5 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Strnadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 35 697,87 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení další částky v celkové výši 16 697,87 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jak tyto přiznány ve výroku I., tak v tomto rozsahu se žaloba žalobkyně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ze dne [datum] domáhá se žalobkyně zaplacení částky ve výši 35 697,87 Kč (dlužná část jistiny 19 000 Kč, dlužná část poplatku 16 697,87 Kč) spolu s příslušenstvím, tj. s úrokem ve výši 29 % ročně a s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně, a to z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] – právním předchůdcem žalobkyně (jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 19 017 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 684 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6 6. Smluvních podmínek právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina úrokem ve výši 29 % ročně, který žalobkyně nárokuje od [datum] do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

2. Existence společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen:„ [právnická osoba]“), byla zjištěna z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], z kterého též plyne, že jako předmět podnikání společnosti je od [datum] zapsáno„ poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“. Oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru plyne z informace [obec] národní banky; datum oprávnění k činnosti [datum], doba trvání oprávnění [datum].

3. Existence společnosti [právnická osoba], [IČO], byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo].

4. Ze zákaznické karty vyplněné dne [datum] se podává, že žalovaný měl podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná s pravidelným měsíčním příjmem 58 630 Kč a dalším příjmem ve výši 8 000 Kč, jeho odhadované měsíčný výdaje činily 4 000 Kč; v kartě nejsou uvedeny žádné ověřené dokumenty. Z veřejné části registru živnostenského podnikání se podává, že žalovaný ukončil činnost k [datum].

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne [datum] uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným, [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a v souvislosti se zápůjčkou uhradit poplatek ve výši 19 017 Kč, sestávající z úroku ve výši 3 935 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč, z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Svým podpisem na smlouvě žalovaný potvrdil, že celou částku zápůjčky převzal v hotovosti, byly mu poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a [právnická osoba] posoudila jeho schopnost splácet úvěr. Celkovou částku ve výši 41 017 Kč se žalovaný zavázal splatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 684 Kč a poslední splátkou ve výši 661 Kč s tím, že první splátka je splatná k 7. dni po uzavření smlouvy a každá následující splátka je splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období, a to do rukou oprávněného zástupce [právnická osoba] – tj. osoby stanovené v článku 3.

2. Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky je zřejmé, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba], jako postupitelem, a společností [právnická osoba], [IČO], jako postupníkem; postupník s postupitelem se dohodli na postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, se všemi právy s nimi spojenými, specifikovaných v příloze [číslo]. Z přílohy [číslo] seznamu postoupených pohledávek - plyne, že postoupena byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo].

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] ve spojení se sledováním zásilek je patrné, že žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] ze [právnická osoba] na žalobkyni. Zásilka byla převzata do přepravy dne [datum] a téhož dne byla vrácena, když si ji adresát nevyzvedl ve stanovené době.

8. Z předžalobní výzvy plyne, že tato byla vyhotovena dne [datum], žalovaný byl vyzván k zaplacení částky ve výši 47 537,51 Kč do [datum]; z podacího lístku ze dne [datum] je zřejmé, že téhož dne byla výzva odeslána žalovanému, zásilka byla dne [datum] uložena a dne [datum] odeslána zpět odesílateli, když si ji adresát nevyzvedl (sledování zásilek).

9. Žalovaný uhradil celkem 3 000 Kč, a to dne [datum] (tabulka umoření).

10. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc po skutkové stránce uzavřít a následně posoudit z hledisek právních. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. Bylo vyhověno všem důkazním návrhům.

11. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] projevili žalovaný a [právnická osoba] vůli uzavřít smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla tato společnost žalovanému částku v celkové výši 22 000 Kč. Žalovaný vrátil částku ve výši 3 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], byla pohledávka [právnická osoba] za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně neprokazuje, že její právní předchůdkyně dostála své předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dluhu do [datum], tato výzva se do jeho dispozice dostala dne [datum].

12. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen:„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou.

13. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] v . Enel ze dne [datum], kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU.

14. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, když právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí (tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti), neboť z předložené karty zákazníka plyne, že neověřila žádné dokumenty vztahující se k úvěruschopnosti žalovaného, neprověřila ani veřejně přístupné údaje z živnostenského rejstříku, z nichž by zjistila, že žalovaný ukončil živnostenské podnikání dne [datum], lze tedy s těží předpokládat, že by mohl mít z podnikání příjem ve výši 58 660 Kč. Poskytovatel úvěru nemůže spoléhat, že druhá strana jedná poctivě, naopak sám musí vyvinout úsilí ke zjištění, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (povinnosti ověřit tvrzení spotřebitele obecně plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil článek 8 směrnice 2008/48, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně).

15. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). V ustanovení § 2993 občanského zákoníku se podává, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen 16. Pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku (srovnej Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

17. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává jí pouze rozdíl mezi poskytnutou částkou (částkou, o kterou se žalovaný obohatil) a částkou, kterou žalovaný splatil; ve zbytku žalobu zamítá. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

18. Jelikož doba splnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, má soud za to, že je třeba vycházet per analogiam z ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a dobu odvíjí od předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum], kterou soud posuzuje za doručenou okamžikem, kdy se dostala do sféry dispozice žalovaného – ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku (právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo), tedy dnem [datum] (Nejvyšším soudem České republiky bylo opětovně judikováno, že adresát se s projevem vůle fakticky seznámit nemusí, stačí, že se s ní seznámit mohl. Pokud adresát nebyl zastižen a zásilka byla uložena na poště, je dnem doručení tento den a to i tehdy, pokud si zásilku nevyzvedne a ta se vrátí odesílateli jako nedoručená – rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). Výzva byla žalovanému doručena dne [datum], lhůta pro plnění skončila [datum]; od [datum] je žalovaný v prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení přesahovala výši stanovenou dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; proto soud přiznal úroky pouze v zákonné výši. Soud poznamenává, že nebylo možné vycházet z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], když toto oznámení se nedostalo do dispoziční sféry žalovaného.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08) a zčásti úspěšný žalovaný by tak měl právo na náhradu nákladů řízení; žádné mu však nevznikly.