4 C 80/2026

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Janou Pošvářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 37 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky , částka, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do částky , částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobu podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Tento nárok žalobkyně uplatňuje na základě uzavřené smlouvy se žalovanou, dne , datum, , o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost a v její prospěch finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila měsíční splátku splatnou dne , datum, . Žalobkyně zaslala žalované první upomínku dne , datum, . Druhá upomínka byla žalované zaslána dne , datum, . Vzhledem k tomu, že na upomínky nebylo žalovanou reagováno, přistoupila žalobkyně ke zesplatnění jistiny úvěru v souladu s článkem 5. 5. smlouvy o úvěru dne , datum, . Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru, přičemž částka , částka, představuje náklady na dvě zaslané upomínky v souladu s čl. 5. 4. smlouvy o úvěru. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne , datum, .

2. Stanovisko žalované se nepodařilo zjistit, neboť se k návrhu nevyjádřila a k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto rozhodl bez její přítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.)“.

3. Z předsmluvní informace ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru, která byla poskytnuta žalované, vyplývá vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů, dodatečné předpoklady pro výpočet roční procentní sazby nákladů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dále jsou zde uvedené údaje o spotřebitelském úvěru samotném: tedy, že se jedná o neúčelový hotovostní úvěr jehož výše činí , částka, , tento úvěr bude poskytnut na bankovní účet žalované nejpozději do 10 pracovních dnů, úvěrová smlouva je uzavřena na dobu 12 měsíců, čerpané finanční prostředky je žalovaná povinna splatit ve 12 měsíčních splátkách po , částka, (představující úroky úvěru, měsíční splátka vede k uhrazení úroku bez umoření jistiny), splatných nejpozději k 15 dni v měsíce, přičemž současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Celková částka, kterou žalovaná uhradí tak představuje výši , částka, . Úroková sazba je představována 15 % měsíčně, RPSN činí 436 % p. a. Z dodatečné informace s tabulkou umoření vyplývá první splátka ke dni , datum, .

4. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , bylo zjištěno, že žalované byly potvrzeny výše uvedené parametry úvěru a došlo v této chvíli ze strany žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované. Ta byla provedena náhledem do příslušných databází, dále mělo dojít k nahlášení příjmu žalovanou a kontrole příjmu na bankovním účtu žalované. Žalovaná dále vyplnila dotazník o nákladech své domácnosti a tato skutečnost měla být ověřena bankovním účtem žalované. Stejně tak pomocí bankovního účtu mělo dojít k ověření dalších finančních závazků žalované. V bodě 5. 4. je uvedeno zpoplatnění první a druhé upomínky k úhradě dlužné částky ve výši , částka, za každou z nich.

5. Na základě potvrzení bezhotovostní platbou ve výši , částka, byla následně na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na účet žalované poskytnuta částka ve výši , částka, .

6. Upomínkou č. 1 ze dne , datum, byla žalovaná upozorněna na prodlení se splátkou splatnou , datum, , zároveň byla žalované naúčtována sankce za zaslání písemné upomínky ve výši , částka, .

7. Upomínkou č. 2 ze dne , datum, byla žalovaná upozorněna na prodlení se splátkou splatnou , datum, , zároveň byla žalované naúčtována druhá sankce za zaslání písemné upomínky ve výši , částka, .

8. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná upozorněna na možnost podání soudní žaloby. Tato byla téhož dne odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu žalované.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost a v její prospěch finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná byla povinna splatit ve 12 měsíčních splátkách po , částka, úroky úvěru, přičemž měsíční splátka vede k uhrazení úroku bez umoření jistiny, splatných nejpozději k 15 dni v měsíce, a současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Celková částka, kterou žalovaná uhradí tak představovala výši , částka, . RPSN činila 436 % p. a. Z dodatečné informace s tabulkou umoření vyplývá první splátka ke dni , datum, , do prodlení se žalovaná dostala se splátkou splatnou dne , datum, . Na tuto splátku byla žalovaná dvakrát upomínána, náklady na jednu upomínku činí dle úvěrové smlouvy částku , částka, . Úvěruschopnost žalované byla ověřena na základě vyplněných údajů žalovanou, kontrolou příjmů a výdajů z jejího bankovního účtu (dle tvrzení žalobkyně, samotné výpisy z bankovního účtu předloženy nebyly) a ověřením osoby žalovaná v dostupných registrech.

10. Pokud jde o právní posouzení, soud věc posuzuje podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen: občanský zákoník) a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného k datu uzavření smlouvy (dále jen: „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, .

12. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně neprokazuje, že při ověřování úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti, když ničím nedokládá, že ověřila deklarovaný příjem žalované. Žalobkyně sice tvrdí, že byl příjem (stejně jako výdaje či jiné finanční závazky) žalované ověřen pomocí jejího bankovního účtu, tato skutečnost však zůstává pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně řádně neověřila, jaká je rodinná situace žalované, zda má vyživovací povinnosti, odkud plyne její příjem, zda je zaměstnaná a kde, jaké jsou její konkrétní finanční závazky či platební minulost žalované k těmto závazkům. Veškeré předložené informace žalobkyní tak zůstaly jako nepodložené, resp. neprokázan tvrzení. Přitom právě poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Soudní dvůr v rozsudku ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně). K ověření úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, – a to zejména na část 5.1., 5.2. a 5.4.

13. Soud dále na tomto místě podotýká, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy není v tomto případě představována pouze neprokázaným ověřeným úvěruschopnosti žalované, ale také naplněním § 580 občanského zákoníku, kdy sjednané RPSN spotřebitelské smlouvy zjevně odporuje dobrým mravům. Byť je sjednaná úroková sazba na první pohled téměř neškodná, celkové RPSN ve výši 436 % je enormní, a takové jednání žalobkyně lze označit jako účelové a zneužívající a nemůže požívat ochrany; v podrobnostech soud odkazuje např. na odůvodnění rozsudku č. j. , spisová značka, , Okresního soudu , adresa, (dostupné na https://rozhodnuti.justice.cz/).

14. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Žalovaný předmět výše uvedené smlouvy, částku , částka, , převzala na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatila, a je povinna dle § 2991 odst. 2 o. z. toto bezdůvodné obohacení vrátit. Jak vyplynulo z listin předložených žalobkyní, žalovaná řádně uhradila tři splátky úvěru po , částka, (první splátka stanovená na , datum, , prodlení nastalo se splátkou , datum, , tj. uhrazen únor, březen a duben). Celkem žalovaná k rukám žalobkyně uhradila částku , částka, , výrokem I. tohoto rozsudku tak uložil soud žalované povinnost uhradit žalobkyni zbývající částku ve výši , částka, . Zbývající nároky žalobkyně soud, s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, výrokem II. zamítl.

16. K otázce zaplacení zákonného úroků z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného, soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří nepostupují dle zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru či postupují v rozporu se smyslem a účelem zákona o spotřebitelském úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný (zhruba v rozsahu 50 %), nepřiznal žádnému z účastníků jejich náhradu.