10 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 3.138 Kč / úvěr

I. Žaloba na zaplacení částky 1 388 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 748 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 11. 2019 do 8. 1. 2020 ve výši 114,07 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 7 388 Kč ve výši 10 % ročně od 9. 1. 2020 do 28. 5. 2020 ve výši 289,36 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 1 388 Kč ve výši 10 % ročně od 29. 5. 2020 do zaplacení, částky 1 750,08 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,81 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 16. 11. 2019 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,81 % ročně z částky 6 869,17 Kč od 16. 11. 2019 do 28. 5. 2020 ve výši 2 492,10 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,81 % ročně z částky 1 283,40 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 16. 11. 2019 dosáhne částky 46 656 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 3.138 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2016 číslo Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 13.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 810 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a smluvní pokuty. Žalovaná uhradila celkem částku 35.510 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Protože žalovaná byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené: a) Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že dne 8. 9. 2016 byla žalovaná písemně informována žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru uvedeného níže. b) Z hodnocení klienta sestaveného 13. 9. 2016 soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala poměry žalované, jejíž příjem byl 9.500 Kč měsíčně, výdaje pak 7.800 Kč měsíčně. Z výpisu záznamů z registru příjmení soud zjistil, že žalovaná neměla žádný záznam v registru závazků; z výpisu z registru anonymizováno soud zjistil kód příznaku anonymizováno skóre žalovaného anonymizováno. Z výpisu z účtu žalované, dohody o změně pracovní smlouvy a platových výměrů vyplynulo, jakým způsobem ověřovala žalobkyně majetkové poměry žalované. c) Návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze Smlouvy o úvěru číslo z 13. 9. 2016 má soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 13.000 Kč, který měl být poskytnut s úrokem ve výši 97,11 % ročně, žalovaná se jej zavázala vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 810 Kč měsíčně do 14. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla být na poskytnutý úvěr žalobkyni vrácena částka 38.880 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (ve výši 8% z dlužné splátky při prodlení delším než 15 dní, a ve výši 13% při prodlení delším než 30 dní). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 60 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Neuhradí-li dlužník ani následující den po zesplatnění novou jistinu, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pokud nová jistina vzniklá zesplatněním nebyla uhrazena do 10 dnů od zesplatnění, vzniká dlužníku povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky. d) Z oznámení z 14. 9. 2016 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr vyplývající z návrhu úvěrové smlouvy byl schválen. e) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalované byla 13. 9. 2016 převedena částka 13.000 Kč. f) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná dluh řádně nesplácela, od října 2016 do května 2020 uhradila částku 35.510 Kč. g) Z dopisů ze dne 14. 11. 2019 bylo zjištěno, že úvěr žalované byl zesplatněn a žalovaná byla dále vyzvána k úhradě dlužné částky. h) Z předžalobní výzvy z 6. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky.

4. Soud převzal výše uvedené prokázané skutečnosti za svůj skutkový závěr ve věci; listiny potvrdily pravdivost tvrzení žalobkyně.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 13.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit včetně úroku ve výši 97,11 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a žalobkyni uhradila celkem částku 35.510 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

11. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

12. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 150 % ročně (při nominálním vyjádření sazby), RPSN činí rovněž 97,11% (tedy RPSN i úroky výrazně převyšují obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů, jak je zřejmé z výpisu ze statistických dat obec národní banky), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalované, sankce za předčasné zaplacení úvěru, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.

13. Soud si je vědom omezení aplikovatelnosti § 1813 občanského zákoníku, avšak s ohledem na rozsah smluvních ujednání a jejich komplikovanost (m.j. rozdíl mezi úrokovou sazbou efektivní a nominální, komplikovanost postupu při předčasném splacení úvěru) informace o cenách nebyly poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Rovněž úprava neúměrného zkrácení dle § 1793 občanského zákoníku není použitelná pro závěr o zjevné nespravedlivosti smlouvy. Zásah soudu ve smyslu § 588 občanského zákoníku je dán kromě zjištěné nespravedlivosti smluvních podmínek pro žalovaného též rozsahem, ve kterém žalobkyně úvěry poskytuje a ve kterých (viz níže) nejsou dlužníky povinnosti podle uvedených smluv plněny.

14. Soud ve své argumentaci rozhodl v souladu se zcela převažující rozhodovací praxí zdejšího soudu (t. zn. při posuzování smlouvy s obdobnými podmínkami poskytnutí úvěru): sp. zn. 14 C 281/2018, 19 C 145/2018, 14 C 143/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 279/2018), 14 C 220/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 3/2019), 15 C 219/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 3/2019), 11 C 206/2018, 16 C 173/2018 (sp. zn. 25 Co 333/2018), 13 C 169/2018 (sp. zn. 25 Co 360/2018), 13 C 143/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 64 Co 361/2018), sp. zn. 19 C 103/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 333/2018), 12 C 156/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 314/2018), 19 C 22/2019 (sp. zn. 25 Co 163/2019), 14 C 34/2019 (sp. zn. 25 Co 170/2019), 19 C 145/2018, 14 C 281/2018. Bez významu není ani to, že v řadě řízení ve stadiu odvolání (popř. po sdělení předběžného názoru soudce) jsou omezovány požadavky žalobkyně na úhradu úroku ve sjednané výši. Odchylná rozhodnutí (vycházející z platnosti smlouvy) jsou vydávána v senátu 9 C, dále se objevují u zdejšího soudu ojedinělá rozhodnutí na základě uznání žalovaného, či uzavřeného soudního smíru, aniž byla tato odchylka zdůvodněna a dále výjimečně při odchylných podmínkách poskytnutého úvěru či uznání dluhu dlužníka. Některá rozhodnutí, kterým bylo žalobě vyhověno, vycházejí z odchylných podmínek (úročení do cca 50 % p.a.).

15. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované poskytla částku 13.000 Kč, avšak žalovaná uhradila žalobkyni částku 35.510 Kč, tedy více než činila poskytnutá jistina, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.