5 C 214/2021

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 34 495,39 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 872 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 872 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky v celkové výši 31 623,39 Kč a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I., tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne [datum], upřesněnou dne [datum] a dne [datum] domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši 34 495,39 Kč (výběry a poplatky za výběry ve výši 25 333,41 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 8 911,98 Kč), s příslušenstvím - tj. s úrokem z prodlení, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba], ST Business Centre, 120 The Strand, Gzira, GZR [číslo], Malta (dále jen:„ společnost [právnická osoba]“, jako původním věřitelem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.

2. Existence společnosti [právnická osoba], [IČO], byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [obec], oddíl B, vložka [číslo].

3. Ze sdělení o ověření úvěruschopnosti, vyhotoveného dne [datum] bankovním referentem společnosti [právnická osoba], se podává, že solventnost žadatele se ověřovala dle interních kritérií - maximální počet závazků 3 u jiných věřitelů, 0 vedených exekucí, nulový záznam v ISIRu. Při podané žádosti bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů. Interními systémy se ověřovaly případné závazky žadatele u jiných věřitelů. Žadatel byl ověřen v ISIRu, [příjmení], DB inkasních agentur. Při posuzování úvěruschopnosti byl žadatel povinen vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů.

4. Standardní informace o spotřebitelském úvěru korespondují s údaji uvedenými ve smlouvě o revolvingovém úvěru, z které bylo zjištěno, že tato byla dne [datum] uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, s tím, že vztah mezi účastníky smlouvy se řídí též Obchodnímu podmínkami a Sazebníkem [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní nezajištěný úvěr, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky (kdy úroková sazba činí 8,5 % měsíčně) a poplatek za čerpání úvěru ve výši 2,. 5 % z částky každého čerpání úvěru, to vše formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky dle smlouvy připsány na jeho bankovní účet (článek 8.

9. Obchodních podmínek).

5. Z přehledů čerpání a platební bilance se podává, že žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši 31 322 Kč takto: dne [datum] částku ve výši 3 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 3 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 8 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 900 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 1 822 Kč, dne [datum] částku ve výši 1 100 Kč, dne [datum] částku ve výši 1 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč. Dle platební bilance uhradil žalovaný celkem částku ve výši 28 450 Kč takto: dne [datum] částku ve výši 2 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 3 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 400 Kč, dne [datum] částku ve výši 400 Kč, dne [datum] částku ve výši 5 400 Kč, dne [datum] částku 3 350 Kč, dne [datum] částku 3 200 Kč, dne [datum] částku ve výši 3 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 1 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 700 Kč, dne [datum] částku ve výši 1 000 Kč.

6. Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek je zřejmé, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní, jako postupníkem a společností [právnická osoba], jako postupitelem; postupník s postupitelem se dohodli na postupném postoupení nesplacených spotřebitelských úvěrových pohledávek, s celkovou splatností delší než 90 dnů s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkami spojenými, kdy dle seznamu pohledávak byla postoupena, mimo jiné, i pohledávka za žalovaným ve výši 34 353,93 Kč.

7. Dne [datum] bylo vyhotoveno oznámení o postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy [číslo] (oznámení).

8. Z předžalobní výzvy plyne, že byla vyhotovena dne [datum], a žalovaný byl vyzván k úhradě částky v celkové výši 44 517,93 Kč, a to do tří dnů, z podacího lístku se podává, že byla žalovanému zaslána dne [datum], dne [datum] byla odeslána zpět odesílateli, když adresát byl na uvedené adrese neznámý (sledování zásilek).

9. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

10. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] projevili žalovaný a společnost [právnická osoba] vůli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla tato společnost žalovanému částku v celkové výši 31 322 Kč. Žalovaný vrátil částku ve výši 28 450 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], byla pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalobkyně neprokazuje, že její právní předchůdkyně dostála své předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dluhu, tato výzva se však nedostala do jeho dispozice.

11. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.

12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] v . Enel ze dne [datum], kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

13. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když žalobkyně neprokazuje, že její právní předchůdkyně při ověřování úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Soudní dvůr v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně).

14. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen 15. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byly postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

16. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou, o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil; ve zbytku žalobu zamítá. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

17. Jelikož doba splnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, má soud za to, že je třeba vycházet per analogiam z ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, § 1959 občanského zákoníku ve spojení s původní judikaturou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 33 Cdo 4323/2010). Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1959 občanského zákoníku se podává, že neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do 10 dnů. Splatnost závazku soud odvozuje z data, kdy byla žalovanému doručena žaloba, tj. [datum], lhůta pro plnění (ihned) uplynula dne [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení koresponduje s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud poznamenává, že splatnost závazku nebylo možné odvodit z oznámení o postoupení pohledávky ani z předžalobní výzvy, když nebylo prokázáno, že se tyto listiny dostaly do dispoziční sféry žalovaného (předžalobní výzva byla bez uložení vrácena žalobkyni s tím, že je na uvedené adrese neznámý).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když zčásti úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení; žádné mu však nevznikly.

19. Soud poznamenává, že svou neúčastí na jednání žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. - poučovací povinnost plynoucí z uvedeného ustanovení, přichází v úvahu v průběhu jednání. Vzhledem k tomu, že se jednání žalobkyně, ani její právní zástupce vědomě nezúčastnili, nemohl být tento institut použit (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008.