5 C 164/2023

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 77 685 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení další částky v celkové výši 47 685 Kč, zaplacení úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne 2. 6. 2023, doplněnou dne 23. 11. 2023, domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši 77 685 Kč (dlužná jistina 30 000 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 29 285 Kč, smluvní pokuta ve výši 15 000 Kč, sankční poplatky ve výši 3 400 Kč) s příslušenstvím, tj. kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 035,88 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 30. 11. 2019 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] – právním předchůdcem žalobkyně (jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 31 607 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 423 Kč, poslední splátka činila 3 416 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, v důsledku jejího prodlení vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek z celkové dlužné částky ohledně níž je žalovaná v prodlení, která byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně prověřil výši závazků a platební morálku žalované nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalované. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že i když zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům povinnost nahlédnout do těchto databází pouze v případech, je-li to nezbytné, právní předchůdce žalobkyně tak činí vždy. V Bankovním registru klientských informací (BRKI), právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaná nemá žádný negativní záznam. V Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a v registru SOLUS není u žalované veden žádný negativní záznam dle zjištění žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně nezjistil žádné negativní informace ani v interní databázi, která obsahuje data pro řízení rizik. V insolvenčním rejstříku zjistil, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, z centrální evidence exekucí ověřil, že v době uzavření smlouvy nebyla proti žalované vedena žádná exekuce; průkaz totožnosti žalované nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, jak právní předchůdce žalobkyně zjistil v databázi Ministerstva vnitra České republiky. V interní databázi prověřil, že žadatel úvěru nemá trvalé bydliště na obecním nebo městském úřadu. V předmětném případě bylo žalovanou sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobkyně ověřeno, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 18 720 Kč. Dané bylo doloženo výplatními páskami za měsíce září a říjen 2019 Tyto skutečnosti byly následně ověřeny a zkontrolovány paní [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], [IČO], se sídlem [adresa], vázanou zástupkyní právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

2. Existence společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen:„ [právnická osoba]“), byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], z kterého též plyne, že jako předmět podnikání společnosti je od 13. 6. 2011 zapsáno„ poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“. Oprávnění [právnická osoba] k poskytování spotřebitelského úvěru plyne z informace České národní banky; datum oprávnění k činnosti 22. 2. 2018, doba trvání oprávnění 31. 12. 2023.

3. Existence [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo].

4. Ze zákaznické karty vyplněné dne 30. 11. 2019 se podává, že žalovaná měla bydlet s rodiči, pracovat na plný úvazek jako dělnice u pana [jméno] [příjmení], IČO [číslo], s čistým měsíčním příjmem 18 720 Kč, s běžnými měsíčními výdaji cca 10 000 Kč. Zástupkyně [právnická osoba] ověřila, dle zápisu v kartě, pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky za měsíc září a říjen 2019 Pracovní smlouva a výplatní pásky soudu předloženy nebyly.

5. Standardní informace o spotřebitelském úvěru (jejichž obdržení potvrdila žalovaná svým podpisem dne 30. 11. 2019) korespondují s údaji uvedenými ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] z které bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 30. 11. 2019 mezi [právnická osoba] a žalovanou; [právnická osoba] poskytla žalované v hotovosti peníze ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou pevnou po celou dobu trvání smlouvy ve výši 56 % (dle standardních informací ročně) a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a za poskytnutí spotřebitelského úvěru uhradit [právnická osoba] poplatek ve výši 29 285 Kč, který sestává z úroků ve výši 15 000 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky Providentu v případě úmrtí zákazníka ve výši 14 285 Kč. Zároveň žalovaná přistoupila k volitelnému doplňkovému pojištění - celková částka pojistného činí za sjednanou dobu pojištění 2 322 Kč (uhrazení částky není žalobou požadováno). Celkovou dlužnou částku sestávající z jistiny, poplatků a částky pojistného, tedy 61 607 Kč, se žalovaná zavázala splatit v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce v 18 splátkách, splatných vždy ke každému konci splátkového období (při zvolení měsíčního splátkového období), kdy pro hotovostní variantu spotřebitelského úvěru začíná běžet první splátkové období dnem uzavření smlouvy; výše jedné splátky od první do předposlední činí 3 423 Kč, poslední splátka činí 3 416 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky, z nichž plyne, že pokud je spotřebitelský úvěr hrazen hotovostí, je zákazník povinen splátky hradit vždy do rukou oprávněného zástupce [právnická osoba], a to v místě bydliště zákazníka, nedohodne-li si zákazník se [právnická osoba] jiné místo. Každá jednotlivá částka zaplacená zákazníkem bude započtena na zákazníkovy dluhy v pořadí podle data jejich splatnosti, a to od nejstaršího dluhu. V případě dluhů se stejnou splatností je platba přiřazována na jednotlivé dluhy, resp. části dluhu, v následujícím pořadí: splatné náklady spojené s vymáháním pohledávek; splatné pohledávky pojistného, bylo-li přistoupeno k volitelnému doplňkového pojištění; splatný poplatek za spotřebitelský úvěr; splatná jistina spotřebitelského úvěru; splatné sankční poplatky; nesplatná část jistiny; nesplatná část poplatku. Pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, má [právnická osoba] právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy (článek 6.

1. Smluvních podmínek). Společnost Provident má právo rovněž na náhradu účelně vynaložených nákladů, kterému v důsledku zákazníkova prodlení vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatků za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslanou upomínku je paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů vzniklých [právnická osoba] v souvislosti s vyhotovením a odeslání upomínky, prostřednictvím které bude zákazník upozorněn na výši nedoplatku evidovaného k datu odeslání této upomínky - výše poplatku za upomínku činí 300 Kč; výše poplatku za vymáhání dluhu činí 1 000 Kč (články. 6.2., 6.3., 6.

4. Smluvních podmínek).

6. Z databáze časových řad ARAD se podává, že úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů činila v listopadu 2019 8,34 % ročně.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky je zřejmé, že tato byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem; postupník s postupitelem se dohodli na postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, se všemi právy s nimi spojenými, specifikovaných v příloze č.

1. Z přílohy č. 1 - seznamu postoupených pohledávek - plyne, že postoupena byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo].

8. Z přehledu plateb se podává, že žalovaná ničeho neuhradila.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022 a potvrzení o podání ze dne 11. 2. 2022 je patrné, že žalované bylo na adresu [adresa], odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] ze [právnická osoba] na žalobkyni, zároveň byla žalovaná žalobkyní vyzvána k okamžitému splacení dluhu (výzva ze dne 10. 2. 2022).

10. Z potvrzení podání plyne, že žalované byla odeslána zásilka (není zřejmé jaká) dne 4. 3. 2022 na adresu [adresa].

11. Z předžalobní výzvy plyne, že tato byla vyhotovena dne 28. 4. 2023, žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 102 384,65 Kč, a to ve lhůtě sedmi dnů od datace výzvy (výzva neobsahuje právní posouzení věci); z potvrzení podání plyne, že zásilka byla odeslána dne 2. 5. 2023 na adresu [adresa].

12. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům, vyjma důkazu výslechem [jméno] [příjmení] a výpisem o živnostenském podnikání této, a to s ohledem na skutková zjištění o obsahu smlouvy a právní posouzení věci, když výslech soud považuje za nadbytečný.

13. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne 30. 11. 2019 projevily žalovaná a [právnická osoba] vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě poskytla tato společnost žalované částku v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná společnosti ničeho nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 1. 2022, byla pohledávka [právnická osoba] za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla dne 2. 5. 2023 odeslána vyzvána k uhrazení dluhu.

14. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Právní předchůdce žalobkyně (podnikatel – ustanovení §420 odst. 1 občanského zákoníku) je oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr jako nebankovní poskytovatel (ustanovení § 9 a násl., § 169 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, podléhající režimu speciálních ustanovení obsažených § 1810 a násl. občanského zákoníku, v jejichž rámci je třeba smluvní ujednání účastníků přednostně posuzovat. Žalované v postavení spotřebitele tak náleží zvýšená ochrana. Veškerá ujednání mezi spotřebitelem (žalovanou) a podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) podrobil soud, při aplikaci Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen:„ Směrnice 93/13 EHS), posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku, tedy zda tato ujednání projdou testem proporcionality (s výjimkou dohody o předmětu plnění a ceně, která byla sjednána jasně a srozumitelně). Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná se měla zavázat zaplatit úrok ve výši 56 % ročně, a to více než sedminásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelské úvěry. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. Pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 občanského zákoníku (právní jednání, které se zjevně odporuje dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o absolutně neplatné právní jednání, k absolutní neplatnosti soud přihlíží podle ustanovení § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Soud má za to, že smluvní ujednání zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, bezpochyby zjevně odporuje - s přihlédnutím, ke skutečnosti, že žalovaná je ve vztahu k žalobkyni informačně slabší stranou, s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky - dobrým mravům. Soud vyhodnocuje toto ujednání jako absolutně neplatné, přičemž pokud by se jednalo pouze o toto ujednání, bylo by možné ho od smlouvy oddělit při zachování její platnosti (ustanovení § 576 občanského zákoníku). Ve smlouvě však byl dále sjednán poplatek ve výši 14 285 Kč za doplňkové služby, respektive záruky, které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované či jejím právním nástupcům např. v situaci, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru nebo v průběhu splácení úvěru zemře. Sice se jedná o služby, které nejsou standardně ze strany úvěrujících společností poskytovány, jejich rozsah a charakter je však, dle názoru soudu, v hrubém nepoměru k výši sjednaného poplatku, který přesahuje téměř 50 % z poskytnuté jistiny úvěru. Tato ujednání nelze oddělit od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, neboť nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a zjevně rozpornou s dobrými mravy, zároveň soud není oprávněn ujednání nahradit, protože použití ustanovení § 577 občanského zákoníku vylučuje článek 6 odst. 1 Směrnice 93/13 EHS, který je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012 ve věci C [číslo], Banco Español de [právnická osoba] proti [příjmení] [příjmení] [příjmení] – srovnej bod 65. 71. a 73. odůvodnění). Pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice 93/13 EHS by mohlo být ohroženo. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele. Na věc nedopadá ani ustanovení § 1802 občanského zákoníku, neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli ujednají, ale v nemravné výši).

15. V posuzovaném případě soud dochází k závěru o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran. Smlouva obsahuje pro žalovanou, jako spotřebitele, nevýhodná ustanovení, která ve svém souběhu v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné smlouvu hodnotit jinak než jako zjevně nemravnou (s přihlédnutím k tomu, že byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně ovlivnit). Zároveň z výše uvedeného plyne, že smluvní ujednání stran zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, je absolutně neplatné, soud není oprávněn toto ujednání nahradit, smlouva tedy neobsahuje podstatnou náležitost - ujednání o úrocích. Soud uzavírá, že předmětná smlouva je absolutně neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka]). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Pohledávka [právnická osoba] za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka]).

17. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze částku, o kterou se obohatila a ve zbytku žalobu zamítá. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

18. Jelikož doba splnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, má soud za to, že je třeba vycházet per analogiam z ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, § 1959 občanského zákoníku ve spojení s původní judikaturou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. [spisová značka]). Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1959 občanského zákoníku se podává, že neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do 10 dnů. Splatnost závazku soud odvozuje z data, kdy byla žalované doručena žaloba, tj. 27. 11. 2023, lhůta pro plnění (ihned) uplynula dne 4. 12. 2023 a od 5. 12. 2023 je žalovaná v prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení nepřevyšuje úroky stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud poznamenává, že splatnost závazku nebylo možné odvodit z oznámení o postoupení pohledávky ani z předžalobní výzvy, když nebylo prokázáno, že se tyto listiny dostaly do dispoziční sféry žalované.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když zčásti úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení; žádné jí však nevznikly.