4 C 203/2026

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Janou Pošvářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 18 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka ve splátkách po částka měsíčně splatných do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem červencem 2026, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky částka zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalované zaplacení částky částka, společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum, a to na základě smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společnosti právnická osoba. Na základě této smlouvy o úvěru byla žalované poskytnuta finanční hotovost v celkové výši částka. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši částka, která byla sjednána úvěrovou smlouvou jako 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení se splacením.

2. Žalovaná k věci sdělila, že smlouvu o úvěru uzavřela a byla ji poskytnuta částka částka, kterou neuhradila. Žalovaná měla před uzavřením smlouvy k dispozici formulář pro standardní informace, v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaná vyplňovala dotazník a předkládala 3 výplatní pásky. V době uzavírání smlouvy měla žalovaná další 4 úvěry, vždy okolo částka. Úvěr si žalovaná brala, aby splatila jiný úvěr, byla v dluhové tísni. Mezi lety 2018 až 2023 byla žalovaná v insolvenci, dne datum byla žalovaná řádně oddlužena. Žalovaná se dále vyjádřila k dalším soudním řízením vedeným proti její osobě, kdy se jednalo o jiný úvěr uzavřený se žalobkyní ve výši částka; dále o úvěr proti společnosti právnická osoba., kde se jednalo o úvěrovou částku částka, a dále u společnosti právnická osoba., šlo u úvěr ve výši částka. Žalovaná pracuje v lázních, na plat má exekuce, zůstává ji částka okolo částka, žalovaná je schopna splácet poskytnutou částku úvěru ve splátkách po částka.

3. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a všeobecných obchodních podmínek, soud zjišťuje, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, s úvěrovým rámcem částka, úrokovou sazbou 40 % p. m., RPSN 5 529,83 %. V případě prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost žalované nahradit účelně vynaložené náklady právní předchůdkyně žalobkyně. Z žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v pronájmu, je bez vzdělání, zaměstnaná ve společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši částka, měsíční výdaje činí částka.

4. Zesplatněním spotřebitelského úvěru ze dne datum došlo k zesplatnění úvěru žalované, žalovaná byla vyzván k úhradě svého dluhu do 3 dnů od doručení tohoto zesplatnění.

5. Dne Anonymizováno byla žalované zaslána předžalobní výzva s tím, nechť žalovaný do sedmi dní uhradí nesplacenou jistinu ve výši částka.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně, úvěrující společnosti právnická osoba., postoupena na žalobkyni.

7. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná podala dne datum návrh na zahájení insolvenčního řízení, toto bylo vedeno u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Dne datum byla povinná po úspěšném oddlužení osvobozena od placení dosud neuspokojených pohledávek.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin zjistil soud tento skutkový stav ve věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., poskytla žalované na základě úvěrové smlouvy č. hodnota, uzavřené dne datum, částku částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit s úrokovou sazbou ve výši 40 % p. m., RPSN činila 5 529,83 %. Žalovaná na splátkách úvěru nezaplatila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Pokud jde o právní posouzení věci, soud posuzuje uzavřenou smlouvu podle svého obsahu, tj. podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitelem podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. V případě shora uvedené smlouvy pak soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, úvěrující společnost právnická osoba., při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Jak plyne z předložených dokumentů, ze strany právní předchůdkyně nedošlo ani k minimální snaze ověřit finanční situaci žalované. S žalovanou sice byla vyplněna žádost o spotřebitelský úvěr, kde mělo dojít k uvedení základních údajů o žalované, nicméně z dalších indicií je zřejmé, že k žádnému jejich ověření nešlo. Byť žalovaná uvedla, že má za to, že dokládala výplatní pásky tato skutečnost nebyla ničím podložena (dokonce ani tato skutečnost není uvedena nikde v listinách předkládaných žalobkyní), ze strany žalobkyně nebyly doloženy vůbec žádné podklady mimo žádosti o spotřebitelský úvěr, které by vypověděly cokoliv o finanční situaci žalované. V rámci ověření žalované nebylo provedena (či doložena) ani základní lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích a registrech. Žalovaná byla v době uzavření úvěru čerstvě po skončené insolvenci, tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila ani s ní dále nijak nepracovala.

19. Přitom právě poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Soudní dvůr v rozsudku ze dne datum ve věci Anonymizováno (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně). K ověření úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Finančního arbitra č. j. Anonymizováno – a to zejména na část 5.1., 5.2. a 5.

4. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, i tehdy, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, čj. spisová značka).

20. Doklady o tom, že úvěruschopnost žalované byla náležitě ověřena, soudu předloženy nebyly, za těchto okolností lze dovodit, že úvěruschopnost žalované nebyla náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou dle § 580 odst. 1 o. z., a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru i bez návrhu.

21. Soud dále na tomto místě podotýká, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy není v tomto případě představována pouze neprokázaným ověřeným úvěruschopnosti žalované, ale také naplněním § 580 občanského zákoníku, kdy sjednané RPSN spotřebitelské smlouvy zjevně odporuje dobrým mravům. Soud považuje za zcela excesivní, že roční procentní sazba nákladů předmětného úvěru dosahuje hodnoty 5529,83 %. Takto nastavené podmínky úvěru zjevně mnohonásobně překračují rámec běžných obchodních vztahů a nelze je považovat za poctivé a přiměřené ujednání ve spotřebitelském vztahu.

22. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Žalovaná převzala částku částka na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatila, a je povinna dle § 2991 odst. 2 o. z. toto bezdůvodné obohacení vrátit, tak také rozhodl soud výrokem I., zbylou částku požadovanou žalobkyní soud zamítl.

24. K otázce zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného, soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří nepostupují dle zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru či postupují v rozporu se smyslem a účelem zákona o spotřebitelském úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

25. Soud, s ohledem na doložené majetkové poměry žalované, umožnil žalované dlužnou částku splácet s tím, že takto nebude krácen nárok žalobkyně na úhradu částky, která se stala předmětem sporu, neboť s ohledem na poměry žalované, lze jen stěží očekávat, že by byl schopna dlužnou částku uhradit v plné výši nebo ve vyšších splátkách. Rovnováhu mezi zájmy obou stran soud nastolil i pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaná některé z nich nesplnila. Žalovaná si musí být vědoma toho, že v případě nezaplacení byť jedné jediné splátky, je dluh splatným v plné výši najednou.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný (zhruba v rozsahu 50 %), nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.