5 C 171/2022

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 26 628 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 608 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 700 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení další částky v celkové výši 17 020 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 315,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 917,55 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne 19. 5. 2022, doplněnou dne 20. 12. 2022, domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši 26 628 Kč (dlužná jistina 20 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 163,61 Kč, dlužná část poplatku za hotovostní inkaso 5 733,39 Kč, dlužný poplatek za životní pojištění 344 Kč a dlužný poplatek za asistenční služby 387 Kč) spolu s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 31. 1. 2020 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále též:„ [příjmení] [jméno]“) – právním předchůdcem žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené prostředky ve výši 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 8 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životní pojištění za poplatek ve výši 480 Kč, dále si žalovaná zvolila doplňkovou službu – asistenční služby, za kterou se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 540 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 617 Kč, poslední splátka byla stanovena na 26. 3. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 6. 2020, celkem uhradila částku ve výši 10 392 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizováno], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, tj. výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva, složenky – příjmy. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouvy. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, při jednání dne 18. 1. 2023 požádala soud, pokud bude částka žalobkyni přiznána, o plnění ve splátkách ve výši maximálně 700 Kč, když částku není schopna zaplatit najednou, je těhotná, má malé dítě.

2. Existence společnosti [právnická osoba], [IČO], byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], z něhož plyne, že předmětem podnikání této společnosti je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru plyne z informace [obec] národní banky; datum oprávnění k činnosti 16. 1. 2018, doba trvání oprávnění 31. 12. 2023.

3. Existence společnosti [právnická osoba], [IČO], byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo].

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 31. 1. 2020 uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovanou, [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a v souvislosti s půjčkou uhradit částku ve výši 17 020 Kč. Svým podpisem na smlouvě žalovaná potvrdila, že celou částku půjčky převzala v hotovosti. Celkovou částku ve výši 37 020 Kč se žalovaná zavázala splatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 617 Kč s tím, že první splátka je splatná právě 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka je splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období, a to do rukou oprávněného zástupce úvěrujícího v místě bydliště zákazníka - článek 2.3. smlouvy o úvěru.

5. Z karty zákazníka vyplněné dne 31. 1. 2020 se podává, že žalovaná v této době měla hradit za bydlení, jako spolubydlící v nájmu, částku ve výši 2 000 Kč, její osobní výdaje měly činit 4 500 Kč a další výdaje 2 000 Kč. Čistý měsíční příjem z hlavního pracovního poměru u zaměstnavatele [anonymizováno] měl činit 18 700 Kč. K finanční situací žalované měly být ověřeny tyto dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva (nebyla doložena), složenky – příjmy (nebyly doloženy) a nájemní smlouva. Z vyúčtování mzdy za měsíce říjen a listopad 2019 (prosinec 2019 není čitelný) plyne, že čistý měsíční příjem žalované činil cca 19 400 Kč. Dle nájemní smlouvy s počátkem nájmu od 28. 8. 2019 pan [jméno] [příjmení] pronajal panu [jméno] [příjmení] byt o velikosti 2+1 na adrese [adresa], za částku celkem 8 500 Kč (nájem a náklady spojené s užíváním bytu). Z čestného prohlášení ze dne 31. 1. 2020 se podává, že [jméno] [příjmení] bydlí ve společné domácnosti s žalovanou na adrese [anonymizováno] [číslo], kde má tento uzavřenou platnou nájemní smlouvu s tím, že měsíčně přispívá na bydlení částku ve výši 2 000 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky je zřejmé, že tato byla uzavřena dne 7. 1. 2022 mezi [právnická osoba] [anonymizováno], jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem; postupník s postupitelem se dohodli na postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce a dále ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty, spolu s příslušenstvím a se všemi právy a povinnostmi, specifikovaných v seznamu pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek plyne, že postoupena byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] jejíž výše činila 30 028 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a a z podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 je patrné, že bylo žalované odesláno oznámení o postoupení pohledávky ve výši bez 30 028 Kč ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni, žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu.

8. Z předžalobní výzvy plyne, že byla vyhotovena dne 14. 4. 2020 a z podacího lístku se podává, že byla žalované zaslána dne 19. 4. 2022.

9. Z účastnické výpovědi žalované se podává, že bydlí v městském nájemním bytě 1+1, za který hradí 7 000 Kč, má dvouletého syna, je v očekávání dalšího potomka. Do února bude pobírat rodičovský příspěvek, v současné době činí její příjem zahrnující rodičovský příspěvek 18 000 Kč. Má další dluhy, nemá přehled o tom, o jakou částku se přesně jedná. Uvažuje o insolvenci.

10. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

11. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: dne 31. 1. 2020 projevily [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaná vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a v souvislosti s půjčkou uhradit částku ve výši 17 020 Kč. Svým podpisem na smlouvě žalovaná potvrdila, že celou částku půjčky převzala v hotovosti. Celkovou částku ve výši 37 020 Kč se žalovaná zavázala splatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 617 Kč s tím, že první splátka je splatná právě 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka je splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období, a to do rukou oprávněného zástupce úvěrujícího v místě bydliště zákazníka. Při posuzování úvěruschopnosti žalované zástupce [právnická osoba] [anonymizováno] vycházel z doloženého příjmu žalované ve výši 18 700 Kč, jako výdaj na bydlení zohlednil částku ve výši 2 000 Kč, ačkoli žalovaná žila s panem [jméno] [příjmení] v pronajatém bytě, kde hradili 8 500 Kč měsíčně a pan [příjmení] přispíval na náklady spojené s bydlením pouze částku ve výši 2 000 Kč (žalovaná tedy musela přispívat 6 500 Kč). Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 10 392 Kč. Sociální situace žalované neumožňuje úhradu dlužné částky najednou.

12. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.

13. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle právní úpravy platné v době uzavření smlouvy se jednalo o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava však byla v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci [anonymizováno] [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] [anonymizováno] . [anonymizováno] ze dne 15. července 1964, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. Zásada nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU. Z platného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka].

14. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí (tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti), neboť předložená karta zákazníka nekoresponduje s čestným prohlášením pana [jméno] [příjmení], což znevěrohodňuje údaje uvedené v kartě zákazníka, které soud nemohl ověřit, neboť žalobkyní nebyly předloženy veškeré dokumenty, jež sloužily k ověření úvěruschopnosti žalované – tj. pracovní smlouva, složenky-příjmy, ač poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] [anonymizováno] . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně). Skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]) plyne též ze samotného způsobu ověření úvěruschopnosti žalované, když [právnická osoba] [anonymizováno] u žalované nevyužila dostupné informace - např. soukromé databáze typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka]). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen Pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka]). V souvislosti se smlouvou o úvěru, měla žalobkyně žalované poskytnout doplňkovou službu -pojištění úvěru. Dle ustanovení § 118 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru pokud poskytovatel nebo třetí osoba na základě smlouvy mezi třetí osobou a poskytovatelem poskytuje doplňkovou službu související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, odstoupením od této smlouvy zaniká i závazek ze smlouvy o doplňkové službě. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru má soud (per analogiam) za to, že smlouva o doplňkové službě je již od samého počátku neplatná.

15. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a žalobkyni přiznává pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou, o které se žalovaná obohatila) a částkou, kterou žalovaná splatila (20 000 Kč – 10 392 Kč 9 608 Kč).

16. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] soud nepřiznává úroky z prodlení.

17. Soud vycházeje z majetkových poměrů žalované, umožňuje jí dlužnou částku splácet ve splátkách ve výši 700 Kč s tím, že takto nebude krácen nárok žalobkyně na úhradu částky, která se stala předmětem sporu, neboť s ohledem na poměry žalované, lze jen stěží očekávat, že by byla schopna dlužnou částku uhradit v plné výši nebo ve vyšších splátkách. Žalovaná si musí být vědoma toho, že nesplní-li některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když zčásti úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladu řízení vzdala.