4 C 58/2018

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zbyňka Krchňavého a přísedících Anonymizováno a Anonymizováno ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C pro: nevyplacenou mzdu a náhrady mzdy

I. Soud souhlasí se změnou žaloby, a to tak, že petit bude po změně znít: „žalovaná je povinna uhradit žalobci částku , částka, a částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z těchto částek, od , datum, do zaplacení“.

II. Řízení se zastavuje co do částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Pokud se žalobce domáhá zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že pro žalovanou pracoval jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Dne , datum, nastoupil do práce, a pracovní poměr trval do , datum, . Žalobce od žalované požaduje doplacení základní mzdy za měsíc srpen ve výši , částka, , za měsíc září ve výši , částka, , a za měsíc říjen ve výši , částka, , v celkové částce , částka, . Na dietách za měsíc září pak žalobce požaduje zaplacení částky , částka, .

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. V žalobě uvedla, že měsíční mzda byla dohodnuta na částku , částka, . Co se týče výše zahraničního stravného, účastníci se dohodli na tom, že její výše se řídí vyhláškou Ministerstva financí č. 366/2016 Sb. Tvrzení žalobce o tom, že s žalovanou se dohodl na stravném ve výši , částka, , není pravdivé. Podle počtu odpracovaných hodin žalobci náleží za srpen 2017 částka , částka, , za měsíc září 2017 částka , částka, a za říjen 2017 částka , částka, . Co se týče nevyplacených diet, podle žalované dosud nenastala splatnost tohoto nároku, neboť žalobce do dnešního dne žalované nepředal záznam o provozu vozidla za září 2017.

3. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, vyplývá, že tohoto dne byla mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva, na jejímž základě byl žalobce u žalované zaměstnán jako řidič mezinárodní kamionové dopravy s místem výkonu na území Evropské unie. Pracovní poměr podle smlouvy vzniknul dne , datum, , a to na dobu neurčitou se zkušební dobou v trvání dvou měsíců. Účastníci si ve smlouvě ujednali, že mzda je splatná jedenkrát měsíčně bez vyplácení záloh, a to vždy nejpozději do 28. dne následujícího měsíce, převodem na bankovní účet zaměstnance nebo v hotovosti. Mezi účastníky bylo ujednáno, že zaměstnanci přísluší mzda podle mzdového výměru zaměstnavatele.

4. Ze mzdového výměru ze dne , datum, vyplývá, že pravidelná měsíční mzda žalobce byla stanovena ve výši , částka, s tím, že mimořádnou odměnu stanovuje jednatel společnosti. Ve mzdovém výměru je dále uvedeno, že pro řádný výpočet mzdy a příplatku stazka - záznam o provozu vozidla, musí být odevzdána a řádně vyplněná nejpozději 5. den následujícího měsíce. Pokud tak nebude učiněno ze strany zaměstnance, zaměstnavatel nemůže řádně spočítat mzdu a zaměstnanec přebírá odpovědnost za nevčasné odevzdání podkladů ke mzdám. Mzda bude pouze vypočítána ze základu, nebo nebude obsahovat případné příplatky, zahraniční stravné nebude možno vyplatit do doby řádného odevzdání stazky. Pokud dojde ke zpoždění odevzdání stazky, budou příplatky, diety, zúčtovány v následujícím zúčtovacím období.

5. Z dokumentu označeného jako „Zahraniční stravné = diety“ vyplývá, že mezi účastníky bylo ujednáno, že základní zahraniční stravné se řídí vyhláškou Ministerstva financí č. 366/2016 Sb. pro každý kalendářní rok.

6. Ze zrušení pracovního poměru zaměstnancem ve zkušební době vyplývá, že žalobce zrušil ve zkušební době svůj pracovní poměr, a to ke dni , datum, .

7. Z písemnosti označené jako „Zrušení pracovního poměru ve zkušební době“ vyplývá, že žalovaná zrušila pracovní poměr s žalobcem, a to ve zkušební době s tím, že pracovní poměr končí k , datum, .

8. Ze mzdového výměru žalobce za rok 2017 vyplývá, že žalobce v měsíci srpnu odpracoval deset dní, v měsíci září dvacet dní a v měsíci říjnu 2017 dva dny. Čistá mzda na základě odpracovaných dnů a hodin pak byla v případě žalobce vypočtena tak, že žalobci za měsíc srpen 2017 náleží částka , částka, , za měsíc září 2017 částka , částka, a za měsíc říjen 2017 částka , částka, .

9. Z kopie zpráv z mobilního telefonu ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná obdržela z neznámého telefonního čísla zprávu, kde bylo sděleno číslo účtu pro žalobce, na který mu mají být zaslány finanční prostředky.

10. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že žalovaná žalobci dne , datum, zaslala částku , částka, , s tím, že dne , datum, jí tato částka byla vrácena s tím, že zadaný účet neexistuje.

11. Z výpisu z účtu žalované za listopad 2017 vyplývá, že dne , datum, byla ve prospěch účtu žalobce odeslána částka , částka, .

12. Z výpisu z účtu žalované za prosinec 2017 vyplývá, že dne , datum, byla ve prospěch účtu žalobce odeslána částka , částka, .

13. Z výzvy k součinnosti ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná písemně vyzvala žalobce o zaslání bankovního spojení, aby mu mohla být zaslána výplata a zahraniční diety. Žalobce byl zároveň vyzván k doložení stazky – přehledu jízd za měsíc září 2017. K tomuto mu žalovaná stanovila lhůtu do , datum, .

14. Z dopisu žalované adresovaného žalobci z , datum, vyplývá, že dne , datum, proběhlo mezi žalobcem a jednatelem žalované setkání v , Anonymizováno, , kde ze strany žalobce došlo k odmítnutí vyřešení dané situace. Žalobce měl odmítnout převzít , částka, a , částka, . Žalobce byl opakovaně vyzván k předložení stazky – záznamu o provozu vozidla za měsíc září 2017.

15. Z podacího lístku ze dne , datum, vyplývá, že tato výzva byla žalobci odeslána.

16. Z písemnosti označené jako „, Anonymizováno, – dlužné mzdy“ vyplývá, že mezi ostatními závazky žalované je uvedena mzda žalobce, a to za období září, říjen a listopad 2017 ve výši , částka, . K tomu je ručně připsáno vyplaceno dne , datum, v , Anonymizováno, hotově, tento dodatek je podepsán pouze jednatelem žalované.

17. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že žalovaná je společností zapsanou v obchodním rejstříku s tím, že předmětem jejího podnikání je mimo jiné silniční motorová doprava – nákladní vnitrostátní doprava provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 t včetně, nákladní vnitrostátní doprava provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 t, nákladní mezinárodní doprava provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 t včetně a nákladní mezinárodní doprava provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 t.

18. Z emailové komunikace a z přiložených fotografií vyplývá, že při zahraničních cestách měl být žalobce a jeho kolega pozitivně testován na přítomnost alkoholu v krvi.

19. Z kurzového lístku České národní banky vyplývá, že ke dni rozhodování byl kurz eura vůči koruně v hodnotě , částka, za jedno euro.

20. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřel pracovní smlouvu v restauraci , Anonymizováno, , a to společně s panem , jméno FO, . Na místě byli dva nebo tři další řidiči a jednatel žalované. Došlo k uzavření smlouvy i písemné smlouvy, účastníci se dohodli na částce ve výši , částka, denně za diety, dohodli se též na částce minimální mzdy za práci šoféra. Všichni řidiči měli slíbenou částku , částka, za den. Ostatní řidiči žalobci řekli, že s částkou , částka, za den nebyl nikdy problém. Diety ve výši , částka, za den byly ujednány ústně. Žalobce jezdil ve dvojici s panem , jméno FO, měsíc a půl „vkuse“ v jednom autě, pouze posledních 5 dní jezdil žalobce sám. Doklady vyplňovali a zasílali je panu , Anonymizováno, společně s panem , jméno FO, . Vypisovala se jedna stazka. Po každé nakládce a vykládce dostával pan , jméno FO, doklady ofocené na mobilní telefon. Co se týče předávání dokladů, doklady předával žalované pan , jméno FO, , zasílal je poštou, něco předával osobně. Žalobce nikdy žádné doklady nepředával, s panem , Anonymizováno, se od uzavření smlouvy nesetkal. , jméno FO, dostal finance zaplacené, žalobce dostal zaplaceno pouze za 14 dní. Částka za 14 dní odpovídala výši , částka, za den. V době, kdy žalobce ukončoval pracovní poměr, jezdil ještě 5 dní, převzal vozidlo ve Francii, dojel až do Brna, kde vozidlo předal náhradnímu řidiči, který dál pokračoval i s doklady do Maďarska. Z automobilu si vzal svoje osobní věci, část věcí tam nechal. Doklady, co zůstaly v autě, se týkaly pouze pěti dní. Ty nechal v autě i s doklady o nakládce a vykládce, bylo tam vše v pořádku, bez problému. I řidič, co jej v Brně střídal, mu řekl, že doklady a všechno je v pořádku, proto také mohl pokračovat v jízdě. Profesní karta řidiče zůstala přímo ve vozidle i s doklady a se vším. , jméno FO, žalobci následně sdělil, že ve vozidle nic nebylo, že tam nezůstala žádná karta, přestože řidič, který žalobce střídal, tvrdil opak. Diety, které žalobce dostal zaplaceny, mu byly zaslány na účet v eurech.

21. Z výpovědi žalované soud zjistil, že žalobce u žalované nastoupil jako profesionální řidič kamionu. Byly podepsány pracovní smlouvy včetně diet, které se řídí vyhláškou. Podle vyhlášky se každý rok stanoví pravidla, pro každou oblast je stanovená jiná výše diet, výše diet je navázána též na odpracovanou dobu, nebo na dobu pobytu v dané zemi. Pracovní smlouva byla uzavírána mimo společnost. Na výši diet, jak tvrdí žalobce, domluveni nebyli. Podle vyhlášky Ministerstva financí může dojít k tzv. motivaci, podle které se může jít cestou nahoru až do 40 %, nebo cestou dolů. Pokud někteří řidiči u žalované dosahovali vyšších diet, je to pravda. S žalovaným se ale dohodli na základní sazbě zahraničního stravného, a pokud některý řidič dostal něco navíc, jednalo se o motivační prvek. Na vyšší částku nemají nárok všichni. Žalobce jezdil společně s panem , jméno FO, , který jej zapracovával. Každý z řidičů má povinnost vést svůj záznam o provozu vozidla, a to z důvodu, aby byly správně stanovené diety. To vychází ze zákona o účetnictví, kdy každý je povinen dokládat přechod hranic, protože se musí posoudit čas pobytu v dané zemi k tomu, aby došlo k řádnému stanovení výše stravného. Každý řidič vyplňuje svoje doklady, protože řidič může jít z vozidla na vozidlo. V případě, kdy na cestě byli dva řidiči, každý posílal doklady zvlášť za sebe. Ze strany žalobce žalovaná obdržela doklady za prvních čtrnáct dní, následně již nic. K obvyklému předání těchto dokladů dochází buď osobně, popřípadě, když jsou na cestách, řidiči doklady zasílali elektronicky. Nikdy s tím nebyl problém, všichni řidiči to zvládli. Výplata jak mezd, tak diet, ze strany žalované probíhá přes účet. S nárokem žalobce na výplatu podle odpracovaných hodin žalovaná problém nemá, žalovaná by po doložení příslušného dokladu případně mohla žalobci zaplatit i víc, mzdu navýšenou například o příplatky za práci přesčas, nebo za práci v noci. Pro to, aby žalobcův nárok mohl být uspokojen, ale žalovaná musí mít správné podklady k tomu, aby mohla být stanovena mzda. V pracovní smlouvě i v dokumentu o zahraničním stravném, má každý řidič stanoveno, do kdy musí doklady odevzdat. Pokud žalobce dokázal posílat kopie CMR (přepravního dokladu, vážního lístku) měl by doložit i záznam o výkonu řidiče, tzv. stazku. Tu žalované nikdy nedoložil, přestože o to byl několikrát žádán. , jméno FO, svůj záznam doložil a diety dostal proplacené. Co se týče předání vozidla v Brně, na místo přijel náhradní řidič, ten zkontroloval, jestli jsou tam doklady od vozidla, tankovací karta a přepravní dokumenty ke zboží, protože automobil měl již několikahodinové zpoždění, a pokračoval k zákazníkovi do Maďarska. Pokud žalobce tvrdí, že doklady nechal v autě, jednatel žalované u přebrání vozidla nebyl, a žádné doklady se k němu nedostaly.

22. Na základě výše zjištěného soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

23. Mezi žalobcem a žalobkyní byla platně uzavřena pracovní smlouva s tím, že pracovní poměr vznikl dne , datum, . Mezi stranami bylo ujednáno, že výše mzdy bude odpovídat výši ve mzdovém výměru, splatnost mzdy byla ujednána jednou měsíčně, nejpozději do 28. dne následujícího měsíce. Ve mzdovém výměru byla stanovena pravidelná měsíční mzda ve výši , částka, a mezi stranami bylo dále ujednáno, že pro řádný výpočet mzdy a příplatků stazka - záznam o provozu vozidla, musí být odevzdána řádně vyplněná nejpozději pátý dne následujícího měsíce s tím, že pokud tak nebude učiněno, zaměstnavatel nemůže řádně spočítat mzdu a zaměstnanec přebírá odpovědnost za nevčasné odevzdání podkladů ke mzdám. Mzda bude pouze vypočítána ze základu a nebude obsahovat případné příplatky, zahraniční stravné nebude možné vyplatit do doby řádného odevzdání stazky. Co se týče zahraničního stravného, bylo mezi účastníky ujednáno, že základní zahraniční stravné se řídí vyhláškou Ministerstva financí č. 366/2016 Sb. pro každý kalendářní rok.

24. Ke dni , datum, byl pracovní poměr zrušen ve zkušení době. Podle odpracovaných dní náleží žalobci čistá mzda za měsíc srpen 2017 ve výši , částka, , za měsíc září 2017 ve výši , částka, a za měsíc říjen 2017 ve výši , částka, . Žalovaná tyto částky odesílala na žalobcem sdělený účet, žalobce však ničeho neobdržel. Žalovaná obdržela z neznámého telefonního čísla sdělení platebních údajů, kam měla být zaslána mzda žalobce.

25. Co se týče zahraničního stravného, žalobce tvrdí, že její výše byla mezi účastníky sjednána v částce , částka, za den, a že doklady o provozu vozidla žalované odevzdal. Žalovaná obě tato tvrzení popírá.

26. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

27. Podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení.

28. Soud tuto změnu žaloby, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, připustil, neboť výsledky dosavadního řízení lze použít jako podklad pro řízení o změněném návrhu.

29. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle ustanovení § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

30. Vzhledem k tomu, že poté, co začalo jednání, žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím, a žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

31. Žaloba je částečně (ohledně zbývajícího nároku na vyplacení dlužné mzdy) důvodná.

32. Podle ust. § 109 odst. 1 zákona č. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

33. Podle ust. § 113 odst. 1 zákoníku práce se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

34. Podle ust. § 1953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně vynaložené náklady spojené s náhradním splněním jdou k tíži věřitele.

35. Co se týče části nároku žalobce ohledně nevyplacené mzdy, mezi účastníky byla ujednána mzda v souladu s ust. § 109 odst. 1 a § 113 odst. 1 zákoníku práce ve výši , částka, za měsíc. Podle odpracovaných dní pak žalobci náleží, jak vyplývá ze mzdového listu, mzda ve výši , částka, , když za měsíc srpen 2017 žalobci náleží mzda ve výši , částka, , za měsíc září 2017 žalobci náleží mzda ve výši , částka, a za měsíc říjen 2017 žalobci náleží mzda ve výši , částka, . Tuto skutečnost ostatně ani žádná ze stran nerozporovala.Soud shledal důvodným i nárok žalobce na úrok z prodlení, přestože se žalovaná pokoušela žalobcův nárok v tomto směru uspokojit, když z její strany prokazatelně došlo k pokusu o odeslání shora popsaných mezd žalobci. Pokud si žalovaná nebyla jista, zda má mzdu žalovaného odeslat na účet, který jí byl sdělen z neznámého telefonního čísla, popř. pokud žalobce nepřijímal žalovanou zaslané finanční prostředky, žalované nic nebránilo, aby nárok žalobce splnila postupem předvídaným ust. § 1953 odst. 1 o. z. Prodlení žalované s poslední platbou (mzdou) nastalo k , datum, , přičemž žalobce požaduje zaplacení úroků z prodlení až od , datum, do zaplacení. Z výše uvedených důvodů proto nezbylo, než žalobě v tomto směru vyhovět. O výši úroků z prodlení soud rozhodl v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o lhůtě k plnění rozhodl soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro stanovení lhůty delší.

36. Nárok žalobce na zaplacení zahraničního stravného (diet) důvodný není.

37. Podle ustanovení § 183 odst. 3 zákoníku práce, jestliže se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné době, je zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty nebo jiné skutečnosti zakládající právo na cestovní náhradu předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit nevyúčtovanou zálohu. Částka, kterou má zaměstnanec zaměstnavateli vrátit v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.

38. Podle § 183 odst. 5 zákoníku práce, nedohodnou-li se smluvní strany na jiné době, je zaměstnavatel povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů zaměstnancem provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit jeho práva. Částka, kterou má zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.

39. Při jednání konaném u zdejšího soudu dne , datum, , byl žalobce poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že dostatečně netvrdil, zda a jak proběhlo předání záznamu o provozu vozidla žalované, zda a jakým způsobem byla uzavřena dohoda o dietách ve výši , částka, za dne a co bylo jejím obsahem, jaké diety mu kdy, v jaké výši a za jaké období byly vyplaceny, a dále, že dostatečně nespecifikoval, o jaké záznamy o provozu vozidla přesně šlo, za jaká období, a zda a kdy je odevzdal, případně jakým způsobem je odevzdal žalované. Žalobci byla stanovena lhůta k doplnění těchto tvrzení a k navrhnutí důkazů na jejich podporu, a to v délce třiceti dní od tohoto jednání s tím, že žalobce byl poučen o tom, že pokud tato tvrzení nedoplní, popřípadě pokud nenavrhne důkazy na jejich podporu, vystavuje se nebezpečí (částečného) neúspěchu ve věci. Soudem stanovená lhůta uplynula dnem , datum, .

40. Teprve podáním ze dne , datum, žalobce soudu sdělil, že předmětná tvrzení dostatečně specifikoval již v jím podané žalobě a k prokázání svých tvrzení navrhnul provedení výslechu svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Pozdní doplnění důkazních návrhů odůvodnil tím, že adresy uvedených svědků se mu podařilo zjistit teprve před několika dny, a proto je ustanovenému zástupci sdělil elektronicky dne , datum, . Při jednání konaném dne , datum, pak žalobce doplnil, že měl být údajně zdravotně indisponován, a proto předmětné důkazy navrhnul se zpožděním.

41. Co se týče důkazního břemene ohledně zahraničního stravného, je na žalovaném, aby prokázal, že mu vzniknul nárok na jejich vyplacení, resp. aby jednak dostatečně tvrdil a jednak, aby prokázal, že splnil všechny (zákonem stanovené či smlouvou ujednané) podmínky, odůvodňující vznik jeho nároku na výplatu zahraničního stravného. Totéž platí i pro tvrzení a důkazy ohledně výše zahraničního stravného.

42. Ze shora uvedeného pak jednoznačně vyplývá, že žalobce ve stanovené lhůtě dle poučení soudu svá tvrzení vůbec nedoplnil, a důkazy na podporu svých (dosavadních) tvrzení navrhnul až po uplynutí soudem stanovené 30 denní lhůty.

43. K záznamům o provozu vozidla pak soud uvádí, že z (neúplných) tvrzení žalobce pak není vůbec zřejmé, kolik záznamů o provozu vozidla za předmětné období bylo (mělo být) vyplněno, za jaká období, a zda a kdy je žalobce žalované odevzdal. Žalobce pak byl srozuměn s názorem soudu v tom smyslu, že i pokud by prokázal, že předmětné záznamy o provozu vozidla zanechal ve vozidle, nelze tento postup považovat za předání. Navíc, jak vyplynulo z výpovědi žalované, takový postup předávání záznamů o provozu vozidla nebyl běžně aplikován. Pokud žalobce tato tvrzení podle shora uvedeného poučení vůbec (ani po uplynutí stanovené lhůty) nedoplnil, nezbývá tak, než uzavřít, že žalobce (co se týče zahraničního stravného) neunesl břemeno tvrzení ohledně tohoto nároku.

44. I pokud by snad břemeno tvrzení unesl, v žádném případě nemohl unést břemeno důkazní. Co se týče návrhu žalobce na výslech svědků, tomu soud vyhovět nemohl, neboť důkazní návrh byl žalobcem učiněn až po koncentraci řízení. Pokud byl žalobce zdravotně indisponován, nic mu nebránilo, aby požádal o prodloužení stanovené lhůty, popř. aby požádal o prominutí zmeškání lhůty podle ust. § 58 odst. 1 o. s. ř. Stejně tak nic nebránilo žalobci, aby soudu ve stanovené lhůtě navrhnul výslech výše uvedených svědků a jejich adresy doplnil až následně, popř. aby požádal o prodloužení lhůty k jejich sdělení. Nic takového však žalobce, zastoupený advokátem, který si nepochybně musel být vědom jak možných následků takového postupu, tak i možnosti nastalou situaci řešit (např. žádostí o prodloužení lhůty), neučinil. Pro doplnění soud dodává, že zamítnul i opakovaný návrh na výslech svědka , jméno FO, , když při posledním jednání nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, a nejedná se ani o důkaz, kterým by měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání, a které by žalobce nemohl bez své viny včas uvést. Soudu se takový postup žalobce jeví jako účelový, ve snaze o „nápravu“ svého předchozího procesní pochybení.

45. Pokud by pak soud vycházel pouze z důkazů, které byly uplatněny do koncentrace řízení, bylo by možné vyjít (kromě výše uvedených listinných důkazů, které ovšem nárok žalobce na vyplacení zahraničního stravného neprokazují) pouze z výpovědi žalobce proti kterému stojí výpověď žalované. Výpovědi žalobce a žalované si protiřečí, když žalobce tvrdí, že žalované doklady o provozu vozidla odevzdal, a že se s žalovanou dohodli na výši zahraničního stravného ve výši , částka, za den, a žalovaná tato tvrzení popírá. Tvrzení žalované ohledně výše zahraničního stravného pak podporuje písemné ujednání stran, podle kterého se základní zahraniční stravné řídí vyhláškou ministerstva financí č. 366/2016 Sb. Pokud by žalobce nebyl v prodlení se splněním této povinnosti, jeví se soudu jako nepravděpodobné, že by přesto byl o doložení dokladů o provozu vozidla byl žalobce žalovanou opakovaně žádán. Žádný z dalších provedených důkazů pak není způsobilý v tomto směru potvrdit či vyvrátit jakoukoliv z těchto výpovědí. Za dané situace, pokud v tomto směru důkazní břemeno tíží žalobce, nelze podle názoru dojít k jinému závěru, než že žalobce své důkazní břemeno v tomto ohledu neunesl, když neprokázal, že by žalované předal doklady o provozu vozidla ani to, že by mezi stranami bylo ujednáno, že výše zahraničního stravného bude činit , částka, za den. Pokud žalobce neprokázal předání dokladů o provozu vozidla, nemohla nastat splatnost této pohledávky podle ust. § 183 odst. 5 zákoníku práce.

46. Z výše uvedených důvodů soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku a žalobu ve shora naznačeném rozsahu částečně zamítnul.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobce byl pouze částečný. Soud proto náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a to podle úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků řízení. Předmětem řízení byla částka , částka, a , částka, (dle kurzu ČNB ke dni rozhodnutí v poměru , částka, za jedno euro se tedy jedná o částku , částka, ), tedy částka v celkové výši , částka, . Částečně (ohledně částky , částka, ) bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, když částečné zastavení ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. zavinil žalobce. Co se týče částky , částka, , v té byl žalobce úspěšný, a v částce , částka, (, částka, ) byla úspěšná žalovaná. Úspěch žalobce tedy představuje částka , částka, (29 %) a úspěch žalované představuje částka , částka, (71 %). Žalovaná má tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu nárok na náhradu 42 % účelně vynaložených nákladů. Žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem, který účtoval náklady řízení podle advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „AT“). Soud přiznal žalované náhradu za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu ze dne , datum, , účast na jednání u zdejšího soudu dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , a účast na jednání u zdejšího soudu dne , datum, ) po , částka, , v souladu s ust. § 7 bod 5. AT, v celkové výši , částka, . Soud žalované přiznal též paušální náhradu za 5 úkonů právní služby po , částka, v souladu s ust. § 13 odst. 3 AT v celkové výši , částka, . O DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a byla tak počítána ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení (21 % DPH z částky , částka, představuje částku , částka, ). Součet výše uvedených nákladů řízení představuje částku , částka, , přičemž při zohlednění míry úspěchu žalované ve výši 42 %, se jedná o částku , částka, . Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.