10 C 149/2023

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 15 256,96 Kč / úvěr

I. Žaloba na zaplacení částky 15 256,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 256,96 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 15 256,96 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba anonymizováno p. I. c.) poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 80.000 Kč s úročením 10,5 % měsíčně. Žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 11 % z úvěru s úrokem. Žalovaný úvěr čerpal postupně, dne datum částku 8 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 500 Kč, dne datum částku 500 Kč, dne datum částku 500 Kč, dne datum částku 10 000 Kč, dne datum částku 550 Kč a dne datum částku 1 400 Kč a svou povinnost úvěr vrátit (splácet) nesplnil. Úvěrující měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením kterékoliv částky ve výši 250 Kč a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalovaný celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 36 530 Kč.

2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 80.000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splácet způsobem uvedeným v žalobě (viz výše odstavec 1. odůvodnění) spolu s uvedenými úroky. Žalovaný měl též sjednánu povinnost k úhradě smluvní pokuty pro případ prodlení.

4. Z informací bankovního ústavu soud zjistil, že majitelem účtu, z nějž byla poskytovaná částka čerpána, je žalovaný. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že na tento účet bylo postupně právním předchůdcem žalobkyně poskytnuto 23 450 Kč v termínech odpovídajícím tvrzením žalobkyně.

5. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

7. Soud přihlédl i k tvrzením žalobkyně, která jsou v její neprospěch s tím, že žalovaný měla uhradit celkem částku 36 530 Kč. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, zda jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné. Podle čl. 17 odst. 1. písm. c), čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je dána mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky (spotřebitelský vztah ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Podle čl. 3 odst. 1., čl. 6 odst. 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 si účastníci sjednali (v obchodních podmínkách, na které smlouva odkazovala) aplikaci českého 9. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrými mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému v rámci revolvingového úvěru částku 23 450 Kč. Žalovaný se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně sjednaného úroku. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny.

15. Další ujednání smlouvy musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností), protože RPSN dle smlouvy činí 231,39 % (úrok činí 10,5 x 12 = 126 % p. a.), úvěrujícímu svědčilo právo na poplatek 250 Kč za každé prodlení žalovaného, smluvní pokuta 0,1% denně při prodlení, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.

18. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nahlédla do veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, příjmení, NRKI a BRKI, dále odkázala na prohlášení žalovaného. Přes výzvu soudu k doplnění tvrzení uvedla žalobkyně pouze, že co se týče zjišťování výše příjmu, vycházela z prohlášení žalovaného, že má pravidelný příjem, což však za řádné zkoumání úvěruschopnosti považovat nelze. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně nesplnila povinnosti dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., a tedy smlouva o úvěru nemůže být platná ve smyslu § 588 občanského zákoníku i z tohoto důvodu. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18. Způsob zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, který tvrdí žalobkyně, je nedostatečný, je nutné opatřit i doklady třetích subjektů tak, aby mohla být posouzena vedle příjmové i výdajová stránka úvěrované osoby.

20. Na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku. Soud smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru vyhodnotil z výše uvedených důvodů jako neplatnou. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Protože žalovaný uhradil z poskytnuté částky 23 450 Kč částku 36 530 Kč, není povinen ničeho vracet. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto jí soud žádné nepřiznal.

22. Žalobkyně svoji žalobu uplatnila návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož soud navrhovaný elektronický platební rozkaz nevydal, doměřil soud žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1. odst. 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.