4 C 131/2026

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Janou Pošvářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 747 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky , částka, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, , a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a žalobkyní. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost v celkové výši , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , která byla sjednána úvěrovou smlouvou jako 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení se splacením.

2. Stanovisko žalovaného se nepodařilo zjistit, neboť se k návrhu nevyjádřil a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto rozhodl bez jeho přítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.)“.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjišťuje, že žalovaný uzavřel žalobkyní dne , datum, smlouvu s úvěrovým rámcem , částka, , úrokovou sazbou 40 % p. m., RPSN 5 536,06 %. V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady právní předchůdkyně žalobkyně. K žádosti byla přiložena kopie občanského průkazu a kartičky zdravotní pojišťovny žalovaného.

4. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že na dne , datum, byla žalovanému ze strany žalobkyně vyplacena částka , částka, .

5. Zesplatněním spotřebitelského úvěru ze dne , datum, došlo k zesplatnění úvěru žalovaného, žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu do 3 dnů od doručení tohoto zesplatnění.

6. Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva s tím, nechť žalovaný do sedmi dní uhradí nesplacenou jistinu ve výši , částka, .

7. Z výplatních pásek zaměstnavatele , právnická osoba, , vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda za období červenec 2023 ve výši , částka, , srpen 2023 mzda ve výši , částka, , březen 2023 mzda ve výši , částka, , duben 2023 mzda ve výši , částka, , říjen 2023 mzda ve výši , částka, , září 2023 mzda ve výši , částka, . Z výpisu z účtu žalovaného za období , datum, -, datum, vyplývá, že počáteční zůstatek činil , částka, , příjmy celkem , částka, , výdaje , částka, , konečný zůstatek činil , částka, .

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin zjistil soud tento skutkový stav ve věci: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal uhradit s úrokovou sazbou ve výši 40 % p. m., RPSN činila 5 536,06 %. Žalovaný na splátkách úvěru nezaplatil, ničeho.

9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Pokud jde o právní posouzení věci, soud posuzuje uzavřenou smlouvu podle svého obsahu, tj. podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitelem podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Nejprve se soud zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně si vyžádala výplatní pásky žalovaného, kde byl ověřen jeho stabilní příjem. Tím ověření úvěruschopnosti ze strany žalobkyně končí. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala finanční minulost žalovaného, nebylo provedena (či doložena) ani základní lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích a registrech, nedošlo k ověření jeho osobního či rodinného stavu, poměru příjmů a výdajů. Pokud jde o předložený výpis z účtu za měsíc listopad 2023, z toho vyplývá, že počáteční zůstatek byl , částka, , konečný zůstatek , částka, , příjmy a výdaje byly , částka, (resp. , částka, ). Z těchto údajů nemohla žalobkyně v žádným případě dojít k závěru, že žalovaný je úvěruschopnou osobou.

19. Přitom právě poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Soudní dvůr v rozsudku ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně). K ověření úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, – a to zejména na část 5.1., 5.2. a 5.

4. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, i tehdy, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, ).

20. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené mezi původním věřitel a žalovaným dle § 580 odst. 1 o. z., a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru i bez návrhu.

21. Soud dále na tomto místě podotýká, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy není v tomto případě představována pouze neprokázaným ověřeným úvěruschopnosti žalované, ale také naplněním § 580 občanského zákoníku, kdy sjednané RPSN spotřebitelské smlouvy zjevně odporuje dobrým mravům. Soud považuje za naprosto excesivní a zcela nepřijatelné, že roční procentní sazba nákladů předmětného úvěru dosahuje hodnoty 5536,06 %. Takto nastavené podmínky úvěru mnohonásobně překračují nejen obvyklé parametry spotřebitelského financování, ale i elementární hranice poctivého obchodního styku. Úvěrový vztah za takových podmínek již zjevně nesleduje legitimní účel přiměřeného zhodnocení poskytnutých finančních prostředků, nýbrž představuje nepřiměřené a ekonomicky zcela neobhajitelné zatížení spotřebitele. Soud má za to, že takto extrémně nastavené náklady úvěru jsou způsobilé dostat spotřebitele do fakticky neřešitelné dluhové situace a svědčí o zcela zjevné nerovnováze mezi smluvními stranami v neprospěch spotřebitele.

22. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Žalovaný převzal částku , částka, na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatil, a je povinen dle § 2991 odst. 2 o. z. toto bezdůvodné obohacení vrátit, tak také rozhodl soud výrokem I., zbylou částku požadovanou žalobkyní soud zamítl.

24. K otázce zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného, soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří nepostupují dle zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru či postupují v rozporu se smyslem a účelem zákona o spotřebitelském úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný (zhruba v rozsahu 50 %), nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu.