18 C 108/2023

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Janou Pošvářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 113 998 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení další částky v celkové výši , částka, , zákonných úroků z prodlení v částce vyšší než jak byly přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, co do smluvního úroku ve výši 102,09 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , a co do úroku ve výši 10 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , což představuje souhrn částek odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši , částka, s příslušenstvím, smluvní pokutě ve výši , částka, s příslušenstvím, náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, s příslušenstvím, smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje dnem , datum, do zaplacení (v době vyhotovení žaloby , částka, ; a dále se žalobkyně domáhala úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, ode dne , datum, do zaplacení, v nominální roční úrokové sazbě 102,09 % p. a., a za dobu od , datum, v úrokové sazbě 10 % p. a. do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkově tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Toto vše žalobkyně požaduje na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , RČ, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,38 % p. a. splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných vždy k 5. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňují posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NKRI. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru bylo žalovaným celkově uhrazeno , částka, . V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši , částka, . V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši , částka, . Dalším důsledkem prodlení žalovaného bylo automatické zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, ke dni , datum, . Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši , částka, byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby ji žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši. V bodě 6. 5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnosti zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě tedy ode dne , datum, do zaplacení (v souvislostí s pandemií COVID-19 žalobkyni v období od , datum, do , datum, nevznikalo právo na platby sjednané pro případ prodlení žalovaného).

2. Stanovisko žalovaného se nepodařilo zjistit, neboť se k návrhu nevyjádřil a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto rozhodl bez jeho přítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.)“.

3. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z výpisu záznamů z registru SOLUS, v němž žalovaný neměl žádných příznaků; z výpisu NKRI, v kterém měl žalovaný příznak 16, tj. klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak); z pracovní smlouvy, resp. z jejího dodatku a z pokynu k dočasnému výkonu práce u uživatele, ze které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., s pracovní smlouvou na dobu určitou do , datum, a přidělen k dočasnému výkonu práce u společnosti , právnická osoba, ., k výkonu pomocné skladové práce na pozici Obsluha VZV 4. Z výplatních pásek za období únor a březen 2019 a dále z výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že čistá měsíční mzda žalovaného činila okolo , částka, . Z formuláře „Hodnocení klienta“ se podává, že žalobkyně jako volné příjmy žalovaného zohlednila částku ve výši , částka, , když z celkových příjmů ve výši , částka, odečetla tyto výdaje žalovaného: životní minimum ve výši , částka, , bydlení , částka, a rezervu ve výši , částka, .

4. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný informován o druhu úvěru, jeho výši, počtu a výši splátek, nákladech úvěru, o smluvních pokutách (předsmluvní formulář ze dne , datum, ).

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru plyne, že žalovaný návrh podepsal dne , datum, , žalobkyně jej akceptovala dne , datum, (oznámení o schválení úvěru datováno ke dni , datum, ).

6. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému úvěr ve výši , částka, (doklad o vyplacení úvěru) a žalovaný se zavázal zaplatit částku ve výši , částka, , a to v 30 měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných nejpozději 5. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen s tím, že zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 166,38 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná sazba po celou dobu splácení úvěru. Úroky se počítají jako efektivní úroková sazba (z vyjádření znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, ze dne , datum, plyne, že z efektivní úrokové sazby lze dopočítat úrokovou sazbu nominální; efektivní úroková sazba ve výši 166 % odpovídá nominální úrokové sazbě 101,9312 %, efektivní úroková sazba ve výši 167 % odpovídá nominální úrokové sazbě ve výši 102,3384 %). Smluvní strany se dohodly, že na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat maximálně částku ve výši , částka, . Dále byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, u každé splátky, s níž se ocitne v prodlení o délce 15 dní. Automaticky dochází ke zesplatnění úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dní. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. V případě prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. Pokud žalovaný nezaplatí novu jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

7. Z karty klienta plyne, že žalovaný v období od , datum, do , datum, splatil celkem , částka, .

8. Žalovaný byl 3x vyzván k zaplacení splátek úvěru s upozorněním na možnost zesplatnění, a to dne , datum, , , datum, a , datum, . Dále byl žalovaný upozorněn, že úvěr byl zesplatněn, částka byla specifikována a byl vyzván k její úhradě (oznámení ze dne , datum, ). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, .

9. O skutkovém stavu věci učinil soud následující závěr. Dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o úvěru č. , RČ, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky domluvené pevnou zápůjční sazbou ve výši 166,38 % p. a.; celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši , částka, , a to v 30 měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných nejpozději 5. dne každého kalendářního měsíce. Smluvní strany se dohodly, že na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat maximálně částku ve výši , částka, . Dále byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, u každé splátky, s níž se ocitne v prodlení o délce 15 dní. Automaticky dochází ke zesplatnění úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dní. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. V případě prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. Pokud žalovaný nezaplatí novu jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. V době posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl žalovaný zaměstnán na dobu určitou do , datum, ve společnosti , právnická osoba, ., a přidělen k dočasnému výkonu práce u společnosti , právnická osoba, ., k výkonu pomocné skladové práce na pozici Obsluha VZV 4, jeho čistý měsíčná příjem činil okolo , částka, . Žalovaný celkem žalobkyni v průběhu splácení úvěru uhradil částku , částka, .

10. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Žalovanému v postavení spotřebitele tak náleží zvýšená ochrana. Veškerá ujednání mezi spotřebitelem (žalovaným) a podnikatelem (žalobkyní) podrobil soud, při aplikaci Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice 93/13/EHS), posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., tedy zda tato ujednání projdou testem proporcionality (s výjimkou dohody o předmětu plnění a ceně, která byla sjednána jasně a srozumitelně).

11. Dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný se měl zavázat zaplatit úrok ve výši 102,09 % p. a., resp. 166,38 % ročně efektivně. Místní okresní soud se výší úrokových sazeb stanovovanou žalobkyní ve spotřebitelských úvěrových smlouvách zabýval již opakovaně, a musí tak na tomto místě odkázat na již vyřčené závěry, zejména na rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (jehož závěry byly potvrzeny Krajským soudem v , adresa, , jakožto soudem odvolacím, v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), ve kterém se zabýval obvyklou výší úrokových sazeb, kterou poskytovaly banky v době září 2019 (tj. v téměř totožné době, jako v tomto případě, kdy k uzavření úvěrové smlouvy došlo na konci května 2019) a došel k závěru, že úvěrová sazba požadovaná žalobkyní přesahuje více než čtyřnásobně roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet (na bankovním trhu nejdražší poskytované úvěry). Dle ustanovení § 580 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. Pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v § 588 o. z. (právní jednání, které zjevně odporuje dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o absolutně neplatné právní jednání, k absolutní neplatnosti soud přihlíží podle § 588 o. z. z úřední povinnosti. Soud má za to, že smluvní ujednání žalobkyně zavazující k platbě úroků jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (stanovenou zejména se zřetelem k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů), bezpochyby zjevně odporuje – s přihlédnutím, ke skutečnosti, že žalovaný je ve vztahu k žalobkyni informačně slabší stranou, s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností si stanovovat smluvní podmínky – dobrým mravům. Soud vyhodnocuje toto ujednání jako absolutně neplatné, přičemž pokud by se jednalo pouze o toto ujednání, bylo by možné ho od smlouvy oddělit při zachování její platnosti (§ 576 o. z.). Ve smlouvě však následují ujednání o tom, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se žalovaný zavazuje hradit úroky z prodlení z úroků (§ 1806 věta první občanského zákoníku), zároveň je splacení nové jistiny, vedle úročení původní jistiny smluvním úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení, utvrzeno rovněž smluvní pokutou (§ 2048 o. z.) ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Pro případ porušení jakékoli ze smluvních povinností žalobkyní smluvní pokuta stanovena není.

12. V dané věci nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, neboť nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a zjevně rozpornou s dobrými mravy, zároveň soud není oprávněn toto ujednání nahradit, protože použití ustanovení § 557 občanského zákoníku vylučuje článek 6 odst. 1 Směrnice 93/13/EHS, který je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , , jméno FO, – srovnej bod 65. 71. a 73. odůvodnění). Pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice 93/13/EHS by mohlo být ohroženo. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele. Na věc nedopadá ani ustanovení § 1802 občanského zákoníku, neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli ujednají, ale v nemravné výši).

13. V posuzovaném případě soud dochází k závěru o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran. Smlouva obsahuje pro žalovaného, jako spotřebitele, nevýhodná ustanovení, která ve svém souběhu v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné smlouvu hodnotit jinak než jako zjevně nemravnou (s přihlédnutím k tomu, že byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně ovlivnit). Zároveň z výše uvedeného plyne, že smluvní ujednání stran zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, je absolutně neplatné, soud není oprávněn toto ujednání nahradit, smlouva tedy neobsahuje podstatnou náležitost - ujednání o úrocích. Soud uzavírá, že předmětná smlouva je absolutně neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává ji pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil (, částka, – , částka, = , částka, ) a ve zbytku žalobu zamítá. Povinnost žalovaného k úhradě úroků z prodlení plyne z ustanovení § 1968 a § 1970 o. z. Počátek prodlení žalovaného určil soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dále pak rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), tedy u nároku na vydání bezdůvodného obohacení splatnost nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván věřitelem k plnění. Žalovaný byl k plnění vyzván ode dne zesplatnění celého úvěru (dne , datum, ), následujícím dnem počíná běžet prodlení žalovaného a právo žalobkyně na úroky z prodlení, v daném případě je však toto právo ještě modifikováno ochrannou lhůtou spojenou s pandemií COVID-19 (od , datum, do , datum, nevznikalo žalobkyni právo na platby sjednané pro případ prodlení žalovaného). Z těchto důvodu došlo k přiznání úroků z prodlení bezdůvodného obohacení až od , datum, .

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96 % - 4 % = tj. 92%) žádné náklady řízení nevznikly, neboť tento byl po dobu soudního řízení nekontaktní a proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.