18 C 265/2018

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 729 659,38 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 712 935,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky ve výši 16 723,39 Kč spolu s úroky z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I., tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci soudní poplatek ve výši 35 647 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 64 625 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou podepsanému soudu dne [datum] domáhá se insolvenční správce [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], na jejíž majetek byl usnesením ze dne [datum] prohlášen konkurs v insolvenčním řízení vedeném Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], zaplacení částky ve výši 729.659,38 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o finanční výpomoci uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným, dle které [právnická osoba] s. r. o. poskytla žalovanému finanční výpomoc ve výši 10 000 000 Kč [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] dodatek [číslo] dle kterého se změnil doba splatnosti dlužné částky na [datum]. Mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek, dle které zůstal žalovaný dlužit z titulu smlouvy o finanční výpomoci částku 1 630 232,23 Kč, z které po podpisu uhradil částku v celkové výši 900 572,85 Kč. Neuhrazeno zůstalo 729.659,38 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žaloba má být odmítnuta dle ustanovení § 43 o. s. ř. pro neurčitost. Veškeré závazky mezi [právnická osoba], s.r.o. a žalovaným byly vyrovnány, pohledávka zanikla, zanikla zápočty a úhradami, jak je zřejmé z účetního deníku [právnická osoba] s. r. o. Zápočet uvedený v dohodě ze dne [datum] nebyl realizován, k zápočtu došlo ke dni [datum] tak, že započítána byla pohledávka žalovaného ve výši 3, 683 072,28 Kč. Pokud by bylo rozhodováno o platnosti těchto zápočtů, měl by ve smyslu ustanovení § 231 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodnout insolvenční soud.

3. Žalobkyně k tvrzeným zápočtům žalovaného uvedla, že tyto jsou neplatné, a to s odkazem na usnesení Nejvyšší soudu České republiky 29 Cdo 1576/2016.

4. Z usnesení č. j. [insolvenční spisová značka] plyne, že byl zjištěn úpadek [právnická osoba] s.r.o., [IČO], [adresa] (dále jen:„ [právnická osoba]“); na majetek společnosti byl prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně, návrh na zahájení insolvenčního řízení byl podán dne [datum]. Toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne [datum] v 10,44 hodin s tím, že právní moci nabylo dne [datum] (detail insolvenčního řízení z ISIR). Žalovaná částka byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty ze dne [datum] (soupis).

5. Existence [právnická osoba], byla ověřena z úplného výpisu společnosti z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích v oddílu C, vložka [číslo], z kterého má soud za prokázané, že jediným jednatel této společnosti v období od [datum] (tj. den zápisu a vzniku společnosti) a současně jediným společníkem této společnosti byl a je žalovaný. Od [datum] je zapsána prokura pro Ing. [jméno] [příjmení], narozeného [datum].

6. Mezi účastníky je nesporné, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba], jako věřitelem, jednající jednatelem (žalovaným) a žalovaným, podnikajícím pod jménem [jméno] [příjmení] stavební firma, [IČO], jako dlužníkem, podepsána smlouva o finanční výpomoci, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi finanční výpomoc a to max. ve výši 10 000 000 Kč, dlužník se zavázal hradit poskytnuté finanční prostředky průběžně nejpozději do [datum]. Datum splatnosti bylo měněno, naposledy dodatkem [číslo] jejž výše uvedení uzavřeli dne [datum], kterým došlo ke změně splatnosti tak, že dlužná částka bude uhrazena nejpozději do [datum] Tyto skutečnosti plynou též ze smlouvy i finanční výpomoci a z dodatku [číslo]. Zároveň je z těchto listin zřejmé, že podpisy na smlouvě jsou prosté.

7. Ze Smlouvy o prodeji části podniku s datem [datum] se podává, že prodávajícím byl žalovaný, podnikající pod jménem [jméno] [příjmení] stavební firma, [IČO] a kupujícím [právnická osoba], předmětem byl převod samostatné organizační složky podniku prodávajícího za dohodnutou kupní cenu 8 872 985 Kč, kterou se kupující zavázal uhradit najednou nebo ve splátkách nejpozději do [datum] Smlouva obsahuje prosté podpisy. V dodatku s datem [datum] byla snížena kupní cena na částku 7 092 985 Kč.

8. Z návrhu vzájemné kompenzace plyne, že žalovaný dne [datum] navrhl [právnická osoba] započtení její pohledávky z titulu smlouvy o finanční výpomoci k [datum] ve výši 4, 944.997,51 Kč na jeho pohledávku z titulu smlouvy o prodeji části podniku k [datum] ve výši 3, 683 072,28 Kč, po slevě ve výši 3, 314 765,28 Kč. Dlužnou částku ve výši 1, 630 232,23 Kč uhradí žalovaný. Tzn., že k [datum] činil dluh žalovaného částku ve výši 4, 944.997,51 Kč. [příjmení] [právnická osoba] návrh podepsal prokurista Ing. [obec] [anonymizováno], když tuto skutečnost potvrdil ve své svědecké výpovědi. I tato listina obsahuje pouze prosté podpisy. Dle účetního dokladu ze dne 31. 1. 2016 INT/37 měla být započítána částka ve výši 3 683 072,28 Kč (tento zápočet zůstal mezi stranami sporný).

9. Žalobkyně v průběhu dokazování bankovními výpisy a účetními doklady (níže uvedenými) potvrdila, že žalovaný uhradil částku v celkové výši 867 296,24 Kč, takto: částku 1 000 Kč uvedenou na bankovním výpisu 16 Č S/4 s datem operace 15. 4. 2016, částku 3 000 Kč uvedenou na bankovním výpisu 16 GE/5 s datem operace [datum], částku 59 792 Kč z účetního dokladu INT/38 ze dne 1. 10. 2016, částku 50 000 Kč z účetního dokladu K016/10 ze dne 7. 1. 2016, částku 32 712,35 Kč z účetního dokladu K016/148 ze dne 13. 4. 2016, částku 6 000 Kč z účetního dokladu K016/179 ze dne 13. 2. 2016, částku 27 771,50 Kč z účetního dokladu K016/180 ze dne 7. 4. 2016, částku 19 326 Kč z účetního dokladu K016/181 ze dne 21. 4. 2016, částku 12 231 Kč z účetního dokladu K016/182 ze dne 25. 4. 2016, částku 35 066 Kč z účetního dokladu K016/183 ze dne 16. 5. 2016, částku 5 000 Kč z účetního dokladu K016/184 ze dne 18. 5. 2016, částku 9 679 Kč z účetního dokladu K016/185 ze dne 14. 6. 2016, částku 12 593 Kč z účetního dokladu K016/220 ze dne 30. 6. 2016, částku 9 679,39 Kč z účetního dokladu K016/222 ze dne 20. 7. 2016, částku 1 234 Kč z účetního dokladu K016/224 ze dne 21. 7. 2016, částku 31 592 Kč z účetního dokladu K016/226 ze dne 19. 7. 2016, částku 53 616 Kč z účetního dokladu K016/229 ze dne 1. 6. 2016, částku 33 418 Kč z účetního dokladu K016/236 ze dne 31. 7. 2016, částku 14 418 Kč z účetního dokladu K016/240 ze dne 10. 8. 2016, částku 960 Kč z účetního dokladu K016/242 ze dne 29. 8. 2016, částku 44 000 Kč z účetního dokladu K016/244 ze dne 22. 6. 2016, částku 40 000 Kč z účetního dokladu K016/47 ze dne 16. 2. 2016, částku 424 000 Kč uvedenou na bankovním výpisu KB16/1 s datem operace [datum]. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období [datum] - [datum] plyne, že dne 10. 2. byla připsána částka ve výši 50 000 Kč z protiúčtu [číslo] s názvem [příjmení] [jméno], i tuto platbu žalobkyně nerozporovala. Mezi stranami došlo ke shodě ohledně zaplacení částky ve výši 917 296,24 Kč.

10. Dle účetního dokladu INT/38 ze dne 1. 10. 2016 měla být mezi žalovaným a [právnická osoba] kompenzována částka ve výši 59 792 Kč (tato platba zůstala předmětem sporu). Dle svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] byla částka ve výši 59 792 Kč podle tohoto dokladu započtena na účet [číslo], což je účet na rozdělení zisku společnosti; společnost měla vyplatit žalovanému zisk, a tento mu neproplatila a došlo k zápočtu. V této době byla společnost ve ztrátě, rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku neexistuje.

11. Jako poslední sporná platba zůstala částka ve výši 499 017,39 Kč z dokladu INT 6/4 ze dne [datum]. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] se podává, že i zde mělo jít o zápočet, a to o zápočet pohledávek, jež žalovaný uhradil za [právnická osoba], a to pohledávky [právnická osoba], [anonymizováno], [příjmení] a splátku kontokorentního úvěru [právnická osoba].

12. Žalovaný nedoložil žádný doklad k platbě ve výši 5 000 Kč ze dne [datum] PK [číslo] (tento nemá k dispozici ani žalovaný ani žalobkyně, na provedení důkazu žalovaný netrval).

13. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] se podává, že pokud se žalovaným podepisoval listiny, docházelo k tomu tak, že listinu sepsali a podepsali, neboť seděli v kanceláři vedle sebe. K započtení pohledávek, ke kterým neexistuje doklad o zápočtu, docházelo tak, že účetní dostala pokyn od žalovaného. Pohledávky ve výši 499 017,39 Kč a 59 792 Kč mohly být započteny jednostrannými právními úkony žalovaného, které byly svědku předestřeny žalobkyní, tj. Prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne [datum] opatřeným prostým podpisem žalovaného, kterým žalovaný oznamuje, že ke dni [datum] provedl zápočet pohledávky z titulu postoupení pohledávky ve výši 499 017,39 Kč proti pohledávce [právnická osoba] z titulu poskytnuté půjčky ve výši 499 017,39 Kč a Prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne [datum], opatřeným prostým podpisem žalovaného, kterým žalovaný oznamuje, že ke dni [datum] provedl zápočet z titulu úhrady nerozděleného zisku ve výši 59 792 Kč proti pohledávce z titulu poskytnuté půjčky ve výši 59 792 Kč. Z účetního programu svědek vytiskl předvahu za období od [datum] - [datum], dle které měl žalovaný v tomto období půjčku splatit.

14. Z výdajového pokladního dokladu K016/237 plyne výdaj ve výši 219 180,40 Kč ve prospěch žalovaného, nejedná se tedy jím zaplacenou úhradu dluhu.

15. Výše popsané obraty jsou patrné i z účetního deníku.

16. Upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 1 630 232,23 Kč do [datum] (Upomínka k úhradě dluhu), jež mu byla odeslána téhož dne (podací lístek).

17. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům obou stran sporu.

18. O skutkovém stavu věci učinil soud následující závěr: Na majetek [právnická osoba] byl prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Insolvenční návrh k zahájení insolvenčního řízení byl podán dne [datum]. Usnesení o prohlášení konkursu bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne [datum] v 10,44 hodin. Žalovaná částka byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty ze dne [datum]. Jediným společníkem a jednatelem [právnická osoba] je od doby jejího vzniku žalovaný. Společnost ARSTAV poskytla žalovanému finanční prostředky, a to na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], jako věřitelem (jednající žalovaným - jednatelem a jediným společníkem společnosti), a žalovaným, jako dlužníkem, tato smlouva obsahuje pouze prosté podpisy. Téhož dne byla mezi týmiž účastníky, tj. [právnická osoba], jako kupující, a žalovaným, jako prodávajícím, uzavřena Smlouva o prodeji části podniku, předmětem byl převod samostatné organizační složky podniku prodávajícího za dohodnutou kupní cenu 8 872 985 Kč, kterou se kupující zavázal uhradit najednou nebo ve splátkách nejpozději do [datum]; smlouva obsahuje prosté podpisy. Dodatkem ze dne [datum] byla kupní cena snížena na částku 7 092 985 Kč. Závazek žalovaného ze smlouvy o finanční výpomoci činil ke dni [datum] částku ve výši 4, 944.997,51 Kč (tato částky vychází z projevu vůle, který učinil sám žalovaný). Z této částky žalobkyně požadovala zaplacení 729 659,38 Kč s příslušenstvím, když vycházela z listiny označené jako„ Návrh vzájemné kompenzace“, dle které se žalovaný, jediný jednatel a společník [právnická osoba] se [právnická osoba] jednající prokuristou Ing. [jméno] [příjmení], dohodli o vzájemném započtení pohledávek z titulu smlouvy o prodeji části podniku k [datum] ve výši 3, 683 072,28 Kč, po slevě ve výši 3, 314 765,28 Kč, proti části pohledávky z titulu smlouvy o finanční výpomoci ve výši 3, 314 765,28 Kč s tím, že zbylou dlužnou částku ve výši 1, 630 232,23 Kč žalovaný uhradí. I tato dohoda obsahuje pouze prosté podpisy. Na částku ve výši 1, 630 232,23 Kč uhradil žalovaný v roce 2016 částku v celkové výši 917 296,24 Kč. Zbylá část (vyjma částky 5 000 Kč, jejíž zaplacení nemá soud prokázané, když doklad ze dne 29. 7. 2016 číslo K016/236 nebyl soudu předložen), měla zaniknout formou jednostranných zápočtů, s tím, že žádný z těchto zápočtů není opatřen úředně ověřeným podpisem. Jedná se o jednostranný zápočet částky ve výši 59 792 Kč – nerozdělený zisk, jež měl být vyplacen žalovanému a tento svoji pohledávku započetl na poskytnutou půjčku, o jednostranný zápočet ve výši 499 017,39 Kč, když žalovaný započítává pohledávku z titulu smlouvy o postoupení pohledávek, kterou nijak nespecifikuje. Zároveň soud nemá za prokázané, že byl učiněn zápočet částky ve výši 3, 683 072,28 Kč z titulu smlouvy o prodeji části podniku k [datum] (neexistuje žádný kompenzační projev vůle žalovaného).

19. Aktivní legitimace žalobkyně plyne z ustanovení § 229 odst. 3 písm. c) a z ustanovení § 246 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen:„ insolvenční zákon“).

20. Pokud jde o právní posouzení, soud při posouzení smlouvy o finanční výpomoci vychází z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ nový občanský zákoník“) a věc částečně posuzuje dle dosavadních právních předpisů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 32 Cdo 5234/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1987/2016). Smlouva o finanční výpomoci je svým obsahem smlouvou o úvěru, uzavřenou dle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb.., obchodní zákoník (dále jen: „obchodní zákoník“), když se jedná o smlouvu na základě které, vznikla [právnická osoba] povinnost rezervovat a na žádost žalovaného poskytnout v jeho prospěch finanční prostředky a žalovanému vzniklo právo úvěr čerpat a poskytnuté peněžní prostředky vrátit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 32 Cdo 922/2007). Započtení pohledávek je upraveno v ustanovení § 580 a 581 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen: občanský zákoník). Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Dle ustanovení § 358 obchodního zákoníku jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Z ustanovení § 359 obchodního zákoníku se podává, že proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. Splatnou pohledávku lze započíst proti pohledávce nesplatné (rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 32 Odo 1143/2004). Samotné započtení musí samozřejmě splňovat náležitosti, jež klade na projev vůle ustanovení § 35 občanského zákoníku, dle kterého projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (odstavec 1). Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (odstavec 2). Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen (odstavec 3). Ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Projev vůle je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah. Závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. Co se týče zápočtu částky ve výši 59 792 Kč žalovaným – nerozdělený zisk, tak podíl na zisku se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem obchodní korporace (ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen:„ ZOK“). Z ustanovení § 161 ZOK se podává, že společníci se podílejí na zisku určeném valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých podílů, ledaže společenská smlouva určí jinak. Neurčí-li společenská smlouva nebo valná hromada jinak, vyplácí se podíl na zisku v penězích (odstavec 1). Společnost vyplatí podíl na zisku na své náklady a nebezpečí na adresu společníka nebo bezhotovostním převodem na jeho účet, ledaže společenská smlouva nebo usnesení valné hromady určí jinak (odstavec 2). [příjmení] k rozdělení mezi společníky nesmí překročit výši hospodářského výsledku posledního skončeného účetního období zvýšenou o nerozdělený zisk z předchozích období a sníženou o ztráty z předchozích období a o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu s tímto zákonem a společenskou smlouvou (odstavec 4). O vyplacení podílu rozhoduje valná hromada (ustanovení § 190 odst. 2 písm. g) ZOK), usnesení valné hromady musí respektovat omezení upravená v § 161 odst. 4 ZOK jinak se na něj hledí, jako by nebylo přijato. [ulice] korporace nesmí vyplatit podíl na zisku, pokud by si tím přivodila úpadek podle insolvenčního zákona (ustanovení § 40 ZOK). Žalovaný po celou dobu na svůj závazek plnil. Dle ustanovení § 323 odst. 2 obchodního zákoníku se za uznání nepromlčeného závazku považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3. Tedy plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (smyslem a účelem tohoto ustanovení zákona o uznání závazku částečným plněním bylo zakotvit zásadu, že pokud osoba bez dalšího částečně plní na svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, jestliže výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je s ohledem na zásadu poctivosti formulovanou v § 6 nového občanského zákoníku oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plnění, a to i prostřednictvím třetí osoby se souhlasem dlužníka, že závazek vůči ní uznává – rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 405/2013). Žalovaný je jediným společníkem a jediným jednatelem [právnická osoba], proto musel soud zkoumat, zda tvrzená právní jednání odpovídají zákonným ustanovením, která se týkají jednočlenných společností, obsažených jak v obchodním zákoníku, tak v zákoně o obchodních korporacích s ohledem na sledované časové období. Dle ustanovení § 132 odst. 3 obchodního zákoníku smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem této společnosti, pokud tento společník jedná rovněž jménem společnosti, musejí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 28 Cdo 3745/2013). Podle ustanovení § 13 ZOK, vyžaduje smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, to neplatí, je-li taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých. Obě ustanovení je třeba aplikovat i tehdy, když jako člen statutárního orgánu nevystupuje společník, a nechá se zastoupit zmocněncem. Ustanovení § 132 odst. 3 se vztahuje i na případy, kdy účastník podepisuje smlouvu pouze jako statutární orgán jedné smluvní strany a jako druhý účastník se nechá zastoupit zmocněncem - [příjmení], I., [příjmení], S., [příjmení], M. a kol.: [ulice] zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 458 s . Ustanovení § 13 ZOK je třeba aplikovat i tehdy, kdy na straně jednočlenné společnosti s vícečlenným statutárním orgánem nevystupuje jako člen statutárního orgánu její jediný společník, ale jiná osoba (v tomto konkrétním případě prokurista). Je-li jediný společník také členem statutárního orgánu, je bezvýznamné, zda se pro určité právní jednání nechal zastoupit, pravidlo § 13 na tento případ dopadá (jednání se přičítá členu statutárního orgánu, resp. společnosti) - [příjmení], I., [jméno], B., [příjmení], F., [příjmení], P., [příjmení], P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 32 s . Obě ustanovení se vztahují i na jednostranný právní úkon – srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 29 Cdo 1576/2016. Dle usnesení Nejvyšší soudu ČR spis. zn. 29 Cdo 1856/2013 vzhledem k účelu sledovanému ustanovením § 132 odst. 3 obch. zák. (a směrnicí), jímž je zejména ochrana zájmů třetích osob, není žádného důvodu činit rozdíl mezi dvoustranným a jednostranným právním úkonem zasahujícím do práv třetích osob (např. započtením dohodou nebo jednostranným právním úkonem - § 364 a § 359 obch. zák., jakož i § 580 a § 581 odst. 3 obč. zák., popř. uznáním závazku jednostranným právním úkonem nebo dohodou). Pokud by ustanovení byla aplikována pouze na dvoustranné úkony, či pouze na jednostranné úkony statutárního orgánu, vedlo by to k absurdnímu závěru, kdy dohoda stran o započtení vzájemných pohledávek by formu stanovenou zákonem splňovat musela, zatímco jednostranný úkon v tomto případě jediného společníka a zároveň jednatele by tuto formu splňovat nemusel a to by znamenalo nejen k popření účelu sledovanému ustanovením § 132 odst. 3 obchodního zákoníku (§ 13 ZOK), jímž je zejména ochrana zájmů třetích osob a též popření účelu dvanácté směrnici Rady ze dne [datum] směrnice [číslo]. V obou případech způsobuje nedostatek formy absolutní neplatnost právního úkonu (právního jednání). Pro původní právní úpravu se ustálená judikatura shoduje v tom, že pokud právní úkon učiněn předepsané formě, je neplatný a výkladem právní praxe dospěla k tomu, že jde o neplatnost absolutní (§ 40 odst. 1 občanského zákoníku). Není-li smlouva (i jednostranné právní jednání) ve smyslu § 13 ZOK pořízena v náležité formě, plyne z ustanovení § 582 odst. 1 nového občanského zákoníku, že taková smlouva (právní jednání) je neplatná, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle názoru podepsaného soudu způsobuje absence úředně ověřeného podpisu absolutní neplatnost podle ustanovení § 588 nového občanského zákoníku z důvodu rozporu nejen se zákonem, ale též i s veřejným pořádkem, když v zákonném požadavku na úředně ověřený podpis lze spatřovat veřejný požadavek (tj. veřejnoprávní kontrolu) - [příjmení], [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj. Zákon o obchodních korporacích: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2020 [číslo]). ASPI_ID KO90_2012CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: [číslo]. Dle ustanovení § 451 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

21. Shrnuto k výše uvedenému soud shledal podanou žalobu jako částečně důvodnou, když má za prokázané, že: žalobkyně je insolvenčním správcem [právnická osoba] a je oprávněna nakládat s majetkovou podstatou, jakož i vykonávat práva a plnit povinnosti, které přísluší [právnická osoba], pokud souvisí s majetkovou podstatou. Společnost ARSTAV se zavázala žalovanému v jeho prospěch poskytnout finanční prostředky až do výše 10 000 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru, která je absolutně neplatná pro nedostatek formy (ustanovení § 132 odst. 3 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením § 40 občanského zákoníku). Absolutní neplatnost z tohoto důvodu stíhá i Smlouvu o prodeji části podniku, uzavřenou téhož dne mezi totožnými účastníky. Žalovaný se obohatil na úkor [právnická osoba] bez právního důvodu o částku, jež činila ke dni [datum] - 4, 944.997,51 Kč. Žalobkyně měla za to, že na tuto částku byla započtena částka ve výši 3 314 765,28 Kč dle Dohody o vzájemné kompenzaci pohledávek a závazků ze dne [datum] a zbývalo doplatit částku 1 630 232,23 Kč, kterou se žalovaný v dohodě zavázal uhradit. K zápočtu však dojít nemohlo, protože základní podmínkou započtení je, že se jedná o pohledávky, které po právu existují, a v tomto případě započítávaná pohledávka na zaplacení kupní ceny z titulu Smlouvy o převodu části podniku existentní není, neboť samotná Smlouva o převodu části podniku je absolutně neplatná. Zároveň je neplatná i Dohoda o kompenzaci ze dne [datum] (ustanovení § 13 ZOK ve spojení s ustanovením § 588 nového občanského zákoníku). Předmětem řízení byla učiněna pouze částka ve výši 729 659,38 Kč, jako nedoplatek z částky ve výši 1 630 232,23 Kč. Žalovanému se podařilo prokázat, že na částku ve výši 1 630 232,23 Kč uhradil částku 917 296,24 Kč (tyto platby byly v průběhu dokazování učiněny nespornými), těmito platbami konkludentně uznal svůj dluh – ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku. Co se týče zbylé částky, tj. 712 935,99 Kč, která měla být, vyjma částky ve výši 5 000 Kč dne [datum], uhrazena zápočty, pak dle názoru soudu i jednostranné úkony započtení musí splňovat požadavky ustanovení § 132 odst. 3 obchodního zákoníku, resp. § 13 ZOK a jsou absolutně neplatné pro nedostatek formy. (Navíc žádný ze zápočtů nemohl proběhnout, i kdyby byla stanovená forma dodržena. V případě tvrzeného zápočtu 3 683 072,28 Kč nebyl projev započtení nijak prokázán a navíc zápočet nemohl proběhnout, protože započítávaná pohledávka na zaplacení kupní ceny z titulu Smlouvy o převodu části podniku neexistovala (viz shora). Pokud jde o zápočet částky ve výši 59 792, jako pohledávky žalovaného za [právnická osoba] z titulu výplaty nerozděleného zisku, pak právo společníka na podíl na zisku vzniká (až) rozhodnutím valné hromady o rozdělení zisku. Tato rozhodnutí neexistují, právo žalovaného na podíl na zisku nevzniklo, neexistuje a pohledávku nelze započítat. Nelze akceptovat ani výplatu podílu na zisku, když od února 2016 probíhalo insolvenční řízení (ustanovení § 40 ZOK). Co se týče zápočtu ve výši 499 017,39 Kč – byl specifikován pouze jako zápočet z titulu postoupení pohledávky, jedná se o neurčitý projev vůle, když ani výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. A jako neurčitý úkon je neplatný.„ Právní úkon směřující k započtení je neplatný pro neurčitost, pokud z něj není patrno, které pohledávky jsou vůči sobě započítávány“ - usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 1363/2009). Zaplacení částky ve výši 5 000 Kč dne [datum] nebylo prokázáno. Soud na straně žalovaného shledal bezdůvodné obohacení ve výši 4, 944.997,51 Kč. Žaloba se však týkala jen části plynoucí ze závazku uhradit 1 630 232,23 Kč, z které žalovaný uhradil 917 296,24 Kč. Ve zbytku, tj. v částce 712 935,99 Kč žalovaný neprokázal, že předmětnou částku zaplatil, či že pohledávka zanikla jiným zákonem stanoveným způsobem, proto mu ji soud uložil zaplatit ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože žalovaný prokázal její uhrazení; nebylo-li možno přiznat v uváděné části pohledávku, není odůvodněno ani požadování úhrady úroků z prodlení z této, když prodlení s úhradou pro tento případ nelze dovodit.

22. Ohledně přiznaných úroků z prodlení soud postupoval dle ustanovení § 563 občanského zákoníku - není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo uvedena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Vzhledem k tomu, že doba splnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost uplynutím lhůty stanovené ve výzvě k plnění to je [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (ustanovení § 517 občanského zákoníku a ustanovení § 369 obchodního zákoníku), pokud tedy žalobkyně požadovala úroky z prodlení již od [datum], nezbylo soudu než v této části žalobu zamítnout.

23. Jestliže žalovaný navrhoval, aby soud žalobu ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř. odmítl, pak soud žalovaného odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 50/2017. K obraně žalovaného, že o platnosti zápočtů může ve smyslu ustanovení § 231 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodnout pouze insolvenční soud, soud podotýká, že je třeba posuzovat toto ustanovení v celém jeho znění, nikoliv pouze vytrhnout odstavec 2. Dle ustanovení § 231 insolvenčního zákon insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odstavec 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud (odstavec 2). Toto ustanovení vyjadřuje zásadu, že pro účely insolvenčního řízení spadá posouzení, resp. zjištění (ne) platnosti právních jednání do kompetence insolvenčního soudu. Pokud v průběhu insolvenčního řízení o neplatnosti právního jednání rozhodne jiný soud nebo jiný orgán, případně bude-li takové zjištění učiněno jiným způsobem (v rámci rozhodčího řízení, dohodou, jednostranným právním jednáním, rozhodnutím vydaným jiným než insolvenčním soudem, které nenabylo právní moci do zahájení řízení atd.), je jejich deklarace neplatnosti pro účely insolvenčního řízení zcela irelevantní a insolvenční soud takovými zjištěními neplatnosti (na rozdíl od účastníků řízení, v němž neplatnost právního jednání byla zjištěna) není vázán - [příjmení], J., [obec], T. a kol. Insolvenční zákon, 3. vydání. [obec]: 2018, 862 s . Rozhodnutí jiného soudu, který neplatnost téhož úkonu začal posuzovat před zahájením insolvenčního řízení jako hlavní předmět řízení nebo jako předběžnou otázku, není pro insolvenční soud a účastníky insolvenčního řízení závazné, není-li toto řízení pravomocně ukončeno do zahájení insolvenčního řízení (§ 232). Jde o výjimku z obecného pravidla o závaznosti soudních rozhodnutí pro jiné osoby než účastníky řízení a pro jiné státní orgány (§ 159a o. s. ř.) - [příjmení], [jméno], [obec] BROŽ, [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj. Insolvenční zákon: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2020 [číslo]). ASPI_ID KO182_2006CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: [číslo].

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 625 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 95,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2,29 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 729 659,38 Kč sestávající z částky 11 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 11 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 11 220 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 11 220 Kč za písemné podání ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 610 Kč za vyjádření k námitce věcné nepříslušnosti dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne [datum] a z částky 5 610 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. dne [datum], včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 597,71 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada za 273 ujetých km v částce 1 797,71 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., při průměrné spotřebě 7,5 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % výše částky 25 937,71 Kč (tj. z úkonů, jež byly provedeny poté, co se původní právní zástupce, dle svého prohlášení, stal plátcem DPH) ve výši 5 446,91 Kč. Dále se tyto náklady sestávají z hotových nákladů žalobkyně, vynaložených v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum], tj. náhrada 1 782 Kč za 270 ujetých km (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,5 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) Z této částky žalobkyni nenáleží DPH, která patří k nákladům řízení jen v případech taxativně vymezených v ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Pokud se žalobkyně za svou účast při jednání domáhala paušální náhrady, pak tato jí nemohla být přiznána, neboť doložila výši svých hotových výdajů - ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., které jí přiznány byly, jak výše uvedeno.

25. Žalobkyně je osvobozena od placení soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Poplatková povinnost podle výsledku sporu přechází podle zákona o soudních poplatcích na žalovaného (ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), neboť soud návrhu zčásti vyhověl, žalovaný nemá proti žalobkyni podle rozhodnutí soudu právo na náhradu nákladů řízení a zároveň žalovaný není od poplatku osvobozen. Soudní poplatek, který je žalovaný povinen uhradit, soud vyměřil z částky, která byla žalobkyni rozhodnutím soudu přiznána. Žalovaný své povinnosti dostojí, zaplatí-li soudní poplatek v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku, na účet ČR Okresního soudu v Jindřichově Hradci.