5 C 37/2022

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 47 773,99 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 579,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky v celkové výši 23 194 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 33 738,69 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 845,29 Kč a částky ve výši 33 549,23 Kč (označené jako kapitalizovaný úrok), tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou podepsanému soudu dne [datum], po částečném zpětvzetí dne [datum], domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 47 773,99 Kč (nesplacená jistina 33 738,69 Kč, smluvní pokuta ve výši 14 035,3 Kč) spolu s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení z částky 33 738,69 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným zákonným úroku z prodlení ve výši 3 845,29 Kč, částky ve výši 33 549,23 Kč, jež jež je tvořena součtem nesplaceného úroku 2 536,39 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 16 213,84 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 3 074,95 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 5 956,12 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 5 767,93 Kč, když mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též:„ smlouva“). Na základě smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 43 000 Kč; spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 36 940 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 79 940 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 710 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum] Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobce požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 33 738,69 Kč, a to za období od [datum] do [datum] ve výši 14 035,30 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 18 420,01 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Existence společnosti [právnická osoba], a její oprávnění poskytovat úvěr, byly zjištěny z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] (dále jen:„ EC Financial“) a z výpisu seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Existence žalobkyně byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Hradci Králové, oddíl C, vložka [číslo].

4. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného [právnická osoba] Financial vycházela z pracovní smlouvy ze dne [datum], včetně dodatku [číslo] z nichž plyne, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou [právnická osoba] – MASOZÁ [právnická osoba], s místem výkonu práce [obec], [obec], [obec]. Dle smlouvy o ubytování ze dne [datum] byl žalovaný ubytován zaměstnavatelem v ubytovacím zařízení v rodinném domě [adresa] v obci [obec], kdy cena ubytování činila 55 Kč za den. Podle výplatnic v říjnu 2018 činila výplata na účet žalovaného částku 13 094 Kč, za období listopad 2018 částku 12 567 Kč a za období prosinec 2018 částku 12 317 Kč. Při výpočtu použitelného příjmu 8 742 Kč vycházela [právnická osoba] Financial ze mzdy 15 152 Kč, a od této částky odečetla částku ve výši 3 000 Kč na bydlení a 3 410 na dopravu, jídlo a osobní náklady; společnost neověřila aktuální zaměstnání (žádost o úvěr).

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný informován o druhu úvěru, jeho výši, počtu a výši splátek, nákladech úvěru, o smluvních pokutách (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

6. Na základě Smlouvy o úvěru [číslo] žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému v hotovosti částku ve výši 43 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku ve výši 79 940 Kč (jistina, úrok v celkové výši 4 140 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 21 070 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 990 Kč a inkasní poplatek ve výši 7 740 Kč) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 710 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu a každá další splátka do zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky se podává, že byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba] Financial, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, postupník s postupitelem se dohodli na postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřel jako věřitel se svými klienty s příslušenstvím a se všemi právy s nimi spojenými, specifikovaných v příloze [číslo] – seznamu pohledávek. Z přílohy [číslo] seznamu postoupených pohledávek - plyne, že postoupena byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum]. Celá kupní cena za postoupené pohledávky byla uhrazena dne [datum] (potvrzení ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a vyzván k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Další oznámení o postoupení bylo vyhotoveno dne [datum] (oznámení); obsahuje žádost o úhradu dlužné částky ve výši 98 306,58 Kč a upozornění na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání; není prokázáno, že bylo odesláno.

8. Opětovná žádost o zaplacení je z [datum], opět není prokázáno její odeslání, před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], která neobsahuje právní posouzení věci (žalovanému odeslána dne [datum] – podací arch).

9. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku ve výši 79 940 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 710 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu a každá další splátka do zaplacení, byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. V době posuzování úvěruschopnosti žalovaného měl být (neověřeno) žalovaný zaměstnán a ubytován u [právnická osoba] – MASOZÁVOD [obec], a.s, na dobu neurčitou s průměrnou mzdou poukazovanou na účet ve výši 12 659 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba] Financial na žalobkyni. Žalovaný byl informován přípisem ze dne [datum], zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. Dále byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván přípisem ze dne [datum]. Žalovaný celkem uhradil 18 420,01 Kč.

10. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] v . Enel ze dne [datum], kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí (tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti), neboť nevyužila dostupné informace - např. soukromé databáze typu [příjmení], BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací) a žádným způsobem nezkoumala, zda žalovaný nemá další závazky.

12. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen Pohledávka [právnická osoba] Financial za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

16. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil (43 000 Kč - 18 420,01 Kč = 24 579,99 Kč); ve zbytku žalobu zamítá. Vzhledem k obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 soud nepřiznává žalobkyni úroky z prodlení (per analogiam).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08) a zčásti úspěšný žalovaný by tak měl právo na náhradu nákladů řízení; žádné mu však nevznikly.