5 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl soudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne datum, upřesněnou dne datum, domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný neuhradil řádně a včas splátku splatnou dne datum, na upomínání nereagoval. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.

2. Existence žalobkyně a její oprávnění poskytovat úvěr, byly ověřeny z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v adresa, oddíl B, vložka Anonymizováno a z výpisu seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že jejím jediným akcionářem je společnost právnická osoba, IČO: IČO. Z výpisu této společnosti se podává, že jejím jediným akcionářem je tituly před jménem jméno FO, nar. datum, adresa.

3. Dne datum byly žalovanému poskytnuty předsmluvní informace, které obsahovaly standardní informace o úvěru a tabulku umoření, podle které žalovaný ke každému 15. dni v měsíci, počínaje datum, uhradí částku ve výši částka (celkem hodnota splátek) a dne datum částku ve výši částka. Téhož dne žalovaný z účtu číslo č. účtu převedl na účet žalobkyně číslo účtu č. účtu částku ve výši částka a žalobkyně převedla dne datum na účet žalovaného částku ve výši částka (detail pohybu na účtu).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši částka převodem na účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal žalobkyni částku vrátit do datum spolu s úrokem ve výši částka (25 % měsíčně), tzn. celkem částku ve výši částka; strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy bude hrazen poskytnutý úrok formou měsíčních splátek ve výši částka splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, bez umoření jistiny, současně s poslední splátkou je splatná poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení, bylo domluveno, že pokud žalovaný neuhradí dlužnou částku ani po dvou zpoplatněných upomínkách, může žalobkyně jistinu úvěru zesplatnit. Pro posouzení úvěruschopnosti si žalobkyně měla vyžádat oboustrannou kopii občanského průkazu, druhý doklad totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu na jméno žalovaného za poslední 3 kalendářní měsíce (tuto skutečnost nijak nedoložila).

5. Z přílohy číslo 1 smlouvy o úvěru - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele plyne, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z těchto informací: žalovaný měl mít příjem částka, náklady na bydlení měly činit částka; náklady na domácnost zohlednila ve výši částka a závazky u jiných společnosti ve výši částka.

6. Dle upomínky č. 1 ze dne datum se žalovaný dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum, byl upozorněna na možnost zesplatnění a vyzván k úhradě do 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení dopisu (též upomínka zaslaná emailem příjemci e-mail). Dle 2. upomínky ze dne datum se žalovaný dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum, byl upozorněn na možnost zesplatnění a vyzván k úhradě do datum (též upomínka zaslaná emailem příjemci e-mail). Dopisem ze dne datum byl úvěr zesplatněn, žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši částka do datum s tím, že pokud nebude dluh uhrazen, bude pohledávka vymáhána soudní cestou. Tato předžalobní výzva byla odeslána dne datum (podací lístek).

7. Podle rozhodnutí České národní banky ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byla žalobkyně shledána vinnou, že (kromě dalšího):  v období od datum do datum nesplnila požadavek na zavedení a udržování pravidel a postupů pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zajišťujících řádné poskytování spotřebitelského úvěru, když a) nezavedla a neudržovala přiměřená a účinná pravidla a postupy pro zjištění a ověření výše a pravidelnosti výdajů spotřebitele; b) nezavedla a neudržovala přiměřená a účinná pravidla a postupy pro zjištění a ověření existence a výše stávajících závazků spotřebitele; c) nezavedla a neudržovala přiměřená a účinná pravidla a postupy pro zjištění a ověření schopnosti splácet úvěr s tzv. balonovým splácením, kdy je jistina splacena jednorázově na konci trvání úvěrového vztahu,  v období od datum do datum ve všech 33 případech z kontrolního vzorku poskytla spotřebitelské úvěry bez toho, aby před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost jednotlivých spotřebitelů na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když a) v 5 případech z celkového vzorku 33 spotřebitelských úvěrů nezohlednila při výpočtu finanční bilance skutečně doložené příjmy spotřebitelů; b) ve všech 33 případech z celkového vzorku 33 spotřebitelských úvěrů při výpočtu finanční bilance neověřovala existenci a výši skutečných výdajů spotřebitelů; c) v 15 případech z celkového vzorku 33 spotřebitelských úvěrů řádně neověřila existenci a výši skutečných stávajících finančních závazků spotřebitelů, a byla jí uložena pokuta ve výši částka.

8. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

9. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne datum projevili účastníci vůli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout (a poskytla) žalovanému částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal žalobkyni částku vrátit do datum spolu s úrokem ve výši částka (25 % měsíčně); strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy bude hrazen poskytnutý úrok formou měsíčních splátek ve výši částka splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, bez umoření jistiny, současně s poslední splátkou je splatná poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení, bylo domluveno, že pokud žalovaný neuhradí dlužnou částku ani po dvou upomínkách, může žalobkyně jistinu úvěru zesplatnit. Žalovaný měl mít v době poskytování úvěru příjem částka, žalobkyně zohlednila jako náklady na bydlení částku ve výši částka, náklady na domácnost zohlednila částkou ve výši částka a závazky u jiných společnosti ve výši částka. Předžalobní výzvou ze dne datum byl úvěr (po předchozích dvou upomínkách) zesplatněn, žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši částka do datum. Rozhodnutím České národní banky ze dne datum byla žalobkyni uložena pokuta ve výši částka, neboť byla shledána vinnou, že (kromě dalšího):  v období od datum do datum nesplnila požadavek na zavedení a udržování pravidel a postupů pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zajišťujících řádné poskytování spotřebitelského úvěru, když nezavedla a neudržovala přiměřená a účinná pravidla a postupy pro zjištění a ověření schopnosti splácet úvěr s tzv. balonovým splácením, kdy je jistina splacena jednorázově na konci trvání úvěrového vztahu,  v období od datum do datum ve všech 33 případech z kontrolního vzorku poskytla spotřebitelské úvěry bez toho, aby před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost jednotlivých spotřebitelů na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

10. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen: „občanský zákoník“) a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného k datu uzavření smlouvy (dále jen: „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka.

11. Žalobkyně neprokazuje, že při ověřování úvěruschopnosti postupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Zároveň soud důvodně pochybuje, že by byl žalovaný úvěr s tzv. balonovým splácením schopen splatit, při pravidelném splácení částky částka, by stěží ušetřil na poslední splátku částku ve výši částka. Informace uvedené v listině o posouzení úvěruschopnosti nemohl soud nijak ověřit, neboť žalobkyní nebyly předloženy žádné dokumenty, jež sloužily k ověření úvěruschopnosti žalovaného, ač poskytovatel úvěru nese v tomto ohledu důkazní břemeno a musí si být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění povinnosti posoudit úvěruschopnost s odbornou péčí. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci Anonymizováno (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně).

12. S ohledem na výše uvedené shledává soud smlouvu absolutně neplatnou. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze částku, kterou žalovanému poskytla, když žalovaný ničeho neuhradil. Ve zbylé části soud žalobu zamítá; s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka soud nepřiznává úroky z prodlení. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 77,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,02 %). Při respektování rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka a Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno, soud vycházel z požadované částky částka, včetně kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí ve výši částka a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje částka. Soud neshledal za účelné náklady za právní zastoupení, když právní zástupce žalobkyně je jejím skutečným vlastníkem. Soud přihlédl k nálezu Ústavního soudu ze sp. zn. Anonymizováno, dle kterého: „Povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je posuzovat účelnost nákladů řízení, přičemž nesmí pouštět ze zřetele samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. Mezi případy, kdy nelze dovodit účelnost vynaložených nákladů řízení, spadá i zneužití práva na zastupování advokátem. Obecně platí, že právnická osoba neztrácí právo na náhradu nákladů právního zastoupení jen proto, že je jejím statutárním orgánem, společníkem či konečným vlastníkem advokát. Na druhou stranu nelze vyloučit existenci případů, ve kterých se uvedená teze vzhledem ke specifickým okolnostem neuplatní. V tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které vedlejší účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Jestliže byl pak tento předpoklad obcházen tím způsobem, že se vedlejší účastník nechával právně zastoupit advokátem, jenž je nadto jeho vlastníkem, získává takový postup charakter zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť účelově navyšuje náklady s vymáháním pohledávek spojené.“ V tomto konkrétním případě je soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně (a dceřiné společnosti právnická osoba), podává značné množství žalob na ustálených formulářích a měla by tak za účelem správy svých pohledávek disponovat příslušným aparátem. Pokud se nechává zastupovat advokátem, který je jejím majitelem, pouze účelově navyšuje náklady. Soud neposkytuje tomuto zneužívání práva ochranu a žalobkyni přiznává pouze náklady, které náleží nezastoupenému účastníkovi. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.