5 C 216/2021

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 19 594,76 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá po žalovaném zaplacení částky 19 594,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 594,76 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou ze dne [datum] domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 19 594,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 594,76 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 54 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, čímž vznikla nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tj částka ve výši 65 376 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne [datum]. Žalovaný se v souladu s čl. 6 5. smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 18 C 133/2017-20, kterým, mimo jiné, byla žalovanému stanovena povinnost uhradit smluvní pokuty - částku ve výši 498 Kč a 6 407,24 Kč. [příjmení] ve výši 6 407,24 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6. 5. ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do [datum]. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za období od [datum] do [datum], v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, požaduje za toto období žalobkyně částku ve výši 19 594,76 Kč. Žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného na základě těchto podkladů: doklady o příjmech, výpisy z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 18 500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 5 610 Kč, volné zdroje ke splácení činí 12 890 Kč. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

2. Existence [právnická osoba] Czech, a.s., [IČO], a její oprávnění poskytovat úvěr, byly zjištěny z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] a z výpisu seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru..

3. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z výpisu záznamů z registru [příjmení], v němž žalovaný neměl žádný příznaků; z výpisu NRKI, v kterém měl žalovaný příznak 14 – klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti; z potvrzení zaměstnavatele, dle kterého byl zaměstnán u Správy a údržby silnic Jihočeského kraje na dobu neurčitou od [datum], s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce od [datum] do [datum] ve výši 18 750 Kč, za poslední kalendářní měsíc – 12/ 2016 ve výši 19 955 Kč (tato částka plyne též ze mzdové pásky za prosinec 2016); rámcové smlouvy o finančních službách, dle které měl žalovaný od [datum] veden účet u [právnická osoba], číslo účtu: [bankovní účet]. Z formuláře„ Hodnocení klienta“ se podává, že žalobkyně jako volné příjmy žalovaného zohlednila částku ve výši 12 890 Kč, když z celkových příjmů ve výši 18 500 Kč odečetla tyto výdaje žalovaného: životní minimum ve výši 3 410 Kč, bydlení 1 900 Kč (bydlení státní/obecní), ostatní 300 Kč.

4. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný informován o druhu úvěru, jeho výši, počtu a výši splátek, nákladech úvěru, o smluvních pokutách (předsmluvní formulář ze dne [datum] 16:53:45), zároveň mu byly poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o zprostředkovateli úvěru [jméno] [příjmení] (informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] 16:53:45).

5. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru plyne, že žalovaný návrh podepsal dne [datum], žalobkyně ho akceptovala dne [datum] (oznámení o schválení úvěru je datováno až dnem [datum]). Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 54 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku ve výši 98 280 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 460 Kč, splatných nejpozději do 5. dne každého kalendářního měsíce (dle splátkového kalendáře, který je součástí oznámení o schválení úvěru: [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), s tím, že zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 131,25 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná sazba po celou dobu splácení úvěru. Byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Automaticky dochází k zesplatnění úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. V případě s prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. Pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

6. Z karty klienta plyne, že žalovanému byla dne [datum] vyplacena částka ve výši 54 000 Kč, žalovaný nezaplatil ani jednu splátku.

7. V době poskytnutí úvěru žalovanému činila (dle sdělení bankovních ústavů) výše úrokové sazby při poskytování bezúčelového úvěru (54 000 Kč) u společnosti [právnická osoba] 12,3 %, u společnosti [právnická osoba] 10,9 % p. a. standardně; 6,7% p. a. - pokud si klient převedl k bance platební styk, u [právnická osoba] [příjmení] a.s. při včasném splacení 4,9%, základní sazba 10,9% - 15,9%, u společnosti [právnická osoba] – 17,9 %. Z databáze časových řad [příjmení] se podává, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům v ČR v září 2019 se pohybovaly pro domácnosti na spotřebu od 10,44 % do 20 %.

8. Dne [datum] byla žalobkyní vyhotovena výzva k úhradě dlužných splátek (1. a 2. splátka), která obsahovala upozornění na možnost zneplatnění celého úvěru. Další výzva byla vyhotovena dne [datum], téhož dne bylo vyhotoveno oznámení o zesplatnění úvěru, včetně specifikace dlužné částky.

9. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne [datum], žalovaný byl vyzván k úhradě smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 19 549,76 Kč, a to nejpozději do 15 dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu byla žalovanému odeslána dne [datum].

10. V řízení vedeném podepsaným soudem pod spis. zn. 18 C 133/2017 nárokovala žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru pohledávku ve výši 66 274 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 6 407,24 Kč (návrh). Věc byla vyřízena vydáním platebního rozkazu.

11. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

12. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky domluvené pevnou zápůjční sazbou ve výši 131,25 % p. a.; celkově se zavázal zaplatit částku ve výši 98 280 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 460 Kč, splatných nejpozději 5 dne každého kalendářního měsíce, počínaje [datum] Smluvní strany sjednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. V případě s prodlení s hrazením nové jistiny je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. Pokud žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. V době posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou u Správy a údržby silnic Jihočeského kraje s čistou měsíční mzdou cca 19 000 Kč měsíčně. Obvyklé úroky požadované za obdobné úvěry, které poskytovaly banky v době uzavření předmětné smlouvy, činily průměrně cca 14 %, nejvyšší sazba korunových úvěru poskytnutých bankami činila 20 %. Žalovaný ničeho neuhradil.

13. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně (podnikatel – ustanovení §420 odst. 1 občanského zákoníku) je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jako nebankovní poskytovatel (ustanovení § 9 a násl., § 169 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu spotřebitelskou, podléhající režimu speciálních ustanovení obsažených § 1810 a násl. občanského zákoníku, v jejichž rámci je třeba smluvní ujednání účastníků přednostně posuzovat. Žalovanému v postavení spotřebitele tak náleží zvýšená ochrana. Veškerá ujednání mezi spotřebitelem (žalovaným) a podnikatelem (žalobkyní) podrobil soud, při aplikaci Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen:„ Směrnice 93/13 EHS), posouzení, zda nemají zneužívající charakter ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku, tedy - zda tato ujednání projdou testem proporcionality (s výjimkou dohody o předmětu plnění a ceně, která byla sjednána jasně a srozumitelně). Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný se měl zavázat zaplatit úrok ve výši 131,25 % p. a, a to více než šestinásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet (na bankovním trhu nejdražší poskytované, úvěry). Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. Pokud právní jednání vykazuje znaky obsažené v ustanovení § 588 občanského zákoníku (právní jednání, které se zjevně odporuje dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek), jedná se o absolutně neplatné právní jednání, k absolutní neplatnosti soud přihlíží podle ustanovení § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Soud má za to, že smluvní ujednání zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (stanovenou zejména se zřetelem k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů), bezpochyby zjevně odporuje - s přihlédnutím, ke skutečnosti, že žalovaný je ve vztahu k žalobkyni informačně slabší stranou, s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat si smluvní podmínky - dobrým mravům. Soud vyhodnocuje toto ujednání jako absolutně neplatné, přičemž pokud by se jednalo pouze o toto ujednání, bylo by možné ho od smlouvy oddělit při zachování její platnosti (ustanovení § 576 občanského zákoníku). Ve smlouvě však následují ujednání o tom, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se žalovaný zavazuje hradit úroky z prodlení z úroků (ustanovení § 1806 věta první občanského zákoníku), zároveň je splacení nové jistiny, vedle úročení původní jistiny smluvním úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení, utvrzeno rovněž smluvní pokutou (ustanovení § 2048 občanského zákoníku) ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Pro případ porušení jakékoli ze smluvních povinností žalobkyní smluvní pokuta stanovena není. V dané věci nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, neboť nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a zjevně rozpornou s dobrými mravy, zároveň soud není oprávněn toto ujednání nahradit, protože použití ustanovení § 557 občanského zákoníku vylučuje článek 6 odst. 1 Směrnice 93/13 EHS, který je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo], Banco Español de [právnická osoba] proti [příjmení] [příjmení] [příjmení] – srovnej bod 65. 71. a 73. odůvodnění). Pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice 93/13 EHS by mohlo být ohroženo. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele. Na věc nedopadá ani ustanovení § 1802 občanského zákoníku, neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli ujednají, ale v nemravné výši). V posuzovaném případě soud dochází k závěru o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran - smlouva obsahuje pro žalovaného, jako spotřebitele, nevýhodná ustanovení, která ve svém souběhu v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné smlouvu hodnotit jinak než jako zjevně nemravnou (s přihlédnutím k tomu, že byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně ovlivnit). Zároveň z výše uvedeného plyne, že smluvní ujednání stran zavazující k platbě úroků, jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, je absolutně neplatné, soud není oprávněn toto ujednání nahradit, smlouva tedy neobsahuje podstatnou náležitost - ujednání o úrocích. Soud uzavírá, že předmětná smlouva neodpovídá zásadě dobrých mravů i proporcionality, je absolutně neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

14. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nevznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu (nevznikl-li žalobkyni platně nárok na smluvní pokutu, nemohl mi vzniknout ani nárok na úrok z prodlení), proto soud žalobu zamítá. Soud poznamenává, že nastavení smluvní pokuty v rámci předmětné smlouvy neodpovídá funkci smluvní pokuty přiměřeným způsobem sankcionovat porušení základní povinnosti dlužníka, naopak svědčí o snaze žalobkyně zajistit si další výrazné plnění nad rámec sjednané ceny peněz.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s přihlédnutím k ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalovanému však žádné náklady nevznikly.