5 C 119/2020

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému titul . jméno příjmení , advokátem, IČO se sídlem adresa o ochranu rušené držby <b>I. Žaloba na ochranu rušené držby, jíž se žalobkyně domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se zásahu v podobě obtěžování hlukem jím chovanými psy ve výběhů na dvoře budovy [adresa] a na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Horní Pěna, obec Horní Pěna nad míru obvyklou místním poměrům pronikajícím do budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno], a na pozemky parc. č. st. [anonymizováno], parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Horní Pěna, obec Horní Pěna a dále, aby mu byla uložena povinnost, aby do tohoto výběhu v době od 6,00 hodin do 21,00 hodin umísťoval pouze jedno chované zvíře a v době od 21,00 hodin do 6,00 hodin do výběhu neumísťoval žádné zvíře, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobou doručenou podepsanému soudu dne [datum] domáhá se žalobkyně, vlastnice pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa] a dále pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek], kde od roku 2015 provozuje [anonymizováno] [ulice], aby žalovanému byly uloženy ve výroku uvedené povinnosti. Uvedla, že žalovaný, fyzická osoba podnikatel, od [datum] provozuje v budově [adresa], jež je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a na pozemcích p. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], živnost - chov zvířat a jejich výcvik (v roce 2019 zaregistroval chovnou stanici z pěti a více fenami), chovaná zvířata prodává pod obchodní značkou„ [anonymizováno]“. Od [datum] žalobkyně zaznamenala zvýšené imise hluku vycházející z provozovny žalovaného. Imise hluku výrazně překračují hladinu v místě obvyklou a jsou způsobeny vyšším počtem chovaných zvířat a jejich celodenním umístěním ve vybudovaném výběhu. Zvířata jsou zavřená ve výběhu i přes noc a svým štěkáním se dožadují přítomností žalovaného či jeho rodinných příslušníků, není výjimkou, že štěkají celou noc. Žalobkyně od svých hostů zaznamenala stížnosti na zvýšené imise hluku, produkovanými imisemi hluku je znemožněno obvyklé užívání posezení umístěného na pozemku par. [číslo] či větrání vnitřních prostor nemovitosti v nočních hodinách, neboť intenzita štěkotu psů často neumožňuje ani běžnou komunikaci vedle sebe sedících osob; zároveň je výrazně snížena kvalita spánku osob obývajících nemovitosti. Žaloba je podána v běžící prekluzivní lhůtě 6 týdnů od [datum], kdy se o rušení držby a osobě rušitele dozvěděla.

2. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, když žaloba na ochranu držby je v této věci pojmově vyloučena, žalobkyně by se musela domáhat ochrany žalobou negatorní, ale i tato by byla zcela nedůvodná. Žalovaný je majitelem chovatelské stanice, zabývá se chovem plemene Color Full Yorkshire Terrier. Tito psi jsou nejraději doma, do výběhu jsou pouštěni většinou jednotlivě, stejně tak venčeni. Štěkají méně než ostatní psi ve vsi, většinou štěkají pouze, pokud reagují na nějaký podnět, např. na štěkot ostatních psů ve vsi, nebo pokud jsou úmyslně vyprovokováni. Provokací se dopouští partner jednatelky žalobkyně pan [příjmení], který úmyslně obchází bydliště žalovaného, dráždí psy a plive po nich. Psi žalovaného jsou jinak klidní, žalovaný nezaznamenal žádné jiné stížnosti lidí ze vsi. Nejbližší sousedi – manželé [příjmení] bydlící od žalovaného 5-6 metrů si nikdy na štěkot jeho psů nestěžovali. Tím spíše nemůže chov psů žalovaného obtěžovat žalobkyni, jejíž nemovitost se nachází ve vzdálenosti kolem 110 metrů. V [obec] má psa skoro každý druhý, řada lidí má psů hned několik, např. [příjmení] mají knírače, [příjmení] několik drsnosrstých jezevčíků. [jméno] mopse a dalšího psa neurčité rasy, sousedka žalobce čivavu, sama jednatelka žalobkyně má většího psa a její dcera další dva psy. Ve vsi se navíc nachází zoologická zahrada (vzdálená od žalobkyně cca 300 metrů), kde na 10 ha chovají přes 100 druhů zvířat, řada z nich je velmi hlučných, jako např. lvi, rysi, opice, papoušci, hyeny, velbloudi, pštrosi, kteří jsou hluční i v noci a brzy ráno. Chov psů, jejich štěkot, stejně jako projevy jiných zvířat jsou v místě zcela běžné. Žalobkyně neprokázala, že by štěkot psů právě žalovaného přesáhl míru přiměřenou místním poměrům a podstatně ji tak omezila v užívání jeho nemovitosti. Žalovaný považuje za nutné uvést, že tato žaloba je pokračováním šikanózního jednání jednatelky žalobkyně a jejího partnera vůči žalovanému a jeho družce a navazuje na celou řadu nedůvodných stížností a udání.

3. Soud ve věci v souladu s ustanovením § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen: o. s. ř.) nenařizoval jednání. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: žalobkyně vykonává subjektivní právo držitele k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], kde od roku 2015 provozuje penzion – [anonymizováno] [ulice] (internetové stránky žalobkyně). Žalovaný podniká jako fyzická osoba pod identifikačním [číslo] s oborem činnosti, mimo jiné, chov zvířat a jejich výcvik; zabývá se chovem malého společenského plemene jorkšírský teriér, z předložených dokladů je zřejmé, že tuto činnost zahájil v roce [datum], na adrese [obec a číslo] nejpozději od [datum]. Nemovitosti účastníků jsou odděleny zelení a cestou (snímky z katastrální mapy).

4. Současná posesorní ochrana držby vychází po obsahové stránce z úpravy Obecného zákoníku občanského č. 946/1811 Sb. z. s. (ustanovení § 339 a násl.) a lze tedy vycházet z judikatury a komentářů k příslušným ustanovením tohoto předpisu, když na tuto literaturu odkazují i komentáře a publikace týkající se současné právní úpravy.

5. K charakteru řízení ve věcech ochrany z rušené držby srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1672/17, dle kterého je řízení svou povahou srovnatelné s řízením o předběžném opatření, neboť, jak vyplývá z ustanovení § 177 až § 180 o․ s. ř., rozhodnutím soudu není jakkoli prejudikována případně sporná otázka právních vztahů, které stojí v pozadí rušené držby, soud se v řízení omezuje na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (ustanovení § 178 o. s. ř.). Jednání v prvním stupni přitom není třeba nařizovat. Výsledkem řízení je rozhodnutí, které do práv a povinností účastníků zasahuje nikoli konečným způsobem, když úkolem soudu je poskytnout ochranu před zřejmým zásahem do posledního fatického stavu a zabezpečit mezi dotčenými osobami pořádek a klid. Aktivně legitimován k podání žaloby je ten, jehož fakticky pokojný stav byl zřejmým zásahem narušen a pasivně legitimován ten, kdo svým jednáním zasahuje. Soud nechrání právo, ale poslední faktický stav, který nemusí být v souladu s právem – právní stav ustupuje fakticitě (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4306/18).

6. V possesoriu jde jen o ochranu a obnovení posledního stavu držby ([příjmení], J., [příjmení], F. a kol.: Komentář k československému obecnému občanskému zákoníku a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý. [obec]: V. [jméno] 1935, 143 s.).

7. Autor uznávaného díla o držbě, snad nejslavnější český právník [jméno] [příjmení] mezi příklady rušení držby uváděl odepření přístupu k drženému pozemku, uzavření vodovodu majitelem domu, zatarasení cesty poraženými stromy, vstup, chůzi a jízdu po cizím pozemku, rozšiřování práva cesty, stavbu na cizím pozemku, nátěr cizí zdi, rozšiřování držby práva přes dosavadní míru. Musí jít o volní čin; nestačí, když např. vichřice zlomí strom a ten dopadne na sousední pozemek (rušením tu však může být pasivita "vlastníka stromu", který nepodnikne nic pro odstranění stromu ze sousedova pozemku) - [příjmení], J., [příjmení], D., [příjmení], J.: [ulice] práva podle nového občanského zákoníku. Leges, ASPI ID MN82CZ.

8. Autoři jako Antonín Randa, František Rouček a Jaromír Sedláček zastávali názor, že posesorní žalobou se nelze bránit proti imisím: Je otázkou, zda se lze posesorní žalobou bránit proti imisím. [příjmení] [jméno]„ není rušením, když poškození dosavadního faktického užívání stalo se bez skutečného vsažení v prostorovou sféru vlády držitelovy“; jako příklad uvedl mimo jiné rušení hlukem nebo„ chodem parou hnaného elektrického přístroje“. Rušením držby podle něj není, ohrožují-li ji„ bez našeho přičinění“ přírodní síly působící na sousední pozemek – kameny z hráze, písek, prach, kouř„ z našeho pozemku“, stejně jako větve a kořeny z něj vyrůstající (v těchto případech Randa uznává nárok na odstranění a náhradu škody, to je ovšem již jiný nárok než z rušené držby). Není jím ani obtěžování zápachem a hlukem (Randa, Šikl, 1890, s . 132, 137 a násl.; pokud jde o působení přírodních sil, podobně Sedláček, Rouček, 1935, s . 147). Dále je třeba vzít v úvahu, že za porušení držby se považovalo jen jednání volní. Naproti tomu V. Knapp posesorní ochranu proti imisím připouští (Knapp, 1993). Zřejmě bude třeba připustit ochranu proti těm imisím, které mají původ v chování rušitele a mají„ hmotnou“ podstatu. Patrně však nebude možno vyloučit ani ochranu proti„ nehmotným“ imisím dosahujícím mimořádné intenzity; i hlukem lze nejen rušit držbu, ale i znemožnit fyzické užívání drženého pozemku. Věc je ovšem sporná, a to mimo jiné i proto, že by v tomto případě bylo ke zjištění, zda došlo k zásahu do držby, třeba rozsáhlejší dokazování, které se v posesorním řízení nepředpokládá (Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 115 s . Není jisté, nakolik se lze takto bránit proti obtěžování nepřímému - tzv. imisím (viz kapitolu III., bod [příjmení]; ve starší literatuře na to byly různé názory). Patrně bude třeba připustit ochranu proti těm imisím, které mají mimořádnou intenzitu; i velkým hlukem lze nejen rušit držbu, ale i znemožnit fyzické užívání drženého pozemku (srovnej Bičovský, J., Hrabánek, D., Spáčil, J.: Sousedská práva podle nového občanského zákoníku. Leges, ASPI ID MN82CZ).

9. Obecný zákoník občanský upravoval ochranu držby v § 339 až § 348 a k ochraně držby poskytoval dva druhy žalob: žalobu pro rušení držby a žalobu pro vypuzení z držby. Jako právní prostředek při rušení jakékoli držby, při ohrožení držby stavbou nové budovy či díla nebo bouráním staré stavby či díla, nebo při ohrožení stavbou, která hrozí zřícením, sloužila tzv. žaloba pro rušení držby. Tento druh žaloby sloužil v klasickém římském právu i k ochraně proti imisím, v obecném zákoníku občanském však byla držba proti imisím chráněna v rámci ochrany vlastnického práva. Proto držitel, který zažaloval vlastníka sousedního pozemku (strojírnu) žalobou pro rušenou držbu z důvodu, že soused působí v celém okolí hluk a otřásání půdy, u soudu neuspěl, neboť Nejvyšší soud uvedl, že hřmot sám o sobě není ještě žádným rušením držby sousedního domu. Pokud tam dříve hluku nebylo, bylo to výhodou žalobce, na udržování klidu však nemá žádný nárok. Kromě žaloby pro vypuzení z držby mohl držitel k uchování držby použít v případě, že by soudcovská pomoc přišla příliš pozdě (hrozící nebezpečí) i nutnou obranu – Mgr. Martina Šuláková, Řízení o žalobách z rušené držby. ASPI ID LIT46032CZ.

10. Držbu rušiti nemusí:

148. Majitel elektrické ústřední stanice, obtěžuje-li hlukem (Gl. U. 12.136) - Sedláček, J., Rouček, F. a kol.: Komentář k československému obecnému občanskému zákoníku a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý. Praha: V. Linhart 1935, 153 - 154 s.).

11. Podle ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Podle odst. 2 jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.

12. Ustanovením § 1013 odst. 1 občanského zákoníku jsou zakázány pouze přímé imise (o přímou imisi jde pak tehdy, mají-li vlastnické úkony v zápětí bezprostřední účinky nejen na vlastní pozemek, nýbrž i na pozemek sousedův, anebo vůbec jen na tento pozemek - Vážný 4958). Přímé jsou imise, přivedené přímo na sousedův pozemek a soud má s ohledem na výše uvedené za to, že u přímých imisí posesorní žalobu uplatnit lze. Nepřímé imise, jsou zakázány pouze tehdy, pokud jsou nad míru přiměřenou poměrům, tzn. že nepřímé imise přiměřené poměrům a omezující obvyklé užívání pozemku nikoliv podstatně, jsou zákonem dovoleny - srovnej R 37/1985, část A bod 6, nemůže se tedy jednat o svémoc. Pro posouzení otázky, zda nepřímé imise (štěkot chovaných psů) jsou rušením držby, by bylo nezbytné zjistit, zda se jedná o imise nad míru přiměřenou místním poměrům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 22 Cdo 2296/2006) a současně podstatně omezující obvyklé užívání pozemku; je třeba přihlédnout k intenzitě hluku; k době, kdy k rušení dochází a jak dlouho trvá; dále posoudit, zda jde u rušení jednorázové či opakované; soud musí učinit výslovné skutkové zjištění ohledně intenzity zvuku. Dle názoru soudu však v rámci žaloby z rušené držby nelze tuto otázku vůbec posuzovat, a to s ohledem na charakter řízení srovnatelného s řízením o nařízení předběžného opatření, žalobu z rušené držby lze užít pouze tehdy, když svémoc plyne již ze samotného zásahu. Soud se přiklání k názoru, že žalobou z rušené držby se nepřímým imisím bránit nelze (srovnej usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 20 C 72/2014-23, ASPI), a proto žalobu zamítá, zároveň zdůrazňuje, že posesorní žalobou se lze domáhat jednak zákazu dalšího rušení a jednak uvedení v předešlý stav (srovnej Sedláček, J., Rouček, F. a kol.: Komentář k československému obecnému občanskému zákoníku a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý. Praha: V. Linhart 1935, 144 s., nelze tedy vyhovět požadavku žaloby stanovit žalovanému povinnost, aby byl ve výběhu pouze jeden pes (popř. v noci žádný pes).

13. Soud poznamenává, že ochranu proti imisím lze uplatnit negatorní žalobou; s tím, že se nelze domáhat, aby žalovanému bylo uloženo něco konat (srovnej Rc 3/1988 - u žalob z imisí se lze návrhem na zahájení řízení domáhat jen uložení povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení).

14. Zároveň soud poznamenává, že pokud by se jednalo o imise z úředně povoleného zařízení, tak lze uplatnit pouze nárok na náhrady újmy v penězích (ustanovení § 1013 odst. 2 občanského zákoníku).

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému jako účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobkyni v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky [částka] za vyjádření se k žalobě včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] Lhůta pro plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.