18 C 194/2016

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zbyňka Krchňavého a přísedících Bc. jméno příjmení , titul za jménem , a Mgr. et Bc. jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované insolvenční správce dlužníka právnická osoba , IČO , sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka pojišťovna , IČO sídlem adresa pro zaplacení 166.945Kč s přísl. - náhrada škody

I. Řízení se co do částky 1 028 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 028 Kč od 2. 8. 2016 do zaplacení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 136 203 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 136 203 Kč od 2. 8. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou společně a nerozdílně povinny zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 88 777 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

V. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou společně a nerozdílně povinny zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 16 113 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci.

VI. Vedlejší účastnice na straně žalované je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 6 810,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Jindřichově Hradci.

1. Žalobou ze dne 4. 8. 2016 se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky 166 945 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 29. 1. 2013 coby zaměstnanec žalované utrpěl pracovní úraz, když při chůzi po komunikaci v areálu žalované špatně došlápl na betonový schod, na kterém uklouzl a upadl na koleno levé dolní končetiny. V důsledku pádu došlo k utržení menisku a k dalším poraněním kolene. Ve dnech 4. 3. 2013 a 1. 8. 2013 žalobce absolvoval v souvislosti se svým zraněním dvě operace. V důsledku pracovního úrazu je žalobce dodnes omezen v chůzi a stabilitě. Protože za pracovní úraz žalobce odpovídá žalovaná, coby zaměstnavatel, požaduje žalobce na žalované zaplacení částky 166 945 Kč. Tuto částku tvoří doplatek bolestného ve výši 600 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 5 463 Kč, a doplatek ztráty na výdělku za období od 1. 5. 2013 do 2. 4. 2014, od 14. 5. 2014 do 14. 10. 2014 a od 13. 11. 2014 do 31. 12. 2014, ve výši 160 882 Kč.

2. Žalovaná ani vedlejší účastnice na straně žalované s žalobou nesouhlasily. Svůj nesouhlas shodně odůvodnily tím, že žalobce v červenci 2013 utrpěl další úraz, který již nebyl pracovní, a že druhá operace, kterou žalobce prodělal dne 1. 8. 2013, již nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. Ve věci dále bylo namítáno, že pracovní neschopnost žalobce v souvislosti s úrazem levého kolene byla ukončena dne 2. 4. 2014 a další pracovní neschopnost žalobce byla již pro bolestivý syndrom zad, a že žalobce neunesl důkazní břemeno ani ve vztahu k dalším nárokům v podobě nákladů na léčení a cestovného. Dále bylo ve věci namítáno, že žalobci byl uhrazen ušlý výdělek (do 31. 8. 2013) ve výši 64 139 Kč.

3. Žalobce a žalovaná při jednání učinili nesporným, že dne 29. 1. 2013 došlo k pracovnímu úrazu žalobce, při kterém došlo k utržení menisku žalobce a jeho dalším poraněním, že v době úrazu byl žalobce zaměstnancem žalované, že k úrazu žalobce došlo v souvislosti s výkonem práce, a že žalobci bylo vyplaceno bolestné ve výši 12 600 Kč a náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 45 502 Kč.

4. Z písemnosti označené jako„ Uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví“ ze dne 13. 3. 2015 bylo zjištěno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody na zdraví v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl dne 29. 1. 2013, ve výši 226 076 Kč.

5. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 1. 3. 2012 bylo zjištěno, že mezi účastníky byl uzavřen pracovní poměr s nástupem do práce od 1. 3. 2012 na dobu neurčitou s tím, že žalobce bude vykonávat práci svářeče-zámečníka s délkou pracovní doby 37,5 hodin týdně.

6. Dodatkem č. 1 k pracovní smlouvě, uzavřeným mezi žalobcem a žalovanou dne 9. 4. 2014 byl druh vykonávané práce změněn na„ manipulační dělník“ s tím, že ostatní ustanovení pracovní doby zůstávají beze změn.

7. Ze záznamu o úrazu [číslo] [rok] ze dne 31. 1. 2013 bylo zjištěno, že žalobce, jakožto zaměstnanec žalované utrpěl dne 29. 1. 2013 v 6:00 hodin pracovní úraz, kdy při chůzi po komunikaci v areálu závodu žalobce špatně došlápl na betonový schod, na kterém uklouzl a upadl na koleno levé dolní končetiny s tím, že v souvislosti s úrazem nebyl porušen žádný předpis.

8. Z lékařských zpráv z [nemocnice] bylo zjištěno následující: a) dne 29. 1. 2013 byl žalobce ošetřen po uklouznutí v práci a naražení levého kolene, bylo mu doporučeno použít obinadlo a berle a žalobci byla doporučena kontrola; b) dne 6. 2. 2013 žalobce od úrazu trpěl bolestmi v oblasti levého kolene; byla mu doporučena ortéza a byla nařízena kontrola na 13. 2. 2013; c) dne 4. 3. 2013 byla žalobci provedena v celkové anestezii arthroskopie kolene; d) dne 8. 3. 2013 byly žalobci vyjmuty stehy, žalobce popisoval bolesti lýtka; bylo doporučeno ultrazvukové vyšetření lýtka; e) dne 13. 3. 2013 žalobce si stěžoval na bolesti pravého kolene, byl objednán na kontrolu na 27. 3. 2013; f) dne 27. 3. 2013 bylo konstatováno, že koleno je bez náplně, klidné, byla doporučena kontrola na 17. 4. 2013; g) dne 17. 4. 2013 bylo konstatováno, že bolesti ustupují, žalobci byl doporučen pobyt v lázních či u moře a žalobce byl objednán na kontrolu dne 15. 5. 2013; h) dne 22. 5. 2013 bylo konstatováno výrazné zlepšení stavu žalobce, byla doporučena nadále rehabilitace a kontrola na 12. 5. 2013; i) dne 1. 8. 2013 byla žalobci v anestezii provedena arthroskopie kolene, byla provedena egalizace vnitřního menisku; j) dne 2. 8. 2013 byla vystavena lékařská zpráva potvrzující, že žalobce dne 1. 8. 2013 prodělal operaci (egalizaci LCA a plastiku ST/G) levého kolene, k) dne 9. 10. 2013 bylo konstatováno zlepšení stavu žalobce, byla naplánována kontrola na 16. 10. 2013; l) dne 10. 7. 2014 byl žalobce přivezen záchrannou službou pro bolesti zad; m) dne 27. 8. 2014 byla provedena kontrola kolene, kdy nebyly shledány žádné potíže, kromě bolestí v oblasti páteře; n) dne 12. 11. 2014 po dvou operacích stále přetrvávala nestabilita levého kolene, bolesti kolene při delší chůzi; byla doporučena vhodná komplexní a lázeňská péče.

9. Z lékařské propouštěcí zprávy Institutu onkologie a rehabilitace [právnická osoba], ze dne 20. 12. 2013 bylo zjištěno, že žalobce byl hospitalizován (od 18. 11. 2013 do 20. 12. 2013) k rehabilitaci po plastice LCA, kdy v lednu 2013 utrpěl pracovní úraz. Žalobce absolvoval mj. rehabilitační program se zaměřením na úpravu svalové dysbalance v oblasti pánevního kruhu a DKK, redukaci stereotypu chůze s oporou, vodoléčbu, a kompresní terapii. Hospitalizace proběhla bez komplikací, rehabilitace měla dobrý efekt, došlo ke zmírnění bolestí, zlepšení pohybových stereotypů, chůze byla stabilnější, byl zlepšen rozsah hybnosti pravého kolene, a žalobce byl propuštěn do domácí péče.

10. Z lékařské propouštěcí zprávy [nemocnice] [anonymizováno], ze dne 7. 7. 2014 bylo zjištěno, že žalobce byl hospitalizován (od 19. 5. 2014 do 7. 7. 2014) po plastice LCA, kdy v lednu 2013 utrpěl pracovní úraz. V lékařské zprávě je konstatováno, že na provedeném snímku páteře je stav po zlomenině TH 12 staršího data. Žalobce absolvoval komplexní rehabilitační program se zaměřením na zlepšení svalové dysbalance, nácvik správných pohybových stereotypů včetně dechové kinetiky, vodoléčbu, metody fyzikální terapie a stabilizační cvičení páteře.

11. Z lékařské propouštění zprávy Institutu onkologie a rehabilitace [právnická osoba], ze dne 9. 1. 2015 bylo zjištěno, že žalobce byl hospitalizován (od 18. 11. 2014 do 9. 1. 2015) pro omezenou chůzi a stabilitu, po plastice LCA. Žalobce absolvoval mj. komplexní rehabilitační program se zaměřením na zlepšení svalové dysbalance, nácvik správných pohybových stereotypů a vodoléčbu.

12. Z lékařské zprávy [nemocnice] ze dne 13. 3. 2015 bylo zjištěno, že v důsledku pracovního úrazu, který žalobce utrpěl v lednu 2013, bylo nutné provedení plastiky LCA, která byla provedena dne 1. 8. 2013, kdy při následné hospitalizaci v květnu 2014 byl zjištěn nález klínovité fraktury obratle Th12, kdy se jedná o následek tohoto úrazu.

13. Emailová zpráva [nemocnice] ze dne 23. 8. 2022 potvrzuje, že žalobce byl ve věci pracovního úrazu v tomto zdravotnickém zařízení hospitalizován ve dnech 19. 5. 2014 7. 7. 2014 (z důvodu stavu po ortopedické operaci levého kolene ze srpna 2013) a ve dnech 18. 11. 2014 9. 1. 2015 (pro obtížnou/omezenou chůzi a stabilitu z důvodu stavu po ortopedické operaci levého kolene).

14. Z posudku o bolestném ze dne 3. 3. 2014 bylo zjištěno, že MUDr. [jméno] [příjmení] v souvislosti s pracovním úrazem vyčíslila bolestné žalobce na 110 bodů.

15. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], praktické lékařky žalobce, ze dne 18. 10. 2022 bylo zjištěno, že pracovní neschopnost se často vystavuje předem, je-li pacient neschopen práce a čeká na rehabilitaci; totéž platí i při ukončení, pokud stav pacienta odpovídá – práce neschopen. Pracovní neschopnost ze dne 14. 5. 2014 byla vystavena s následnou hospitalizací pro stav po plastice levého LCA a pracovní neschopnost ze dne 13. 11. 2014 byla vystavena pro polytopní vertebrogenní bolestivý syndrom bederní páteře s četnými blokádami a omezenou chůzi a stabilitu; stav po plastice byla až sekundárná diagnóza.

16. Z pokladních dokladů bylo zjištěno, že žalobce uhradil: dne 18. 11. 2014 parkovné v [nemocnice] ve výši 50 Kč, doplatky za léky ve výši 154 Kč a 63 Kč, dne 3. 6. 2014 za 4 laserové terapie 240 Kč, dne 27. 8. 2013 za cestu autobusem z [anonymizováno] do [obec] 25 Kč, dne 15. 3. 2014 za výpis z lékařské dokumentace 240 Kč, dne 3. 3. 2014 za hlášení úrazu pojišťovně 200 Kč, dne 5. 12. 2013 za kolenní ortézu 78 Kč, dne 19. 2. 2014 regulační poplatek ve výši 90 Kč, dne 7. 8. 2013 regulační poplatek ve výši 300 Kč, dne 19. 2. 2014 regulační poplatek ve výši 30 Kč, dne 6. 8. 2014 regulační poplatek ve výši 90 Kč, dne 19. 2. 2014 regulační poplatek ve výši 30 Kč, dne 24. 7. 2013 regulační poplatek ve výši 30 Kč, dne 16. 12. 2013 regulační poplatek ve výši 1 700 Kč, dne 11. 2. 2015 pohonné hmoty ve výši 650 Kč, dne 28. 4. 2014 pohonné hmoty ve výši 501 Kč, dne 8. 1. 2015 pohonné hmoty ve výši 201 Kč, dne 12. 11. 2014 pohonné hmoty ve výši 582 Kč, dne 11. 3. 2015 poštovné ve výši 34 Kč, dne 20. 1. 2015 poštovné ve výši 29 Kč, dne 3. 12. 2014 poštovné ve výši 29 Kč, dne 19. 11. 2014 poštovné ve výši 29 Kč, dne 12. 3. 2015 poštovné ve výši 34 Kč a dne 12. 1. 2015 poštovné ve výši 29 Kč.

17. Ze mzdového listu žalobce pro rok 2012 bylo zjištěno, že hrubý příjem žalobce činil: v říjnu 2012 celkem 9 866 Kč (s tím, že žalobce odpracoval 82,5 hodin), v listopadu 2012 celkem 18 553 Kč (s tím, že žalobce odpracoval 165 hodin), a v prosinci 2012 celkem 18 320 Kč (s tím, že žalobce odpracoval 97,5 hodin).

18. Z potvrzení ČSSZ [obec] ze dne 4. 3. 2015 bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti (případy nemocenského pojištění) v období od 29. 1. 2013 do 2. 4. 2014, v období od 14. 5. 2014 do 14. 10. 2014, a v období od 13. 11. 2014 s tím, že tato pracovní neschopnost v době vydání potvrzení (4. 3. 2015) stále trvala, a že žalobci byly vyplaceny tyto dávky nemocenského pojištění: a) dne 25. 3. 2013 ve výši 4 935 Kč (za období od 19. 2. 2013 do 5. 3. 2013), b) dne 18. 4. 2013 ve výši 8 554 Kč (za období od 6. 3. 2013 do 31. 3. 2013), c) dne 16. 5. 2013 ve výši 9 870 Kč (za období od 1. 4. 2013 do 30. 4. 2013), d) dne 17. 6. 2013 ve výši 10 199 Kč (za období od 1. 5. 2013 do 31. 5. 2013), e) dne 18. 7. 2013 ve výši 9 870 Kč (za období od 1. 6. 2013 do 30. 6. 2013), f) dne 19. 8. 2013 ve výši 10 199 Kč (za období od 1. 7. 2013 do 31. 7. 2013), g) dne 16. 9. 2013 ve výši 10 199 Kč (za období od 1. 8. 2013 do 31. 8. 2013), h) dne 17. 10. 2013 ve výši 9 870 Kč (za období od 1. 9. 2013 do 30. 9. 2013), i) dne 11. 11. 2013 ve výši 10 199 Kč (za období od 1. 10. 2013 do 31. 10. 2013), j) dne 19. 12. 2013 ve výši 9 870 Kč (za období od 1. 11. 2013 do 30. 11. 2013), k) dne 20. 1. 2014 ve výši 6 580 Kč (za období od 1. 12. 2013 do 20. 12. 2013), l) dne 13. 2. 2014 ve výši 13 818 Kč (za období od 21. 12. 2013 do 31. 1. 2014), m) dne 17. 4. 2014 ve výši 3 948 Kč (za období od 1. 2. 2014 do 12. 2. 2014), n) dne 10. 7. 2014 ve výši 1 560 Kč (za období od 28. 5. 2014 do 10. 7. 2014), o) dne 31. 7. 2014 ve výši 8 970 Kč (za období od 1. 6. 2014 do 31. 7. 2014), p) dne 9. 10. 2014 ve výši 25 910 Kč (za období od 24. 6. 2014 do 31. 8. 2014), q) dne 10. 10. 2014 ve výši 1 000 Kč (za období od 24. 6. 2014 do 31. 8. 2014), r) dne 10. 11. 2014 ve výši 8 970 Kč (za období od 1. 9. 2014 do 23. 9. 2014), s) dne 2. 3. 2015 ve výši 8 190 Kč (za období od 24. 9. 2014 do 14. 10. 2014), t) dne 3. 2. 2015 ve výši 9 759 Kč (za období od 27. 11. 2014 do 31. 12. 2014), a u) dne 3. 2. 2015 ve výši 1 161 Kč (za období od 27. 11. 2015 do 31. 12. 2014), tedy celkem 183 631 Kč.

19. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystaveného dne 29. 1. 2013 [nemocnice], bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 29. 1. 2013.

20. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystaveného dne 15. 5. 2014 MUDr. [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 14. 5. 2014.

21. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystaveného dne 13. 11. 2014 MUDr. [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 13. 11. 2014.

22. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do sedmi dní od jejího doručení s tím, že pokud jí nebude vyhověno, bude žalobce svůj nárok uplatňovat soudní cestou.

23. Z formuláře pojišťovny - náhrada ztráty na výdělku po dobu PN, bylo zjištěno, že vedlejší účastnice na straně žalované v souvislosti s pracovním úrazem žalobce vyplatila dne 14. 3. 2014 částku 12 600 Kč jako bolestné a částku 45 502 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku za období od 29. 1. 2013 do 30. 6. 2013.

24. Z formuláře pojišťovny - náhrada ztráty na výdělku po dobu PN, bylo zjištěno, že vedlejší účastnice na straně žalované potvrzuje, že dne 15. 11. 2015 vyplatila ztrátu na výdělku za období do 31. 8. 2013 ve výši 64 139 Kč.

25. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že k úrazu došlo v lednu 2013 při příchodu do práce, kdy za vrátnicí uklouznul na náledí. Poté se žalobce šel převléct a nahlásil, že uklouznul, a že jej bolí noha. Bolest nemohl vydržet, nahlásil to mistrovi a šel vyhledat ošetření. V nemocnici mu udělali rentgen a lékař mu sdělil, že má natrhnutý meniskus, a že to je na operaci. Ta byla následně naplánována. Hned po operaci lékař žalobci sdělil, že meniskus je spravený, ale že vazy (křížový vaz) nejsou v pořádku. Proto byla naplánována druhá operace – plastika křížového vazu. Ta byla naplánována poté, co se noha zahojí po první operaci, zhruba za tři měsíce. V červenci to žalobci, který byl o berlích, uklouzlo, rozjely se mu nohy a žalobce upadl. Pro jistotu šel na kontrolu, kde udělali mu rentgen. Vše bylo v pořádku. Žalobce vylučuje, že by v souvislosti s tímto pádem podstoupil další vyšetření nebo hospitalizaci. Již před pádem žalobce věděl, že bude muset absolvovat druhou operaci. Po druhé operaci se stav žalobce pomalu zlepšoval, musel na rehabilitace. Protože se mu zkrátily vazy a nemohl pořádně chodit, vyřídil si rehabilitaci [anonymizována dvě slova]. K lékařské zprávě z května 2013, podle které se stav žalobce výrazně zlepšil, žalobce uvedl, že se jeho stav lepšil, ale pak se to zastavilo, dodnes má problémy, kvůli úrazu je v invalidním důchodu druhého stupně. Operace žalobci pomohla, před ní mu vyskakovalo koleno; proto pajdal a bolely jej kyčle. Dodnes má žalobce bolesti, když má být špatné počasí, na nohu nemůže stoupnout. Při chůzi ujde půl kilometru a musí si sednout. Žalobce potvrdil, že byl třikrát v pracovní neschopnosti, protože jej bolela noha a nemohl vykonávat svou práci. Co se týče cestovného, někdy na ošetření jel autobusem, někdy jej odvážel kamarád, když už nebyl schopen cesty autobusem. Žalobce neví přesně, jak a kdy jej vozil, jednou to bylo i o víkendu. Nějaké peníze žalobce dával kamarádovi„ do kapsy“ za to, že jej odvezl.

26. Ze znaleckého posudku ze dne 26. 10. 2021, vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví orthopedie, pracovní úrazy a nemoci z povolání, bylo zjištěno, že žalobce při pracovním úrazu dne 29. 1. 2013 utrpěl distorzi levého kolenního kloubu. Tentýž den byl ošetřen, objednán ke specialistovi, který žalobci dne 6. 2. 2013 diagnostikoval distorzi levého kolenního kloubu, natržení vnitřního postranního vazu s nejasným nálezem o pevnosti předního zkříženého vazu. Žalobce byl ošetřen ortézou a dalším sledováním. Při vyšetření dne 13. 2. 2013 byl nález posouzen jako poškození vnitřního menisku a žalobce byl objednán na artroskopické operační vyšetření, které proběhlo dne 4. 3. 2013. V době prováděné operace byl přední zkřížený vaz poškozen, utržen v horní části svého úponu. Operací byla provedena úprava předního zkříženého vazu (odstranění poškozených částí vazu). Při tomto postupu se rozhodování o náhradě plastikou odkládá až podle míry potíží z nestability kolenního kloubu po úplném dokončení rehabilitace. Objektivní nález odpovídal povaze poúrazových potíží a nález zjištěný při operaci dne 4. 3. 2013 byl nepochybnou příčinou potíží a představoval jediný zjištěný předmět potíží a předmět operačního ošetření. Z operačního nálezu a povahy první operace znalec dovozuje, že i druhý operační výkon, při kterém byla provedena plastika LCA (náhrada poškozeného zkříženého vazu), byl proveden v příčinné souvislosti s nálezem zjištěným při první operaci a rovněž v souvislosti s předcházejícím úrazem. Operačnímu nálezu a způsobu prvního ošetření odpovídaly i nálezy zlepšování uvedené v zápisech z ambulantních vyšetření. V lékařských zprávách není uvedeno, že by žalobce utrpěl druhý úraz v období mezi první a druhou operací, ani z ní nevyplývá, že by žalobce prodělal počátkem července úraz, který by zhoršil nález na levém kolenním kloubu; není popsáno ani zhoršení nálezu na levém kolenním kloubu. Plastika byla indikována pro nedosažení svalové kompenzace předozadní nestability kolenního kloubu. Postup dvoudobého operačního ošetření je možným řešením, dříve upřednostňovaným před primární plastikou; v dnešní době není toto řešení příliš časté, ale v případě žalobce je odborně odůvodněné z operačního nálezu při první operaci. Podle znalce byl druhý operační výkon, provedený dne 1. 8. 2013, podmíněn průběhem rehabilitace a nálezem po dokončení rehabilitace, kdy po dokončení rehabilitace nebylo dosaženo takové kompenzace nestability, která by žalobci postačovala a dávala poct stability v levém kolenním kloubu. Znalec jednoznačně potvrdil, že druhý operační výkon byl proveden v přímé příčinné souvislosti s úrazem a s nálezem zjištěným při prvním operačním vyšetření levého kolenního kloubu. I přes dvoudobé operační ošetření poškozeného předního zkříženého vazu byla následující rehabilitace složitá a neprobíhala standartně. Celé období pracovní neschopnosti (do 2. 4. 2014) probíhalo léčení následků úrazu levého kolenního kloubu a dočasná pracovní neschopnost byla vedena po celé období pro následky úrazu žalobce a odstraňování jejích následků.

27. Z výslechu znalce, MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., bylo zjištěno, že druhá operace byla mimo jakoukoliv pochybnost provedena v souvislosti s pracovním úrazem žalobce z ledna 2013. První operace udělala objektivní zhodnocení přímým pohledem na kloubní dutinu, na poškozené struktury, kdy bylo potvrzeno poškození předního zkříženého vazu. Daná situace se řeší buď primárně plastikou předního zkříženého vazu, nebo se jedná o odložený výkon, kdy se první operace připraví pro druhý operační výkon, který je proveden odloženě, s odstupem minimálně šesti týdnů. Tím se sníží operační trauma při druhé operaci. Jedná se o standartní postup, dnes již ne tak obvyklý. Dříve se takto tyto operace prováděly běžně, převažujícím způsobem. Pracovní neschopnost žalobce pro pracovní úraz byla ukončena dne 2. 4. 2014. Důvodem převozu žalobce do Nemocníce [obec] dne 10. 7. 2014 byl akutní bolestivý syndrom bederní a hrudní páteře. Co se týče pracovní neschopnosti žalobce v období od května do října 2014, toto období znalec nemá ve zdravotní dokumentaci zdokumentované; z výpisu hrazené zdravotní péče a ze znalci dostupné dokumentace vyplývá, že žalobce byl poslán na doléčení do rehabilitačního ústavu nebo lázní, takže prodělal ještě minimálně třítýdenní léčbu pro základní onemocnění. To bylo hlavní a dominantní příčinou této pracovní neschopnosti. Dne 10. 7. 2014 byl žalobce hospitalizován, hospitalizace byla určitě vázaná k tomuto akutnímu ději, který byl pro jiné onemocnění, než základní. Tato druhá pracovní neschopnost byla pro bolestivý syndrom zad. Pokud druhá pracovní neschopnost trvala asi 5 měsíců, podle znalce se jedná o neúměrnou dobu, toto by mělo být zdůvodněné. Na základě zdravotní dokumentace znalec pro to neshledal odborné důvody. Na to, co bylo hlavní a dominantní příčinou pracovní neschopnosti žalobce v období od listopadu do prosince 2014, znalec nedokáže odpovědět. Z odborného hlediska by období neschopnosti v léčebném ústavu mělo být limitováno čtyřmi týdny.

28. Z výpovědi svědka, MUDr. [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že svědek je lékařem žalobce. Svědek žalobce dvakrát operoval v souvislosti s úrazem, poprvé dne 4. 3. 2013 pro poškození křížového vazu, kdy tento vaz vadil v kloubu a byla odstraněna část křížového vazu, která vadila kloubu. Při druhé operaci byla provedena plastika křížového vazu, protože přetrvávala nestabilita kolene, kterou bylo třeba řešit. S plastikou se vzhledem k věku žalobce vyčkávalo na rehabilitaci, protože plastika vazu je větší zákrok. Svědek má k dispozici lékařskou zprávu z roku 2015, podle které žalobce měl tříštivou zlomeninu bérce, s tím byl překládán do [nemocnice], k jaké pracovní neschopnosti se toto vztahuje, svědek neví. K lékařské zprávě z 27. 8. 2014 svědek uvedl, že si žalobce stěžoval na bolesti zad, tyto problémy mohou souviset s úrazem žalobce, ale stoprocentně to říci nedokáže. K lékařské zprávě z 12. 11. 2014 svědek uvedl, že se jedná o jeho doporučení komplexní lázeňské péče kvůli nestabilitě kloubu. <b>29. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:</b> 30. Žalobce, coby zaměstnanec žalované, utrpěl dne 29. 1. 2013 v 6:00 hodin pracovní úraz, kdy při chůzi po komunikaci v areálu závodu žalobce špatně došlápl na betonový schod, na kterém uklouzl a upadl na koleno levé dolní končetiny. V souvislosti s úrazem nebyl porušen žádný předpis. Následně žalobce vyhledal lékařskou pomoc. Téhož dne byl žalobce ošetřen v [nemocnice], kde mu bylo doporučeno obinadlo a další kontrola. Dne 6. 2. 2013 byla žalobci doporučena ortéza a žalobce byl objednán na kontrolu dne 13. 2. 2013.

31. Při vyšetření dne 13. 2. 2013 bylo zranění žalobce vyhodnoceno jako poškození vnitřního menisku a žalobce byl objednán na artroskopické operační vyšetření. Dne 4. 3. 2013 žalobce prodělal artroskopické operační vyšetření, kterým byla provedena úprava předního zkříženého vazu (odstranění poškozených částí vazu).

32. Po operaci docházelo k postupnému zlepšování zdravotního stavu žalobce, nicméně, protože nadále přetrvávala nestabilita kolene (nebyla dosažena svalová kompenzace předozadní nestability kolenního kloubu), byla dne 1. 8. 2013 realizována druhá operace, kterou byla žalobci provedena plastika LCA (náhrada poškozeného zkříženého vazu).

33. Dne 10. 7. 2014 byl žalobce převezen do [nemocnice] pro akutní bolestivý syndrom bederní a hrudní páteře, kde byl žalobce s touto diagnózou hospitalizován.

34. V období od 18. 11. 2013 do 20. 12. 2013 byl žalobce hospitalizován v rehabilitačním zařízení [nemocnice], a to k rehabilitaci po plastice LCA, kdy v lednu 2013 utrpěl pracovní úraz. Žalobce absolvoval mj. rehabilitační program se zaměřením na úpravu svalové dysbalance v oblasti pánevního kruhu a DKK, redukaci stereotypu chůze s oporou, vodoléčbu, a kompresní terapii. Hospitalizace proběhla bez komplikací, rehabilitace měla dobrý efekt, došlo ke zmírnění bolestí, zlepšení pohybových stereotypů, chůze byla stabilnější, byl zlepšen rozsah hybnosti pravého kolene, a žalobce byl propuštěn do domácí péče.

35. V období od 19. 5. 2014 do 7. 7. 2014 byl žalobce hospitalizován v rehabilitačním zařízení [nemocnice], a to po plastice LCA, kdy v lednu 2013 utrpěl pracovní úraz; žalobce absolvoval komplexní rehabilitační program se zaměřením na zlepšení svalové dysbalance, nácvik správných pohybových stereotypů včetně dechové kinetiky, vodoléčbu, metody fyzikální terapie a stabilizační cvičení páteře.

36. V období od 18. 11. 2014 do 9. 1. 2015 byl žalobce hospitalizován v rehabilitačním zařízení [nemocnice], a to pro omezenou chůzi a stabilitu, po plastice LCA. Žalobce absolvoval mj. komplexní rehabilitační program se zaměřením na zlepšení svalové dysbalance, nácvik správných pohybových stereotypů a vodoléčbu.

37. Žalobce byl v pracovní neschopnosti v období od 29. 1. 2013 do 2. 4. 2014, v období od 14. 5. 2014 do 14. 10. 2014, a v období od 13. 11. 2014 minimálně do 31. 12. 2014 (tato pracovní neschopnost trvala ještě v březnu 2015).

38. Za dobu trvání pracovní neschopnosti žalobce byly žalobci vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 183 631 Kč. Konkrétně se jednalo o tyto dávky: a) dne 25. 3. 2013 ve výši 4 935 Kč (za období od 19. 2. 2013 do 5. 3. 2013), b) dne 18. 4. 2013 ve výši 8 554 Kč (za období od 6. 3. 2013 do 31. 3. 2013), c) dne 16. 5. 2013 ve výši 9 870 Kč (za období od 1. 4. 2013 do 30. 4. 2013), d) dne 17. 6. 2013 ve výši 10 199 Kč (za období od 1. 5. 2013 do 31. 5. 2013), e) dne 18. 7. 2013 ve výši 9 870 Kč (za období od 1. 6. 2013 do 30. 6. 2013), f) dne 19. 8. 2013 ve výši 10 199 Kč (za období od 1. 7. 2013 do 31. 7. 2013), g) dne 16. 9. 2013 ve výši 10 199 Kč (za období od 1. 8. 2013 do 31. 8. 2013), h) dne 17. 10. 2013 ve výši 9 870 Kč (za období od 1. 9. 2013 do 30. 9. 2013), i) dne 11. 11. 2013 ve výši 10 199 Kč (za období od 1. 10. 2013 do 31. 10. 2013), j) dne 19. 12. 2013 ve výši 9 870 Kč (za období od 1. 11. 2013 do 30. 11. 2013), k) dne 20. 1. 2014 ve výši 6 580 Kč (za období od 1. 12. 2013 do 20. 12. 2013), l) dne 13. 2. 2014 ve výši 13 818 Kč (za období od 21. 12. 2013 do 31. 1. 2014), m) dne 17. 4. 2014 ve výši 3 948 Kč (za období od 1. 2. 2014 do 12. 2. 2014), n) dne 10. 7. 2014 ve výši 1 560 Kč (za období od 28. 5. 2014 do 10. 7. 2014), o) dne 31. 7. 2014 ve výši 8 970 Kč (za období od 1. 6. 2014 do 31. 7. 2014), p) dne 9. 10. 2014 ve výši 25 910 Kč (za období od 24. 6. 2014 do 31. 8. 2014), q) dne 10. 10. 2014 ve výši 1 000 Kč (za období od 24. 6. 2014 do 31. 8. 2014), r) dne 10. 11. 2014 ve výši 8 970 Kč (za období od 1. 9. 2014 do 23. 9. 2014), s) dne 2. 3. 2015 ve výši 8 190 Kč (za období od 24. 9. 2014 do 14. 10. 2014), t) dne 3. 2. 2015 ve výši 9 759 Kč (za období od 27. 11. 2014 do 31. 12. 2014), a u) dne 3. 2. 2015 ve výši 1 161 Kč (za období od 27. 11. 2015 do 31. 12. 2014).

39. V říjnu 2012 činil hrubý příjem žalobce 9 866 Kč (s tím, že žalobce odpracoval 82,5 hodin). V listopadu 2012 činil hrubý příjem žalobce 18 553 Kč (s tím, že žalobce odpracoval 165 hodin). V prosinci 2012 činil hrubý příjem žalobce 18 320 Kč (s tím, že žalobce odpracoval 97,5 hodin).

40. Bolestné žalobce v souvislosti s pracovním úrazem vyčíslila MUDr. [jméno] [příjmení] na 110 bodů.

41. Žalobce uhradil: dne 18. 11. 2014 parkovné v [nemocnice] ve výši 50 Kč, doplatky za léky ve výši 154 Kč a 63 Kč, dne 3. 6. 2014 za 4 laserové terapie 240 Kč, dne 27. 8. 2013 za cestu autobusem z [anonymizováno] do [obec] 25 Kč, dne 15. 3. 2014 za výpis z lékařské dokumentace 240 Kč, dne 3. 3. 2014 za hlášení úrazu pojišťovně 200 Kč, dne 5. 12. 2013 za kolenní ortézu 78 Kč, dne 19. 2. 2014 regulační poplatek ve výši 90 Kč, dne 7. 8. 2013 regulační poplatek ve výši 300 Kč, dne 19. 2. 2014 regulační poplatek ve výši 30 Kč, dne 6. 8. 2014 regulační poplatek ve výši 90 Kč, dne 19. 2. 2014 regulační poplatek ve výši 30 Kč, dne 24. 7. 2013 regulační poplatek ve výši 30 Kč, dne 16. 12. 2013 regulační poplatek ve výši 1 700 Kč, dne 11. 2. 2015 pohonné hmoty ve výši 650 Kč, dne 28. 4. 2014 pohonné hmoty ve výši 501 Kč, dne 8. 1. 2015 pohonné hmoty ve výši 201 kč, dne 12. 11. 2014 pohonné hmoty ve výši 582 Kč, dne 11. 3. 2015 poštovné ve výši 34 Kč, dne 20. 1. 2015 poštovné ve výši 29 Kč, dne 3. 12. 2014 poštovné ve výši 29 Kč, dne 19. 11. 2014 poštovné ve výši 29 Kč, dne 12. 3. 2015 poštovné ve výši 34 kč a dne 12. 1. 2015 poštovné ve výši 29 Kč.

42. Žalobci byla žalovanou vyplacena dne 14. 3. 2014 částka 12 600 Kč jako bolestné a částka 45 502 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku za období od 29. 1. 2013 do 30. 6. 2013.

43. Předžalobní výzvou ze dne 26. 7. 2016 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do sedmi dní od jejího doručení s tím, že pokud jí nebude vyhověno, bude žalobce svůj nárok uplatňovat soudní cestou. <b>44. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:</b> 45. Podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

46. Podáním ze dne 10. 7. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v rozsahu 1 028 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 2. 8. 2016 do zaplacení (toto bylo upřesněno při jednání konaném dne 27. 7. 2022). Podáním ze dne 23. 7. 2020 žalobce své předchozí částečně zpětvzetí žaloby„ opravil“ tak, že bere žalovu částečně zpět, a to v rozsahu pouze 978 Kč.

47. Soud toto„ opravné podání“ vyhodnotil podle svého obsahu jako zpětvzetí zpětvzetí žaloby, které není přípustné, neboť zpětvzetí žaloby je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že se dostane adresátu (soudu) do dispozice. Došlo-li k tomu, nelze již zpětvzetí vzít dalším úkonem zpět a navrátit tak řízení do původního stavu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.8.1995, sp. [značka automobilu] [číslo], publikované v časopise Právní rozhledy č. 11/1995, str. 456, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 11.12. 1997, sp. zn. [ústavní nález], uveřejněný pod č. 162 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, ročník 1997 - III. díl.). Z těchto důvodů soud k tomuto„ opravnému podání“ nepřihlížel.

48. Protože žalobce vzal žalobu zpět co do částky 1 028 Kč s příslušenstvím, s čímž ostatní účastníci souhlasili, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

49. Podle ust. § 366 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, účinného do 31. 7. 2013 (dále jen„ z. pr.“), tedy účinného v době, kdy došlo k pracovnímu úrazu žalobce, zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

50. Podle ust. § 369 odst. 1 z. pr., zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za: a) ztrátu na výdělku, b) bolest a ztížení společenského uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, a d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

51. Podle ust. § 370 odst. 1 z. pr., náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské nebo kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.

52. Podle ust. § 372 odst. 1, 2 z. pr., se náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

53. Podle ust. § 7 odst. 2 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném k datu, kdy došlo k pracovnímu úrazu žalobce, činí hodnota jednoho bodu 120 Kč.

54. Podle ust. § 356 odst. 1, 2, 3 z. pr., se průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje.

55. Průměrný výdělek žalobce, v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními, v roce 2013 činil 20 070 Kč a v roce 2014 pak 21 150 Kč.

56. Odpovědnost za škodu tohoto typu je odpovědností zaměstnavatele za výsledek (škodnou událost), a to v tom smyslu, že jejím předpokladem není porušení právní povinnosti. Podstatné je, že škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Ke vzniku tohoto typu odpovědnosti musí být splněny následující předpoklady: škoda na straně zaměstnance, pracovní úraz, a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody.

57. Co se týče nároku žalobce na bolestné, to bylo posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] ohodnoceno 110 body. Nárok žalobce na bolestné tedy činí 13 200 Kč (110 bodů x 120 Kč). Pokud žalobci bylo vyplaceno bolestné ve výši 12 600 Kč, má nárok na doplacení částky 600 Kč.

58. Co se týče účelně vynaložených nákladů s léčením, žalobce prokázal, že uhradil za: a) léky proti bolesti částku ve výši 217 Kč (dvěma pokladními doklady), b) kolenní ortézu částku ve výši 78 Kč (pokladním dokladem z 5. 12. 2013), c) regulační poplatky částku v celkové výši 2 270 Kč (dne 19. 2. 2014 - regulační poplatek ve výši 90 Kč, dne 7. 8. 2013 - regulační poplatek ve výši 300 Kč, dne 19. 2. 2014 - regulační poplatek ve výši 30 Kč, dne 6. 8. 2014 - regulační poplatek ve výši 90 Kč, dne 19. 2. 2014 - regulační poplatek ve výši 30 Kč, dne 24. 7. 2013 - regulační poplatek ve výši 30 Kč, a dne 16. 12. 2013 - regulační poplatek ve výši 1 700 Kč), d) hlášení úrazu pojišťovně částku 200 Kč (pokladním dokladem z 3. 3. 2014), e) 4 laserové terapie částku 240 Kč (pokladním dokladem z 3. 6. 2014), f) poskytnutí lékařské dokumentace částku 240 Kč (pokladním dokladem z 15. 3. 2014) g) parkovné částku ve výši 50 Kč (dokladem z [právnická osoba]), h) poštovné částku ve výši 184 Kč (dne 11. 3. 2015 ve výši 34 Kč, dne 20. 1. 2015 ve výši 29 Kč, dne 3. 12. 2014 ve výši 29 Kč, dne 19. 11. 2014 ve výši 29 Kč, dne 12. 3. 2015 ve výši 34 Kč a dne 12. 1. 2015 ve výši 29 Kč). Žalobce tak prokázal účelné vynaložení nákladů s léčením ve výši 3 479 Kč.

59. Co se týče žalobcem požadovaných nákladů na cestovné ve výši 1 984 Kč (resp. po částečném zpětvzetí ve výši 956 Kč), v tomto rozsahu nezbylo, než žalobu zamítnout. Žalobce k cestovním nákladům uvedl, že jej někdy odvážel kamarád, že neví přesně, jak a kdy jej vozil, a že nějaké peníze žalobce dával kamarádovi„ do kapsy“ za to, že jej odvezl. Vynaložení nákladů na cestovné dokládá pokladními doklady za nákup pohonných hmot, aniž by bylo zřejmé, kolik pohonných hmot skutečně spotřeboval, navíc ne všechny„ účtované“ cesty korespondují s daty, ve kterých byl žalobce ošetřován (alespoň ne z žalobcem předložených lékařských zpráv). Za této situace, kdy z předložených dokladů není možné zjistit, kolik prostředků na danou konkrétní cestu bylo (účelně) vynaloženo, a kdy není možné ani všechny účtované cesty„ spárovat“ s doklady prokazujícími, že žalobce byl ten konkrétní den ošetřen, popř. vykonal cestu k lékaři, nezbývá, než uzavřít, že žalobce náklady cestovného neprokázal. Z těchto důvodů soud nárok žalobce v tomto rozsahu zamítnul.

60. Žalobce požaduje náhradu za ztrátu výdělku za období od 1. 5. 2013 do 2. 4. 2014 (v době první pracovní neschopnosti) ve výši 131 272 Kč. Co se týče této pracovní neschopnosti, žalobce (ve vztahu k této části nároku) byl v pracovní neschopnosti v období od 29. 1. 2013 do 2. 4. 2014. Celá tato pracovní neschopnost je následkem pracovního úrazu žalobce, což ani žádná ze stran nerozporovala. Tuto skutečnost jednoznačně potvrdil i znalec [příjmení] [příjmení], podle kterého pracovní neschopnost žalobce pro pracovní úraz byla ukončena dne 2. 4. 2014. Co se týče druhé operace, žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované namítaly, že druhá provedená operace nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. Toto zcela jednoznačně vyvrací provedený znalecký posudek, i výpovědi znalce a svědka [příjmení] [příjmení]. Na základě těchto důkazů je pak podle názoru soudu mimo jakoukoliv pochybnost, že druhá operace byla v provedena v důsledku pracovního úrazu žalobce, když po první operaci se vyčkávalo na výsledek rehabilitace, a protože i přes ni nadále přetrvávala nestabilita kolene žalobce, byla provedena druhá operace, kterou byla provedena plastika křížového vazu. Znalec tento postup označil za odborně odůvodněný. Nárok na ztrátu na výdělku za období od 1. 5. 2013 do 2. 4. 2014 činí 131 272 Kč: a) za květen 2013: 9 871 Kč (průměrný výdělek ve výši 20 070 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 10 199 Kč); b) za červen 2013: 10 200 Kč (průměrný výdělek ve výši 20 070 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 9 870 Kč); c) za červenec 2013: 9 871 Kč (průměrný výdělek ve výši 20 070 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 10 199 Kč); d) za srpen 2013: 9 871 Kč (průměrný výdělek ve výši 20 070 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 10 199 Kč); e) za září 2013: 10 200 Kč (průměrný výdělek ve výši 20 070 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 9 870 Kč); f) za říjen 2013: 9 871 Kč (průměrný výdělek ve výši 20 070 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 10 199 Kč); g) za listopad 2013: 10 200 Kč (průměrný výdělek ve výši 20 070 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 9 870 Kč); h) za prosinec 2013: 13 490 Kč (průměrný výdělek ve výši 20 070 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 6 580 Kč); i) za leden 2014: 7 332 Kč (průměrný výdělek ve výši 21 150 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 13 818 Kč); j) za únor 2014: 17 202 Kč (průměrný výdělek ve výši 21 150 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 3 948 Kč); k) za březen 2014: 21 150Kč (průměrný výdělek ve výši 21 150 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 0 Kč); a l) za poměrnou část dubna 2014: 2 014 Kč (průměrný výdělek ve výši 2 014 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 0 Kč).

61. Žalobce dále požaduje náhradu za ztrátu na výdělku za období od 14. 5. 2014 do 14. 10. 2014 (v době druhé pracovní neschopnosti) ve výši 53 362 Kč. Z potvrzení ČSSZ [obec] vyplývá, že po celou tuto dobu byl žalobce v pracovní neschopnosti. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované rozporují, že by tato pracovní neschopnost měla původ v pracovním úrazu žalobce. Tato námitka je zčásti důvodná. Podle názoru soudu má pracovní neschopnost původ v pracovním úrazu žalobce, avšak pouze za období od 14. 5. 2014 do 7. 7. 2014, kdy byl žalobce hospitalizován v rehabilitačním zařízení [nemocnice] (od 19. 5. 2014 do 7. 7. 2014). Příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce a touto hospitalizací pak zcela jednoznačně vyplývá z lékařské propouštěcí zprávy [nemocnice], podle které byl žalobce hospitalizován po plastice LCA, kdy v lednu 2013 utrpěl pracovní úraz. Příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem žalobce a tímto rehabilitačním pobytem pak potvrzuje i emailová zpráva [nemocnice] ze dne 23. 8. 2022, podle které byl žalobce hospitalizován z důvodu stavu po ortopedické operaci levého kolene ze srpna 2013, která, jak bylo konstatováno výše, zcela jednoznačně byla provedena v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. K tomu soud dodává, že kdo jiný, než rehabilitační zařízení, kde probíhala hospitalizace žalobce, by měl mít lepší přehled o tom, z jakého důvodu byl žalobce hospitalizován Tyto závěry (o existenci příčinné souvislosti mezi touto pracovní neschopností (tímto rehabilitačním pobytem) a pracovním úrazem žalobce) nevyvrací ani výslech znalce, podle kterého znalec toto období nemá ve zdravotní dokumentaci zdokumentované. Znalec proto vycházel v tomto směru z nedostatečných podkladů, když vyšel pouze z jemu dostupné zdravotní dokumentace a z výpisu hrazené zdravotní péče. Z těchto podkladů nelze vyvodit v tomto směru ve prospěch žalované žádné relevantní závěry. Znalec navíc nevyloučil, že by toto nebylo možné, ale uvedl, že by tento postup měl být zdůvodněn. V tomto směru soud zdůrazňuje, že i podle znalce byla rehabilitace žalobce složitá a neprobíhala standartně, navíc žalobce má zdravotní problémy v souvislosti s prodělaným pracovním úrazem dodnes, dodnes je i poživatelem invalidního důchodu 2. stupně. Nesoulad mezi počátkem pracovní neschopnosti a počátkem hospitalizace pak vysvětluje vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení], podle kterého se pracovní neschopnost často vystavuje předem, je-li pacient práce neschopen a čeká na rehabilitaci, přičemž pracovní neschopnost byla vystavena s následnou hospitalizací pro stav po plastice levého LCA, tedy v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. Co se týče období od 8. 7. 2014 do 14. 10. 2014, v tomto směru soud konstatuje, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi touto částí jeho pracovní neschopnosti a pracovním úrazem. Žalobce byl v tomto směru při jednání konaném dne 31. 10. 2022 poučen o tom, že neoznačil důkazy, které by tuto příčinnou souvislost prokazovaly. Žalobce i přes toto poučení žádné další důkazy nenavrhnul. V tomto směru soud připomíná, že dne 10. 7. 2014 (tedy 3 dny po ukončení hospitalizace) byl žalobce převezen do nemocničního zařízení a byl hospitalizován pro akutní bolestivý syndrom bederní a hrudní páteře a při kontrole provedené dne 27. 8. 2014 si žalobce stěžoval na bolesti zad. Příčinná souvislost mezi bolestmi zad a pracovním úrazem žalobce nebyla též prokázána. Nárok na ztrátu na výdělku za období od 14. 5. 2014 do 7. 7. 2014 činí 26 106 Kč: a) za poměrnou část května 2014: 12 188 Kč (průměrný výdělek ve výši 13 748 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 1 560 Kč); b) za červen 2014: 12 180 Kč (průměrný výdělek ve výši 21 150 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 8 970 Kč), c) poměrnou část července 2014: 1 738 Kč (průměrný výdělek ve výši 4776 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 3 038 Kč).

62. Žalobce dále požaduje náhradu za ztrátu na výdělku za období od 13. 11. 2014 do 31. 12. 2014 (v době třetí pracovní neschopnosti) ve výši 20 248 Kč. Z potvrzení ČSSZ [obec] vyplývá, že po celou tuto dobu byl žalobce v pracovní neschopnosti. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované rozporují, že by tato pracovní neschopnost měla původ v pracovním úrazu žalobce. Tato námitka není důvodná. Příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce a touto hospitalizací pak zcela jednoznačně vyplývá z lékařské propouštěcí zprávy [nemocnice], podle níž byl žalobce hospitalizován pro omezenou chůzi a stabilitu, a po plastice LCA. Příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem žalobce a tímto rehabilitačním pobytem pak potvrzuje i emailová zpráva [nemocnice] ze dne 23. 8. 2022, podle které byl žalobce hospitalizován pro obtížnou/omezenou chůzi a stabilitu z důvodu stavu po ortopedické operaci levého kolene, která, jak je již výše zmiňováno byla provedena v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce. I v tomto směru soud zdůrazňuje, že právě rehabilitační zařízení, kde probíhala hospitalizace žalobce, má nepochybně nejlepší povědomí o tom, z jakého důvodu byl žalobce hospitalizován. Existenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a touto pracovní neschopností pak potvrzuje i výpověď MUDr. [příjmení] a lékařská zpráva ze dne 12. 11. 2014, podle nichž bylo žalobci vystaveno doporučení komplexní lázeňské péče z důvodu nestability levého kolene, a dále vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení], podle které byla žalobci vystavena neschopenka mj. i z důvodu stavu po plastice, coby sekundární diagnóza. I kdyby se skutečně jednalo pouze o sekundární diagnózu, podle názoru soudu to nic nemění na existenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a touto pracovní neschopností. Tyto závěry pak nevyvrací ani výpověď znalce, který nebyl schopen na otázku, co bylo příčinou této pracovní neschopnosti žalobce, odpovědět. Pokud by z odborného hlediska mělo být období neschopnosti limitováno čtyřmi týdny, ještě to neznamená, že tomu tak musí být vždy a za všech okolností. Stejně jako bylo uvedeno výše, soud poznamenává, že i podle znalce byla rehabilitace žalobce složitá a neprobíhala standartně. Navíc žalobce má zdravotní problémy v souvislosti s prodělaným pracovním úrazem dodnes, dodnes je i poživatelem invalidního důchodu 2. stupně. Nesoulad mezi počátkem pracovní neschopnosti a počátkem hospitalizace pak vysvětluje vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení], podle kterého se pracovní neschopnost často vystavuje předem, je-li pacient práce neschopen a čeká na rehabilitaci. Nárok na ztrátu na výdělku za období od 13. 11. 2014 do 31. 12. 2014 činí 20 248 Kč: a) za poměrnou část listopadu 2014: 4 558 Kč (průměrný výdělek ve výši 10 018 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 5 460 Kč); b) za prosinec 2014: 15 690 Kč (průměrný výdělek ve výši 21 150 Kč mínus vyplacené nemocenské dávky ve výši 5 460 Kč).

63. Co se týče údajné úhrady náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 64 139 Kč, žalobce toto tvrzení popíral. Protože z předloženého důkazu (formuláře pojišťovny) nebylo zřejmé, zda tato částka byla skutečně žalobci vyplacena, byla žalovaná vyzvána, aby označila důkazy prokazující, že žalobci byla vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku v této výši. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, a proto nezbývá, než uzavřít, že toto tvrzení nebylo prokázáno. Soud tedy vyšel z toho, že žalobci byla uhrazena náhrada ušlého výdělku ve výši 45 502 Kč, což žalobce i žalovaná učinili nesporným.

64. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za všechna výše uvedená období činí 177 626 Kč, a pokud žalobci byla uhrazena náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 45 502 Kč, má nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 132 124 Kč.

65. Veškeré žalobcem prokázané nároky, jak vyplývá z výše uvedeného, představují v součtu částku 136 203 Kč, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Co se týče úroku z prodlení, ten byl žalobci přiznán v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 2. 8. 2016, tedy po marném uplynutí lhůty stanovené žalované v předžalobní výzvě.

66. Ve zbývajícím rozsahu (tzn. v částce 29 714 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta. Tento rozdíl tvoří nepřiznaná náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 27 256 Kč (za období od 8. 7. 2014 do 14. 10. 2014) a nepřiznané cestovné ve výši 956 Kč. Zbývající rozdíl ve výši 1 502 Kč je tvořen rozdílem ve výpočtu, když v žalobě žalobce tvrdí, že mu byla uhrazena náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 44 000 Kč, a když v řízení bylo mezi žalobcem a žalovanou učiněno nesporným, že žalobci byla uhrazena náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 45 502 Kč.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl v řízení úspěšný jen zčásti. V části (ohledně částky 1 028 Kč) bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, a zastavení řízení zavinil žalobce, a v této části se jako na úspěšnou pohlíží na žalovanou a vedlejší účastnici na straně žalované (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Ve zbývající části byl žalobce úspěšný v rozsahu 136 203 Kč a žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované v rozsahu 29 714 Kč. Žalobce tak byly úspěšný v rozsahu 79 % a žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované v rozsahu 18 %. Žalobce tak má právo na náhradu 61 % účelně vynaložených nákladů.

68. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátkou, která účtovala náklady řízení podle advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ AT“). Soud přiznal žalobci náhradu za 11 celých úkonů právní služby a za 3 úkony právní služby ve výši jedné poloviny (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění – uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví ze dne 13. 3. 2015 - ve výši ½ úkonu, předžalobní výzva, žaloba, účast při přípravě k jednání dne 23. 2. 2018 - ve výši ½ úkonu, účast na jednání dne 10. 6. 2020, písemné podání ve věci samé ze dne 9. 7. 2020, písemné vyjádření ve věci samé (vyjádření se ke znaleckému posudku) ze dne 2. 2. 2022, účast na jednání dne 27. 7. 2022, písemné podání ve věci samé ze dne 31. 8. 2022, účast na jednání dne 14. 9. 2022, účast na jednání dne 31. 10. 2022, účast na jednání dne 9. 11. 2022, účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dne 6. 1. 2023 - ve výši ½ úkonu) po 7 780 Kč, v celkové výši 97 250 Kč. Soud žalobci nepřiznal plnou odměnu za účtovanou účast na jednání dne 23. 2. 2018, neboť v průběhu tohoto jednání nebylo zahájeno řízení ve věci samé, žalobci tak náleží odměna pouze za účast na přípravě jednání, v souladu s ust. § 11 odst. 2. písm. g) AT. Soud žalobci dále nepřiznal odměnu za účtované písemné podání ze dne 30. 7. 2020, neboť spolu s tímto podáním žalobce soudu pouze předkládal důkazy, toto podání pak nelze vyhodnotit jako písemné podání ve věci samé ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT. Soud dále žalobci nepřiznal plnou odměnu za účtovanou účast na jednání dne 6. 1. 2023, když při tomto jednání došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí; žalobci tak náleží mimosmluvní odměna pouze ve výši jedné poloviny, a to dle ust. § 11 odst. 2 písm. f) AT.

69. Soud žalobci dále přiznal paušální náhradu za 14 úkonů právní služby po 300 Kč v souladu s ust. § 13 odst. 4 AT v celkové výši 4 200 Kč.

70. Žalobci byla přiznána i náhrada jízdného zástupkyně žalobce za jízdu vozem k jednáním konaným u zdejšího soudu v celkové výši 13 228 Kč, a to za následující cesty: a) dne 23. 2. 2018, za cestu na trase [obec] [obec] a zpět v délce 270 km, při základní sazbě 4 Kč/km, při průměrné ceně benzinu 95 oktanů ve výši 30,50 Kč l, a při kombinované spotřebě vozidla 8,1 l /100 km, v celkové výši 1 739 Kč, b) za jízdu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 10. 6. 2020, za cestu na trase [obec] [obec] a zpět v délce 270 km, při základní sazbě 4,20 Kč/km, při průměrné ceně benzinu 95 oktanů ve výši 32 Kč l, a při kombinované spotřebě vozidla 6,8 l /100 km, v celkové výši 1 722 Kč, c) za jízdu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 27. 7. 2022, za cestu na trase [obec] [obec] a zpět v délce 270 km, při základní sazbě 4,70 Kč/km, při průměrné ceně benzinu 95 oktanů ve výši 44,50 Kč l, a při kombinované spotřebě vozidla 5,6 l /100 km, v celkové výši 1 942 Kč, d) za jízdu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 14. 9. 2022, za cestu na trase [obec] [obec] a zpět v délce 270 km, při základní sazbě 4,70 Kč/km, při průměrné ceně benzinu 95 oktanů ve výši 44,50 Kč l, a při kombinované spotřebě vozidla 5,6 l /100 km, v celkové výši 1 942 Kč, e) za jízdu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 31. 10. 2022, za cestu na trase [obec] [obec] a zpět v délce 270 km, při základní sazbě 4,70 Kč/km, při průměrné ceně benzinu 95 oktanů ve výši 44,50 Kč l, a při kombinované spotřebě vozidla 5,6 l /100 km, v celkové výši 1 942 Kč, f) za jízdu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 9. 11. 2022, za cestu na trase [obec] [obec] a zpět v délce 270 km, při základní sazbě 4,70 Kč/km, při průměrné ceně benzinu 95 oktanů ve výši 44,50 Kč l, a při kombinované spotřebě vozidla 5,6 l /100 km, v celkové výši 1 942 Kč, a g) za jízdu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 6. 1. 2023, za cestu na trase [obec] [obec] a zpět v délce 270 km, při základní sazbě 5,20 Kč/km, při průměrné ceně motorové nafty ve výši 44,10 Kč l, a při kombinované spotřebě vozidla 5 l /100 km, v celkové výši 1 999 Kč.

71. Za cesty k jednáním u zdejšího soudu ve výše uvedených dnech byla kromě výše uvedeného žalobci přiznána též náhrada za promeškaný čas dle § 14 AT, a to celkem za 56 započatých půlhodin po 100 Kč, tedy v celkové výši 5 600 Kč.

72. O DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a byla tak počítána ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení (21 % z částky 120 278 Kč činí 25 258 Kč).

73. Součet těchto částek pak představuje částka 145 536 Kč. Protože žalobce má nárok na náhradu 61 % účelně vynaložených nákladů, činí výsledné náklady řízení částku 88 777 Kč. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice na straně žalované má v souladu s ust. § 93 odst. 3 o. s. ř. v řízení stejná práva a povinnosti jako žalovaná, rozhodl soud o povinnosti k úhradě nákladů řízení tak, že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny výše uvedené náklady řízení uhradit společně a nerozdílně.

74. O povinnosti žalované a vedlejší účastnice na straně žalované zaplatit náhradu nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 93 odst. 3 o. s. ř., když na znalečném byla znalci, MUDr. [jméno] [příjmení], vyplacena částka 16 113 Kč (11 600 Kč za znalecký posudek a 4 513 Kč za účast na jednání).

75. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledků řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.

76. Vzhledem k tomu, že žalobce je ze zákona osvobozen od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích) a jeho návrhu bylo vyhověno, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích tak, že poplatkovou povinnost přenesl na stranu žalovanou. Vzhledem k tomu, že i žalovaná je osvobozena od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích), uložil soud povinnost zaplatit soudní poplatek pouze vedlejší účastnici na straně žalované. Výše soudního poplatku byla vyčíslena v souladu s položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků, přičemž při určování základu poplatku vycházel z částky 136 203 Kč.