5 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 13 553,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částku ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky v celkové výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne , datum, , domáhá se žalobkyně zaplacení částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , splatný dne , datum, . Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku , částka, . Svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele žalobkyně naplnila kontrolou v několika registrech, důsledným zjišťováním kreditního skóre žalovaného a výpočtem tzv. MLS - tedy částky, která klientovi zbývá po odečtení všech mandatorních výdajů.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Existence žalobkyně byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v , Anonymizováno, , oddíl B, vložka , Anonymizováno, , z kterého plyne, že jako předmět podnikání společnosti je od , datum, je zapsána činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. Oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru plyne z informace České národní banky; datum oprávnění k činnosti , datum, .

4. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný před uzavřením smlouvy tento závazek: osobní úvěr na , částka, – počáteční datum , datum, , konečné datum , datum, , zbývá uhradit , částka, , výše měsíční splátky , částka, . Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta (karta klienta) měly činit příjmy žalovaného , částka, , příjmy ostatních členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem , částka, ; dne , datum, byly prověřeny registry ISIR, SOLUS, CRIBIS.

5. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že tato byla dne , datum, uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na účet číslo , č. účtu, úvěr ve výši , částka, s roční úrokovou sazbou 0 %, splatný dne , datum, tak, že celková výše splátky bude činit , částka, . Splatnost úvěru lze prodloužit korunovým odkladem, a to o 30 dnů od původního data splatnosti tak, že nejpozději 15 dnů po splatnosti úvěru žalovaný uhradí částku ve výši , částka, . V případě, že žalovaný nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, může žalobkyně žalovanému naúčtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši , částka, za měsíc a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Kč. Tyto údaje korespondují s údaji, které byly žalovanému poskytnuty dle Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle sazebníku platného od , datum, činí ověřovací poplatek (který slouží k ověření, že bankovní účet, na který mají být poslány peníze, je žalovaného) , částka, ; poplatek za poskytnutí úvěru činí , částka, za každých , částka, zapůjčených na 30 dní; poplatek za korunový odklad činí , částka, za každých půjčených , částka, , poplatek za expres výplatu úvěru činí , částka, .

6. Podle výpisů čerpání splátek a úhrad pro smlouvu , Anonymizováno, je zřejmé, že žalovaný načerpal částku ve výši , částka, (též výpis z účtu a opis výpisu) a uhradil celkem částku , částka, (dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, ).

7. Dne , datum, byla vyhotovena předžalobní výzva, žalovaný byl vyzván, nechť uhradí dlužnou částku ve výši , částka, do , datum, (výzva), dne , datum, byla tato výzva odeslána žalovanému na adresu , adresa, (podací arch).

8. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

9. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: dne , datum, projevili žalovaný a žalobkyně vůli uzavřít smlouvu o úvěru, žalobkyně poskytla žalovanému peníze ve výši , částka, , žalovaný se zavázal vrátit peníze ve výši , částka, do , datum, . Splatnost byla prodloužena do , datum, . Žalovaný uhradil celkem částku ve výši , částka, . Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně prověřila registry ISIR, SOLUS, CRIBIS. Žalovaný byl zatížen osobním úvěrem ve výši , částka, , kde zbývalo uhradit , částka, , výše měsíční splátky činila , částka, . Žalovaná zohlednila příjmy žalovaného , částka, , příjmy ostatních členů domácnosti , částka, , splátky jiným společnostem ve výši , částka, – žalobkyně nedoložila, jakým způsobem tyto informace ověřila.

10. Pokud jde o právní posouzení, soud věc posuzuje podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen: občanský zákoník) a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného k datu uzavření smlouvy (dále jen: „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, .

11. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně neprokazuje, že při ověřování úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti, když ničím nedokládá, že ověřila deklarovaný příjem a zaměstnání žalovaného. Poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Soudní dvůr v rozsudku ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně). K ověření úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, – a to zejména na část 5.1., 5.2. a 5.4.

12. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a částkou, kterou žalovaný uhradil. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, soud nepřiznává úroky z prodlení.

14. O lhůtě k plnění rozhoduje soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti ukládá splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznává žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 47,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Žalobkyni nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů za písemné podání ze dne , datum, , spočívající v doplnění žalobních tvrzení, když tato tvrzení měla být obsažena již v žalobě.

16. Soud poznamenává, že svou neúčastí na jednání žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. - poučovací povinnost plynoucí z uvedeného ustanovení, přichází v úvahu v průběhu jednání. Vzhledem k tomu, že se jednání žalobkyně, ani její právní zástupce vědomě nezúčastnili, nemohl být tento institut použit (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, .