10 C 124/2026

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 012 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 276 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 21 736 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 158,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 660,38 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12 780,23 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 266,78 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 321 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1011012426, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 012 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 25. 6. 2023 mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 7 724 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, předpisem splátek, transakční historií, žádostí o úvěr z 25. 6. 2023, dodatkem k pracovní smlouvě žalované, výplatními páskami, oznámením ÚP, nájemní smlouvou žalované, evidenčním listem, smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 25. 6. 2023 uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s částkou 13 736 Kč (úrok ve výši 812 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 880 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 124 Kč do 25. 8. 2024, RPSN byla uvedena ve smlouvě ve výši 272,44 %. Ve smlouvě strany sjednaly smluvní pokutu pro případ nehrazení splátek řádně a včas ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila celkem částku 7 724 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dne 9. 3. 2026 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 12 266,78 Kč na jistině, částkou 513,45 Kč na úrocích, částkou 5 600 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částkou 1 574,63 Kč na úhradě za administrativní činnost, částkou 2 057,14 Kč na úhradě za umožnění splácet splátky v hotovosti, částkou 8 000 Kč na smluvní pokutě, částkou 1 660,38 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 26. 8. 2024 do 24. 11. 2025 a částkou 3 158,16 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení vyčísleném od prodlení do 24. 11. 2025.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně úroku a poplatků ve výši 13 736 Kč (RPSN 272,44 %). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 7 724 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.

12. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Dle žádosti o úvěr činil příjem žalované částku 22 538 Kč čistého; žalobkyně příjem ověřovala výplatními páskami a oznámením o změně výše dávky SSP. Jí uvedené výdaje sestávaly z výdajů na bydlení a energie ve výši 14 500 Kč, dopravu a jídlo ve výši 2 500 Kč a ze splátek půjčky ve výši 1 328 Kč a činily částku 18 328 Kč. Žalobkyně uvedla, že je svobodná, bez vyživovací povinnosti. Ze žádosti o úvěr však nevyplývalo, že byly žalovaná předložila k posouzení výpisy z bankovního účtu, v žádosti jsou k doložení příjmů zaškrtnuty pouze výplatní pásky a pracovní smlouva, právní předchůdce žalobkyně tak nemohl mít dostatečné povědomí o finanční situaci žalované, byla mu známa pouze výše příjmů a výdaje žalované, nikoli stav jejích finančních prostředků. I bez toho lze však dle názoru soudu uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházel z nepřiměřeně nízké a nereálné výše výdajů ve výši 2 500 Kč na jídlo, navíc když z oznámení o změně výše dávky SSP navíc vyplynulo, že společně posuzovanou osobou je sedmnáctiletý syn žalované. Naproti tomu splátka ve výši 2 124 Kč měsíčně se v porovnání s příjmem žalované jeví jako nepřiměřeně vysoká. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

14. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání rovněž zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky téměř dosahující jistiny a RPSN 272,44 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.

15. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 8 276 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a žalovanou uhrazenou částkou. Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, když ve věci úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

17. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 321 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.