částky ve výši 34 967 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 967 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 967 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení 35 467 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 967 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 2 080,20 Kč, úroku ve výši 35 % p. a. z částky 33 306,27 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 8,5 % p. a. z částky 33 306,27 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 8,5 % p. a. z částky 33 169,82 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 96 465,00 Kč, když mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 37 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,87 % p. a. splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 233 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek úvěru. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 800 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy k [datum]. Ke dni zesplatnění úvěru se celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 38 204,59 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši. V bodě 6. 5. smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Po podání žaloby žalovaná uhradila celkem částku 500 Kč.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná v zákonné lhůtě podala odpor. K žalobě se vyjádřila dne [datum]; uvedla, že je osobou bez právního vzdělání, která se neorientuje v právních ani finančních otázkách; použila bezplatné právní služby dluhové poradny [právnická osoba] v tísni. Namítá, že úvěrová smlouva je v rozporu s dobrými mravy, když RPSN ve smlouvě byla stanovena ve výši 79,36 % - dle měnové a finanční statistiky vedené ČNB byla v listopadu 2020 obvyklá výše RPSN u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 8,21 % ročně, roční úroková sazba byla dohodnuta 59,87 % ročně; celková částka úhrady při zapůjčení jistiny ve výši 37 000 Kč činila 80 388 Kč. Ujednání o RPSN je neplatné, smlouva vůbec nevznikla. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná též z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěryschopnost žalované. Pohyby na bankovním účtu, jehož výpis předkládala žalobkyni, přitom vypadaly tak, že na účtu byly velmi nízké pohyby jasně vykazující nepoměr mezi příjmem a výdaji na měsíční splátky úvěrovým společnostem. V období od ledna do dubna roku 2020 platila splátky nebankovních úvěrů ve výši 7 857 Kč, dále částku ve výši 10 798,04 Kč na úvěr u [právnická osoba] a částku ve výši 2 961 Kč na úvěry [právnická osoba]. V období od května do září roku 2020 platila 13 931 Kč, a to bez splátek u [právnická osoba] a [anonymizováno], u kterých si zařídila odklad. Pobírala mzdu u [právnická osoba] v průměrné výši 17 500 Kč, nájem činil 7 250 Kč, nemohla vystačit se svými příjmy tak, aby pokryla nezbytné životní potřeby a zároveň doplatila všechny splátky úvěrů společnostem. Tyto nedostatky se snažila vykrývat jinými půjčkami a stále hlouběji se dostávala do dluhové spirály. K tvrzení žalobkyně, že prováděla ověření registru [příjmení] a registrů NNRI s negativním výsledkem uvádí, že v době uzavření smlouvy žalobkyní měla již předchozí 2 půjčky v celkové výši 131 160 Kč a zároveň 13 dalších půjček u bankovních i nebankovních společností, jednalo se o pět úvěrů u [právnická osoba] bank v celkové částce 1 060 216,79 Kč, 4 úvěry od [právnická osoba] v celkové výši 235 005,57 Kč, úvěr od [právnická osoba] v celkové výši 100 227,34 Kč, půjčka [příjmení] v celkové částce 23 591 Kč, úvěr od [právnická osoba] v celkové výši 72 953 Kč a úvěr od [anonymizováno] ve výši 91 543,06 Kč. Při uzavírání smluv se žalobkyní žalovaná nedokázala správně vyhodnotit dopady podmínek takto nastavených úvěrů. V období roku 2020 postihla jejího tehdejšího zaměstnavatele covidová opatření a byla nucena opustit zaměstnání. Další zaměstnání nebyla finančně uspokojivá. Nakonec se vrátila ke svému původnímu zaměstnavateli. Dne [datum] měla vážnou automobilovou nehodu, od [datum] do [datum] byla na jednotce intenzivní péče, od [datum] se její stav stabilizoval a mohla být převezena do nemocnice v [obec]. Navrhla, aby soud rozhodl tak, že je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení s tím, že požádala o plnění ve splátkách ve výši 500 Kč, a to s ohledem na svou tíživou finanční situaci.

3. Existence [právnická osoba] [anonymizováno], a.s., [IČO], a její oprávnění poskytovat úvěr, byly zjištěny z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], ze seznamu ČNB, a z úplného výpisu seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu.

4. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z výpisu záznamů z registru [příjmení], v němž žalovaná neměla žádný příznaků; z výpisu NRKI, v kterém měla žalovaná příznak 505, tzn. – spadá do kategorie III. (416 a více), maximální počet bodů do interních [anonymizována dvě slova], nízké riziko, nejlepší segment klientů; z přehledu transakcí týkající se [právnická osoba] s.r.o. v období od [datum] do [datum], kdy dne [datum] byla na účet žalobkyně [bankovní účet] poukázána částka ve výši 14 587 Kč, dne [datum] částka ve výši 19 177 Kč, dne [datum] částka ve výši 17 655 Kč, a dne [datum] částka ve výši 16 792 Kč. Počáteční stav účtu činil minus 4 119,05 Kč, konečný stav 1 692,77 Kč. Z formuláře„ Hodnocení klienta“ se podává, že žalobkyně jako volné příjmy žalované zohlednila částku ve výši 5 490 Kč, když z celkových příjmů ve výši 17 052 Kč odečetla tyto výdaje žalované: životní minimum ve výši 3 860 Kč, bydlení 2 603 Kč, splátky [právnická osoba] ve výši 4 099 Kč, rezervu 1000 Kč. V době poskytnutí úvěru existoval mezi žalobkyní a žalovanou smluvní vztah – smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 40 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit celkem částku ve výši 131 160 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 2 186 Kč (smlouva o úvěru ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru ze dne [datum]) a smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 35 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit celkem částku ve výši 114 780 Kč, a to 60 měsíčních splátkách po 2 180 Kč (smlouva o úvěru ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru ze dne [datum]). Z výpisů z běžného účtu žalované číslo účtu [bankovní účet] za období od ledna 2020 do března 2020 se podává, že žalovaná pravidelně hradila měsíční platbu označenou jako nájemné ve výši 7 250 Kč, dne [datum] byla z účtu odepsána částka ve výši 2 782 ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno], dne [datum] částka ve výši 486,93 Kč - splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 645,81 Kč – splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 672,42 Kč – splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 2 786,17 Kč – splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 6 206,18 Kč – splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 486,93 Kč – splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 645,81 Kč – splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 672,42 Kč – splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 2 786,17 Kč – splátka úvěru, dne [datum] částka ve výši 6 206,18 Kč – splátka úvěru. Z výpisů z běžného účtu žalované číslo účtu [bankovní účet] za období od října 2020 do listopadu 2020 se podává, že žalovaná pravidelně hradila měsíční platbu označenou jako nájemné ve výši 7 250 Kč, dne [datum] byla na účet připsána částka ve výši 6 000 Kč – COOL CREDIT – půjčka. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] plyne, že i s touto společností žalovaná uzavřela smlouva o spotřebitelském úvěru; tato smlouva byla sjednána dne [datum] a z registru klientských informací (NRKI) společnost zjistila, že měsíční splátky žalované jiným společnostem činí celkovou částku ve výši 18 768,08 Kč.

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalovaná informována o druhu úvěru, jeho výši, počtu a výši splátek, nákladech úvěru, o smluvních pokutách (předsmluvní formulář ze dne [datum], 9:47:13), zároveň jí byly poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o zprostředkovateli úvěru - [jméno] [příjmení] (informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] 9:47:12).

6. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru plyne, že žalovaná návrh podepsala jedinečným kódem dne [datum] 9:47:17, žalobkyně ho akceptovala dne [datum] 10:25:40, oznámení o schválení úvěru je datováno až dnem [datum] a žalované bylo doručeno dne [datum] (doručenka).

7. Na základě smlouvy o úvěru včetně dodatku [číslo] žalobkyně poskytla dne [datum] žalované převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 37 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru) a žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku ve výši 80 388 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 233 Kč, splatných nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen s tím, že zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 52,87 p. a. a byla dohodnuta jako pevná sazba po celou dobu splácení úvěru. Smluvní strany se dohodly, že na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, je žalobkyně oprávněna požadovat maximálně částku ve výši 96 465,60 Kč. Byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení o délce 30 dnů a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Automaticky dochází k zesplatnění úvěru, jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. V případě s prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. Pokud žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

8. Žalovaná požádala o odklad 5. splátky, její žádosti bylo vyhověno, jak je zřejmé ze sdělení ze dne [datum], včetně upraveného splátkového kalendáře.

9. Z karty klienta plyne, že žalovaná splatila dne [datum] částku ve výši 2 233 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 233 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 233 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 233 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 233 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 233 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 233 Kč z účtu [jméno] [příjmení] (přítel matky žalované), dne [datum] částku ve výši 2 233 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 000 Kč z účtu [jméno] [příjmení], dne [datum] částku ve výši 500 Kč z účtu [jméno] [příjmení]. Celková uhrazená částka činila 20 364 Kč, s tím, že zde není zohledněna částka ve výši 500 Kč uhrazená po podání žaloby.

10. Žalovaná byla 2 x vyzývána k zaplacení splátek úvěru s upozorněním na možnost zesplatnění, a to dne [datum] (splátka 10 a 11) a dne [datum] (splátka 10. 11 a 12) – výzvy. Následně byla žalovaná upozorněna, že úvěr byl zesplatněn, částka byla specifikována a byla vyzvána k její úhradě (oznámení ze dne [datum]). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] (žalované odeslána dne [datum] – podací arch).

11. V době poskytnutí úvěru žalované činila (dle sdělení bankovních ústavů) výše úrokové sazby při poskytování bezúčelového úvěru (37 000 Kč) u společnosti [právnická osoba] 10,76 %, u společnosti [právnická osoba] 12,9% – 16,9% p. a. standardně; u [právnická osoba] [příjmení] a.s. při včasném splacení 5,9% - 16,9%; základní sazba 6,9% - 17,9%, u společnosti [právnická osoba] – 14,99 %.

12. Ke dni [datum] došlo mezi žalovanou a [právnická osoba] s. r. o. k dohodě o rozvázání pracovního poměru (dohoda). Dne [datum] uzavřela žalovaná novou pracovní smlouvu, a to s pracovní agenturou [právnická osoba] s příjmem 16 500 Kč hrubého ve zkušební době a s příjmem 17 500 Kč hrubého po zkušební době (smlouva, pokyn, mzdový výměr). Žalovaná byla zraněna při autonehodě, od této době je v pracovní neschopnosti s tím, že předpokládá, že další doba léčení je cca půl roku, pobírá nemocenskou ve výši 18 000 Kč, za bydlení hradí 9 350 Kč, hradí splátky [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč, [anonymizováno] ve výši 2 000 Kč a [jméno] ve výši 10 000 Kč měsíčně s tím, že na tyto platby používá částku, jež obdržela jako pojištění za nehodu ve výši 150 000 Kč.

13. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům, vyjma důkazu důkaz smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvou ze dne [datum], smlouvu ze dne [datum] včetně zákaznické karty a tabulkou umoření, smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] včetně dodatku a přehledu plateb, přehledu úvěrů uzavřených k [datum], když tyto smlouvy a informace žalobkyně neměla při ověřování úvěruschopnosti žalované k dispozici a dále důkazu výpisy z běžného účtu, který se nevztahují k předmětným časovým obdobím.

14. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] projevily účastnice vůli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky domluvené pevnou zápůjční sazbou ve výši 59,87 % p. a.; celkově se zavázala zaplatit částku ve výši 80 388 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 233 Kč, splatných nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Smluvní strany se dohodly, že na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, je žalobkyně oprávněna požadovat maximálně částku ve výši 96 465,60 Kč. Dále byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitne v prodlení o délce 30 dnů a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dochází automaticky k zepslatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. V případě s prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. Pokud žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. V době posuzování úvěruschopnosti žalované byla žalovaná zaměstnána pracovní agenturou [právnická osoba] s příjmem cca 17 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z výpisu záznamů z registru [příjmení], v němž žalovaná neměla žádný příznaků; z výpisu NRKI, dle kterého měla být nejlepším segmentem klientů, jako výdaje na bydlení kalkulovala s částkou ve výši 2 603 Kč, aniž by tyto náklady jakkoli ověřila. Z přehledu plateb, z kterého žalobkyně vycházela, bylo zřejmé, že na počátku období vykazoval účet žalované záporný zůstatek ve výši 4 119,05 Kč. Od žalované si nevyžádala výpis z účtu, z kterého by zjistila, že žalovaná hradí za nájem částku ve výši 7 250 Kč, na dalších úvěrech splácí cca 11 800 Kč a dne [datum] byla na účet žalované připsána částka ve výši 6 000 Kč označená jako půjčka [příjmení]. V dubnu 2020 bylo možné z k registru klientských informací (NRKI) zjistit, že měsíční splátky žalované jiným společnostem činí 18 768,08 Kč. Obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytovaly banky v době uzavření předmětné smlouvy, činily průměrně cca 13 % p. a., nejvyšší sazba korunových úvěru poskytnutých bankami činila 17,9 %. Žalovaná celkem uhradila žalobkyni částku ve výši 20 864 Kč.

15. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně (podnikatel – ustanovení §420 odst. 1 občanského zákoníku) je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako nebankovní poskytovatel (ustanovení § 9 a násl., § 169 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, podléhající režimu speciálních ustanovení obsažených § 1810 a násl. občanského zákoníku, v jejichž rámci je třeba smluvní ujednání účastníků přednostně posuzovat. Žalované v postavení spotřebitele tak náleží zvýšená ochrana. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] v . Enel ze dne [datum], kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

16. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí (tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti), neboť nijak nezohlednila informaci, že účet žalované vykazoval záporný zůstatek, neověřila informaci, že náklady žalované na bydlení činí pouze 2 603 Kč. Při vědomí těchto skutečností měla žalobkyně adaptovat způsob ověření úvěruschopnosti např. tak, že by si od žalované vyžádala výpis z účtu, z kterého by zjistila, že za nájem hradí částku ve výši 7 250 Kč a na dalších úvěrech splácí cca 11 800 Kč, čerpá další půjčky. Neúplný se jeví též způsob ověření z registru NRKI, když ze sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] je zřejmé, že z tohoto registru lze zjistit i výši závazků úvěrovaného – žalobkyně si však takto podrobný výpis nevyžádala (z výpisu by muselo být zřejmé, že žalovaná splácí nejméně 11 800 Kč). Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

17. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a žalobkyni přiznává pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou, o které se žalovaná obohatila) a částkou, kterou žalovaná splatila (37 000 Kč – 20 864 Kč 16 136 Kč). S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud nepřiznává úroky z prodlení.

18. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. platí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalovaná byla zraněna při autonehodě, od této době je v pracovní neschopnosti s tím, že předpokládá, že další doba léčení je cca půl roku, pobírá nemocenskou ve výši 18 000 Kč, za bydlení hradí 9 350 Kč, hradí splátky [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč, [anonymizováno] ve výši 2 000 Kč a [jméno] ve výši 10 000 Kč měsíčně s tím, že na tyto platby používá částku, jež obdržela jako pojištění za nehodu ve výši 150 000 Kč. Žalovaná požádala soud o možnost splácet dlužnou částku ve splátkách, a to ve výši 500 Kč, žalobkyně souhlasila s plněním ve splátkách po 1 117 Kč. Soud v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalované a jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví novou dobu splatnosti závazku, tak že umožňuje žalované částku splácet ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně s tím, že takto nebude krácen nárok žalobkyně na úhradu částky, která se stala předmětem sporu, neboť s ohledem na poměry žalované, lze jen stěží očekávat, že by byla schopna částku uhradit v plné výši nebo ve vyšších splátkách. Žalovaná si musí být vědoma toho, že nesplní-li některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byl v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 95,64 Kč, přičemž tato částka představuje 15,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,97 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 42,03 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.