2 C 5/2024

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Janou Kučerovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 718 295,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 718 295,76 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 000 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Zamítá se žaloba v části, kdy žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 41 270,30 Kč od 2. 2. 2023 do 18. 9. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 68 554,64 Kč od 2. 2. 2023 do 18. 9. 2023, úroku 8,99 % ročně z částky 718 295,76 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 718 295,76 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 87 889,40 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek., k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou, původně návrhem na vydání elektronického platební rozkazu ze dne 8. 11. 2023, se žalobkyně domáhá zaplacení částky 718 295,76 Kč spolu s příslušenstvím ve formě kapitalizovaného úroku ve výši 41 270,30 Kč od 2. 2. 2023 do 18. 9. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 68 554,64 Kč od 2. 2. 2023 do 18. 9. 2023, úroku 8,99 % ročně z částky 718 295,76 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 718 295,76 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a nákladů řízení. Žalobu odůvodňuje tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] dne 10. 12. 2021, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 749 687 Kč, za které se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 8,99 % p. a. a dále poplatky podle smlouvy. Žalovaná se zavázala hradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 9 595 Kč, nejpozději do 20. dne v měsíci. Svůj závazek splácet úvěr řádně a včas nedodržela, dostala se s hrazením splátek do prodlení. Žalobkyně v případě, že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, má právo zastavit další čerpání úvěru, prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky podle aktuálně platného ceníku. Žalovaná nereagovala na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru. Mimosoudní vymáhání dlužných splátek bylo neúspěšné, žalobkyně využila svého práva a prohlásila dne 1. 2. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť k tomuto datu byla žalovaná v prodlení s více než dvěma splátkami. Podle úvěrové smlouvy je banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením celého dluhu a v souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka úročena dle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Při schvalování úvěru vycházela banka z údajů poskytnutých bance klientem, které byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnává i jeho příjem, výdaje, odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Banka výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta, zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti vyhověla. Žalovaná dluží částku 718 295,76 Kč na jistině dluhu, částku 41 270,30 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 8,99 % p. a. počínaje z jistiny úvěru od 2. 2. 2023 do 18. 9. 2023, částku ve výši 68 554,64 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 2. 2. 2023 do 18. 9. 2023 a dále smluvní úrok 8,99 % p. a. z částky 718 295,76 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 15 % p. a. z částky 718 295,76 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, což bylo bezúspěšné. Nereagovala ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaná podala odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a k žalobě se vyjádřila tak, že s nárokem, jak byl žalobkyni přiznán v rámci elektronického platebního rozkazu, nesouhlasí. Žalovaná má za to, že žalobkyně nedostatečně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že„ poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Z tvrzení žalobkyně ani z důkazů přiložených k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neplyne, že se žalobkyně úvěruschopností žalované zabývala tak důkladně, aby bylo možno učinit závěr o schopnosti žalované poskytnutí úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr, aniž by posoudil úvěruschopnost spotřebitele tak, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr ze strany spotřebitele splácet, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila tak, že by o úvěruschopnosti žalované nebyly důvodné pochybnosti. Předmětná smlouva o úvěru ze dne 10. 12. 2021 [číslo] je neplatná. Žalovaná vznesla námitku neplatnosti uvedené smlouvy. Ve svém dalším vyjádření uvádí, že žalobkyně nedostála dostatečně své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované, což je zřejmé z výpisu z účtu žalované, který žalobkyně předložila jako důkaz v tomto řízení. Z výpisu z účtu je zjevné, že jen na pravidelné měsíční platby představované trvalými příkazy vydává žalovaná dohromady částku 6 601 Kč, nepočítaje v to splátky předchozích 3 úvěrů ve výši 3 781 Kč, 1 589 Kč a 3 420 Kč, jež žalobkyně žalované poskytla a které byly následně novou smlouvou o úvěru zkonsolidovány. V kombinaci se splátkou nového úvěru ve výši 9 595 Kč pak činily pravidelné měsíční výdaje žalované v době po uzavření předmětné smlouvy o úvěru celkem 16 196 Kč. Měsíční příjem, respektive čistá mzda žalované byla ve výši 17 860 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu tak žalované nezbylo 8 338 Kč k pokrytí životních nákladů, jak tvrdí žalobkyně a po dalším odečtení pravidelných plateb žalované zbývalo na veškeré ostatní výdaje pouze 1 664 Kč. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou, která v kombinaci s ostatními měsíčními trvalými platbami poskytuje žalované minimální finanční rezervu na hrazení dalších nutných výdajů. Žalobkyně si měla vyžádat výpisy z účtu žalované za další časové období, než je pouze 1 měsíc. Je zřejmé, že žalovaná tedy není schopna poskytnutý úvěr splácet, nad to byla smlouva o spotřebitelském úvěru poskytnuta bez souhlasu manžela žalované. Žalovaná dovozuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny úvěru ve výši 718 295,76 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ve zbývající části žaloby navrhuje žalovaná nárok žalobkyně zamítnout. Žalovaná žádala o schovívavost, pokud jde o stanovení doby vrácení jistiny úvěru, neboť žalovaná je v nepříznivé finanční situaci, stala se obětí trestného činu podvodu, kdy jí jako poškozené byla způsobena škoda ve výši 1 950 000 Kč, značná část této škody spočívá v tom, že žalovaná musí v současné době splácet řadu dalších úvěrů od bankovních i nebankovních společností v celkové výši 1 450 000 Kč, proto žádá, aby vrácení jistiny bylo uloženo ve splátkách.

3. Existence žalobkyně je zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], ze něhož plyne, že předmětem podnikání je výkon činností uvedených v zákoně o bankách, § 1 odst. 1 písm. b), kdy se jedná o poskytování úvěrů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 12. 2021 je zjištěno, že účastnice řízení uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] to elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví, kdy identita žalované byla ověřena zadáním autorizačního kódu zaslaného žalované prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu nahrazuje písemný podpis žalované. Smlouva o úvěru uvádí, že žalované je poskytnut úvěr v celkové výši 749 687 Kč a bude veden na úvěrovém účtu [číslo] [částka], splacen bude nejpozději do 22. 12. 2031 v měsíčních splátkách ve výši 9 595 Kč. Dohodnuta je úroková sazba ve výši 8,99 % ročně a při řádném splácený a odpuštění splátek činí zvýhodněná úroková sazba 8,19 % ročně. V době uzavření této smlouvy bylo RPSN 9,51 %, při řádném splácení a odpouštění splátek činí RPSN 8,69 %. Úvěr byl poskytnut jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný, než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami. Dle odst. 2.2 smlouvy splatí žalovaná poskytnutým úvěrem konsolidované dluhy, a to za A/ splátkový úvěr č. úvěrového účtu [číslo] [částka], částka určená ke splacení 300 963 Kč, B/ splátkový úvěr č. úvěrového účtu [číslo] [částka], částka určená ke splacení 98 757 Kč, C/ splátkový úvěr č. úvěrového účtu [číslo] [částka], částka určená ke splacení 249 805 Kč, kdy všechny 3 úvěry poskytla [právnická osoba] Na splacení konsolidovaných dluhů se použije část úvěru ve výši 649 687 Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru je zcela na uvážení žalované. Úvěr byl veden, jeho čerpání a splácení na úvěrovém účtu [číslo] [částka]. Podle odst. 3.1 měla žalovaná úvěr splácet splátkami ve výši 9 595 Kč, vždy v 20. den každého kalendářního měsíce. První splátku měla zaplatit 20. 1. 2022, poslední splátku by zaplatila ve výši 4 723 Kč dne 22. 12. 2031. Odstavec 4 upravuje úročení a náklady spojené s poskytnutím úvěru. Sankce za porušení smluvního vztahu pak upravuje odst. 8, dále smlouva upravuje práva spotřebitele, benefity, závěrečná ustanovení.

5. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 10. 12. 2021 do 31. 12. 2021 č. účtu [číslo] [částka] je zjištěno, že žalovanou byl čerpán úvěr v částkách 97 779 Kč na účet [číslo] [částka], částkou 247 330,10 Kč na účet [číslo] [částka], částkou 297 982,40 Kč na účet [číslo] [částka] a částka 106 595,50 Kč na účet [číslo] [částka]. Pojištění za uvedené období 598 Kč, řádný úrok 4 118 Kč.

6. Výzvou k úhradě dlužné částky k 30. 12. 2022 je žalovaná upozorněna, že ke dni 30. 12. 2022 existuje dluh po splatnosti ve výši 28 464 Kč s tím, že je požadováno zaplacení nejpozději do 1. 2. 2023, v případě, že částka uhrazena nebude, bude požadováno okamžité splacení celého úvěru, dluh bude předán k vymáhání advokátní kanceláři, postoupený jinému věřiteli nebo vymáhán soudní cestou, čímž budou navýšeny náklady soudního řízení, úvěr bude úročen jak řádným úrokem, tak i úrokem z prodlení a dluh tak výrazně poroste každým dnem a informace o zesplatnění bude uvedena v bankovním registru klientských informací, což bude překážkou pro poskytnutí nového úvěru u [obec] [anonymizováno] či jiné finanční instituce.

7. Dopisem ze dne 1. 2. 2023 oznamuje banka své rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, když pohledávka uhrazena nebyla. Od 1. 2. 2023 je splatná zbývající částka a pohledávka je od 2. 2. 2023 úročena souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení.

8. Doručování písemností žalované dokládá žalobkyně poštovním podacím archem.

9. Výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 20. 9. 2023 je poskytnut žalované stručný skutkový a právní rozbor věci, uvedena částka, která je dlužná a je jí sděleno, jakou formou může být zaplacena. Dále je informována, že v případě nezaplacení bude probíhat soudní řízení.

10. Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] pro soukromou klientelu upravují vztahy mezi peněžním ústavem a klientem, ceník pro soukromou klientelu pak stanoví sazby plateb za poskytnuté produkty. Z přehledu o předpisech a úhradách ve vztahu ke smluvnímu vztahu navázanému mezi účastnicemi řízení je doložena dlužná částka včetně řádného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení.

11. Žalobkyně soudu předložila posouzení úvěruschopnosti klienta, kdy žádost byla poskytnuta přes interní klientské call centrum, klientka uvedla příjem ve výši 17 933 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klientky vedený u [anonymizováno]. Je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Bylo zjištěno, že klientka nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, zaměstnavatel klientky nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB byla ověřena předchozí splátková morálka klientky. V interní evidenci klientů bylo ověřeno, že klientka neměla žádné relevantní negativní informace, například záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Klientka v žádosti uvedla výdaje 0 Kč, banka stanovila životní výdaje klientky na 6 777 Kč. Bylo zjištěno, že v době úvěrové žádosti existovaly tři úvěry u [právnická osoba] se splátkami po 1 589 Kč, 3 781 Kč, 3 420 Kč (v rámci úvěrové žádosti byly úvěry zkonsolidovány). Splátka nového úvěru činila 9 595 Kč. Příjem klientky byl dostatečný k pokrytí splátek životních výdajů, po odečtení nového zatížení od příjmu zbylo 8 338 Kč na pokrytí životních nákladů klientky.

12. Z výpisu z účtu žalované [číslo] [částka] za měsíce červenec až listopad 2021 bylo zjištěno, že žalované přichází na účet příjem od zaměstnavatele společnosti [právnická osoba], kdy v srpnu 2021 to byla částka 18 826 Kč, v září částka 17 124 Kč, v říjnu částka 17 923 Kč, v listopadu částka 17 860 Kč. Dále jsou pak patrné pohyby na účtu, zejména došlé a odešlé platby.

13. Žalovaná předložila úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 9. 3. 2022 u Policie ČR, Krajské ředitelské policie Jihočeského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ve věci pod [číslo jednací], ve věci podvodného vylákání peněz prostřednictvím internetu, kdy se vyjádřila ke komunikaci s osobou, která vystupovala jako [jméno] [příjmení], kdy s touto osobou komunikovala prostřednictvím aplikace WhatsApp přes uvedené telefonní číslo. Vyhověla žádosti této osoby o finanční pomoc a zaslala celkem na různé účty 1 950 000 Kč, kdy s platbami započala v polovině června 2021.

14. Ve spise je založen přehled věcí, ve kterých je žalovaná [jméno] [příjmení], kdy z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci, č. j. [číslo jednací], ze dne 15. června 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 2023, č. j. [číslo jednací], se podává, že žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 602 006 Kč ve splátkách po 8 000 Kč měsíčně, splatných do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem červencem 2023, pod ztrátou výhody splátek. Žaloba byla zamítnuta co do částky 47 994 Kč a do úroku 5,99 % ročně z částky 637 052,07 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 638 410,17 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení. Rozhodnuto bylo též o nákladech řízení. Z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26. dubna 2023, č. j. [číslo jednací], že žalovaná byla odsouzena k zaplacení částky 79 012 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 012 Kč ve výši 15 % ročně od 29. 7. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 300 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek a žaloba byla zamítnuta do částky 37 500 Kč, zákonných úroků z prodlení v částce vyšší než, jak byly přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, pohledávky ve výši 13 051,16 Kč, úroku ve výši 64,85 % p. a. z částky 96 972,75 Kč od 29. 7. 2022 do 21. 8. 2022 ve výši 4 030,32 Kč, úroku ve výši 11,75 % p. a. z částky 96 972,75 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkově tento úrok za dobu od 29. 7. 2022 dosáhne částky 274 752 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudkem ze dne 24. srpna 2023, č. j. [číslo jednací], rozhodl Okresní soud v Jindřichově Hradci tak, že žalovaná je povinna zaplatit částku 13 500 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem září 2023, pod ztrátou výhody splátek, žaloba byla do částky 3 844 Kč a co do příslušenství zamítnuta.

15. Žalovaná výši částky, kterou k zaplacení požaduje žalobkyně nezpochybnila.

16. Dokazování, jak je shora popsáno, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotí soud jednotlivě a ve vzájemné souvislosti, v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Pokud jde o důkazní návrhy, bylo vyhověno všem důkazům, které byly navrženy.

17. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] dne 10. 12. 2021, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a ceník. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 749 687 Kč, který byl v převážné výši použit na konsolidaci dluhů žalované vůči [obec] [anonymizováno], ke 3 úvěrům, a to úvěru na účtu [číslo] [částka] ve výši 300 963 Kč, úvěru na účtu [číslo] [částka] ve výši 98 757 Kč a úvěru na účtu [číslo] [částka] ve výši 249 805 Kč. Zbývající částka pak byla v dispozici žalované bez jakéhokoli omezení. Podle smlouvy se žalovaná zavázala splatit poskytnutý úvěr ve splátce ve výši 9 595 Kč, vždy 20. den kalendářního měsíce s tím, že poslední splátka bude uhrazena dne 22. 12. 2031 ve výši 4 723 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba, podmínky, které nastávají v případě, že nebude úvěr řádně splácen. Žalovaná porušila své povinnosti, úvěr řádně nesplácela a byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem z 30. 12. 2022 ve lhůtě do 1. 2. 2023, zároveň byla upozorněna na možnost žalobkyně požadovat okamžité splacení úvěru a případné soudní vymáhání. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně zesplatnila celkovou částku dluhu. Při posuzování úvěruschopnosti vyšla žalobkyně z příjmů žalované 17 933 Kč a z toho, že žalovaná nebyla v aktivním insolvenčním řízení, její zaměstnavatel nebyl v aktivním insolvenčním řízení, ověřila si splátkovou morálku klientky, ověřila, že neměla žádné negativní interní informace, například záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách. Banka stanovila životní výdaje klientky částkou 6 777 Kč. V době, kdy byla úvěruschopnost posuzována, měla tři úvěry, kdy měla splácet splátkami po 1 589 Kč, 3 781 Kč a 3 420 Kč, přičemž úvěry, které takto měly být spláceny, byly nově uzavíranou smlouvou konsolidovány. Na 3 předchozí úvěry měla žalovaná hradit celkem 8 790 Kč, nově byla splátka úvěru stanovena ve výši 9 595 Kč.

18. Pokud jde o právní posouzení, vychází soud z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je spotřebitelem v souladu s ustanovením § 419 OZ, uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou.

19. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele získaný z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle tehdy platné právní úpravy v době uzavření smlouvy se jednalo o neplatnost relativní (ustanovení § 586 OZ), kterou může spotřebitel uplatnit v 3-leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato právní úprava však byla v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3-leté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmu všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

21. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly jí zamýšleného výsledku. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] [jméno]. [anonymizováno] ze dne 15. 7. 1964, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. Zásada nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

22. Z platného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvní stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele, jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (viz odstavec druhý). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec třetí). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]).

23. S ohledem na výše uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a judikaturu Soudního dvora soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když dovodil, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. V době uzavření smlouvy měla žalobkyně příjem, který nedosahoval 18 000 Kč. V té době měla u žalobkyně uzavřeny 3 úvěrové účty, k jejichž konsolidaci došlo nově uzavíranou smlouvou. Žalobkyně sama měla vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel, tedy žalovaná, bude v budoucnu schopna poskytnutý úvěr splácet (povinnost ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne například z rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [spisová značka] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48 a bod 26 její preambule tak, že poskytoval úvěru má povinnost a nese v tomto směru důkazní břemeno (posoudit úvěr a schopnost dlužníka) (spotřebitele) na základě dostatečných informací, přičemž na informace podané spotřebitelem nemůže poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady; tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Pokud soud vychází z údajů sdělených žalobkyní o postupu při ověřování úvěruschopnosti žalované, má soud za to, že tento postup nebyl dostatečný, a to i s přihlédnutím k tomu, že dochází ke konsolidaci poskytnutých úvěrů poskytnutých již před uzavřením smlouvy, která je předmětem sporu, kdy splátka, kterou se zavázala žalovaná hradit na úhradu nově poskytnutého úvěru, představuje více než jednu polovinu jejího příjmu. Dále nebylo prokázáno, že by žalobkyně využívala dostupné informace z databáze typu [příjmení], bankovního i nebankovního registru klientských informací a podobně.

24. Neplatnost úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, přičemž účastníkům z tohoto smluvního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (rozsudek NS ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka]). Podle ustanovení § 2991 OZ se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzeného vydat, oč se obohatil (první odstavec), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (druhý odstavec). V ustanovení § 2993 OZ se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. S ohledem na to, že soud shledává smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jsou nároky žalobkyně posuzovány jako bezdůvodné obohacení a přiznává se částka ve výši 718 295,76 Kč, přičemž je jednoznačné, že rozhodnout o povinnosti žalované částku zaplatit v zákonné 3 denní lhůtě či lhůtě jakkoli prodloužené, není v jejích možnostech. Soud tedy rozhodl o tom, že žalovaná zaplatí žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 000 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Nezaplacením, byť jedné splátky, stává se dluh splatným v plné výši najednou. Pokud se jednalo o požadavek na splátky vyšší tak, aby dlužnou částku žalovaná uhradila ve lhůtě 2 let od právní moci rozsudku, nemohl k tomuto požadavku žalobkyně soud přihlédnout, neboť splátka by převyšovala i jen výdělkové možnosti a schopnosti žalované. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, jak vyplývá z výroku II. tohoto rozsudku.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni se přiznává náhrada nákladů řízení, která je představována odměnou za právní zastoupení, kdy podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., se přiznává odměna za 1 úkon právní služby ve výši 11 180 Kč, odměna se přiznává za 4 úkony právní služby, jimiž jsou převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast při jednání (§ 11 advokátního tarifu), a to ve výši 44 720 Kč, dále se přiznává náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč ve výši celkem 1 200 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), za ztrátu času v rozsahu 8 půlhodin se přiznává částka ve výši 800 Kč (§ 14 advokátního tarifu). K nákladům řízení náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 28 732 Kč. Přiznávají se cestovní výdaje při ujetí 260 km vozidlem, jehož spotřeba je 7,1 l nafty motorové, kdy podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, kdy cena 1l motorové nafty je stanovena částkou 38,70 Kč a základní náhradu za používání silničních vozidel částkou 5,60 Kč. Na cestovném se přiznává částka 2 170,40 Kč (7, 1/100 x 38,70 + 5,60 x 260). Právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, soud v souladu s ustanovením § 137 o.s.ř. přiznává 21 % DPH z částky 48 890,40 Kč, po minimálním zaokrouhlení ve výši 10 267 Kč. Celkové náklady, které je povinna zaplatit žalovaná žalobkyni jsou představovány částkou 87 889,40 Kč a s ohledem na výše popsanou situaci žalované, soud umožňuje splácet náklady řízení ve splátkách ve výši 2 000 Kč, splatný do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 o.s.ř.).