5 C 158/2022

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 24 681,47 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení další částky v celkové výši 11 673,47, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 256,57 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 17,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9,79 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 690 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 14 012,93 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku částku ve výši 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou podepsanému soudu dne 20. 5. 2022 domáhá se žalobkyně po žalované, zaplacení částky ve výši 24 681,47 Kč (14 012,93 Kč jistina, 6 824,99 Kč nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru, 1 294,36 Kč nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru, 2 507,15 Kč nesplacený inkasní poplatek, 42,04 Kč smluvní pokuta), kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 256,57 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 17,28 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9,79 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 690 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 14 012,93 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, když mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] [IČO] a žalovanou byla dne 25. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též:„ smlouva“). Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč; spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 25. 11. 2021 Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky představují souhrn nákladů, které žalobkyně vynaložila ve snaze smírného mimosoudního řešení věci. Ceník nákladů mimosoudního byl žalované zaslán v dopise ze dne 1. 2. 2022. Žalovaná byla v dopise výslovně informována, že pokud nepřistoupí na mimosoudní řešení věci či neposkytne součinnost, bude si žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady, jejichž nacenění bylo v dopise uvedeno. Částka ve výši 690 Kč představuje náklady za 1 obyčejný dopis ve výši 39 Kč a za 3 osobní návštěvy v místě bydliště žalované ve výši 651 Kč Tyto náklady byly naúčtovány s ohledem na ceny pohonných hmot a mzdové náklady pověřeného zaměstnance žalobkyně. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2022. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 1 992 Kč.

2. Existence společnosti [právnická osoba], a její oprávnění poskytovat úvěr, byly zjištěny z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] (dále jen:„ [anonymizována dvě slova]“) a z výpisu seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu.

3. Existence žalobkyně byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Hradci Králové, oddíl C, vložka [číslo].

4. Při posouzení úvěruschopnosti žalované [právnická osoba] [anonymizováno] vycházela z potvrzení o výši příjmu (z kterého se podává, že žalovaná byla zaměstnána u [právnická osoba] od 1. 4. 2020 na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč, kdy jí byla na základě výkonu rozhodnutí srážena částka ve výši 2 000 Kč), částka ve výši 24 000 Kč byla zohledněna jako příjem žalované, jako výdaje žalované byla zohledněna částka na bydlení ve výši 1 000 Kč, další náklady ve výši 3 860 Kč a srážky ze mzdy ve výši 2 000 Kč. Výběr byl určen na adrese [adresa] (žádost o úvěr).

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalovaná informována o druhu úvěru, jeho výši, počtu a výši splátek, nákladech úvěru, o smluvních pokutách (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

6. Na základě Smlouvy o úvěru [číslo] žalobkyně poskytla dne 25. 9. 2020 žalované v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku ve výši 27 888 Kč (jistina, úrok v celkové výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu a každá další splátka do zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky se podává, že byla uzavřena dne 22. 12. 2021 mezi [právnická osoba] [anonymizováno], jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, postupník s postupitelem se dohodli na postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru, které uzavřel jako věřitel se svými klienty s příslušenstvím a se všemi právy s nimi spojenými, specifikovaných v příloze [číslo] – seznamu pohledávek. Z přílohy [číslo] seznamu postoupených pohledávek - plyne, že postoupena byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] uzavřené dne 25. 9. 2020 Dohoda o úplatě za postoupení pohledávek byla uzavřena dne 22. 12. 2021 s tím, že úplata bude uhrazena na účet číslo [bankovní účet] (dohoda). Z potvrzení o provedení transakce plyne, že dne 22. 12. 2021 byla na účet [bankovní účet] z účtu žalobkyně převedena nespecifikovaná částka. Dopisem ze dne 11. 1. 2022 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky a vyzvána k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Dle podacího archu jí byl odeslán doporučeně dne 12. 1. 2022. Další oznámení o postoupení bylo vyhotoveno dne 1. 2. 2022. Další výzva k zaplacení byla vyhotovena dne 2. 3. 2022; není prokázáno její odeslání. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022, která neobsahuje právní posouzení věci (žalované odeslána dne 4. 5. 2022 – podací arch). Za žalovanou byl vyslán terénní pracovník (výpis z interního systému žalobkyně), který měl dle interní kontroly vykonat osobní návštěvu, a to ve dnech 5. 4. 2022 ve 13:07 – na adrese [adresa], 5. 4. 2022 ve 14:05 – na adrese [adresa] adrese [adresa] adrese [adresa].

8. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

9. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne 25. 9. 2020 projevily [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaná vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu a každá další splátka do zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky; při adrese výběru [adresa]. V době posuzování úvěruschopnosti žalované byla žalovaná zaměstnána u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč, kdy jí byla na základě výkonu rozhodnutí srážena částka ve výši 2 000 Kč, jako výdaje žalované byla zohledněna částka na bydlení ve výši 1 000 Kč, další náklady ve výši 3 860 Kč a srážky ze mzdy ve výši 2 000 Kč. Žalovaná celkem uhradila 1 992 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni.

10. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle právní úpravy platné v době uzavření smlouvy se jednalo o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava však byla v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci [anonymizováno] [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] [anonymizováno] . [anonymizováno] ze dne 15. července 1964, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. Zásada nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU. Z platného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka].

12. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí (tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti), když nevyužila veřejně dostupné informace, např. soukromé databáze typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací) ačkoli z předložené žádosti o úvěr plyne, že žalované byly prováděny srážky ze mzdy. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] [anonymizováno] . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně).

13. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka]). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Pohledávka [právnická osoba] [anonymizováno] za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka]).

15. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou o kterou se žalovaná obohatila) a částkou, kterou žalovaná splatila (15 000 Kč – 1 992 Kč, tj. 13 008 Kč); ve zbytku žalobu zamítá.

16. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] soud nepřiznává úroky z prodlení.

17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. [ústavní nález]) a rozdíl úspěchu stran je zcela nepatrný.

19. Ve vztahu k částce 690 Kč – náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky (ve smyslu § 513 o. z.), soud zkoumal, zda byly vynaloženy, příp. zda byly vynaloženy důvodně. Žalobkyně požaduje třikrát 217 Kč za osobní návštěvy žalované, kdy tyto návštěvy dokládá výpisem z GPS kontroly, z kterého však není zřejmé, zda poradce návštěvu opravdu vykonal, jakou ujel vzdálenost a jakým vozidlem. Jestliže žalobkyně nárokuje též náklad ve výši 39 Kč za obyčejný dopis, tak tuto částku nijak nedoložila, stejně tak neprokázala odeslání tohoto dopisu. Shrnuto, žalobkyně neprokázala, že tyto náklady byly skutečně a účelně vynaloženy, proto neshledal soud v tomto rozsahu žalobu důvodnou. Pokud žalobkyně odkazuje na ceník nákladů, který byl žalované zaslán v dopise ze dne 1. 2. 2022, pak k zaplacení těchto nákladů se žalovaná nikterak nezavázala.

20. V souladu s ustanovením § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., je žalobkyně povinna doplatit na soudním poplatku částku ve výši 188 Kč, dle položky č. 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, a to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].