4 C 210/2024

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Janou Pošvářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 799,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 18,24 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši , částka, , sestávající se dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , úrokem ve výši 18,24 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba2. Stanovisko žalovaného se nepodařilo zjistit, neboť se k návrhu nevyjádřil a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto rozhodl bez jeho přítomnosti podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

3. Z listiny označení jako žádost o spotřebitelském úvěru se zjišťuje, že žalovaný požádal dne , datum, právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž v žádosti uvedl, že jeho zdroj příjmů pochází z práce na plný úvazek, žalovaný pracuje jako výrobní dělník, jeho čistý příjem činí , částka, , jeho externí splátky činí , částka, , odhadované měsíční výdaje pak představují částku , částka, . Žalovaný má další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit společně spolu s částkou , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 18,24 % ročně, odměny za zpracování ve výši , částka, a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po , částka, . RPSN u sjednané zápůjčky činí 148,45 %.

5. Z tabulky umoření poskytnutého úvěru ze dne , datum, se podává, že zůstatek nesplacené jistiny k tomuto dni činí , částka, .

6. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným postoupena žalobkyni.

7. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných závazků, dlužná jistina činila , částka, . Lhůta k úhradě byla žalovanému stanovena do , datum, .

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin zjistil soud tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit společně spolu s částkou , částka, , která zahrnuje mj. úrokovou sazbou ve výši 18,24 % ročně, a kterou se žalovaný zavázal zaplatiti v 52 týdenních splátkách po , částka, . RPSN u sjednané zápůjčky činí 148,45 %. Zůstatek nesplacené jistiny k tomuto dni činí , částka, . Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, .

9. Pokud jde o právní posouzení věci jedná se o smlouvu uzavřenou podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitelem podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru).

12. Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen: „směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci , Anonymizováno, . Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

13. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu Costa v. Enel ze dne , datum, , kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. Zásada nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

14. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně (resp., její právní předchůdkyně) při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení.

15. Z obsahu listin předložených žalobkyní není zřejmé, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze smlouvy o zápůjčce se podává pouze tolik, že zákazník svým podpisem potvrzuje, že předal poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy úplné a pravdivé údaje pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku (úvěr), a je si vědom, že tyto informace budou ověřeny. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že vychází ze zásady presumpce poctivosti jednání a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Konkrétní listiny, či poznatky, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však nebyly soudu doloženy. Prosté tvrzení obsažené ve smlouvě uzavřené se žalovaným nemůže ve světle aktuální judikatury obstát jakožto dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a nenaplňuje ani v základu odbornou péči, která je od právní předchůdkyně žalobkyně očekávána. Žalobkyní nebylo prokázáno, že by žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv informace o svých majetkových poměrech, či že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalovaného ve veřejně dostupných databázích a registrech. Zároveň soud upozorňuje, že byť má žalovaný povinnost do žádosti o úvěr uvádět pravdivé informace o svých majetkových poměrech, přesto je to především právní předchůdkyně žalobkyně, které je na základě § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet s odbornou péčí. Pokud tak právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o svých poměrech, nepostupovala s odbornou péčí.

16. Na základě uvedeného, kdy právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěry nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, je nutno konstatovat, že předmětná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 OZ, je neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 588 OZ bez návrhu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

17. Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen18. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil; ve zbytku žalobu zamítá. Z obsahu listin předložených žalobkyní se zjišťuje, že nesplacená jistina z uzavřené smlouvy činí , částka, . Tato částka dlužné jistiny byla žalobkyni přiznána výrokem I. tohoto rozhodnutí. Zbylou část nároku žalobkyně soud výrokem II. z výše uvedených důvodů zamítl.

19. K otázce zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného, soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří nepostupují dle zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru či postupují v rozporu se smyslem a účelem zákona o spotřebitelském úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 OSŘ, a jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu.