10 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr Blankou Magliovou ve věci zástavní věřitelky: osobní údaje zástavní věřitelky zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti zástavním dlužníkům: 2. celé jméno zástavní dlužnice, datum narození bytem adresa zástavního dlužníka a zástavní dlužnice 3. celé jméno zástavního dlužníka, datum narození bytem adresa zástavního dlužníka o soudní prodej zástavy Soud nařizuje prodej zástavy, a to pozemku parc. č. st. anonymizováno o výměře 175 m2 v k. ú. část obce, obci obec, na němž stojí stavby jiného vlastníka adresa, a pozemku parc. číslo o výměře 1.708 m2 – zahrada, v k. ú. část obce, obci obec, k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za obligačním dlužníkem ve výši 10.593.754 a nákladů tohoto řízení. Zástavní věřitelka se návrhem domáhala nařízení soudního prodeje ve výroku specifikované zástavy s odůvodněním, že právnická osoba a.s., IČO, se sídlem adresa, obec, (dále jen„ obligační dlužník“) dluží zástavní věřitelce pohledávku sestávající z částky 5.590.000 Kč představující vyčerpanou částku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi zástavní věřitelkou a obligačním dlužníkem dne 28. 11. 2014, a úroků ve výši 3,55% ročně kapitalizovaných k 23. 3. 2021 ve výši 1.242.045,94 Kč, a dále z částky ve výši 1.324.995 Kč, představující obligačním dlužníkem neuhrazené faktury z obchodního styku a smluvní pokuty ve výši 0. 1% denně sjednané ve smlouvě o dílo č. 27/12 ze dne 11. 9. 2012 kapitalizované k 23. 3. 2021 částkou 2.436.714 Kč v celkové výši 10.593.754,94 Kč, přičemž uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě, uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen„ zástava“) ve vlastnictví zástavních dlužníků. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Zástavní dlužníci proti návrhu na nařízení prodeje zástavy ničeho nenamítali. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. S ohledem na shora uvedené proto soud ve věci provedl k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci:

1. Smlouvou o úvěru ze dne 28. 11. 2014 má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela zástavní (a zároveň obligační) věřitelka s obligačním dlužníkem; na základě této smlouvy byla obligačnímu dlužníkovi poskytnuta částka ve výši 5.590.000 Kč.

2. Zástavní smlouvou k nemovitosti ze dne 28. 11. 2014 má soud za prokázané, že touto smlouvou uzavřenou mezi zástavní věřitelkou a zástavními dlužníky bylo zřízeno zástavní právo k zástavě specifikované ve výroku I. tohoto usnesení, a to k zajištění pohledávky zástavní věřitelky za obligačním dlužníkem, vyplývajících ze smlouvy uvedené v předchozím odstavci a dále z pohledávek z neuhrazených faktur, které k 28. 11. 2014 činily částku 1.324.995 Kč.

3. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni 7. 9. 2020 má soud za prokázané, že k tomuto datu byli zástavní dlužníci vlastníky zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavní věřitelky na základě shora citované smlouvy.

4. Dopisem (chybně) datovaným dne 12. 6. 2020 a odeslaným dne 5. 6. 2020 má soud za prokázané, že zástavní dlužníci byli upozorněni, že nedojde-li obligačním dlužníkem k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy, přikročí zástavní věřitelka k realizaci soudního prodeje zástavy.

5. Vyčíslením pohledávky má soud za prokázané, že ke dni 23. 3. 2021 obligační dlužník na základě shora citované smlouvy a neuhrazených faktur dluží pohledávku ve výši, jak je uvedena ve výroku I. tohoto usnesení. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. V daném případě zástavní věřitelka doložila shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o úvěru ze dne 28. 11. 2014 za zástavními věřiteli a dále pohledávky z neuhrazených faktur. Dále zástavní věřitelka doložila smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 28. 11. 2014, jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za zástavními dlužníky je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s poukazem na právní názor Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, podle něhož„ v usnesení, kterým vyhoví žalobě zástavního věřitele a nařídí soudní prodej zástavy (§ 200z o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), soud rozhodne též o povinnosti zástavního dlužníka k náhradě nákladů řízení; přizná-li zástavnímu věřiteli náhradu nákladů řízení, nestanoví (nemusí stanovit) zástavnímu dlužníku lhůtu k jejich zaplacení. Přiznané náhrady nákladů řízení o soudní prodej zástavy se zástavní věřitel může ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci domáhat jen z výtěžku zpeněžení zástavy, dosaženého jejím prodejem; nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) k uspokojení náhrady těchto nákladů řízení z jiného majetku povinného je nepřípustné.“. Proti tomu usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení. Usnesení je vykonatelné dnem, kdy nabude právní moci.