5 C 210/2025

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 43 168 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky v celkové výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a úroku 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne , datum, , domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši , částka, (dlužná jistina ve výši , částka, a dlužná částka poplatku ve výši , částka, ) spolu s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, – právním předchůdcem žalobkyně (jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši , částka, , který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , částky za zpracování půjčky ve výši , částka, a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši , částka, .

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že nejprve splátky hradil, poté byl nemocný a přestal platit, pokud soud žalobě i částečně vyhoví, žádá o možnost plnit ve plátkách.

3. Existence společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen: „společnost , Anonymizováno, “), byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v , Anonymizováno, , oddíl C, vložka , Anonymizováno, , z kterého též plyne, že jako předmět podnikání společnosti je od , datum, zapsáno „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“. Oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru plyne též z informace České národní banky4. Existence společnosti , Jméno žalobkyně, ., IČO: , IČO žalobkyně, , byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v , Anonymizováno, , oddíl B, vložka , Anonymizováno, .

5. Dle zákaznické karty měl žalovaný pracovat jako dělník u , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem , částka, , dále byl zohledněn další příjem domácnosti ve výši , částka, , výdaje měly činit , částka, a , částka, měl žalovaný splácet společnosti , Anonymizováno, . Právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit výplatní pásky za únor a březen.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla dne , datum, uzavřena mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným, společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a uhradit poplatek ve výši , částka, , sestávající z úroku ve výši , částka, , částky za zpracování úvěru ve výši , částka, , částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Svým podpisem na smlouvě žalovaný potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a společnost , Anonymizováno, posoudila jeho schopnost splácet úvěr. Žalovaný přistoupil ke službě doplňkové pojištění s pojistným ve výši , částka, . Celkovou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal splatit v hotovosti do rukou oprávněného zástupce společnosti , Anonymizováno, (tj. osoby stanovené v článku 3.

4. Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy) v 21 měsíčních splátkách po , částka, (s poslední splátkou ve výši , částka, ) splatných vždy ke konci splátkového období. První splátkové období začíná dnem uzavření smlouvy,7. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku , částka, .

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ve spojení s potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, je zřejmé, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , jako postupitelem, a společností , Jméno žalobkyně, ., IČO: , IČO žalobkyně, , jako postupníkem; postupník s postupitelem se dohodli na postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, jakožto smluv o spotřebitelském úvěru, se všemi právy s nimi spojenými, specifikovaných v příloze č.

1. Z přílohy č. 1 - seznamu postoupených pohledávek - plyne, že postoupena byla i pohledávka za žalovaným z výše popsané smlouvy.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, je patrné, že žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky, ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy plyne, že tato byla vyhotovena dne , datum, , žalovaný byl vyzván k zaplacení částky ve výši , částka, do , datum, ; z podacího lístku je zřejmé, že téhož dne byla zaslána žalovanému.

11. Rozhodnutím bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , bylo potvrzeno rozhodnutí České národní banky č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , kterým byla společnosti , Anonymizováno, uložena pokuta ve výši , částka, , když byla, mimo jiné shledána vinnou, že nesplnila v období od , datum, do , datum, požadavek na zavedení a udržování pravidel a postupů pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodných z hlediska řádného poskytování spotřebitelského úvěru.

12. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

13. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne , datum, projevili žalovaný a společnost , Anonymizováno, vůli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla tato společnost žalovanému částku v celkové výši , částka, . Žalovaný vrátil částku ve výši , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, , byla pohledávka společnosti , Anonymizováno, za žalovaným postoupena na žalobkyni. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného měl zástupce společnosti , Anonymizováno, ověřit dvě výplatní pásky, čistý měsíční příjem žalovaného měl být , částka, , výdaje měly činit , částka, . Jako další příjem domácnosti byla zohledněna částka ve výši , částka, . Žalobkyně neprokazuje, že její právní předchůdce dostál své předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dluhu do , datum, , tato výzva mu byla zaslána dne , datum, .

14. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen: „občanský zákoník“) z dále ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen: „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinného k datu uzavření smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy se jednalo o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava však byla v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen: „směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci , Anonymizováno, . Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu Costa v. Enel ze dne , datum, , kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. Zásada nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.Z platného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, .

15. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně neprokazuje, že její právní předchůdce při ověřování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Z předložené zákaznické karty plyne, že byl zohledněn další příjem domácnosti, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem byl ověřen, zároveň jako odhadované měsíční výdaje byla započítána nesmyslně nízká částka ve výši , částka, ; údaje zde uvedené soud nemohl nijak ověřit, neboť žalobkyní nebyly předloženy dokumenty, jež sloužily k ověření úvěruschopnosti žalovaného, ač poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně). Skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ) plyne též ze samotného způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného, když společnost , Anonymizováno, nevyužila dostupné informace, např. databáze typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací).K ověření úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, – a to zejména na část 5.1., 5.2. a 5.4. (a zdůrazňuje, že závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sps. zn. , spisová značka, , jsou překonány nejnovější judikaturou Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, spis. zn. , Anonymizováno, ).

16. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.V souvislosti se smlouvou o úvěru, měla žalobkyně žalovanému poskytnout doplňkovou službu -pojištění úvěru. Dle ustanovení § 118 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud poskytovatel nebo třetí osoba na základě smlouvy mezi třetí osobou a poskytovatelem poskytuje doplňkovou službu související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, odstoupením od této smlouvy zaniká i závazek ze smlouvy o doplňkové službě. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru má soud (per analogiam) za to, že smlouva o doplňkové službě je již od samého počátku neplatná.Pohledávka společnosti , Anonymizováno, za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

17. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou, o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil; ve zbytku žalobu zamítá; s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, soud nepřiznává úroky z prodlení.

18. Žalovaný požádal o možnost splácet přiznanou částku. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z účastnické výpovědi žalovaného a ze svědecké výpovědi jeho manželky se podává, že žijí společně v nájmu, nájemní činí , částka, , dále hradí elektřinu a splácí dluh za elektřinu. Jejich příjmy tvoří příspěvek na bydlení ve výši , částka, , příspěvek hmotné nouze ve výši , částka, a , částka, ve stravenkách. Žalovaný trpí vředy a cukrovkou, léčí se s vysokým krevním tlakem, byl uznán invalidním, důchod nepobírá. Soud s ohledem na majetkové poměry žalovaného umožňuje mu dlužnou částku splácet s tím, že takto nebude krácen nárok žalobkyně na úhradu částky, která se stala předmětem sporu, neboť s ohledem na poměry žalovaného, lze jen stěží očekávat, že by byl schopen dlužnou částku uhradit v plné výši nebo ve vyšších splátkách. Rovnováhu mezi zájmy obou stran soud nastolil i pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaný některé z nich nesplnil. Žalovaný si musí být vědom toho, že v případě nezaplacení byť jedné jediné splátky, je dluh splatným v plné výši najednou.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., zčásti úspěšný žalovaný nárok nevznesl.