6 C 121/2021

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Vejtasou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 16 488,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 361,25 Kč (tj. částek 5 448,27 Kč a 2 912,98 Kč) spolu s úroky (od [datum] do [datum]) ve výši 2 642,52 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 5 448,27 Kč od [datum] do zaplacení, úroky z prodlení (od [datum] do [datum]) ve výši 764,37 Kč a úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 448, 27 Kč od [datum] do zaplacení a zaplacení částky 8 127,35 Kč (tj. částek 4 989,93 Kč a 3 137,42 Kč) spolu s úroky (od [datum] do [datum]) ve výši 2 066,11 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 4 989,93 Kč od [datum] do zaplacení, úroky z prodlení (od [datum] do [datum]) ve výši 641,22 Kč a úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 989,93 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum], podanou téhož dne u zdejšího soudu, doplněnou podáním ze dne [datum], doplněnou a částečně vzatou zpět podáním ze dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum] a doplněnou a částečně vzatou zpět podáním ze dne [datum], když o částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 11. 2021, č. j. 6 C 121/2021-82 (§ 96 odst. 2 věta prvá o.s.ř.), se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení celkové částky 16 488,60 Kč příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení. Jde o částku 8 361,25 Kč, tvořenou dílčími částkami 5 448,27 Kč (zápůjčka) a 2 912,98 Kč (poplatek), spolu s úroky (od [datum] do [datum]) ve výši 2 642,50 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 5 448,27 Kč od [datum] do zaplacení, úroky z prodlení (od [datum] do [datum]) ve výši 764,37 Kč a úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 448,27 Kč od [datum] do zaplacení, požadovanou z důvodu pohledávky s příslušenstvím dle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným. Déle jde o částku 8 127,35 Kč, tvořenou dílčími částkami 4 989,93 Kč (zápůjčka) a 3 137,42 Kč (poplatek), spolu s úroky (od [datum] do [datum]) ve výši 2 066,11 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 4 989,93 Kč od [datum] do zaplacení, (původně) úroky z prodlení (od [datum] do [datum]) ve výši 683,72 Kč a úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 989,93 Kč od [datum] do zaplacení, požadovanou z důvodu pohledávky s příslušenstvím dle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným. U této smlouvy, u vyčíslených úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 989,93 Kč od [datum] do [datum] ve výši 683,72 Kč byla žaloba žalobkyní částečně co do částky 42,50 Kč vzata zpět, řízení usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. 11. 2021, č. j. 6 C 121/2021-82 částečně zastaveno, výsledně tak zůstávají předmětem sporu na tomto příslušenství úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 989,93 Kč od [datum] do [datum] ve výši 641,22 Kč, o kterémžto příslušenství je rozsudkem rozhodováno. Žalobkyně předkládá, že [právnická osoba] s odbornou péčí v obou případech posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, respektive zápůjčku, na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv, kdy dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. I kdyby snad [právnická osoba] nesplnila povinnosti při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nezpůsobuje to absolutní neplatnost předmětných smluv. Žalobkyně je napříště nositelkou žalobou uplatněných nároků (vlastnicí pohledávek s příslušenstvím) na základě smluvního postoupení pohledávky ze dne [datum].

2. Žalovaný, obesílaný na základě zákonem umožněné fikce (§ 46a odst. 1, § 46b písm. a), § 49 odst. 4 o.s.ř.) se ve věci nevyjádřil.

3. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C, vložka [číslo]) ze dne [datum] se podává, že [právnická osoba] je od [datum] existující obchodní korporací, poskytující nebo zprostředkovávající spotřebitelské úvěry, pokud jde o předmět jejího podnikání. Z potvrzení o provedené lustraci v CEO ze dne [datum] se shledává, že žalovaný [příjmení] [příjmení], má od [datum] doposud veden trvalý pobyt na adrese [adresa] Tyto osoby vstoupily právních vztahů níže vyložených.

4. Z listiny označené jako zákaznická karta ze dne [datum], se zjišťuje, že žalovaný coby žadatel o zápůjčku (ve výši 18 000 Kč), uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 8 653 Kč měsíčně, ostatními příjmy 2 000 Kč měsíčně, tj. celkem 10 653 Kč měsíčně, pří výdajích 1 500 Kč měsíčně s tím, že nemá zápůjčku u jiné společnosti. Jedinými předloženými dokumenty mají být 3 x výpisy z bankovního účtu, tyto však žalobkyně nemá k dispozici, jak sděluje v podání ze dne [datum].

5. Na základě uvedeného poskytla [právnická osoba] žalovanému spotřebitelský úvěr. Z listiny smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a její nedílné součásti, kterou jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, se podává, že [právnická osoba] dílem na splacení dřívější zápůjčky ve výši 2 425 Kč a dílem v hotovosti ve výši 11 575 Kč, dne [datum] přenechala žalovanému 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v částce 14 000 Kč (zápůjčka) spolu s poplatkem ve výši 9 853 Kč, tvořeným úroky (29 % ročně) (2 504 Kč), částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení (3 608 Kč) a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení (3 741 Kč), tj. celkových 23 853 Kč, v hotovosti, v 60ti týdenních splátkách, od první splatné 7. kalendářní den od data uzavření, tj. [datum], a dále [datum] atd. do předposlední [datum] po 398 Kč (tj. 398 Kč x 59 = 23 482 Kč) a poslední splatné [datum], ve výši 371 Kč Náklady na úvěr, RPSN činí 172,79 % (p.a.). Ze smlouvy ani smluvních podmínek neplyne, že by byl po sjednaném datu celkové splatnosti ([datum]) nárok na (další) úroky ve výši 29 % ročně z nevrácené částky (zápůjčky) (když úroková sazba je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, na čemž nic nemění proklamované prodloužení smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky).

6. Z přehledu plateb ze dne [datum] včetně tabulky umoření ze dne [datum] se podává, že na předmětnou pohledávku žalovaný uhradil celkem 15 491,75 Kč, zbytkový dluh představuje částka 8 127,35 Kč, tvořená částkou 5 448,27 Kč (zápůjčka) a 2 912,98 Kč (poplatek).

7. Z listiny označené jako zákaznická karta ze dne [datum], se zjišťuje, že žalovaný coby žadatel o zápůjčku (ve výši 11 000 Kč), uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 9 478 Kč měsíčně, s ostatními příjmy 3 000 Kč měsíčně, tj. celkem 12 478 Kč měsíčně, při výdajích 2 000 Kč měsíčně s tím, že nemá zápůjčku u jiné společnosti. Jedinými předloženými dokumenty mají být 3 x výpisy z bankovního účtu, tyto však žalobkyně nemá k dispozici, jak vyplývá z jejího sdělení v podání ze dne [datum].

8. Na základě uvedeného [právnická osoba] poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr. Z listiny smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a její nedílné součásti, kterou jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, se podává, že [právnická osoba] dne [datum] přenechala žalovanému v hotovosti 11 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v částce 11 000 Kč (zápůjčka) spolu s poplatkem ve výši 9 759 Kč, tvořeným úroky (29 % ročně) (1 968 Kč), částkou na zpracování, doručení a flexibilní splácení (3 162 Kč) a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení (4 629 Kč), tj. celkových 20 759 Kč, v hotovosti, v 60. týdenních splátkách, od první splatné 7. kalendářní den od data uzavření, tj. [datum], a dále [datum] atd. do předposlední [datum] po 346 Kč (tj. 346 Kč x 59 = 20 414 Kč) a poslední splatné [datum], ve výši 345 Kč Náklady na úvěr, RPSN činí 239,28 % (p.a.). Ze smlouvy ani smluvních podmínek neplyne, že by byl po sjednaném datu celkové splatnosti ([datum]) nárok na (další) úroky ve výši 29 % ročně z nevrácené částky (zápůjčky) (když úroková sazba je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy, na čemž nic nemění proklamované prodloužení smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky).

9. Z přehledu plateb k [datum] a tabulky umoření ze dne [datum] se podává, že na předmětnou pohledávku žalovaný uhradil celkem 12 308,25 Kč, zbytkový dluh představuje částka 8 127,35 Kč, tvořená částkou 4 989,93 Kč (zápůjčka) a 3 137,42 Kč (poplatek).

10. Z výpisu obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl B, vložka 1915) se podává, že žalobkyně [právnická osoba] je od [datum] existující obchodní korporací poskytující nebo zprostředkovávající spotřebitelské úvěry, pokud jde o předmět jejího podnikání. Z listiny smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně její přílohy [číslo] se podává, že [právnická osoba] žalobkyni postoupila (mimo jiné) pohledávky za žalovaným dle obou výše uvedených smluv o zápůjčkách, když postoupení pohledávek bylo žalovanému oznamováno, jak plyne z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] za přispění podacím lístkem (podáno [datum]).

11. V neposlední řadě, z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku (podání [datum]) je zřejmo, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k plnění, úhradě celkové částky 26 267,29 Kč do [datum] z titulu obou předmětných smluv o zápůjčkách. Žalovaným (ani) dílem plněno nebylo.

12. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 lze vyčíst, že v jiné věci žalobkyně, která se týkala spotřebitelského úvěru, tamní soud dospěl k závěru, že s odbornou péčí náležitě a úplně byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného v oné věci, přičemž stačilo, že listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, kdy jejich poskytnutí potvrdil vydlužitel svým podpisem na zákaznické kartě, což z hlediska § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, postačuje. Ze zákaznické karty vyplývá doložení průkazu totožnosti, doložení pracovní smlouvy, tří výplatních pásek, to, že vydlužitel je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jaké má měsíční výdaje, závazky z předchozích zápůjček, výši nájmu, nákladů na domácnost. Úsudek poskytovatele zápůjčky o schopnosti splácet lze považovat v tamní věci za přiléhavý a dostatečně prokázaný.

13. Nakonec, z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci, ze dne 31. 5. 2021, č. j. 4 C 43/2021-31 za přispění výpisem rejstříku C OS v J. [obec] (4 C 43/2021) lze vyčíst, že ve sporu týž účastníků při uplatnění nároků při uzavření jiné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla žaloba žalobkyně v převážné části zamítnuta s tím, že uzavřená smlouva byla vyhodnocena jako absolutně neplatná, pro poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému společností [právnická osoba] bez dostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti, při výsledném posuzování vztahu podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991 obč. zák.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

14. Dokazování, jak popsáno shora, vyhodnotil soud jako dostačující k tomu, aby bylo možno věc uzavřít a posoudit z hledisek právních. Žádné další důkazní návrhy ve sporu nebyly, s výjimkou žalobkyní v jejím podání ze dne [datum] označeného důkazu„ doplnění žaloby ze dne [datum]“, který soud podle § 120 odst. 1 věta druhá o.s.ř. zamítl, neboť jde o podání (návrh) žalobkyně, kterým z povahy věci není co dokazovat.

15. O skutkovém stavu učinil soud tento závěr: Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] přenechala [právnická osoba] dne [datum] žalovanému dílem na splacení předchozí zápůjčky, dílem v hotovosti, finanční částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit sjednaný poplatek 9 853 Kč, tedy celkově zaplatit 23 853 Kč, ve splátkách, při poslední splatné ke dni [datum]. Celkově uhradil žalovaný 15 491,75 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] přenechala [právnická osoba] dne [datum] žalovanému finanční částku 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit sjednaný poplatek 9 759 Kč, tedy celkově zaplatit 20 759 Kč, ve splátkách, při poslední splatné ke dni [datum]. Celkově žalovaný uhradil 12 308,25 Kč (V podrobnostech viz. dílčí skutková zjištění popsaná shora.) Žalobkyně je vlastníkem sledovaných pohledávek s (existujícím) příslušenstvím na základě jejich smluvního postoupení dne [datum]. Žalovaným dále (ani dílem) plněno nebylo, a to ani na základě zaslané výzvy k plnění ze dne [datum], realizované před podáním žaloby.

16. Žaloba není důvodná.

17. Soud vychází z toho, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla ve dvou případech uzavřena smlouva o zápůjčce posuzovatelná podle § 2390 (a násl.) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (zkrácena„ obč. zák.“), i podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (zkráceně„ zák. o spotřebitelském úvěru“), při závazku žalovaného vrátit přenechané peníze (14 000 Kč a 11 000 Kč) a zaplatit s těmito i poplatek (9 853 Kč a 9 759 Kč) (§ 1 odst. 2, § [číslo] odst. 1, § 1721 obč. zák.), v němž jsou zahrnuty úroky (§ 2392 odst. 1 obč. zák.), to vše ve splátkách (viz. shora), jak tyto byly ujednány. Doba splnění byla dohodnuta (srovnej § 2393 odst. 1 obč. zák.), při splatnosti poslední splátky ke dni [datum] a při splatnosti poslední splátky ke dni [datum] (viz. skutková zjištění popsaná shora). Žalovaný je spotřebitelem (§ 419 obč. zák.) předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podnikatelem (§ 420 odst. 1 obč. zák.), vzhledem k tomu, máme-li na zřeteli § 2 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je třeba obě uzavřené smlouvy o zápůjčce posuzovat jako smlouvy uzavřené podle zák. o spotřebitelském úvěru.

18. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Z § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (§ 586 odst. 1 a 2 obč. zák.), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (§ 609 věta prvá obč. zák.).

20. Tato právní úprava je však v rozporu s právem Evropské unie, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (zkráceně„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora EÚ ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 [právnická osoba] GK). Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

21. Podle judikatury Soudního dvora EÚ jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku touto zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] v . Enel ze dne [datum], kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu Evropské unie.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledává obě smlouvy o zápůjčce absolutně neplatnými, když [právnická osoba] při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala ani v jednom z případů s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech, nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (rozh. NS ČR 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření těchto tvrzení (srovnej rozh. NSS 1. As 30/2015). 23. [právnická osoba] v obou případech posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr pouze na základě skutečností, které v zákaznických kartách uvedl žalovaný. Z nich vyplývá, že byl zaměstnán, jeho příjem ze zaměstnání ani další tvrzený příjem nebyl nějak ověřen, ani jeho výdaje, jediné z čeho bylo vycházeno, jsou vždy tři výpisy z bankovních účtů, aniž by bylo zřejmo, co je jejich obsahem. Tyto žalobkyně není sto předložit, nemá je k dispozici, Není shledáváno, že by [právnická osoba] jiným způsobem majetkové poměry žalovaného zjišťovala, a to ani ve veřejně dostupných databázích a registrech. Stejně tak nebyly právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně prověřeny a zjišťovány měsíční výdaje žalovaného, které jsou v částkách 1 500 Kč a 2 000 Kč nebývale nízké. Poskytovatelka úvěru se zjevně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, které nebylo ničím doloženo. Soud souhlasí s tím, že žalovaný byl povinen do zákaznických karet uvést pravdivé informace (§ 84 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru), přesto je to především poskytovatel úvěru, který je na základě § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru povinen posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. [právnická osoba] vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho poměrech, nepostupovala ani v jednom z případů s odbornou péčí. Soud znovu zmiňuje, že v konkrétním případě nebylo vycházeno v reálu z ničeho, než jsou vždy tři výpisy z bankovního účtu, uplatnění závěrů vyslovených v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97 tak v daném sporu není přiléhavé, když v tamní věci bylo zjevně vycházeno mimo jiné z pracovní smlouvy, výplatních pásek, což v této věci zcela absentuje, odkaz na toto rozhodnutí, tak v této věci není namístě odmyslíme-li i fakt, že v tamním případě bylo postupováno při posuzování otázky posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který byl ke dni [datum] zák. o spotřebitelském úvěru zrušen, a tudíž se v této věci neuplatní.

24. Shrnuto, právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru ani v jednom ze sledovaných případů nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, proto jsou předmětné spotřebitelské smlouvy, smlouvy o zápůjčkách, které odporují § 580 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatné, když soud k této neplatnosti přihlíží dle § 588 obč. zák. ex offo i bez návrhu (srovnej rozh. NS ČR 28 Cdo 2221/2013). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku (ex tunc), účastníkům z těchto právních vztahů nevznikají žádná práva a povinnosti.

25. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druha vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Vzhledem ke shledané absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení, vzniklé tím, že bylo plněno, aniž by tu byly platné závazky, s možností výsledně přiznat pouze rozdíly mezi žalovanému přenechanými finančními částkami (o které se žalovaný obohatil) a částkami, které žalovaný (již) zaplatil (bez ohledu na co byly žalobkyní původně peněžní prostředky započteny). Žalovaný od [právnická osoba] obdržel částky 14 000 Kč a 11 000 Kč, v případě prvé zápůjčky však uhradil 15 491,75 Kč a v případě druhé zápůjčky uhradil 12 308,25 Kč, vzhledem k uvedenému je zřejmé, že tomuto vzniklé bezdůvodné obohacení je zcela vyrovnáno. Za daného stavu věcí žalobkyně nemá nárok na úhradu čehokoliv, proto soud podanou žalobu jako zcela nedůvodnou ve vztahu k oběma zápůjčkám zamítá, přičemž samozřejmě není-li nárok na úhradu sledovaných pohledávek, nemůže být žalovaný ani v prodlení s jejich úhradou (§ 1908 odst. 1, § 1968 obč. zák.), vzhledem k tomu, samozřejmě, nelze přiznat úroky z prodlení (§ 1970 obč. zák., § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), na něž není nárok. Vzniklé přeplatky oproti výším bezdůvodného obohacení a fakticky zaplaceným částkám (zjevně 1 491,75 Kč a 1 308,25 Kč v neprospěch žalovaného) soud neřeší, nejsou předmětem sporu, pouze ohledně nich obecně konstatuje, že naopak v těchto výších došlo k bezdůvodnému obohacení osoby, která je převzala, které byly plněny (§ [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 obč. zák.). Je otázka, na kolik lze smlouvou o postoupení pohledávek postoupit pohledávky z absolutně neplatných smluv (§ [číslo], § 1880 odst. 1 obč. zák.), jako je tomu v projednávaném případě. Je tedy otázka, na kolik je žalobkyně dnes vlastníkem sledovaných pohledávek (§ [číslo], § 489 obč. zák.) postoupených této poskytovatelkou úvěru společností [právnická osoba], smlouvou ze dne [datum] tak, aby mohla být návazně nositelkou práva na vydání výše popisovaného bezdůvodného obohacení. Nejde o situaci v § 1880 odst. 1 obč. zák., kdy postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, nicméně lze vycházet z toho, že i ve shledaném případě absolutní neplatnosti sledovaných smluv o zápůjčce pohledávky plně postoupeny byly, i když jsou s ohledem na okolnosti (obecně) změněny na nároky z bezdůvodného obohacení, jak výše popisovány. Shrnuto, soud uzavírá, že v tomto případě k postoupení pohledávek došlo, byť bez reálného dopadu na možnost jejich uplatnění, neboť, jak výše vyloženo, bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného bylo v obou případech v plném rozsahu vydáno, částky toto představující zaplaceny (ba přeplaceny) (viz. shora) (srovnej rozh. NS ČR 31 Cdo 678/2009).

27. O nákladech řízení rozhodl soud vycházeje z § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy toho, že žalovaný měl ve věci plný úspěch, když žaloba žalobkyně je v plném rozsahu zamítnuta, měl by tak mít právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva vůči žalobkyni, nicméně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto o tom, že právo na náhradu nákladů řízení nemá.