10 C 17/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr Blankou Magliovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 3.138 Kč / úvěr

I. Žaloba na zaplacení částky 1 388 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 748 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 11. 2019 do 8. 1. 2020 ve výši 114,07 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 7 388 Kč ve výši 10 % ročně od 9. 1. 2020 do 28. 5. 2020 ve výši 289,36 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 1 388 Kč ve výši 10 % ročně od 29. 5. 2020 do zaplacení, částky 1 750,08 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,81 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 16. 11. 2019 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,81 % ročně z částky 6 869,17 Kč od 16. 11. 2019 do 28. 5. 2020 ve výši 2 492,10 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 69,81 % ročně z částky 1 283,40 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 16. 11. 2019 dosáhne částky 46 656 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 3.138 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2016 [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 13.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 810 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a smluvní pokuty. Žalovaná uhradila celkem částku 35.510 Kč.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Protože žalovaná byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené: a) Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že dne 8. 9. 2016 byla žalovaná písemně informována žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru uvedeného níže. b) Z hodnocení klienta sestaveného 13. 9. 2016 soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala poměry žalované, jejíž příjem byl 9.500 Kč měsíčně, výdaje pak 7.800 Kč měsíčně. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] soud zjistil, že žalovaná neměla žádný záznam v registru závazků; z výpisu z registru [anonymizováno] soud zjistil kód příznaku [anonymizováno] skóre žalovaného [anonymizováno]. Z výpisu z účtu žalované, dohody o změně pracovní smlouvy a platových výměrů vyplynulo, jakým způsobem ověřovala žalobkyně majetkové poměry žalované. c) Návrhem na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze Smlouvy o úvěru [číslo] z 13. 9. 2016 má soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 13.000 Kč, který měl být poskytnut s úrokem ve výši 97,11 % ročně, žalovaná se jej zavázala vrátit ve formě 48 měsíčních splátek po 810 Kč měsíčně do 14. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla být na poskytnutý úvěr žalobkyni vrácena částka 38.880 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (ve výši 8% z dlužné splátky při prodlení delším než 15 dní, a ve výši 13% při prodlení delším než 30 dní). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 60 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Neuhradí-li dlužník ani následující den po zesplatnění novou jistinu, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pokud nová jistina vzniklá zesplatněním nebyla uhrazena do 10 dnů od zesplatnění, vzniká dlužníku povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 25% z dlužné částky. d) Z oznámení z 14. 9. 2016 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr vyplývající z návrhu úvěrové smlouvy byl schválen. e) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalované byla 13. 9. 2016 převedena částka 13.000 Kč. f) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná dluh řádně nesplácela, od října 2016 do května 2020 uhradila částku 35.510 Kč. g) Z dopisů ze dne 14. 11. 2019 bylo zjištěno, že úvěr žalované byl zesplatněn a žalovaná byla dále vyzvána k úhradě dlužné částky. h) Z předžalobní výzvy z 6. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dlužné částky.

4. Soud převzal výše uvedené prokázané skutečnosti za svůj skutkový závěr ve věci; listiny potvrdily pravdivost tvrzení žalobkyně.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 13.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit včetně úroku ve výši 97,11 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a žalobkyni uhradila celkem částku 35.510 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

11. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

12. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 150 % ročně (při nominálním vyjádření sazby), RPSN činí rovněž 97,11% (tedy RPSN i úroky výrazně převyšují obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů, jak je zřejmé z výpisu ze statistických dat [obec] národní banky), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalované, sankce za předčasné zaplacení úvěru, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost.

13. Soud si je vědom omezení aplikovatelnosti § 1813 občanského zákoníku, avšak s ohledem na rozsah smluvních ujednání a jejich komplikovanost (m.j. rozdíl mezi úrokovou sazbou efektivní a nominální, komplikovanost postupu při předčasném splacení úvěru) informace o cenách nebyly poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Rovněž úprava neúměrného zkrácení dle § 1793 občanského zákoníku není použitelná pro závěr o zjevné nespravedlivosti smlouvy. Zásah soudu ve smyslu § 588 občanského zákoníku je dán kromě zjištěné nespravedlivosti smluvních podmínek pro žalovaného též rozsahem, ve kterém žalobkyně úvěry poskytuje a ve kterých (viz níže) nejsou dlužníky povinnosti podle uvedených smluv plněny.

14. Soud ve své argumentaci rozhodl v souladu se zcela převažující rozhodovací praxí zdejšího soudu (t. zn. při posuzování smlouvy s obdobnými podmínkami poskytnutí úvěru): sp. zn. 14 C 281/2018, 19 C 145/2018, 14 C 143/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 279/2018), 14 C 220/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 3/2019), 15 C 219/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 3/2019), 11 C 206/2018, 16 C 173/2018 (sp. zn. 25 Co 333/2018), 13 C 169/2018 (sp. zn. 25 Co 360/2018), 13 C 143/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 64 Co 361/2018), sp. zn. 19 C 103/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 333/2018), 12 C 156/2018 (potvrzeno soudem II. stupně pod sp. zn. 25 Co 314/2018), 19 C 22/2019 (sp. zn. 25 Co 163/2019), 14 C 34/2019 (sp. zn. 25 Co 170/2019), 19 C 145/2018, 14 C 281/2018. Bez významu není ani to, že v řadě řízení ve stadiu odvolání (popř. po sdělení předběžného názoru soudce) jsou omezovány požadavky žalobkyně na úhradu úroku ve sjednané výši. Odchylná rozhodnutí (vycházející z platnosti smlouvy) jsou vydávána v senátu 9 C, dále se objevují u zdejšího soudu ojedinělá rozhodnutí na základě uznání žalovaného, či uzavřeného soudního smíru, aniž byla tato odchylka zdůvodněna a dále výjimečně při odchylných podmínkách poskytnutého úvěru či uznání dluhu dlužníka. Některá rozhodnutí, kterým bylo žalobě vyhověno, vycházejí z odchylných podmínek (úročení do cca 50 % p.a.).

15. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované poskytla částku 13.000 Kč, avšak žalovaná uhradila žalobkyni částku 35.510 Kč, tedy více než činila poskytnutá jistina, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.