4 C 47/2025

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Janou Pošvářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 35 499,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky , částka, , co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , co do kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a co do úroku ve výši 22,44 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , což představuje souhrn částek odpovídající dlužné jistině úvěru v celkové výši , částka, , dlužnému poplatku ve výši , částka, , dlužnému úroku z jistiny do zesplatnění , datum, ve výši , částka, , kapitalizovanému úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, a kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Dále žalobkyně požaduje úroky ve výši 22,44 % p. a. z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky ve výši , částka, sestávající se z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného poplatku ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Toto vše žalobkyně požaduje na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, a na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat bezúčelový úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaným ve smlouvě, poplatky a náklady. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňují posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů (doložení výpisu z bankovního účtu). Právní předchůdkyně vycházela ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukoherenta a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a poctivosti jeho jednání. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok, spolu s poplatky a náklady dle čl. 8 smluvních podmínek. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Na základě této skutečnosti se právní předchůdkyně rozhodla v souladu s čl. 11.3 smluvních podmínek zesplatnit celý úvěr, a to ke dni , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uhradil celkem částku , částka, .

3. Stanovisko žalovaného se nepodařilo zjistit, neboť se k návrhu nevyjádřil a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto rozhodl bez jeho přítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.)“.

4. Z listiny označené jako „osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“ bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, označená jako společnost , Anonymizováno, (přičemž věřitelem této smlouvy je ve skutečnosti společnost , právnická osoba, ) a žalovaným byla uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ze dne , datum, . V rámci této smlouvy bylo mezi stranami ujednáno, že žalovanému bude poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který je žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně splácet s roční pevnou úrokovou sazbou ve výši 54 %, přičemž RPSN činila 70,81 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila , částka, . V čl. 8.4. ujednaných podmínek této smlouvy je uvedeno, že v případě prodlení s úhradou sjednané částky delší než 14 dní bude ze strany věřitele zaslána žalovanému upomínka (vždy max. 2 měsíčně), za tuto částku bude žalovanému naúčtována částka , částka, za účelně vynaložené náklady. Dále bylo mezi stranami v bodě 11.3. ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s plněním platebních povinností je žalobkyně oprávněná smlouvu o úvěru vypovědět a/nebo požadovat splacení čerpaného úvěru v plné výši, včetně do té doby vzniklých úroků a dalších do té doby vzniklých a nesplacených částek. Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru a ofocený občanský průkaz žalovaného.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně dále předložila přehlednou tabulku čerpání úvěru, ze které je zřejmé, ve kterých dnech žalovaný čerpal (a v jakých částkách) poskytnutý úvěr, jednotlivé splátky žalovaného, dále celkový dluh žalovaného skládající se z dlužné jistiny, smluvního úroku, smluvního úroku z části jistiny po splatnosti, poplatku za upomínku, a úroku po zesplatnění. Jednotlivé částky odpovídají žalovaným částkám uvedeným v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku.

6. Z poslední výzvy k úhradě ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu, že pokud nedojde ke splacení dluhu, bude právní předchůdkyně nucena celý dluh žalovaného zesplatnit.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky se zjišťuje, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni sdělením ze dne , datum, .

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, byl žalovaný seznámen se skutečností, že nedojde-li k úhradě dlužné částky do dne , datum, , bude tato částka vymáhaná soudní cestou.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin zjistil soud tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ze dne , datum, , částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet s roční pevnou úrokovou sazbou ve výši 54 %, přičemž RPSN činila 70,81 %. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uhradil celkem částku , částka, . Dlužná částka je poté představována částkami uvedenými v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku.

10. Pokud jde o právní posouzení věci, soud posuzuje uzavřenou smlouvu podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitelem podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle právní úpravy platné v době uzavření smlouvy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru).

13. Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen: „směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci , Anonymizováno, . Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

14. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu Costa v. Enel ze dne , datum, , kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. Zásada nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

15. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně (resp., její právní předchůdkyně) při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení.

16. Z obsahu listin předložených žalobkyní není zřejmé, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ani z přiložených dokumentů, nebyla zjištěna vůbec žádná informace o finanční situaci žalovaného, jeho příjmech či výdajích, není zřejmé, zda došlo ze strany právní předchůdkyně k ověření osoby žalovaného ve veřejně dostupných databázích a registrech. Zcela nulové tvrzení (a doložení) žalobkyně o ověření úvěruschopnosti žalovaného nemůže vést k jinému závěru, než že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, která je od ní vyžadována na základě § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru.

17. Na základě uvedeného, kdy právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěry nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, je nutno konstatovat, že předmětná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 588 o. z. bez návrhu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

18. Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen19. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil; ve zbytku žalobu zamítá. Z obsahu listin předložených žalobkyní se zjišťuje, že nesplacená jistina z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši , částka, činí , částka, . Tato částka dlužné jistiny byla žalobkyni přiznána výrokem I. tohoto rozhodnutí.

20. K otázce zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného, soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří nepostupují dle zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru či postupují v rozporu se smyslem a účelem zákona o spotřebitelském úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % - 45 % = tj. 10 %) žádné náklady řízení nevznikly, neboť tento byl po dobu soudního řízení nekontaktní, a proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.