5 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 17 769,52 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 583,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 583,12 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky ve výši 7 186,40 Kč, s úrokem od 5. 9. 2019 do 20. 4. 2020 kapitalizovaným částkou 1 803,10 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 17 769,52 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 5. 2020 (který po vyslovení místní nepříslušnosti, postoupil dne 13. 1. 2022 věc Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci), upřesněnou dne 15. 9. 2022, domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 17 769,52 Kč s příslušenstvím, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu číslo [bankovní účet], na kterém žalobkyně na základě smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené dne 30. 6. 2013, resp. dle upřesnění žaloby dne 12. 6. 2015, poskytla žalovanému úvěr. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18,9 % spolu s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, žalovaný své povinnosti nedodržel; výzvou ze dne 4. 9. 2019 žalobkyně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky [bankovní účet]. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně disponovala s přehledem o příjmech a výdajích žalovaného, jež vyplývají z účtu, který pro žalovaného uvedla a mohla si tak učinit objektivní závěr o schopnostech žalovaného splácet.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Existence žalobkyně a její oprávnění poskytovat úvěr, byly zjištěny z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddílu B, vložka [číslo].

4. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta k datu žádosti 3. 4. 2013 se podává, že nabídka byla napočtena na základě příjmu chodícímu žalovanému na účet vedený u žalobkyně ve výši 17 512 Kč; žalovaný uvedl splátky mimo Českou spořitelnou ve výši 0 Kč, žalobkyně však dotazy do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuty úvěry: kreditní kartu mimo Českou spořitelnu s orientační splátkou 1 000 Kč, spotřební úvěr mimo Českou spořitelnu se splátkou 324 Kč, spotřební úvěr mimo Českou spořitelnu se splátkou 624 Kč a úvěr na stavební spoření mimo Českou spořitelnu se splátkou 3 815 Kč; splátka nového úvěrů činila 667 Kč - nové splátkové zatížení činilo 6 430 Kč.

5. Z úplného výpisu z účtu č. [bankovní účet] s názvem [jméno] [příjmení] za září 2012 plyne, že počáteční zůstatek činil 3 139,13 Kč, konečný zůstatek minus 99,46 Kč, mzda 18 029 Kč, kontokorent 0, za říjen 2012 plyne, že počáteční zůstatek činil minus 99,46 Kč, konečný zůstatek minus 103,29 Kč, mzda 17 299 Kč, kontokorent 0, nebyla provedena platba ve výši 260 Kč pro nedostatečný zůstatek na účtu, za listopad 2012 plyne, že počáteční zůstatek činil minus 103,29 Kč, konečný zůstatek plus 350,05 Kč, mzda 17 294 Kč, kontokorent 0, nebyla provedena platba ve výši 260 Kč pro nedostatečný zůstatek na účtu, za prosinec 2012 plyne, že počáteční zůstatek činil 350,05 Kč, konečný zůstatek minus 122,97 Kč, mzda 16 717 Kč, kontokorent 0, nebyla provedena platba ve výši 260 Kč pro nedostatečný zůstatek na účtu, za leden 2013 plyne, že počáteční zůstatek činil minus 122,97 Kč, konečný zůstatek plus 90,48 Kč, mzda 18 057 Kč, nebyla provedena platba ve výši 260 Kč pro nedostatečný zůstatek na účtu, za únor 2013 plyne, že počáteční zůstatek činil 90,48 Kč, konečný zůstatek plus 319,24 Kč, mzda 17 427 Kč, nebyla provedena platba ve výši 260 Kč a 655,82 Kč pro nedostatečný zůstatek na účtu, za březen 2013 plyne, že počáteční zůstatek činil 319,24 Kč, konečný zůstatek minus 115,76 Kč, mzda 17 057 Kč, nebyla provedena platba ve výši 260 Kč a 649,42 Kč pro nedostatečný zůstatek na účtu.

6. Na základě Smlouvy o kontokorentním úvěru se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne kontokorentní úvěr v celkové výši 15 000 Kč, když žalovaný má možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu číslo [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat a zaplatit úroky z úvěru a další ceny. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 18,9 % ročně. K úvěru nebyly sjednány žádné pravidelné splátky, bylo dohodnuto, že celý úvěr, včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru bude splacen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy žalovaný začne úvěr čerpat. Úvěr splatí tak, že nejpozději v poslední den této lhůty zajistí, že je na jeho účet budou vloženy nebo převedeny peníze v dostatečné výši tzn., že zůstatek na účtu bude dorovnán tak, aby nebyl záporný. Pokud celý úvěr, včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru žalovaný řádně splatí kdykoliv v průběhu lhůty jednoho roku, může úvěr opětovně čerpat až do sjednané výši, a to i opakovaně. Úroky z úvěru jsou splatné vždy v poslední den každého kalendářního měsíce, budou zaplaceny tak, že si je tento den žalobkyně odečte z kladného zůstatku na účtu žalovaného a pokud to nebude možné, přičte je k jistině úvěru - tím se úroky stanou součástí jistiny úvěru. Pokud úvěr nebo jiný dluh ze smlouvy nebude uhrazen řádně a včas, bude žalovaný platit řádný úrok z úvěru a navíc úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu ve výši a za podmínek uvedených v ceníku a také náklady spojené s případným vymáháním úvěru. Nebude-li zaplacen dluh v prodlení nebo nedohodnou-li se účastníci na podmínkách jeho zaplacení, může žalobkyně požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. V souvislosti s úvěrem bude žalovaný platit cenu za správu účtu ve výši podle ceníku; případné náklady za zasílání výpisů z účtu poštou dle příslušného ceníku provozovatele poštovních služeb; ceny spojené s jednotlivými způsoby čerpání úvěru ve výši dle ceníku; ceny za doplňkové služby, pokud budou v souvislosti s úvěrem sjednány, ve výši dle ceníku. Ze smlouvy není zřejmé, kdy byla uzavřena, z obsahu smlouvy plyne, že byla uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze Všeobecných obchodních podmínek se podává, že osobní účet je platební účet určený pro spotřebitele. S osobním účtem je možné využívat řadu souvisejících služeb. Kontokorentní úvěr umožňuje přečerpávat až do sjednaného limitu aktuální zůstatek na účtu. Z ceníku [obec] [anonymizováno] pro bankovní obchody účinném od 1. 2. 2016 plyne, že je za službu moje zdravé finance sjednanou od 1. 2. 2016 účtována základní cena 100 Kč měsíčně při splnění podmínek služby moje zdravé finance je měsíčně zdarma.

7. Z úplného výpisu z účtu č. [bankovní účet] s názvem [jméno] [příjmení] za březen 2018 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 15 373,21 Kč (když žalovaný celkem splatil 9 000 Kč, čerpal částku ve výši 18 662,80 Kč, počáteční zůstatek činil minus 5 710,41 Kč), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 144,35 Kč, za duben 2018 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 14 752,27 Kč (když žalovaný celkem splatil 9 000 Kč, čerpal 8 379,06 Kč a nedoplatek z předchozího měsíce činil 15 373,21 Kč), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 234,19 Kč, za květen 2018 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 14 417,36 Kč (když žalovaný celkem splatil 10 000 Kč, čerpal 9 665,09 Kč a nedoplatek z předchozího měsíce činil 14 752,27 Kč), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 244,13 Kč, za červen 2018 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 14 057,41 Kč (když žalovaný celkem splatil 10 000 Kč, čerpal 9 640,05 Kč a nedoplatek z předchozího měsíce činil 14 417,36 Kč), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 236,11 Kč, za červenec 2018 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 3 635,01 Kč (když žalovaný celkem splatil 12 000 Kč, čerpal 1 577,60 Kč a nedoplatek z předchozího měsíce činil 14 057,41 Kč), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 138,12 Kč, za srpen 2018 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 13 497,44 Kč (když žalovaný celkem splatil 10 000 Kč, čerpal 19 862,43 Kč a nedoplatek z předchozího měsíce činil 3 635,01 Kč), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 160,91 Kč, za září 2018 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 13 235,93 Kč (když žalovaný celkem splatil 10 000 Kč, čerpal 9 738,49 Kč a nedoplatek z předchozího měsíce činil 13 497,44 Kč), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 228,30 Kč, za říjen, listopad a prosinec 2018 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 13 235,93 Kč (nebylo čerpáno ani hrazeno), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč za každý měsíc, debetní úrok ve výši 244,13 Kč za měsíc říjen, ve výši 236,25 Kč za měsíc listopad a ve výši 244,13 Kč za měsíc prosinec, dále jsou účtovány ceny za služby ve výši minus 900 Kč, a to za měsíce listopad a prosinec, za leden 2019 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 10 083,12 Kč (když žalovaný celkem splatil 3 152,81 Kč a nedoplatek z předchozího měsíce činil 13 235,93 Kč), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč a debetní úrok ve výši 244,13 Kč, za únor a březen 2019 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 10 083,12 Kč (nebylo čerpáno ani hrazeno), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč za každý měsíc, debetní úrok ve výši 220,50 Kč za měsíc únor a ve výši 244,13 Kč za měsíc březen, za duben až září 2019 plyne, že dluh na jistině kontokorentu činil 10 583,12 Kč, (když v dubnu žalovaný čerpal 500 Kč a nedoplatek z předchozího měsíce činil 10 083,12 Kč, od května do září nebylo čerpáno ani hrazeno), jako minusové položky jsou uvedeny Cena za služby moje zdravé finance ve výši 100 Kč za každý měsíc vyjma července, debetní úrok ve výši 236,25 Kč za měsíc duben, ve výši 244,13 Kč za měsíc květen, ve výši 236,25 Kč za měsíc červen a ve výši 244,13 Kč za měsíc červenec.

8. Za období od 31. 10. 2018 do 31. 12. 2018 byly k účtu č. [bankovní účet] účtovány poplatky v celkové výši 300 Kč za službu moje zdravé finance (výpis poplatků).

9. V listině podklad pro soudní řízení je uvedena celková požadovaná částka spolu s řádným úrokem a úrokem z prodlení.

10. Z přípisu ze dne 16. 7. 2019 se podává, že žalovaný byl upozorněn, že na jeho účtu [číslo] je dluh po splatnosti, který vznikl přečerpáním limitu kontokorentu, ve výši 2 526 Kč, žalovaný je vyzýván, nechť tuto částku uhradí nejpozději do 31. 8. 2019, nebude-li částka uhrazena bude žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 17 526 Kč a zároveň 1. 9. 2019 vypoví smlouvu o poskytnutí úvěru na tomto účtu.

11. Dne 4. 9. 2019 byla žalobkyní vyhotovena poslední výzva před podáním žaloby; žalovaný byl vyzván, aby neprodleně vyrovnal dlužnou částku ve výši 17 769,52 Kč, která byla z účtu [číslo] převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků číslo [bankovní účet]. Dle předložené obálky byla zásilka podána 6. 9. 2019, uložena do 25. 9. 2019, 26. 9. 2019 nepřijata a následně vrácena zpět žalobkyni.

12. Předžalobní výzva byla vyhotovena 23. 4. 2020; žalovaný byl vyzván, aby uhradil částku 20 745,07 Kč s příslušenstvím nejpozději do pěti dnů ode doručení výzvy a upozorněn, že nedojde-li k zaplacení, je tento dopis předžalobní výzvou zaslanou v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř.; z poštovního podacího archu plyne, že výzva byla 23. 4. 2020 odeslána žalovanému na adresu [adresa].

13. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Žalobkyně a žalovaný projevili vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému opakovaně úvěr až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat a zaplatit úroky z úvěru ve výši 18,9 % ročně a další ceny. Od března roku 2018 žalobkyně (při zůstatku z února 2018 – 5 710,41 Kč) poskytla žalovanému celkem částku ve výši 83 735,93 Kč, žalovaný uhradil celkem částku ve výši 73 152,81 Kč. V době posuzování úvěruschopnosti žalovaného vykazoval jeho osobní účet vedený žalobkyní minusové zůstatky, z důvodu nedostatečných zůstatků na účtu nebyly prováděny všechny inkasní platby, v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky mimo [anonymizována dvě slova], žalobkyně však zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuty 4 úvěry. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván přípisem ze dne 4. 9. 2019, který mu byl odeslán dne 6. 9. 2019. Předžalobní výzva byla vyhotovena dne 23. 4. 2020 a téhož dne byla žalovanému odeslána. Nebylo prokázáno, že žalovaný měl sjednánu službu moje zdravé finance.

14. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku, ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru); jedná se o smlouvu spotřebitelskou. Účastníci měli uzavřít smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ve spojení s ustanovením § 2, § 5, § 6 a s přílohami č. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má věřitel vycházet z informací spotřebitele a zároveň z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů. Povinností věřitele je i nahlédnout do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích spotřebitele, pokud lze ze shromážděných informací usuzovat, že spotřebitel již byl nebo stále je v jiném úvěrovém vztahu. Z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Pouze pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 občanského zákoníku (právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ustanovení § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Zároveň články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

15. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu Costa v . Enel ze dne 15. července 1964, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. Zásada nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

16. Soud shledává, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, když žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Jedná se o vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu potenciálního úvěrového dlužníka (srovnej: VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer. ASPI_ID KO145_2010CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: [číslo]). Žalobkyně nejednala čestně a spravedlivě, když poskytla úvěr žalovanému, jehož osobní účet vedený žalobkyní vykazoval minusové zůstatky („ žil od výplaty k výplatě“), z důvodu nedostatečných zůstatků na tomto účtu žalobkyně neprováděla všechny inkasní platby a navíc žalobkyně zjistila, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl nepravdivé údaje.

17. Absolutní neplatnost znamená, že smlouva o úvěru je neplatná od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka]). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. S ohledem na shora uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud rozhodl, jak výše uvedeno, neboť žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet zápůjčku nepostupovala s odbornou péčí; smlouvu tak soud shledal absolutně neplatnou a žalobkyni přiznal pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou, o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil (83 735,93 Kč - 73 152,81 Kč = 10 583,12 Kč). O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

19. Jelikož doba splnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, má soud za to, že je třeba vycházet per analogiam z ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, § 1959 občanského zákoníku ve spojení s původní judikaturou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. [spisová značka]). Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1959 občanského zákoníku se podává, že neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do 10 dnů. Splatnost závazku soud odvozuje z data, kdy byla žalovanému doručena žaloba, tj. 24. 10. 2022, lhůta pro plnění (ihned) uplynula dne 31. 10. 2022 a od 1. 11. 2022 je žalovaný v prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení. Soud poznamenává, že splatnost závazku nebylo možné odvodit z přípisů určených žalovanému ani z předžalobní výzvy, když nebylo prokázáno, kdy se tyto listiny dostaly do dispoziční sféry žalovaného.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. [ústavní nález]) a zčásti úspěšný žalovaný by tak měl právo na náhradu nákladů řízení; žádné mu však nevznikly.

21. Soud poznamenává, že svou neúčastí na jednání žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. - poučovací povinnost plynoucí z uvedeného ustanovení, přichází v úvahu v průběhu jednání. Vzhledem k tomu, že se jednání žalobkyně, ani její právní zástupce vědomě nezúčastnili, nemohl být tento institut použit (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka].